Život na prodej

14.01.2024

Zábavná mozaika takřka šestákových příběhů, která ono přirovnání z doslovu s Tarantinovými filmy skutečně snese. Pokud budete ke knize takovýmto způsobem přistupovat, budete se bavit, protože hledat ve sledu vražednic, jež zasaženy amorovým šípem páchají nakonec sebevraždu, upírek, bláznivek, tajných organizací, sledovacích šipek a dramatického finále něco hlubšího a vyčítat autorovi, že není Murakami, by bylo zcela nemístné a zbytečné. Ne, není, je třeba mít na paměti i to, že se Mišima vyvrhl jak ryba v roce, kdy by Harukimu ve Státech teprve natočili první pívo a tahle knížka vznikla v roce, kdy nás tak velkoryse osvobodili soudruzi z Východu (tak pěkně šukran). A na to, že je to skoro šedesát let starý, je to furt solidní jízda, autor prostě nebyl troškař.

03.01.2024

Toto pro mě byla první kniha od tohoto autora, a už jen přečtení popisu knihy mě tak zaujalo, že jsem se na knihu těšil. Nezklamala mě. Osobně jsem si ani nedokázal představit, za co všechno se dá život prodat, a co všechno se s ním dá udělat. Konec navíc dává prostor pro zamyšlení.

07.11.2023

mé pátrání po japonském spisovateli, který by mě skutečně chytil za srdce, nadále pokračuje. Po zbožňovaném Haruki Murakamovi, jsem zalovil hlouběji do historie a tentokrát jsem vybral neméně uznávanou hvězdu japonské literatury - Jukio Mišimu, který je u nás znám především románem Zlatý pavilon. Mišima sám označil Tělo na prodej za drobné dílko (vycházelo na pokračování v magazínu Playboy, jak jsem se dočetl v doslovu) a skutečně se nejedná o žádný „zásah do světové literatury“. Rozhodně neočekávejte nic tak spektakulárního a šokujícího jako Mišimovu seppuku, kterou spáchal v roce 1970 (ve 45 letech) po svém proslovu, na půdě velitelství japonských Sil sebeobrany. Čtenáři povšechně nevítané (líné) otevřené konce příběhů, bohužel útlé knížce body také nepřidávají. Přese všechno mají životní kotrmelce hlavní postavy, v podobě mladého, životem unaveného úředníčka Hanio Jamady, působivé entrée, nápad a čtivost. Kořením je pak černý humor, absurdní situace a lehce bizarní momenty. Nemohu napsat, že bych se nebavil. Především pak kapitolka s ženou toužící po jisté životodárné tekutině či smrtonosní brouci mě oslovila. Celek bohužel vyprchá do ztracena, jako ranní mlha převalující se nad blaty. Chvíli je to krásné, ale až příliš brzy vaše kročeje zamíří k domácí knihovně, abyste se zmocnili další doposud panensky čisté vazby. Očekávání zůstala (spíše) nenaplněna a o člověkovi, který nabízí svůj život na prodej, překvapivě hloubat nijak zvlášť nebudete. Ačkoliv je název knihy sebepoutavější a nápad zajímavý, závěr se podle mého nezdařil. Dobrá knížka na jedno, maximálně dvě odpoledne u dobré brazilské kávy :-)

16.10.2023

po přečtení autorova životopisu jsem čekala větší "odvaz", začalo to slibně, na konci už to bylo divný, čekala jsem kam to vygraduje a ono ...

12.04.2023

Cesta odnikud nikam. Každá "koupě" začíná zajímavě, a pak se rozplyne v banalitách. Autorův život (a smrt) na mne působí zajímavěji než tento podivný epizodický slepenec.

03.02.2023

Když vám přestane záležet na vlastnín životě, tak si ho paradoxně můžete začít užívat jako nikdy předtím.

