Případ astrologických vražd

(SPOILER) Bylo to velmi zvláštní čtení. Zajímalo mne, jak vypadá japonská populární kniha, detektivka, thriller, zvlášť proto, že o mém oblíbenci Murakamimu se říká, že píše příliš západním stylem.
Pan Sódži Šimada je vrstevníkem Haruky Murakamiho.
A nyní k ději knihy:
V Japonsku se i po čtyřiceti letech snaží vyřešit záhadné a hrůzné tzv. astrologické vraždy.
V první části jsou deníkové zápisky. Seznámíme se s malířem Umezawem a jeho rodinou. Malíř vyznává západní astrologii a touží vytvořit nejmocnější alchymistickou esenci, jakéhosi ženského Frankensteina či Sirael, Azoth, z těl šesti mladých dívek. Jenže Umezawa je zavražděn a my jsme postaveni před záhadu zavřeného pokoje.
Dále se dovíme, že po smrti malíře bylo zabito i sedm mladých žen, dcer, nevlastních dcer i neteří malíře. Podle zápisků jich šest mělo posloužit k vytvoření Azoth. Jejich mrtvá a znetvořená těla se nachází různě po Japonsku...
Více světla do případu vnáší zápisky policisty, který byl do tohoto případu tak trochu nedobrovolně zatažen.
Astrolog a věštec Mitarai s přítelem Išiokou mají týden na to, aby případ vyřešili.
Celkově jsem se nechala příběhem unášet. Kdo by mohl být vrahem mi začalo být jasné po přečtení zápisků policisty. A jako čtenářce Agathy Christie mi bylo jasné, že vražda se nejlépe schová mezi jinými vraždami a tělo mezi dalšími těly (přičemž zcela správně jsem případ nerozlouskla).
Na začátku jsem se musela soustředit na spoustu údajů, kterými jsem byla skoro zahlcena: jména, rodinné vztahy, data narození mladých žen, souřadnice nálezů, hloubku pohřbení.
Celkově to nebylo špatné. Knihu nedokáži ohodnotit, ale při čtení jsem se rozhodně nenudila.

14.06.2022

Osvěžující, moc pěkně napsaná detektivka holmesovského typu. Užila jsem si po letech, kdy se vydávají téměř jen detektivky předhánějící se v detailních popisech co nejodpornějších a šokujících zvráceností, příběh, kde je třeba pouze logiky k vyřešení záhady. Navíc zde jsou japonské protějšky Holmese a dr. Watsona veskrze sympatičtí mládenci.

08.06.2022

Hodně náročné ale přesto velmi dobré čtení. Japonská detektivka při které jsem se musel velmi soustředit a číst někdy i odstavce a stránky znovu, abych se trochu zorientoval. Nakonec jsem s knihou spokojen ,a jsem rád ,za čas strávený v její společnosti.

25.02.2022

Po pár stránkách mi bylo jasné pohlaví vraha, po dalších pár i jméno. Četlo se to těžko, pořád nějaké nudné, protichůdné komplikované úvahy a teorie, do toho těžko stravitelné pasáže o astrologii, spousta jmen.

02.01.2022

Vyšetřování 40 let starých vražd v Japonském prostředí.Vyústění velmi dobré.Pro mne bohužel moc roztahané a občas od děje úplně odskočené.Do knihy jsem se začetl pořádně až tak po třetině.V první kapitole zamotaná astrologie, která potom vlastně úplně vymizí (díky tomu jsem to vlastně dočetl).Oddělení Q to není.

14.12.2021

Pro jiné čtenáře bezpochyby skvělá kniha, ale pro mě poněkud zklamání: celé to je snad až příliš ukotvené v japonské realitě, reáliích, mentalitě a stylistice, což zejména v první polovině - podotýkám, že z mého pohledu - nežádoucně retarduje četbu, rozptyluje pozornost a zahlcuje recipienta pro finální vyřešení záhadné série vražd nepotřebnými detaily, respektive detaily, které snad nejsou úplně zbytečné, ale měly být podány jinak. Jistojistě je to alespoň zčásti cílená autorova hra, snaha všemožnými způsoby svést čtenáře, jenž je výslovně a opakovaně vyzván k interaktivitě (tedy k tomu, aby se společně s hlavními protagonisty podílel na pátrání a objevil pachatele sám), na scestí, ale u mě to zkrátka nejednou přesáhlo únosnou míru kotvení v japonském kontextu a stalo se to nepříjemným balastem. Připouštím ovšem, že lidé znalejší Japonska, japonské kultury a v tomto ohledu zapálenější to naopak mohou pokládat za vítané zpestření. Ambivalentně vnímám i překlad Anny a Igora Cimových (mimochodem právě kvůli Annině slibné prozaické prvotině s japonskou tematikou a několika pochvalným recenzím jsem po Šimadově románu sáhl) - těžko se mi posuzuje, jaká je praxe a možnosti překládání z japonštiny, ale přijde mi, že jazyk českého překladu je v řadě pasáží zbytečně zašmodrchaný, což komplikuje mnohdy i elementární pochopení pasáží, které patrně neměly být nijak jazykově šifrovány či zatemňovány. A platí to bohužel navzdory tomu, že lexikálně a zpravidla i stylisticky je překlad svěží a dokládá nepochybný talent svých původců. Druhá půlka knihy je živější, působivější, a snad i díky tomu je celkový dojem většiny čtenářů, jak tady čtu v jiných ohlasech, veskrze příznivý.

