Probudím se na Šibuji
Anna Cima
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385705/bmid_probudim-se-na-sibuji-Ios-385705.png
4
1246
311
Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by zde zůstala navždy. Záhy se přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ocitne se totiž uzavřená v magickém kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí městem, zažívá podivuhodné situace a hledá cestu domů, čtyřiadvacetiletá Jana v Praze studuje japanologii, usiluje o stipendium do Tokia a společně se starším spolužákem si láme hlavu nad překladem japonské povídky. Osud jejího autora, donedávna zapomenutého spisovatele Kawašity, bude mít na vývoj událostí větší vliv, než by kdy obě Jany čekaly… Čtivě a svěžím hovorovým jazykem napsaný román mladé debutující japanoložky je o hledání cesty k odlišné kultuře, o nejednoznačnosti reálného světa a o ošemetnosti splněného snu.... celý text
Přidat komentář
Veľmi zaujímavá myšlienka, napísať knihu o dizertačnej práci a pritom zaujať príbehmi. Nie je to pre mňa topka, ale páčilo sa mi to.
Námět velmi dobrý, ale přišlo mi to "šité horkou jehlou". Knihu mi doporučovali v knihkupectví. Ale jsem trochu zklamaná
Zdá se mi, že pro autorku příliš velké sousto. Nápad zajímavý, jen zpracování nepříjemné a nudné. Jana je opravdu nesympatická a protivná postava bez nějakého pěkného vztahu ke komukoli. O všech se vyjadřuje povýšeně a všichni ji štvou (proč má někdo potřebu se o cizí přítelkyni kterou ani nezná vyjadřovat jako o buchtě). V japonské lince by bylo zajímavé více rozpracovat téma samoty a hlavně japonské kultury, která je bohatá a i všední život se od toho u nás opravdu liší. Když už si vybrat tohle téma, proč se nezamerit právě na to, co dělá Japonsko Japonskem? Zápletka ve výsledku působí prvoplánově a useknutý konec vzbuzuje dojem, že autorka vlastně nevěděla, jak příběh ukončit.
N2co tak chytlavého, čtivého a s neotřelým námětem jsem už dlouho nečetla! Bála jsem se, že půjde o další uměle zpropagovanou českou novotu, ale dopadlo to nad očekávání.
Někdo mě varoval, že začátek je zamotaný a špatně se v něm orientuje, ale opak je pravdou - nikdy jsem nečetla tak srozumitelný přechod mezi dvěma realitami.
Opět mě zairitovala milostná linka, nevím, co to se mnou je. Ale když jsem byla ve 2/3 knížky, Viktor Klíma mi přišel jako autorčin laciný přešlap.
Četlo se to svižně a bylo mi s knížkou moc dobře. Zároveň se mi líbilo to lehké kulturní obohacení, které mi nabídla.
Námět knihy je dobrý, ale přijde mi to nedotažené do konce a tak nějak nevim, co mi tím chtěl autor říci. Konec ze kterého vlastně není jasné jak to celé skončilo. Jsem z toho rozpačitá. Takové nemastné neslané.
Nebylo to špatné, ale kniha, ke které bych se někdy chtěla vrátit, to není. Konec, ve kterém vlastně není jasné, jak to všechno dopadlo, také mému hodnocení nepřidal. V mém okolí jsem v minulých letech pozorovala zvýšený zájem o Japonsko. Upřímně nevím, čím to bylo způsobené, ale tento zájem v poslední době opadá. Kniha ale špatná určitě není a za přečtení stojí.
Nejsem bůhvíjaký znalec japonské kultury či popkultury, vlastně dlouhodobě zůstávám v tom autorkou nastíněném "murakamiovském" stadiu. Těžko tedy posoudím, nakolik a v čem je ovlivněný japonskou perspektivou samotný způsob psaní, vyprávění, výběru motivů, když už v rovině námětu je vliv jasný. Můžu jen konstatovat, že mě příběh bavil v reálné i "magickorealistické" rovině, i když mě přímo nestrhnul.
Skoro třetinu knihy mi trvalo, než jsem se začetla/zaposlouchala, následně už to ale šlo samo. Zajímavé bylo propojeni příběhů i japonské prostředí, psáno mladistvým jazykem. Jako prvotina velmi zdařilé.
Dlouho mi trvalo, než jsem se začetla, po prvních asi 50 stranách jsem chtěla knížku odložit nedočtenou. Nakonec mi to nedalo a dočetla jsem ji. Ale patrně nejsem cílovou skupinou, které byla určena.
Nicméně dávám 4 z 5, protože příběh je to zajímavý a dobře propracovaný.
Jen některé chyby v knížce jsou dost brutální, jako že jeden z otcových synů není bratr, ale strýc. Nebo, že se jí povídka čte těžce, tak přečetla zatím jen asi tři třetiny.
Jedna z nejlepších současných českých knih, jakou jsem četla. Mám ráda realistické knihy, které najednou jakoby nic z reality vykročí. Autorka mě dokázala perfektně vtáhnout do svého japanistického nadšení (i když jsem tyto tendence nikdy neměla a v japonské literatuře jsem zatím nepotkala nic, co by mě opravdu strhlo), zápletka ztraceného autora a rukopisu skvěle táhla, vypravěčka mi místy mluvila z duše (taky jsem během čtení psala diplomku...). Jediné, co mě (ale fakt hodně) rušilo, byl ten jazyk. Možná takhle holky v Praze mluví, já nevim, ale pro nás Brňačky zní formulace jako "v ulici Milady Horákový" fakt... bolestivě.
