RMarkéta komentáře u knih

Pro mě osobně návrat do starých časů a příjemné pohlazení po duši. Beru tyto staré fotky jako inspiraci a baví mě sledovat jak moc se moje milovaná Praha v průběhu let změnila. A změnil se i ten zcela obyčejný život, který je zde zachycen a který se v dnešní bláznivé době řádně zrychlil. Černobílé fotografie mají své nezaměnitelné kouzlo. Prohlížím si je, když na mě jdou chmury a nechám se těmi fotkami unést. Pan fotograf musel mít svou práci strašně rád a dělal ji určitě přímo ze srdce. Ty fotky tím dýchají.

8 08.06.2018

Dokumentární styl vyprávění příběhu mi vyhovoval, i když to děj malinko rozbijí. Mohla jsem si tak při čtení třídit myšlenky a informace o době, kdy se odehrál. Nejdříve jsem si mysela, že ji chce Felice jen využít pro svůj prospěch, tady vycestování z Německa. Byla to příšerná doba. Dokázala bych ji pochopit. Mě by to nevadilo. Příběh je opravdu hodně emotivní. Přestože příběh znám skrz na skrz, tak pokaždé dojdu k pasážím, kde musím přestat číst, pro uslzené oči nevidím a když si prohlédnu fotografie umístěné v zadní části knihy a čtu utržky korespondence, tak brečm zase. Film taky není špatný, ale kniha je o sto procent lepší, tak nějak mnohem lidštější a autentičtější. Tuto knihu jsem sháněla deset let a pak jsem si ji jednoho krásného dne v roce 2016 nadělila k narozkám. Nedám na ni dopustit. Střežím ji jako oko v hlavě. Je to můj největší úlovek a taky ukázka mojí trpělivosti. Není možné zapomenout na člověka, kterého opravdu milujeme.

7 04.06.2018

Nejdříve viděn Spielbergův film. U něho při závěrečné scéně brečím. Tak jsem byla moc zvědavá na knižní předlohu. Přečetla jsem ji při obědové pauze. Je to poměrně útlá knížka, která se čte velmi snadno. Možná, že to bylo i tím zvláštním řádkováním, ale spíše hlavně příběhem, protože ten čtenáře nepustí a nedá mu vydechnout. Moc hezky popsané přátelsctví mezi chlapcem a koněm. Michael Morpurgo měl moc dobrý nápad s podobou vyprávěče. To mě dostalo. Dojatá jsem byla od samého začátku do konce. Takových příběhů moc není. Je dobré, že jsou.

7 04.06.2018

Atmosféra doby a vykreslení ženské věznice bylo skoro až hmatatelné. Měla jsem pocit, že se tam procházím také. I když už vím, co od Sarah Waters očekávat, tak musím velmi upřímně říct, že mě opět dostala. Spiritistické seance jsou velmi atraktivní téma na zpracování do příběhu. Paní spisovatelka je v tomhle směru dost šikovná. Vtáhne čtenáře do děje takovým způsobem, že ten se ani nestačí divit, co se vlastně děje a krásně ho tam vmanévruje jako zaoceánský parník do malého přístavu. Kniha se ze začátku může jevit jako nudná. I mě to málem odradilo od čtení. Ale všechno, co se tu pomalu rozehrává má smysl a ve finále to všechno do sebe krásně zapadne. Ten konec mě vždycky naštve.

5 29.05.2018

Způsob vyprávění je jistě zajímavý. Nejsem proti tomu. Spisovatel je přece takový malý stvořitel, takže si může zvolit z jaké strany bude příběh vyprávět. Je to hra se čtenářem a Sarah Waters si umí se čtenářem moc dobře pohrát. Tahle kniha je o vzpomínkách. Ty vyplývají ze situace v přítomnosti a pak se jde na začátek, kdy se to stalo nebo ne?

3 18.04.2018

Opět zamotané a řádně zauzlované klubíčko. Závěr je jistě předvídatelný, ale prokousat se k němu, je cesta poněkud spletitá a zapeklitá. Takhle kouzlit s příběhem umí asi jen Sarah Waters. Tohle jsem s jiným spisovatelem nezažila. Po prvním přečtení jsem si říkala, že je to až překombinované, ale není. Všechno je dávkováno přesně. Zahryznout se a nepustit. Kniha vyžaduje dobrou pozornost, za ni se ale náležitě odvděčí.

6 11.04.2018

Útlou knížku jsem si po letech znovu přečetla a musím říct, že mi krásně vylepšila náladu. Při čtení jsem se tvářila jako sluníčko a rozdávala úsměvy na všechny strany. Jak už to bývá, tak tu nejsou jen hezké věci zalité sluncem. Na reprízy seriálu se vždycky ráda podívám. Tenkrát byla prostě jiná doba.

