Kočičí host

Citlivý a mimořádně krásný příběh o pomíjivosti života a o tom, jaké to je prožívat ho po svém. Manželé po třicítce bydlí v malém pronajatém domku v klidné části Tokia, on je redaktor, ona korektorka, pracují z domu a prožívají klidný život. Jednoho dne si chlapec od sousedů osvojí toulavé koťátko. Kočka dostane jméno Čib... celý text

Citlivý a mimořádně krásný příběh o pomíjivosti života a o tom, jaké to je prožívat ho po svém.

Manželé po třicítce bydlí v malém pronajatém domku v klidné části Tokia, on je redaktor, ona korektorka, pracují z domu a prožívají klidný život. Jednoho dne si chlapec od sousedů osvojí toulavé koťátko. Kočka dostane jméno Čibi, což znamená „maličká“, a brzy začne objevovat sousední zahrady. Tak se stane, že jednou zabloudí i na zahrádku manželského páru. Další den přijde znovu a nakonec se odváží vstoupit do domku. Manžele tento tajemný host fascinuje. Čibi je svobodný duch, chladná a zářivá jako paprsek světla. Bydlí u nich a nebydlí. Patří jim a nepatři. Manželé jí kupují dobroty, pozorují její dovádění v zahradě a rádi si o ní povídají. Život jako by pro ně byl najednou příslibem něčeho víc — dny jsou jasnější a barevnější. Příběh překypuje drobnými radostmi a okamžiky ohromující poetičnosti, a pak se něco stane… méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/29_/296542/kocici-host-FLe-296542.jpg 4145
Originální název:

Neko no kjaku / 猫の客 (2001)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (29)

Přidat komentář
f.enjoy69
18. června

Japonci prostě umí nevšedně popsat všednost každodenního života. Věci přicházejí i odcházejí, děje se jak to dobré, tak i to špatné a všechno si to tak hezky plyne, pomíjí a člověk se může těšit opět na něco nového. Toto minimalistické vykreslení radosti z drobností a poklidnost celé knížečky je něco, na co budu ještě dlouho vzpomínat...

Malachime
30. května

Je možné, že někdo dokázal napsat zdánlivě knihu o ničem a přitom o všem? Mám moc ráda, s jakou lehkostí většina japonských spisovatelů píše o všedních věcech. O vánku, o slunečních paprscích, zpěvu ptáků, bouřce, letním dnu... o návštěvách jedné kočky a o starostech manželského páru s hledáním bydlení. Budu se opakovat, ale v neposlední řadě má knížka překrásnou obálku, vnitřně uspořádané stránky, co se textu a prostoru týče a jejich číslování.

sagasir
16. května

Třikrát nádhera

Ona kniha je minimálně třikrát nádherná. Zaprvé má totiž úžasnou a opravdu krásnou knižní obálku, za druhé samotný příběh je krásný a za třetí vás vtáhne do takové nádherné klidné pohody. Stejně jako některé pěkné chvíle v životě jsou mnohdy velice krátké, tak stejně tak je krátký i rozsah tohoto díla. Kočičí host má jen 160 stran. Nutno však zdůraznit, že se jedná o 160 stran plných pohody, něžnosti, skvostných přirovnání, nádherných metafor a byť děj není nijak akční, tak to vůbec nevadí. Autor opravdu skrz jazyk v knize ukazuje svůj prvotřídní výtvor. Ten bychom si však jistě neužili nebýt skvělého překladu. Postavy si zamilujete po pár stránkách a zvláště onu kočku Čibi snad nejde než nemilovat. Úplně najednou máte chuť si s ní hrát, hladit ji a alespoň v mysli se vám tvoří její obraz. Chvílemi snad dokonce máte pocit, že obživne a místo na stránkách knihy se vám zjeví třeba na klíně. Zajímavé je určitě i ono prostředí Japonska, v němž se odehrává děj. Působí exoticky a takovým ohromně klidným dojmem. Pochválit se musí i časové zasazení příběhu. Díky němu se tak čtenář ocitne na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století, tj. pro Japonsko historicky velmi důležitém období. Nahlédneme tak trochu do života Japonců, který se zrovna v tomto čase často měnil. Byla to totiž doba střídání éry císařů, která byla poznamenaná ještě větším blahobytem a smělejší modernizací než předtím. Tato vize však brzy vzala za své a Japonsko v důsledku nadhodnocení cen nemovitostí a spekulací dospělo ke zhroucení tzv. bublinové ekonomiky. Dále pak následovala obrovská hospodářská krize a dekádu trvající stagnace. Kočičí host je takovým nenápadným knižním klenotem, po kterém asi nesáhne nějaká obrovská masa čtenářů, ale troufám si tvrdit, že to je škoda. Kočičí host vás totiž odmění úžasným poklidem, jenž je v dnešní době mnohdy velkou vzácností a o jeho literárních kvalitách se tu snad opět ani vyjadřovat nemusím. Já toto dílo hodnotím 100 % a doporučuju ho nejen milovníkům koček, ale i všem ostatním.

