robotto komentáře u knih
Při čtení první poloviny mě to hodně bavilo, bylo to zábavné i dojemné, dokonce jsem si říkal, že konečně zase budu moci dát nějaké knížce 4 nebo 5 hvězdiček. Ve druhé polovině to ale nějak "uvadlo", děj ztratil náboj a těch pasáží o baseballu bylo na mě až moc. Ale knížka přesto celkem fajn.
Čtivé, vtipné, napínavé, bizarní... typicky japonské, mile "ujeté". Moc se mi to líbilo.
Milé čtení. Psáno sice celkem jednoduchým jazykem, ale kniha obsahuje skutečně obrovské množství postřehů o odlišnostech každodenního života u nás a v Japonsku. Vše popsáno přesně, výstižně a vtipně. Zavzpomínal jsem na léta strávená v Japonsku.
Po dvou týdnech a asi dvaceti stránkách jsem znuděně odložil knihu Kocour, který zachraňoval knihy, a místo ní si vybral tuhle útlou knížku. Bylo to jak pohlazení po duši - hluboce lidské, až dojemné vzpomínky prosté služebné Taki na život v domácnosti na předměstí Tokia. Rozhodně doporučuji k přečtení. Něčím mi to připomínalo působivé vyprávění lidí o životě v Japonsku na začátku dvacátého století v nádherné knize Sláma i hedvábí. Snad jen občasné drobné stylistické neobratnosti a gramatické chyby, vyplývající zřejmě z toho, že paní překladatelka žije od roku 1968 v Anglii, jsou maličkou pihou na kráse... ale to mám za zlé spíš redakci textu.
Příjemná, čtivá oddechovka, děj má spád. Fajn knížka na dovolenou.
Chováním i způsobem života odporný hlavní "hrdina" se na 130 stránkách knihy donekonečna nimrá v tom, jak odporný a opovrženíhodný vlastně je. Sebedestruktivní slaboch. Naštěstí těch stránek není víc... V mnohém je tento příběh autobiografický.
Román byl publikován již v roce 1996 v knize Člověk ve stínu, tehdy pod názvem Selhání a rovněž v překladu Zdenky Švarcové.
Působivá knížka, chvílemi mě až mrazilo... a čtivý, hodně kvalitní překlad Petra Holého.
Po pár stránkách mi bylo jasné pohlaví vraha, po dalších pár i jméno. Četlo se to těžko, pořád nějaké nudné, protichůdné komplikované úvahy a teorie, do toho těžko stravitelné pasáže o astrologii, spousta jmen.
Nuda, nuda, trvalo mi dva měsíce, než jsem knihu dočetl. Dalo se to zkrátit na dvě krátké, možná čtivé povídky - jednu o zvětšování prsou a druhou o dárcovství spermatu..
Celkem čtivá oddychovka, pobavila... trochu moc jmen a postav
Série krátkých povídek, ve kterých se některé postavy objevují znovu a znovu a jejich osudy se různě prolínají. Všemi příběhy prochází záhadná kočka. Některé povídky jsou skvělé, jiné o něco slabší, závěr se podle mě příliš nepodařil. Celkově mě ale kniha zaujala, je vidět, že autor toho o Japonsku a především o Tokiu ví opravdu hodně. 3-4*
Kniha obsahem zajímavá, ale napsaná hodně nezáživně - vše líčeno do nejmenších detailů, vše se pořád dokola opakuje. Šikana a buzerace srovnatelná s tím, co jsem na vojně zažil taky.
Bezobsažný slovní průjem. Prázdné, bez myšlenek, jen slova, slova, slova... pospojovaná na efekt. Nic. Pro mě velké zklamání, na knížku jsem se opravdu těšil. Také redakční práce má své mouchy. Hodně zajímavý je doslov Igora Cimy o proměnách japonské literatury v 80. letech - za ten je ta hvězdička, samotný román hodnotím jako odpad.
Nemám rád, když se japonská poezie nepřekládá z japonského originálu.
Nemám rád, když se japonská poezie nepřekládá z japonského originálu.
Ke knize samotné mám výhrady, ale překlad je vynikající, čeština krásná (jen vyčítám panu redaktorovi, že nevychytal chyby v používání "mě" x "mně").
Nemám rád, když se japonská poezie nepřekládá z japonského originálu.
Velice kvalitní překlad, ale nezáživný, málo čtivý výběr... až poslední dvě povídky (Vyznamenání a Slaměný klobouk) přidaly mému hodnocení třetí hvězdičku.
Místy je překlad sice trochu kostrbatý, ale příběh je to docela milý, čtivý.
Čtyři a půl hvězdičky... po výtvarné i obsahové stránce lahůdky, jen u dvou tří haiku mi překlad maličko zaskřípal. K této útlé knížce se určitě nejednou vrátím a znovu si vychutnám ty drobné skvosty.