14.11.2021

Japonská detektivka nezklamala: po hutném astrologickém úvodu, který mne skoro odradil, se noříme do "knihy" o vraždách mnoha členů jedné rodiny, poté do zápisků jednoho zúčastněného policisty. Mezitím se na scéně vynoří dvojka přátel, především mladý amatérský "astrologický" detektiv, který si nechá od přítele převyprávět všechny dostupné informace o případu a nakonec se nechá vyhecovat, aby předválečnou záhadu asi osmi vražd konečně vyřešil, když se to po víc než čtyřicet let nepovedlo ani vyšetřovatelům, ani veřejnosti jakkoli objasnit. A vyřeší ji, pachatele nejen odhalí, ale i najde.
Autor svoji detektivku napsal před čtyřiceti lety (zcela odlišný styl i náplň i možnosti než u současných detektivek), a i když se rozhodně snažil shodit staré známé literární západní detektivy, nepovedlo se mu to, protože to samozřejmě nemyslel ani vážně. Jeho hrdina je jiný a přece v mnohém podobný i třeba takovému Holmesovi.

"Holmes?"
M. se zatvářil zmateně. Pak promluvil a já se v reakci na jeho slova zatvářil šokovaně jako postřelený holub.
"Myslíš toho namyšleného, nevzdělaného, na kokainu závislého Angličana, co nedokáže rozlišit mezi přeludem a realitou? Ten je opravdu rozkošný."
...
"Dobrá, chápu, vyznáš se v Sherlocku Holmesovi a v astronomii. Koho z detektivů tedy uznáváš? Četl jsi Otce Browna?"
"To je kdo? Já s církví nepeču."
"A co Philo Vance?"
"Prosím? Fajn lovec?"
"Jane Marplová?"
"Kdo má rapla?"
"Komisař Maigret?"
"To je někdo z policie v Meguru?"
"Hercule Poirot?"
"To jméno zní jako něco, z čeho bude pěkná kocovina."

Chce to ale trpělivého a odolného čtenáře, jen těch nekonečných hald jmen, která se sice často omílají ze všech stran, ale přesto si jeden často zoufá, co je jméno a k jakému příjmení patří, kdo to vlastně je, ke komu patří, s kým je pokrevně či nepokrevně spřízněn apod. Krom toho právě využití několika pasáží odlišných stylů jako kniha, zápisky, dopis, závěť text ještě více zahušťují. Nicméně autor se nesnaží na čtenáře hrát habaďůru, jinak by si asi netroufl ho dokonce dvakrát s blížícím se závěrem slavně vyzvat:
"Již máte v rukou dostatek všech nutných indicií. Nezapomeňte, že klíč k této záhadě máte přímo před očima."
Bylo to nakonec hodně složité, zdaleka nejen rozlousknout způsob provedení, tedy záhadu zamčeného pokoje, ale i tajemné Azoth, vlivu astrologie na celý případ. A zejména motivace byla nakonec objasněna jako velmi smutná tečka.
Náročné čtení, protože se hodně opírá o japonskou kulturu, jazykovědu, zeměpis i dějiny, což náš čtenář tedy opravdu neovládá. Hezky nás autor povodil zejména po Tokiu a Kjótu. Ale čtivé a zajímavé a stojí to za to. A nejen doslov se věnuje i pár japonským autorům. 90%

05.11.2021

Začátek se trochu vlekl, ale jsem ráda, že jsem vydržela! Opravdu to stalo za to!

16.09.2021

bomba! Konečně po všech těch nudných psychologických severských krimi na jedno brdo zas klasická detektivka s motive záhady zavřeného pokoje. Zhltnuto na posezení...skoro ;) Jen mě štvalo, že jsem na to nepřišla :)