Memento

Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, pro ... celý text

Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, pro něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají po šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze.

V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/30_/3071/memento-H2e-3071.jpg 4.22312
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, CZ Books
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (256)

Přidat komentář
kler1207
20. června

Výborný příběh, který ukazuje, že nejde o hrdinství, ale o svinstvo. Nicméně styl psaní mi úplně nevyhovoval. Krátkých, často bezslovesných vět, které běžně zrychlují děj, bylo až příliš mnoho.

Ajli
14. června

Konečně knížka o světě feťáků, která může puberťáka dokonale přesvědčit o tom, že fetování nikoho neosvobozuje, nekončící euforie neexistuje a pokud se člověk vydá touhle cestou, málokdy vede cesta zpátky.

edith79
07. června

Temné varování pro všechny, kdo si myslí, že brát drogy je osvobodí. Od povinností, od práce, od stereotypu. Omyl. Nikdo není tak nesvobodný a sám jako narkoman. Je ne vězněm, ale doslova otrokem své závislosti. Memento je depresivní kniha, ale měl by si ji přečíst každý jako prevenci před experimenty s drogou.

arket
07. června

Výborná kniha. Četla jsem ji již několikrát.

28401
05. června

K této knize jsem se vrátila znovu, poprvé to byla školní četba a i teď mě moc bavila

Adamson
01. června

Četl jsem to po Děti ze stanice ZOO a myslím, že to bylo o neco lepší. Je to psáno jinak a možná ne tak čtivě, ale přesto je to ve finále velice dobrá kniha. V audioknize je pak ještě dodatek po několika letech, kde je popsán osud Michala po skončení knížky. Tento dodatek doporučuji vyhledat, protože ještě víc umocní pocit z knížky.

hanka24
29. května

Co k tomuto tématu říct? Co se odehrává v hlavě závislého člověka? Opravdu může pomoct informovanost? Zajímá feťáka, že nemá sterilní jehlu, když potřebuje dávku? Napadá mě spousta otázek, těžko dokážu vymyslet nějaký věcný komentář..

martas006
29. května

Pěkně se četla a dala bych ji přečíst všem dospívajícím:

Atanone
26. května

Knihu jsem četla-no,strašně dávno..bohužel se od té doby málo změnilo

veruskaveve
12. května

Úžasná kniha!

Pajina68
09. května

Tuhle knihu jsem četla jako puberťačka, v té době bylo takovéhle četby málo, proto se mi kniha moc líbila.

Smisinka
20. dubna

poměrně drsný příběh s hodně odrazujícími detaily proč si nezačínat s drogamy

Martin_Eli
14. dubna

Výborná kniha, nechápu, jak to mohl Radek John takto skvěle napsat. Konec už je trochu nuda, ale jinak výborně vystižená atmosféra feťáckého života. Podle mě by toto měla být povinná literatura na střední škole:)

lucie.8
14. dubna

Velmi čtivá kniha o lidech, kteří zpackali snad každé životní rozhodnutí a podle toho taky dopadli. Michal dostal spoustu šancí začít znova, ale nevyužil jedinou. Přečtení této knihy mě jen utvrdilo v tom, že pokud takoví lidé nechtějí sami, nemá cenu zkoušet jim pomáhat.

Netopyr07
31. března

O toxikomanech, jak dí recenze na konci knihy, spíše reportážní formou :-) Čte se dobře, nic záviděníhodného. Mentorování v léčebně mi lezlo na nervy a spíš bych řekla, že na just lidi podněcuje k tomu, aby pokračovali v "činnosti". Každopádně literatury na podobné téma, podobnou formou, není mnoho. Takže přeji všem, kdo se rozhodnou číst, dobré počtení :-/

Plamen
29. března

skvělej příběh, čtivá knížka podle skutečných událostí !!

AriaLissa
27. března

Zrovna dnes jsme měli přednášku o drogách a této knize a musím říct, že to bylo poučné a uvažuju, zda si tuto knihu mám přečíst.

intelektuálka
14. března

To, co začíná z nerozvážnosti mládí a touhy po experimentu může skončit tragicky. V té době jsem Johnovi fandila, je tam hodně osobních poznatků.

dancadragneel
06. března

Po přečtení této knihy asi většina lidí přestane lákat chuť vyzkoušet nějaké drogy. Příběh je dost silný a člověka hodně zasáhne.

terr0225
02. března

Souhlasím s Reewee, kniha se mi také dostala pod kůži a moc se mi líbila. Doporučuji přečíst !

Reewee
23. února

Naprosto skvělá kniha, která se dostane člověku pod kůži. Strohý, přesto silně působící styl vyprávění. Nutí člověka vnucovat tuto knihu každému na potkání, předčítat každému, kdo je v blízkosti. Skvělá spousta myšlenek, nadčasovost, prostě dokonalost!