Makropulos
11. května

Něžný, jednoduchý, lyrický příběh z přelomového Japonska o lásce k přírodě a ke zvířatům, ve kterém autor s naprostou lehkostí vypráví střípky z klidného života japonského manželského páru silně ovlivněného kočkou ze sousedství.

danielosbourne
25. dubna

Čekal jsem, že prostřednictvím této knihy trochu nahlédnu do života japonské rodiny, na jejich zvyky a kulturu, ale toho se mi bohužel moc nedostalo. Z knihy sice sálají jisté emoce, ale příběh je opravdu o ničem a dost předvídatelný. Hned od začátku jsem věděl, jakým směrem se bude kniha ubírat. Každopádně to nebyla ztráta času. Vzhledem k délce knihy je to přesně taková jednohubka, kdy si v sobotní podvečer uděláte kávu a strávíte 2 - 3 hodinky příjemným čtením.

VeronikaZ
18. dubna

Milá? Mně od poloviny svíralo u srdce a brečela jsem na každé druhé stránce, takže ne, milá opravdu není.

lucie.8
14. dubna

První věc, která mě jako komentář k této knize napadá (stejně jako několik uživatelů níže) je: MILÁ. Tato knížečka je totiž opravdu strašně milá :)
Nečekejte žádný veledůležitý příběh světového významu, ale střípky z každodenního života obyčejných manželů v době, kdy japonská společnost poměrně rychle měnila staré pořádky. Tuhle knížku si budu dlouho pamatovat.

LadyAlis
12. dubna

Kniha mě mile překvapila a rozhodně se mi moc líbila :)

ladyfromskye
08. dubna

Krásné, i když možná trochu smutné, pohlazení po duši. Je však určené pouze tomu, kdo se umí na chvíli zastavit, pořádně se rozhlédnout a plně nadechnout, aby mu pak v srdci zůstala ozvěna té chvíle, kterou s Kočíčím hostem strávil.

tsal
06. dubna

Kočičí host je nesmírně milá kniha. Takové laskavé pohlazení po duši, které čas od času potřebuje každý z nás. Příběh manželského páru, který si tak trochu přivlastnil sousedovic kočku a tak trochu proti své vůli jí věnoval mnoho lásky a pozornosti, se vyznačuje všemi typickými znaky japonského umění. V popisu sousední staré vily a křivolakých uliček v okolí domu se nachází smysl pro detail. V líčení rozlehlé staré zahrady pak japonské souznění s přírodou, uvědomování si koloběhu života a neustálých změn, jimiž vše kolem nás prochází. Hlavně zde však autor ve formě deníkových zápisků zachytil prchavý okamžik života. Před očima se vám sice míhají písmenka, avšak v duchu vidíte obrazy. Detailní snímky, zachycující zcela obyčejné a přesto vzácné minuty, které uplynou dříve, než si je stačíme uvědomit. Z celé novely na vás tak nevtíravě padá spousta emocí. Radost, něžnost, smutek, nostalgie, melancholie. Vplíží se vám do myšlenek, stočí vám oči ke stromům za oknem a ruku zvednou ke kočičímu kožíšku. Nebude to trvat dlouho a jednotlivé scény zapomenete. Ten pocit, který jste však měli při jejich čtení, ten s vámi zůstane.