7 04.04.2018

Nejdříve viděn film Stevena Spielberga. Ten mě ohromil. Měla jsem tenkrát dinosauří mánii a k té po filmu patřila i tato kniha. Chtěla jsem být paleontoložkou a nacházet kostry dosud neobjevených zvířat a přepisovat tak dějiny. Do knížky jsem se začetla tak, že jsem ji nechtěla dát z ruky a chodila s ní i spát. Z nostalgie se k ní vracím a mám ji pořád ráda.

17 04.04.2018

Název ke knize sedí jako zadek na hrnec. Příjemné trampské počtení. Povltavská stezka skrývá mnoho pokladů, které jsou vidět nejen očima ale především srdcem. Tenhle kraj mám prošlapaný. Ráda se tam vracím. Tahle kniha mi to umožňuje kdykoliv. Kniha opět obsahuje tramské písničky i legendární písničku o Máně, co zradila partu a proto jí svíčka ráno dohoří. Jsem netušila, že si jí prozpěvují i trampové. Taky je tu plno fotek.

6 04.04.2018

Nejdříve viděn film se Sally Field v hlavní roli. Kniha se četla jedním dechem. Byla strhující a přímo pohlcující. Není to vždycky procházka růžovým sadem, když si žena vezme za manžela cizince a má s ním dítě. Dobré svědectví o tom, co se může přihodit. Bohuže se to taky stává, což je hrůza. Stále jsou na světě místa, kde ženy nemají stejná práva jako muži. Tak se z pěkné exotické dovolené může stát vězení. Muslim bude pořád muslimem. Je to v nich hluboce zakořeněné a nedá se to předělat. Ale láska rozum zatemňuje.

20 03.04.2018

Příjemné počtení. Taková hezká vzpomínková knížka, která se dá přečíst za jedno odpoledne. Ten kraj okolo řeky Vltavy, který paní autorka zmiňuje, mám prošlapaný pešky i na kole. Léta letoucí jsme měli chatu na Hradišťku. Při čtení jsem měla pocit, že sedím s partou přátel na pivu a já poslouchám jejich vyprávění. Takové sedánky mám ráda. Kniha je doplněna o řadu fotek, básniček a samozřejmě písniček včetně not. Kniha akorát do ruky.

7 02.04.2018

Na to, že jde o prvotinu, tak je to teda dost dobré. Sarah Waters si nasadila laťku hodně vysoko a naprosto s přehledem ji překonala. To teda smekám. Knížku stavím na pomyslný piedestal před Studnu osamění. Nic lepšího jsem s danou tématikou ještě nečetla. Horská dráha to teda fakt byla. S Nancy jsem vylétla do oblak, následně s rachotem sletěla do pekla a pak se zase vyhrabala k nebesům, kde jsem si uvědomila svou vlastní cenu. Dokonce jsem měla při čtení pocit, že cítím i špinavé ulice Londýna a ústřice. Takhle zaplést příběh a rozplést ho umí snad jedině Sarah Waters a já jí za to děkuju, že si ho můžu zas a znovu přečíst, protože mě hodně baví.

5 01.04.2018

Při čtení knihy vždycky doufám v lepší konec příběhu. Poprvé přečteno v hodinách občanské výchovy. Musím říct, že to byl od naší učitelky na základce geniální tah! a také jí za to děkuju, když nám tu knihu přinesla. Byla jsem z toho, co kniha popisuje vyšokovaná. Tenkrát jsem o drogách nevěděla témeř nic. V podstatě jen to, že existuje nějaká mariánka a LSD. Taky jsem pro, aby se kniha četla povinně. Realita je smutná a hrozivá. Doba je daleko šílenější. Zajímalo by mě, jak by kniha vypadala, kdyby byla napsaná v dnešní době. To by byla kriminálka jako hrom. Z Johnova stylu psaní je vidět, že byl novinář. Drogy jsem nebrala a nikdy brát nebudu.

18 28.03.2018

Laskavému humoru, který nám tu předložila tato geniální spisovatelka se vždycky ráda
zasměju. Pohlazení po duši to skutečně je. Zápletka je vlastně velmi prostá, ale to, co se z ní vyvine, je mazec. Knížku mám tak ohmatanou, že je izolačkou slepená skrz a na skrz a drží jen díky ní. Film patří mezi moje srdcovky. Nataša Gollová byla se svou ztřeštěností naprosto roztomilá a kouzelná. Viděno i jako divadelní představení ve Fidlovačce. To taky stojí za to.

