rumova_kulicka komentáře u knih
Devátá kniha, co jsem od autorky četla a bohužel mi taky přišla spíše slabší. Umístění na Falklandy a popis tamější přírody a života je super. Dozvěděli jsme se i něco o válečném konfliktu. Ale vyprávění příběhu z pohledu tří zúčastněných mě úplně nechytlo. Když už jsem potřetí četla docela to stejné, tak jsem si říkala, jestli to bylo nutné. No a konec, kdy se přetahuje vina z jedné osoby na druhou, to už mi přišlo trochu praštěné. Ale celkově to za přečtení stojí.
Myslela jsem, že ve mně kniha zanechá víc. Bohužel ohromné množství postav a jmen a neustálé skákání z postav a v čase mi nesedělo. Toho eko-bio šílenství mi tam přišlo až moc. Čekala jsem, že v knize bude více samotného soužití Anny a Very. Že to bude víc podobné Starým odrůdám nebo Třem jablkám spadlým z nebe. Ale možná jsme jen nebyla v tom správném rozpoložení...
Do puntíku musím souhlasit s komentářem pode mnou. Kniha byla strašně úmorná a bohužel jsem ji nedočetla. Což bych u cestopisu a ještě ke všemu ze Zélandu nikdy neřekla, že se stane. Ale bohužel.
Cestopisů jsem už přečetla hodně a tento rozhodně můžu zařadit mezi ty nejlepší. Nicolette je sympaťačka, její putování, proložené spoustou fotek, mě bavilo.
Kniha mě překvapila, nečekala jsem, že mě bude tak bavit. A netušila jsem až do konce...
Předchozí dvě knihy mě příliš nenadchly a stejně tak to dopadlo i s touto. Paní Morris píše Osvětim pro mainstreem. Chápu, prodává se to. Ale nedá se to vůbec srovnat s publikacemi od jiných přeživších. Přišlo mi to zase trochu jako pohádka.
Spousta nesrovnalostí tady už byla zmíněna, jako třeba sklízení zeleniny začátkem května. On i ten vzpomínaný gladiol v dubnu určitě nemohl kvést. Když jsem si googlila SS dozorkyni Volkenrath, která byla se sestrami skoro kámoška, tak jsem o ni našla úplně jiné informace. Další věc, co mě překvapuje je, že měly ještě malou sestru, která zemřela ve 3 letech. Proč o ní ani jednou nebyla zmínka? Co se mi líbilo, tak byla třetí část knihy o životě po válce.
Nehodnotím téma, to je samozřejmě hrozné, ale zpracování knihy. A další knihu od autorky si už opravdu nepřečtu.
2,5* Kniha se četla rychle, to je plus a téma jako takové bylo zajímavé a neotřelé. Ale tím to končí. Zkrátila bych ji na polovic, věčné omílání myšlenkových pochodů dokola mě od druhé půlky už nudilo. A hlavní hrdinka se svoji 20 let plánovanou oslavou byla na pěst.
Tak tohle mě chytlo a nepustilo až do konce! Hltala jsem každou stránku. Nebylo zde žádné hluché místo. Letadla mám ráda, ráda lítám a několikrát jsem měla příležitost letět A380, byl to fakt zážitek. Dozvěděla jsem se plno zajímavých a užitečných informací, které mi kolikrát vrtaly hlavou. Takže díky :-)
Nechala jsem se nalákat krásnou obálkou a nekoukla se, že se jedná o knihu pro mládež. První povídka byla fajn, líbilo se mi i propojení jednotlivých příběhů. Ale co fakt nedávám je takové to věčné americké blábolení o čemkoliv. A vadilo by mi to, i kdyby mi bylo o 20 let méně...
Tento typ knih mám moc ráda. Ráda čtu o dobách minulých. A jsem ráda i za obrazovou přílohu. Co mi vadilo, byla absence odstavců.
Mám to jako spousta čtenářů tady. Některé byly lepší, některé horší, ale myšlenka vydání knihy je moc pěkná.
Jako detektivka super, ale fakt nedávám, že děti vyšetřovatelky figurují snad ve všech případech...
I tento díl se četl dobře, bavil mě víc než předchozí. Lottie se asi trochu uklidnila, už mě tolik nerozčiluje. Ale nechápu, proč musí být pořád do případů zamotány její děti. Jak je psáno níže, figurování byť v jednom případě by bylo na dětskou duši až moc. Takže tohle je fakt zbytečné. Jednou fajn, je to zajímavé, ale stačilo by. A jak se koukám, tak v dalším to bude zas.
Trochu bláznivé, trochu dojemné a k zamyšlení. Četlo se to dobře, ale Vířivka se mi líbila trochu víc.
Předposlední díl byl infarktový a tak jsem se celou dobu těšila na závěrečný díl, kdy měl být dán Dunje větší prostor. Bohužel jsem z něj na rozpacích. Nové postavy vyšetřovatelů mu moc nepřidaly. Dunji tam zase tolik nebylo. 3/4 knihy mi přišlo nemastných neslaných a poslední 1/4 naopak přitažená za vlasy.
Za mě určitě nejslabší díl, asi to mělo raději skončit tím předchozím. Celkově mě ale série bavila.
Vlastně nevím, jestli to je spíše k pláči nebo k smíchu. Ale jo, bavila jsem se. Ale je to přesně ten důvod, proč cestuji zásadně po vlastní ose, na tohle bych neměla nervy ani jako spolucestující.
Zajímavá kniha, taková jednohubka bez omáčky okolo. Četla se dobře, jen ten konec byl kapánek moc rychlý.
Asi jsem četla něco jiného než většina čtenářů, jinak si nedovedu vysvětlit to vysoké hodnocení. Jako téma asi dobré, zasazení do prostředí Pyrenejí super, ale měla jsem strašný problém se knihou prokousat. Přílíš mnoho stránek, úplně zbytečných. Vesmírně dlouhé kapitoly, půl hodiny jedna. Hlavní vyšetřovatel mi vůbec sympatický nebyl a vykreslen byl ve výsledku jako docela ňouma, nebo aspoň mně to tak přišlo. Spád nabrala kniha až ve třetí třetině, ale tam toho autor zase nacpal tolik, že to nevymyslí ani v Hollywoodu nebo na divokém Západě. A ten konec s Vánocemi, ten to zabil. No jestli někdy sáhnu po pokračování, tak jedině ve chvíli absolutní nudy.
Vůbec jsem nevěděla, co od knihy očekávat. Dlouho jsem ji odkládala. Ale panejo! To bylo krásné. I přes všechnu tu bídu, smrt a těžký život to bylo pohlazení po duši. Doporučuji!
A těším se na další autorčinu knihu.
Sáhla jsem po této knize hned po Jestli mi uvěříš, která se mi líbila. Zápletka a zvraty dobrý, četlo se to dobře. Přišlo mi ale, že hlavní hrdinka řešila všechny okolo, ale o ní samotné to skoro nebylo.