Pouť k branám Orientu
Nicolette Havlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509114/pout-k-branam-orientuSgB1zR-CEv-.jpg
4
85
40
Začínající poutnice se vydává přes dva tisíce kilometrů po svých z rodného Havířova vstříc daleké Asii. Jít si za svým snem může znít jako klišé – pokud to nevezmete doslova. Jednadvacetiletá Nicolette Havlová vyráží z domova jen s šesti kily na zádech a na vlastní pěst i nohy míří do tureckého Istanbulu. Pěší pouti dodává přesah uspořádáním dobročinné sbírky pro českou komunitu v rumunském Banátu, který se stává klíčovým milníkem cesty. Prožívá samotu v nekonečných horách, potýká se s útoky pasteveckých psů, překonává mnohé zdravotní potíže, zjišťuje, jak se (ne)nechat provdat na rumunsko-srbských hranicích a poslední stovky kilometrů absolvuje s potulným štěnětem. Jaké životní situace mladou cestovatelku vyslaly za tímto nelehkým dobrodružstvím? I o tom pojednává její knižní prvotina, jež popisuje sto čtyři dny dlouhé putování, kdy se člověk přiblíží nejen divoké přírodě, ale najde také cestu k vlastnímu srdci.... celý text
Přidat komentář
Minulý rok jsem byla na přednášce Nicoletty. Byla skvělá. Obdivuji, že se vydala na takovou cestu, muselo to vyžadovalo velkou kuráž.
Knihu jsem si koupila, že si ji přečtu, a po pár stránkách jsem ji odložila. Ne že by to bylo napsané nějak špatně, nudně či tak, naopak. Je to zajímavé. Ale díky tomu, že jsem byla na přednášce, tak v té přečtené části jsem většinu historek znala a nějak mě tam nic moc nepřekvapilo.
Kniha obsahuje zážitky z cest, myšlenky cestovatelky a krásné fotkou krajiny, kterou procházela
Za dvacetdva let svého života toho Nicol stihla opravdu hodně. Vůle jí rozhodně nechybí. Takže respekt. I když jít pěšky sólo do Istambulu je na hranici rizika, obzvášť pro pohlednou mladou holku. Naštěstí vše dobře dopadlo a Nicolette tím napsala další kapitolu svého bohatého života.
Kniha se mi velice líbila i když moc cestopisy nemusím. Jako cestopis je to moc hezký, ale mě to osobně moc nebavilo. Nepřestala jsem to číst bylo to zajímavý, spoustu dějů atd.. Fascinovalo mě jak Nicolette ušla pěšky tolik zemí. Byl to můj první cestopis tak se nedivím, že mě to nebavilo. Určitě až budu starší tak to pochopím. Byl to určitě hezký zážitek. Držím palce, že Nicolette určitě procestuje další země. Proto tomu dávám 4 hvězdy.
Bolo to OK, ale nebolo to nič prevratné. Dalo sa to čítať, ale chýbalo mi viac vizuálnych podnetov na to množstvo textu, ktorý zas nebol natoľko zaujímavý, aby ma "držal". Keď som zistila, že má holka instagram a tam dáva fotky z cesty, prestala som čítať, kukla fotky a príspevky pod nimi a to mi stačilo.
Knihu jsem koupila kvůli zajímavé obálce a protože mě cestopisy naučil číst Zibura :)
Putování je napínavé, dobře se to čte. Za mě by tam mohlo být méně... polemizování nad smyslem bytí nebo jak to říct. Má to být cestopis ... Ale věřím, že najde své čtenáře. Snad Nicolette nebude mít ze svého putování žádné trvalé zdravotní následky. Těším se na vyprávění, až se vrátí z Ameriky:)
Při čtení této knihy jsem nostalgicky vzpomínala na své vlastní zážitky z trailů/treků. Také jsem věčně řešila problémy s achilovkou, takže její pocity velmi moc dobře chápu :-D
Nicolette popsala svou cestu tak, jak byla...bez žádného obalu, pravdivý obraz skutečnosti. Hodně často se vracela do hlubin své minulosti, popisovala své strasti ale i radosti.
Kniha nám dává ale mnohem více...můžeme krátce nahlédnout do českých vesniček v Banátu, poznáváme srdečnost místních lidí....
Moc se těším na její další zážitky a knihy!!!
Autorka navštívila 40 zemí světa. Má zkušenosti s průvodcováním v horách, žila také ve vlastnoručně přestavěné dodávce. Několik let strávila v Anglii a v Austrálii. Pochází z Havířova, což je nejmladší město v Česku. Je vegetariánka.