Mr.JaroCZ
29. března

Za příběhem kotěte Čibi jsou v náznacích vykresleny prosté lidské příběhy a osudy:
dítě si "pořídí" kotě, jeho maminka si u starší domácí, která kočky nemá ráda, vyprosí, aby mohlo kotě u nich být, manželé ze sousedství zase díky kotěti mají spolu o čem mluvit a nacházejí tak i nový smysl života, sousedé díky Čibi na manželský pár žárlí a rozuzlení je ponecháno jen na čtenáři.
Prostě klidné, pohodové čtení, pro krásu, zamyšlení i meditaci nad osudy lidí a koček. Připomnělo mi to díla spisovatelů období Meidži.
Za mne 5 hvězdiček, ke knize se určitě vrátím.

ssyyllvvaa
14. března

Milá, krásně vypravená kniha, napsaná jasným a čistým jazykem a jednoduchým příběhem, která mne ale bohužel neláká k opakovanému přečtení, protože neobsahuje (aspoň dle mého názoru) ani filosofický přesah ani obecnější úvahy kromě úvah o respektu k osobnosti kočky.

Mikkinnen
13. března

Chtě nechtě, musím dát jen 3 hvězdy. Jednu hvězdu dávám za stylistiku. Druhou hvězdu za poetiku a třetí hvězdu za čistotu formy. Bohužel to je po hříchu málo, aby z toho člověk vykřesal něco více. Je to jedna z těch knih, která zůstala tak nějak na půl cesty. Vše je v ní správně. Žádná očividná chyba není patrná a přesto knize něco chybí. Možná jsem měl jen velká očekávání či jsem si již navykl na to, že japonští spisovatele, používají často prvek mystiky, který dodá dílu na zajímavosti. Bohužel zde se nic podobného nekoná. POZOR SPOILER - ve zkratce: manželský pár navštěvuje kočka, která však zemře. Manželé se přestěhují a začnou je navštěvovat koťata jiné kočky. Nic víc, nic míň... A to ať se na mě nikdo nezlobí, ale to nestačí. Nicméně, kdo si rád čte hezké věci, které jsou až infantilně jednoduché (nemyslím to pejorativně!), tak se mu kniha bude určitě líbit.

hellena1523
25. února

Dle hodnocení zde i zezadu na obálce jsem očekávala trochu víc...Kniha není špatná. Je to takový hezký příběh. Dokonce bych se nebála označení poezie v próze. Že by mě ale uchvátila natolik, abych se k ní ještě někdy vrátila, to ne. Zkrátka hezký průměr, pokud člověk nemá náladu na nic napínavého či příliš emotivního.

Odehnalka
17. února

Literární a filozofické pohlazení po duši. Krásná, milá jednohubka na večerní relax. Kniha mě velmi mile překvapila.

jiri0728
03. února

Próza, která reflektuje v Japonsku oblíbené "slice of life", neboli útržky z běžného života. Dramatický oblouk kniha nepostrádá, ale není nějak komplexní. Spíš jde pro japonskou literaturu typické prožívání stavu, kdy něco co jsme milovali, odchází a smíření se s tím. Přesto, že jsem chvílemi pochyboval o tom, jestli ve mě Kočičí host zanechá silný dojem, nakonec se tak stalo.

jamesek007
02. února

křehká spisovatelova duše v návalu nicnedělání popsala jak cizí kočka přešla přes zahradu.
omlouvám se všem vílám, neboť těm to bylo určeno.

Acamar
25. ledna

Jednoduchý lyrický příběh, psaný zcela jinou formou než většina knih, které jsem poslední dobou četla. Není ani tolik o kočce, jak by se dle názvu mohlo zdát, spíše o pozorování okolního světa a přírody autorem, o určité životní etapě. Zanechá po sobě zvláštní lyricko-melancholickou náladu a lehký smutek. Jako kočkaři mi bylo velmi líto, jak to s hlavní postavou Čibi dopadlo:-(
Podobně jako "Kočičáci" mi přišlo, že nejde ani o román či povídku, spíše o útržkovité postřehy a dojmy, sjednocené tématem "kočičího hosta".

EmmaEmma
22. ledna

Současná japonská lieratura , křehký příběh vztahu kočky a lidí.... Příběh o pomíjivosti štěstí, lásky i života, mizejících tradičních hodnotách.