12 27.03.2018

Souhlasím, že tato kniha od Sarah Waters je nejvyspělejší. Paní spisovatelka se krásně vypsala a je to na knize znát, což je samozřejmě moc dobře. Jen tak dál. Opět se nám tu rozehraje zajímavý příběh, kdy postavy zakusí pocit štěstí, aby následně museli přelézt hromadu klacků mistrně naskládáných paní spisovatelkou a pak konečně našli vlastní cenu, samy sebe. Stejně jako v předešlých dílech se tu Sarah Waters věnuje tématu lesbické lásky (mimo Malého vetřelce). Stála jsem na straně Francis. Lily mi přišla jako malá vypočítavá mrcha. Nevím, co na ní Francis viděla. Finalé příběhu je takové rozplizlé, ale musím říct, že po tom všem sem přesně sedne. Nic bych nezkracovala a nic bych nepřidávala. Je tu všechno, co tu má být. Mám tenhle příběh ráda, i když mě Lily štve a já vím, že se při čtení díky ní rozčílím.

4 27.03.2018

Dámy,mě ještě padesát nebylo. Jsem osmdesátý druhý ročník a nedám na tuto knížku dopustit. Užila jsem si s ní hodně hezkých chvil. Vybiku jsem moc nehrála, za to u nás frčel volejbal. To bylo jiné kafe. Koulí jsem vrhala o sto šest, jen jsem byla nebezpečná pro své okolí. Jednou to odnesla i učitelka, která mě do toho uvrtala. Děti, které jsou něčím jiné, to mají vždycky těžké. Nemusí jít nutně o váhu.Přestala jsem s ní válčit. Film taky nemá chybu. Ráda se na něj v telce zase podívám.

16 22.03.2018

Strašně moc jsem chtěla taky být kastelánovou dcerou a žít na nějakém zámku. Povídala bych si se strašidly a třeba bílou paní. Já jsem Katce záviděla až hrůza. Petr byl taky sympaťák, sice vědátor, ale jinak fajn. Tuto knížku si beru jako čtivo na dovču nebo když je venku pekelně hnusně, mrzne až praští a fičí vichr. Ta letní atmosféra v knize mi hned zlepší náladu. Mimochodem, kopretiny, ty přátelské květiny jsem si taky musela natrhat sama.

28 22.03.2018

Moje první Rudolfovka, kterou jsem dostala od mé maminky a taky můj první referát z českého jazyka. Musím říct, že jsem byla před tabulí ztremovanější víc než Lucie v těch zelených šatech. Úplně vidím, jak byly hrozné. To mi tak utkvělo v hlavě, že když jsem byla před nějakou další zkouškou, vzpomněla jsem si právě na tuto scénu. Je opravdu zvláštní,co si člověk v hlavě zafixuje a co mu vyjede na povrch. Ráda se ke knize vracím a budu vracet.

12 22.03.2018

Nejdříve jsem nabyla dojmu, že pan spisovatel je jen zamindrákovaný blbeček, kterému muselo být několikrát velmi bolestně ublíženo a on se rozhodl si vyřídit účty se všemi ostatními a spláchnul je v této knize, tím je ale udělal nesmrtelnými. Ale to byl zásadní omyl. Tenhle člověk použil klasickou metodu zrcadla a prostě ho jenom nastavil společnosti a prásknul do ní. Záleží jenom na tom, jak se to příjme.Vytáhnul z lidí to nejhorší a koncentroval to do této knihy. Nikdo z nás není svatý a každý z nás má v sobě něco temného. Lidi jsou schopní se chovat k ostatním hůř než zvířata a udělat si takové věci, při kterých zůstává až rozum stát. Hemží se to tady sexem a násilím, ale není to zase prvoplnávané. Vždycky to vyjde ze situace, která právě nastala, zkrátka z toho, co se zrovna děje. Trošku tu vykrádá Majora Zemana a přináší svůj pohled na věc. V českých dějinách by se od počátku věků našly i další nepěkné věci. Taky se nemůžu (nedokážu) rozhodnout, jestli tohle není jen marketingový kalkul nebo čistočistá fikce. Každopádně je to tah na branku. Nicméně, rozporuplné pocity z tohoto díla mám pořád.

3 21.03.2018

Trošku odklon od toho, co obvykle Sarah Waters píše. Při čtení jsem dala přednost vývoji postav než nějakému nadpřirozenému jevu, ať už tam byl nebo nebyl. Ten jev tady stejně sloužil jen jako nějaký katalyzátor nebo spouštěc. Postavy se ubíraly zajímavým směrem. Sarah Waters psát umí. S tím souhlasím. Prostředí chátrajícího venkovského sídla je jistě atraktivní. Tam se to duchy muselo hemžit. Chyběla mi větší šťáva. Měla jsem problém se do knihy pořádně zakousnout.

7 20.03.2018