Autorka ušla pěšky z Havířova do Istanbulu 2025 km během 104 dnů. Prošla několika státy Slovenskem, Maďarskem, Rumunskem, Srbskem, Bulharskem a Tureckem. Pro Banát, což je česká vesnice v Rumunsku, uspořádala sbírku. V Bulharsku se k ní přidala fenka, kterou pojmenovala SVILI a která autorku doprovází do Turecka. Autorka si už pejska ponechala. Autorka měla původně v plánu jít také přes Řecko, ale nakonec tímto státem nešla.
Autorka prokládá své zážitky z cest deníkovými záznamy z minulosti. Tímto způsobem se o autorce dozvíme hodně osobních informací. Některé informace byly pro mě překvapivé, vůbec jsem je neočekával. Ačkoliv se u autorky během jejího putování objevily nějaké zdravotní problémy, nevzdala to a pokračoval dál v cestě, což se mi líbilo.
Cestopis byl skvělý, čtivý, moc se mi líbil a ani na chvíli jsem se nenudil. Autorka oplývá také humorem a dokáže si udělal legraci sama ze sebe, na nic si nehraje. Z knihy jsem se hodně informací dozvěděl a měl jsem neodolatelnou chuť navštívit místa, kterými prošla. Líbilo se mi, že autorka při putování Slovenskem zachovala slovenské věty při setkání se Slováky. Když se cestopis blížil ke svému závěru, přál jsem si, aby ještě pokračoval, aby se autorka ještě rozhodla vydat na nějakou cestu, kterou nám popíše, ale bohužel se tak nestalo. Autorka byla také smutná, když se blížil závěr její cesty.
Autorka mě nalákala, abych navštívil Rumunsko a Turecko, případně další státy. Cestovat pěšky není určitě jednoduché, ale z druhé strany to člověka nepochybně obohatí o nové zkušenosti a poznatky. Myslím si, že cestování pěšky není pro každého a já bych asi takovou cestu nezvládnul. Musí být skvělé poznávat různá místa, setkávat se s lidmi a navazovat nová přátelství, přespávat na různých místech, ochutnávat místní kuchyň a objevovat kulturu navštívených zemí. Cestování tímto způsobem přináší také různá nebezpečí. Autorka se například setkala s potulnými psi, kteří byli nebezpeční a také s lidmi, u kterých měla nepříjemné pocity.
Kniha je pěkně graficky zpracovaná. Kniha má pěkný přebal. Kniha obsahuje hodně barevných fotografií a ilustrací. Deníkové záznamy jsou vytištěny zeleným písmem a kurzivou. Na předsádce se nachází mapa států, kterými autorka prošla. V závěru knihy se nachází DOVĚTEK, ULTRALIGHT VYBAVENÍ NA PĚŠÍ POUŤ DO ISTANBULU, PODĚKOVÁNÍ a POUŽITÁ LITERATURA.
Kniha POUŤ K BRANÁM ORIENTU je autorčina prvotina a tato kniha patří mezi nejlepší cestopisy, které jsem přečetl. Doufám, že autorka nezůstane pouze u této knihy a časem se vydá na další pouť a své zážitky popíše v další knize.
Nicolette je super holka a napsala bezva knížku, čte se jedním dechem a toužíte taky někam vyrazit.
Můj obdiv ke statečnosti Nicolette, která sama vyrazí rovnou do Istanbulu. Musím říct, že kniha je až brutálně upřímná, alespoň co se týče nepříjemných prožitků střevního charakteru. Ovšem myšlenky, které se snaží knihu duchovně povznést, zavést nás do samotného nitra, působí dost rušivě - a v cestopisu bych si je odpustila. Naopak zde chybí fakta o místech, zvláštnostech jednotlivých zemí, střety s jinou kulturou.
Pokud máte možnost vydat se na přednášku, slečna jich pořádá poměrně dost, vřele doporučuji. Na videích lépe vynikne psychické rozpoložení v daný moment, což v knize vůbec není. Přednáška je navíc naprosto famózně zpracovaná a slečna velmi sympatická. Opravdu vřele doporučuji.
Asi tady půjdu proti proudu, ale u mě to na tak vysoké hodnocení není. Rozhodně to není špatně napsaný cestopis. Ale mám takový pocit, že je ta kniha víc o autorce samotné než o samotné cestě. Což je v pořádku, pokud to autorka chtěla udělat tímto stylem, ale já osobně očekávala něco jiného. A přeci jen, těšila jsem se nejvíc na popsání toho Orientu, kterého se mi ve finále dostalo velmi málo. Škoda. Nejvíce oceňuji kapitoly s pejskem. Ty u mě byli jednoznačně top :)
Slečna si zaslouží obdiv. Její dobrodružná cesta byla zajímavá. Kniha mě bavila a držím palce v dalším putování
Připravte si stan, oblečení, spacák, svačinu a hlavně toaletní papír. Čeká vás totiž dlouhá cesta. Přes dva tisíce kilometrů, více než sto dní chůze. Společně s mladou cestovatelkou Nicolette Havlovou se vydáte z Česka, přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Bulharsko až do tureckého Istambulu. Co všechno se ale může na takové cestě vlastně přihodit?