Kočičáci
01.12.2016

Aby jste sáhli po této knize, nemusíte být nutně milovníci koček. Kočičí host není typický román, jsou to spíše autorovy zážitky a postřehy z období, kdy je začala navštěvovat sousedovic Čibi. Pro mě to bylo nádherné vyznání lásky k číče, která manželům zničeho nic vstoupila do života a ten jim navždy změnila.
Dozvíte se také zajímavé informace z přelomového období Japonska, kdy skončila éra šedesátiletého působení císaře Hirohita a Japonsko se dostalo do hospodářské krize a jak se v této době žilo obyčejným Japoncům.
Vřele doporučuji!

lushi
30.11.2016

Milá kniha, která ale neurazila ani nenadchla.

Tereza.
17.11.2016

Podobně jako Čibi i autor nám ukazuje něco jako své pravé já prosté veškeré podlézavosti. Avšak právě proto je především na čtenáři, zda se nechá zaujmout, zda v sobě objeví dostatek trpělivosti a klidu, aby mohl zaměřit pozornost a objevit to kouzlo úžasných minimalistických popisů, ponořit se do prostého vnímání přírody a detailů okolo. Divokou kočku nelze lapit do klece a myslet si, že zlomíme její vůli po svobodě a nezávislosti. Ráda bych věřila, že ani lidskou duši nelze takto lapit. Co však nepopiratelně vlastní svobodu je čas. Plyne si volně a my ho nemůžeme zvrátit, nemůžeme ho zastavit, opravit. Můžeme se v něm alespoň zastavit a sledovat jeho proud. Sledovat, kam až nás zavedl, jaká setkání a jaké ztráty s sebou přinesl, jak nás čas proměnil. O tom všem je Kočičí host.

vlcka
09.11.2016

Kočičí host je jako poezie. Jednoduchý a krásný obraz, ze kterého Japonsko přímo sálá. Náladou mi připomínal třeba filmy studia Ghibli, dokázal vyvolat představu ikebany, haiku, čistoty, japonské zahrady. Je velmi jemný, přemýšlivý a nepřeplácaný. V jednoduchosti nabízí krásné obrazy. Čibi, něžná a svobodná kočka se svým životem plným tajemství, přináší malé zázraky do všedních dnů.

jiri77
24.10.2016

Útlá knížka ,která je plná lásky ,melancholie ,nostalgie ,citů ,lásky k přírodě a pohledu člověka na změnu v životě,která zrovna nemusí potěšit ale snaží se s ní nějak vyrovnat. Nádherné a poklidné čtení.

Amalberga
11.10.2016

Kniha mne nezklamala ani trochu. Opravdu úchvatně napsané, kniha se řídí heslem: v jednoduchosti je krása. Autor nesmírně vnímavě a citlivě popisuje svět kolem sebe a mistrně vylíčil soužití kočky s člověkem. Nesmírně krásná kniha, jednoduchá a přitom obsahuje krásné myšlenky, lyrická a přitom výborně popisuje lidský život a postupné stárnutí. Čekala jsem mírně nadprůměrné dílo a dostala jsem perfektní skvost.

hs777
06.10.2016

Malá večerní jednohubka. Není to špatné, ale těšila jsem se na něco hlubšího ve stylu Murakamiho a bohužel se nedočkala. Asi víc ocení milovníci koček.

gargamelka
28.09.2016

Velmi zajímavá knížka, najde si určitě své oblíbence i mezi těmi co nepreferují kočkyy.. Přesně se k ní hodí japonský styl psaní. Velmi klidný, emotivní, vyrovnaný, popisný a přátelský styl. Zdá se, že celý aktér je kočka odvedle, která si své sousedy omotá okolo tlapky, ale není to jen ona. Nalezneme popis okolí, vztahů, trochu historie. Velmi vydařeně propojeno

montana
26.09.2016

Krásná útlá knížečka, kterou je radost pomalu číst. Takřka deníkový formát typu šišósecu (ano, po doslovu je každý chytrý) vytváří v autorově podání kouzelně melancholickou atmosféru. Té je velmi snadné podlehnout a přenést se tak do (pro nás) zvláštního Tokia na konci osmdesátých let. Od začátku do konce je to jednoduše jiné. A pěkné.

LucieT.
15.09.2016

Kočičí host rozhodně není jen o kočce "od vedle". Pomíjivost, melancholie, filozofické mezihry, dojemné vyprávění nebo spíš útlá sbírka momentů s vynikajícími popisy všedních věcí a obyčejného života tak jak to umí asi jen Japonci... zcela odlišné a typicky japonské.