02.02.2023

(SPOILER) Během roku 1968, dva roky před Mišimovým ikonickým koncem, bylo tohle otištěno v 21 dílech japonského Playboye, jako příběh na pokračování; už z tohohle faktu může člověku leccos dojít. Mišima sám dělil svoji literaturu na jakousi seriózní a lehčí, 'Život na prodej' spadá do druhé skupiny. Hlavní hrdina, Hanio, se hned na začátku probouzí v náručí sestry a hasiče do zjištění, že se mu pokus o sebevraždu nezdařil, aby se pak následně vrátil domů a rozhodl nabízet svůj život přes inzerát v novinách. Něco ve stylu, "nabídnětě kolik chcete a kupte si mě a použijte na co potřebujete". Prázdná vyrovnanost hlavního hrdiny, který se stoickým klidem přijímá cokoliv, co se mu postaví před cestu, jako možné způsoby toho, jak zemřít, kontrastuje s požadavky lidí, kteří za ním přijdou: od žárlivého muže, chtějícího smrt své překrásné manželky, kdy chce Hanio být zastřelen spolu s ní během sexu, nechat na sobě testovat pilule, které vás dokážou zmanipulovat (třeba k sebevraždě) nebo třeba být "vysán k smrti vampyrickou kráskou", matkou kluka, který si Hania koupí, aby jeho mámě s anémií vrátil "chuť k životu", což přejde v harmonické rodinné trio, kde už vám chybí jen 'Raindrops Keep Falling on my Head' od B. J. Thomase do pozadí. I přes prázdnotu hlavní postavy měl zrovna poslední jmenovaný pod-příběh zvláštní půvab sám o sobě. Mišima to tam sází, jak chce, v dalším díle seriálu je Hanio špion (a luští šifry tím, že „žvýká mrkev jako kůň“), v podstatě to má skoro až takový ten nádech TV show Batmana, který byl během té doby (1966-1968) zrovna vysílán, ačkoliv, samozřejmě, do až tak absurdních rovin Mišima nejde, právě naopak, se stále zabývá svými typickými tématy, motivy, které provází celou jeho tvorbu, jen to dělá s poněkud jinou náladou, až do ironického konce, kde hrdina končí, vyděšený z možné brzké smrti. Hanio epizodicky prochází a přežívá. Zároveň se ale celým textem nese ta parodická, skoro až manga rovina (nedovedu si představit Mišimu jinak, než jak potahuje z cigarety a uculuje se, při psaní tohohle majstrštyku), kdy zmínky o jakuze odkazují přímo i nepřímo na autora samotného a jeho filmové pletky s touhle organizací (kromě jeho Lásky k vlasti a dokumentu Mishima: The Last Debate, jsem se ale k jeho filmové tvorbě nedostal). 'Život na prodej' je v rámci Mišimovy tvorby definitivně spíše průměr, v lepším případě hříčkou pro skalní fanoušky, než skutečnou ukázkou, takže s tímhle je třeba k tomu tak trochu přistupovat. Ač se celou knihou nese zvláštní svoboda (ideová, i finanční, Hanio dostává za svoje bezhlavé odevzdání se věci nemalé částky), možná i ta svoboda, o které Mišima mluvil, když zmiňoval pocit „štěstí, během dní, kdy očekával smrt, nebo byl smířený s jejím brzkým příchodem“. V tomhle ohledu je, opět zmiňuji, ironické, že i ve skoro až surrealisticky laděném příběhu, Hanio začíná příběh jako někdo, kdo selhal v pokusu o sebevraždu a končí ho, jako někdo, kdo má strach ze smrti.

„Hanio se nikdy necítil tak svobodný.
Jednoduše nedokázal pochopit, jak se může člověk oženit a být s jednou ženou svázán celý život nebo jak může pracovat ve firmě a nechat se využívat jinými.
A pokud jednou všechny peníze utratí, může vždycky spáchat sebevraždu.“

(…)

„Je snadné říct, že život nemá smysl, ale žít tenhle nesmyslný smysl vyžaduje pořádnou dávku energie,“ uvědomil si Hanio znovu s obdivem.

(…)

„Ach, opravdu? Ano, tak tohle bere. A pak taky něco, co začíná na L.“
„Je to LSD, mami.“
„L co? Jak je to? Říkáš SSB? To zní jako název kari omáčky s rýží. Každopádně bere tenhle lék, který je momentálně v módě, a pak se v noci potuluje po čtvrti Šindžuku, aby našla svého vysněného prince na bílém koni.“

I přesto je ale trochu škoda, že se právě tohle rozhodlo Argo překládat a vydávat jako prvního Mišimu, když ten má na kontě, během své relativně krátké spisovatelské dráhy, takové množství děl, a minimálně tucet z nich, by se hodil k jeho uvedení lépe (i pominu-li nedávné excelentní volby, jako Zlatý pavilon a Zpověď masky od Rubata), než tahle pozdní záležitost, ale já samozřejmě neváhal, protože já Mišimu prostě beru a chci tuzemská nakladatelství podpořit k tomu, aby se s ním více rozjeli.

7/10