Těšte se na cestu plnou krásných panorámat, zajímavých lidí, ale i nekonečnou samotu a nebezpečné situace. Nikdy totiž nevíte, co na vás bude číhat za rohem. Napůl divoký pastevecký pes? Nebo snad nějaký podivín? Je to pouť plná překvapení, poznání a možná potkáte i parťáka, který vám už ze života jen tak nezmizí
Nicolette je opravdu odvážná žena, kterou nežene jen touha poznávat, ale také pomáhat a možná i trochu uzdravit svou duši. Cestu totiž propojila se sbírkou pro rumunský banát a na to, kolik je jí let, toho má za sebou více, než by se mohlo zdát. Ve svém vyprávění vás trochu nečekaně nechá nahlédnout nejen do svých myšlenek, které se jí v době cesty honily hlavou, ale také do minulosti. Odhalí střípky událostí, pěkných, ale i velmi těžkých a bolestivých chvil.
I v jiných ohledech je Nicolette velmi otevřená. Nezastírá nic z toho, co ji cestou potkává a jak zjistíte, dálkové pochody dokáže zkomplikovat i sebemenší maličkost. Pořádné puchýře nebo například lok špatné vody? Ó, ano, takové zažívací potíže na cestě divočinou nabývají zcela jiných rozměrů. Člověk tak mnohdy stojí před rozhodnutím, zda stojí za to riskovat a pokračovat v cestě dál. Tehdy Nicolette odhaluje svou sílu, chuť bojovat a na své cestě naštěstí naráží i spoustu dobrých a velmi obětavých lidí, kteří jí mnohdy dodají sílu jít dál. Další rozměr má vyprávění i díky zachráněnému čtyřnohému kamarádovi, který se autorce připletl pod nohy. Pouť k branám orientu tak opět jen potvrzuje fakt, že cestopisy nemusí být soubor suchých dat a informací.
Hodnocení: 85%
Za knihu k recenzi v rámci spolupráce moc děkuji Knihy Dobrovský.
Cestopisů jsem už přečetla hodně a tento rozhodně můžu zařadit mezi ty nejlepší. Nicolette je sympaťačka, její putování, proložené spoustou fotek, mě bavilo.
Velmi poutavě psaná a inspirující kniha. Autorka velmi krásně přemýšlí o životě a světě.
Už od začátku jsem věděla, že mě ta knížka bude bavit a taky že jo! Koukám na ni z pohledu takového, že opravdu není čas ležet jen na gauči a nic nezažít. Život je na to hodně krátký. Moc děkuji za tuhle knížku.
Nejsem čtenář cestopisů a stejně si ke mě knížka cestu našla. Přečetla jsem ji za dva večery a s Niky si pouť k branám Orientu prošla z našeho gauče. Nadšeně jsem vyprávěla zážitky z knížky manželovi. Doufám, že bude i nějaká další kniha. Moc se mi líbí taky obálka, ta mě popravdě zlákala.
Tak jsme si spolu Nicolettou procestovali ne tak často navštěvované destinace. Obdivuji odvahu a odhodlání. Je to paráda, že dnes se rozhodneš a zítra můžeš vyrazit kam tě srdce táhne, to dnešním mladým lidem závidím. Moc se líbilo jak autorka popisovala setkání s prostými lidmi ať to bylo v Banátu nebo v Turecku. Přeji, aby ji zdraví vydrželo a my se dočkali zase nějakého pěkného cestopisu.
Knížka kterou nestačí přečíst jen jednou. Snad ještě nikdy se mi při čtení knížky nestalo že bych se tak dokázal vcítit do autora textu. Bylo to několik krásných dní kdy jsem v myšlenkách a vzpomínkách vzpomínal na ty mé cesty a zároveň si pohrával s chutí taky někam vyrazit. Když jsem pak knihu dočetl nešlo se ubránit smutku z toho že to vše končí ale zároveň jsem v sobě cítil neskutečnou radost že jsem mohl být svědkem tak velkého dobrodružství. Přeji Nicol a Svili hodně krásných nezapomenutelných okamžiků a to nejen na cestách. :)
Honza
Pouť k branám Orientu
Obdiv každému, kdo se vydá na jakoukoliv cestu!
A přestože já se raději toulám spíš po vzhůru stoupajících horách, cesty po kterých vyrazila Nicol jsem si nenechala ujít. Užívala jsem si hlavně její toulání po rumunských horách, které jsem s báglem na zádech sama prošla a tak ji na dálku skládám poklonu za její odvahu podstoupit tak dalekou cestu!