Na tuto knihu jsem se těšila a nezklamala mne. Moc mě zaujalo, že se zde objevil motiv, že by někde mohla zůstat ,,zaseknutá" myšlenka a ke všemu na tak dlouhou dobu. A že jí dokonce někdo i viděl! Tuto dějovou linku jsem četla ráda. V druhé dějové lince, v současnosti, můžeme sledovat Janu, která byla už od puberty blázen do Japonska a místní literatury a filmů především, a proto není divu, že studovala právě japanologii. Dílo je napsáno svižně a vtipně - mnohdy mi vykouzlila úsměv na tváři. Oceňuji i povedené ilustrace.
Japonsko není země, o kterou bych se vyloženě aktivně zajímala, ale kniha mě vážně bavila. Četla se velmi dobře a byla i vtipná. Líbí se mi, když je někdo pro něco zapálený a tady ta láska k Japonsku a jeho kultuře byla očividná z každé stránky. Moc příjemné čtení.
Kniha se četla v podstatě sama, tak do poloviny. Pak jsem došla do stádia, kdy jsem se musela do čtení dost nutit, a už mě to moc nebavilo.
Postavy byly zajímavé, i když možná mi nesedl styl psaní a nesedlo mi rozdělení na tyto dvě linie, které za mě moc nefungovaly. Ale jak říkám, je to zajímavý počin, jen asi ne pro mě. Čtenáře si to našlo, i mnoho ocenění, vím, že většině se kniha líbila a opravdu ji řadí mezi super počiny současné české literatury.
Pro mě jsou tedy i mezi zástupci lepší příklady a bohužel mě to tak od třetiny/poloviny dost nebavilo a do čtení jsem se musela nutit.
Knižní debut Anny mne neuvěřitelně vtáhl do děje. Kniha se díky své koncepci čte velmi dobře. Každou kapitolu jsem si opravdu užila. Autorka vyniká skvělou znalostí prostředí a rozhodně jí nechybí zaujetí pro téma. Však sama vystudovala japonská studia. A i zde (po Někrasovové Kůži) se setkávám s magickým realismem, který v tomto případě tkví v určitém rozdvojení hlavní hrdinky, jejíž spirituální entita je “uvězněna v japonské čtvrti Šibuja, a fyzická část se nachází v Praze. A víte co? Ono to propojení (nebo odpojení?) obou Jan výborně funguje. Postupné rozkrývání života pozapomenutého japonského spisovatele vnáší do příběhu jisté napětí a zvědavost, ale i lítost nad jeho smutným osudem, jež přetrvávají až do samého konce. Celý román na mne působil mladicky, svěže a svižně. Svým prostředím velmi přitažlivě. Tohle bylo prostě famózní!
Bezprostředně po přečtení knihy mě napadlo jedno slovo: "geniální". Dva příběhy, které se prolínají a jsou zasazeny do reálií japonské literatury. Autorčin styl je originální, jazyk je hovorový a čtivý. Také jsem žila v zemi Východní Asie, proto mě asi fascinuje to propojení Česka a Japonska. Oceňuji navíc fakt, že tento propracovaný román je teprve autorčinou prvotinou. Těším se na Úhoře.
Bavilo me to hodne, po dlouhe dobe jsem kvůli tomu nešla spát, abych přečetla co nejvic/docetla. Ma to prvky magickeho realismu, s prenesenym významem "pozor, co si prejeme". Bavila me i "lovestory" linka. Čtu spis ceske a evropské knihy/realie, a pak miluju Murakamiho (ač Japonsko jako takove me nijak nebere, ale baví me to cist). Od autorky jsem cetla Uhoře a ty se mi taky libily moc.
Tři knihy v jednom, každá trochu jiná, a přesto se nakonec nenásilně potkají. Líbily se mi oba současné příběhy, jak ten studentský pražský, tak ten až spirituální tokijský. A navíc stará povídka, která nakonec svede celý příběh dohromady. Moderní svěží český román.
Štítky knihy
prvotina Japonsko česká literatura japonská literatura magický realismus rozhlasové zpracování Magnesia Litera Cena Jiřího Ortena
Probudím se na ŠibujiKniha Probudím se na Šibuji je v
| Právě čtených | 25x |
| Přečtených | 1 630x |
| Čtenářské výzvě | 376x |
| Doporučených | 129x |
| Knihotéce | 329x |
| Chystám se číst | 581x |
| Chci si koupit | 139x |
| dalších seznamech | 16x |
Audiokniha ČRo. Jsem na rozpacích, jak hodnotit. Námět je skvělý, jen mi jednotlivé kousky příběhu přišly tak zvláštně poskládané, či spíš neposkládané. A konec jako by byl uspěchaný, jako by to psaní už měla autorka ráda za sebou. Dost mi taky vadil ten nespisovný jazyk, kterým je kniha napsaná. Co se audio zpracování týče...
katastrofa. Poslouchala jsem vždy několik kapitol za sebou a po několikátém, pořád dokola stejném hudebním předělu jsem chtěla telefon vyhodit z okna. Proč by mělo být v audioknize pomalu stejné množství hudby jako čteného slova? Navíc tak otravné hudby, stále dokola se opakující?
Tři hvězdičky dávám jen pro ten skvělý námět.