robotto komentáře u knih

Po dvou týdnech a asi dvaceti stránkách jsem znuděně odložil knihu Kocour, který zachraňoval knihy, a místo ní si vybral tuhle útlou knížku. Bylo to jak pohlazení po duši - hluboce lidské, až dojemné vzpomínky prosté služebné Taki na život v domácnosti na předměstí Tokia. Rozhodně doporučuji k přečtení. Něčím mi to připomínalo působivé vyprávění lidí o životě v Japonsku na začátku dvacátého století v nádherné knize Sláma i hedvábí. Snad jen občasné drobné stylistické neobratnosti a gramatické chyby, vyplývající zřejmě z toho, že paní překladatelka žije od roku 1968 v Anglii, jsou maličkou pihou na kráse... ale to mám za zlé spíš redakci textu.

12 17.11.2022

Autor je původním povoláním dramatik, producent a divadelní režisér. Kniha je přepracováním jeho divadelní hry do knižní podoby, o které po zhlédnutí divadelního představení požádala editorka nakladatelství. Čtyři kapitoly, čtyři ženy, které si chtějí promluvit s někým z minulosti – úplně jsem v tom viděl původní divadelní hru, zřejmě čtyřaktovku.
Z textu je to dost cítit – poměrně jednoduchý jazyk, převážně dialogy bez rozsáhlejších popisných pasáží. Děj má však spád a populární „duchařina“ doplněná o poměrně přímočaré útoky na city vcelku funguje.
Kawaguči na knihu v roce 2017 navázal volným pokračováním „Než lež vyjde najevo“. Děj této knihy se také odehrává v malé kavárně Funiculi Funicula, kde je možné se navracet do minulosti. Tématem knihy jsou dobře míněné milosrdné lži, které hrdinové jednotlivých kapitol chtějí dodatečně vysvětlit.

12 28.04.2019

Pro mě je kniha spíš zklamání, takový dejme tomu průměr. Něco mezi dívčím čtením a nedotaženým českým pokusem o Murakamiho. Nakonec mě nejvíc bavil děj překládané povídky spisovatele Kawašity. A podařil se docela i japonský konec / "nekonec".
Co mě vysloveně rušilo a iritovalo, byl hovorový jazyk vyprávění, navíc používaný dost nedůsledně. Autorka občas balancuje mezi hovorovou řečí a spisovnými výrazy a obraty, které mají k hovorovému jazyku dost daleko. Člověk tak může číst třeba: „nepochopim… utýct… cosi… sedim… neodpovim… řikám… nevim… ale o kousek dál nevím… myslím… s nim… ale o kousek dál s ním… krom… nově nastoupivší… atd.“
Navíc je v knize bohužel mimořádně odfláknutá korektura, takže v textu je poměrně dost překlepů i chyb, včetně těch gramatických. Alespoň pár příkladů: (str. 59) „číst číst japonský mystery“ namísto „číst japonský mystery“… (str. 61) „spisovatle“ namísto „spisovatele“… (str. 140) „Nakadi“ namísto „Nakadai“… (str. 141) „bezbečností kód“ namísto „bezpečnostní kód“… (str. 165) „na levo“ namísto „nalevo“… (str. 178) „zemětřesní“ namísto „zemětřesení“… (str. 178) „jako bych se propadl jsem se propadl“ namísto „jako bych se propadl“… (str. 198) „pableskovala“ namísto „pobleskovala“… (str. 211) „Chodba jakoby nám to dávala najevo“ namísto „Chodba jako by nám to dávala najevo“… (str. 232) „4sbírá“ namísto „sbírá“… „mě je to jedno“ namísto „mně je to jedno“… (str.253 a 254) různé koncovky stejného slova ve druhém pádu, nejprve „z Šibuji“, pak o kousek dál „za hranice Šibuje“… (str. 275) „myšleka“ namísto „myšlenka“… (str. 287) „Nech všechno mluvení na ně“ namísto „Nech všechno mluvení na mě“ atd. Navíc se v obrázku rodokmenu, který je v knize znázorněn na str. 118 a str. 247, autorce podařila docela velká chybě, když Taróa, bratra spisovatele Kawašity, označuje za jeho strýce.
Pro někoho, kdo má češtinu rád, docela utrpení.

12 02.10.2018

Čtivé, vtipné, napínavé, bizarní... typicky japonské, mile "ujeté". Moc se mi to líbilo.

7 01.02.2023

Milé čtení. Psáno sice celkem jednoduchým jazykem, ale kniha obsahuje skutečně obrovské množství postřehů o odlišnostech každodenního života u nás a v Japonsku. Vše popsáno přesně, výstižně a vtipně. Zavzpomínal jsem na léta strávená v Japonsku.

6 26.01.2023

Chováním i způsobem života odporný hlavní "hrdina" se na 130 stránkách knihy donekonečna nimrá v tom, jak odporný a opovrženíhodný vlastně je. Sebedestruktivní slaboch. Naštěstí těch stránek není víc... V mnohém je tento příběh autobiografický.
Román byl publikován již v roce 1996 v knize Člověk ve stínu, tehdy pod názvem Selhání a rovněž v překladu Zdenky Švarcové.

6 17.06.2022

Při čtení první poloviny mě to hodně bavilo, bylo to zábavné i dojemné, dokonce jsem si říkal, že konečně zase budu moci dát nějaké knížce 4 nebo 5 hvězdiček. Ve druhé polovině to ale nějak "uvadlo", děj ztratil náboj a těch pasáží o baseballu bylo na mě až moc. Ale knížka přesto celkem fajn.

5 06.01.2024

Příjemná, čtivá oddechovka, děj má spád. Fajn knížka na dovolenou.

5 06.09.2022

Série krátkých povídek, ve kterých se některé postavy objevují znovu a znovu a jejich osudy se různě prolínají. Všemi příběhy prochází záhadná kočka. Některé povídky jsou skvělé, jiné o něco slabší, závěr se podle mě příliš nepodařil. Celkově mě ale kniha zaujala, je vidět, že autor toho o Japonsku a především o Tokiu ví opravdu hodně. 3-4*

5 26.11.2021

Knížka se mi moc líbila, opravdu působí v současné rozjitřené době plné zloby a nenávisti jako příjemné pohlazení. A oceňuji velmi kvalitní překlad.

5 03.09.2018

Před pár lety jsem si s nadšením přečetl Norské dřevo, pak celkem se zájmem Na jih od hranic, na západ od slunce, ale do dalších Murakamiho knih se musím čím dál víc nutit - příliš mnoho slov, příliš mnoho až směšně vykonstruovaných pasáží a motivů. O co živější, působivější a syrovější jsou knihy jeho jmenovce Rjú Murakamiho...

5 16.05.2013

Sbírka jedenácti detektivních povídek nabízí poměrně pestrou ukázku z tvorby japonských autorů starší generace. Je zajímavé sledovat trendy v japonské detektivní próze a porovnat styly jednotlivých autorů. Rozsáhlý doslov ke sbírce přináší podrobný rozbor vývoje japonské detektivní prózy od úplných počátků až do současnosti. Rozhodně stojí za přečtení.
Detektivní příběhy se v podání japonských autorů tradičně pohybují na pomezí nejrůznějších žánrů a alespoň ojedinělé pokusy o detektivní prózu vystopujeme v tvorbě prakticky všech významných spisovatelů.

5 10.08.2012

Působivá knížka, chvílemi mě až mrazilo... a čtivý, hodně kvalitní překlad Petra Holého.

4 13.04.2022

Nuda, nuda, trvalo mi dva měsíce, než jsem knihu dočetl. Dalo se to zkrátit na dvě krátké, možná čtivé povídky - jednu o zvětšování prsou a druhou o dárcovství spermatu..

4 25.02.2022

Celkem čtivá oddychovka, pobavila... trochu moc jmen a postav

4 11.01.2022

příjemné čtení... děj poklidně plyne... také ve mně zanechala kniha pocit melancholie... jen mě trochu zarazilo, že na obálce je černá kočka, zatímco hlavní kočičí hrdinka vůbec černá není... ale budiž, budu ji tedy vnímat spíš jako černý stín hlavní hrdinky :)

4 09.07.2018

S výjimkou překladů japonské beletrie, kde by podle měla být jména přepisována českou transkripcí, mi celkem nevadí, zda je zvolena transkripce česká nebo anglická, ale v této knize mi hodně vadí, že transkripce není jednotná - ve výčtu několika japonských jmen a příjmení jsou některá v české a některá v anglické transkripci. Jinak kniha je zajímavá, užitečná.

Pro mě taky zklamání... zdlouhavé, často nudné a opakující se pasáže a pořád dokola stejné popisy hlavních postav... jako by autorka byla placena od řádku a chtěla vydělat co nejvíce... dost mi taky vadila naprosto neorganicky začleněná a neskutečně dlouhá, popisná a nudná pasáž s vyprávěním vraha o jeho životě v Číně před útěkem do Japonska... no, a s překladem jsem měl taky trochu problém - takový nějaký nejednotný styl s kombinací zbytečně vulgárních a hned zase nepřirozeně spisovných slov v přímé řeči... přitom v japonštině vyloženě vulgární slova ani nejsou... měl jsem co dělat, abych těch několik set stránek dočetl až do konce, který mimochodem jako by z oka vypadl nějaké perverzní červené knihovně... chvílemi jsem se i docela bavil, ale spíš krkolomností a hloupostí za vlasy přitažených zápletek

4 10.08.2012

Ke knize samotné mám výhrady, ale překlad je vynikající, čeština krásná (jen vyčítám panu redaktorovi, že nevychytal chyby v používání "mě" x "mně").

3 03.02.2021

Nemám rád, když se japonská poezie nepřekládá z japonského originálu.