Rup
23. února

Ačkoli drsně, přesto velmi dobře napsaný popis rozpadu osobnosti díky drogové závislosti. Osobně feťáky neodsuzuji, považuji je za oběti vhozené do bezvýchodného labyrintu. A nikde žádná Ariadna, jež by jim dala svou červenou nit. Zločinci jsou výrobci a dealeři. Co se týče paralely s knihou My děti ze stanice ZOO, obávám se, že by u nás, za v ní uvedenou výchovnou metodu, byli zavřeni rodiče: omezování osobní svobody, týrání dětí, atd. Stát i různé skupiny bijící se za lidská práva a osobní svobody především pro zločince, by zajisté našli dostatek vhodných paragrafů. Pro mě je kniha špica.

elin.m
16. února

Drsný příběh z prostředí uživatelů drog. Ovšem velice dobře napsaný. Když jsem byla na začátku knihy, stačilo mi pět stran. Druhý den jsem se dokázala odtrhnout od příběhu až po deseti stranách, třetí den dvacet...
Uvědomila jsem si tak, jak snadno se z člověka stane závislák...

Miriam-věštkyně
11. února

Knihu bych trochu přirovnala ke knize My děti ze stanice ZOO, ale neoslovila mne tolik ...

Michaelka29
11. února

Na úplném začátku jsem byla z knihy nadšená,ale konec už jsem četla z donucení. Přišlo mi to pořád dokola, jako nějaký koloběh. ,,Dostane´´ se z toho a pak zase do toho spadne. Epilog mě docela překvapil.

Peleus
09. února

Žil jednou jeden chlapec, který nevěděl, co se životem. Doma nuda, ve škole pruda, tak si našel slečnu a uvěřil, že ty nejlepší věci v životě jsou zadarmo. Nebyly.

Dospěl, ale pitomcem, tím zůstal napořád. Lhal si do kapsy, chvíli cosi zkoušel, pak od toho upouštěl. Ubližoval, a bylo mu ubližováno.

Tečka.

Zbytek již není podstatný, neboť výše napsané je asi tak celá pointa. Z nějakého důvodu nemám rád povídání o fetkách. Jsou to lidé, kteří se vyflákli na svůj život. Místo toho, aby bojovali za vlastní lepší zítřek (ať už to zní jakkoli banálně a zprofanovaně), tak žijí ze dne na den a pokud se jich někdo ptá, jak se do tohoto bodu dostali, téměř všichni mají po ruce jímavý příběh. Málokdo uzná, že dlabal na povinnosti, odpovědnost,nechtěl nic dělat a měl za to, že bude žít ve snovém světě.

Každopádně podobné knihy mě občas ukotvují do reality, začnu-li mít příliš pravicové názory. Na základě přečteného si totiž jeden uvědomí, že určitá podoba sociálního systému JE nutná. Je lepší, když mají možnost využít protidrogový program, dostanou použité, leč slušné oblečení (je pak legrační, když se s takovými potkáte někde u popelnic nebo během procházky se psem a musíte konstatovat, že jako socka vypadáte spíš vy, než oni), jsou relativně čistí, najezení, mají možnost přespání na ubytovně a někdy dokonce krátkodobě provozují cosi jako práci. Skutečně to JE lepší, než že se budou shlukovat do skupin a páchat trestnou činnost, protože vědí, že po nich potopa, nemají co ztratit. Je nicméně dosti "vtipné", že za tenhle pokus o jakýsi relativní pořádek a bezpečnost platí lidé, kteří se na svůj život nevykašlali a zkoušejí vytvářet HDP.

groula
26. ledna

Hustý. Loni sem to poslouchal jako audioknihu cestou napříč Rumunskem a řek si že tohle si musím přečíst. A je to masakr.
Nechapu jak někdo může zcela dobrovolně takhle zničit život sobě a celý rodině. A čím dál víc mám pocit že pro jistou sortu lidi je lékařský péče škoda a daleko víc užitku by z nich bylo namletim do masokostni moučky.....

n.ezn.amy
06. ledna

Příběh Michala a Evy, kteří propadnou drogám a nejsou schopni se ze závislosti vymanit a nepomůže ani vězení či psychiatrická léčebna. Knihu bych si dovolil srovnat s Dětmi ze stanice ZOO, stejně brutální a drsná a vševypovídající.

Katys96
02. ledna

Tuto knihu jsme měli v povinné četbě k maturite ale ja si ji přečetla z vlastní iniciativy.
I kdyz jsem četla My děti ze stanice ZOO a videla film,knizka me tolik nezasahla jako tato.
Nedokazu rict proč ale nejspise to bylo temi reportažními prvky,ktere mi ze zacatku vadily ale pote jsem si zvykla.
Je to hluboký příběh,který bych doporučovala přečíst nejen dospívajícím ale i rodičům,pokud knihu samozdřejmě nečetli uz na SŠ.
Ze začátku se mi moc dobře kniha nečetla.Nevěděla jsem co se odehrava ted a co v minulosti musela jsem číst velmi pozorně.
Musim ale říct,že mě Radek John mile překvapil.Rozhodně to není posledni kniha kterou jsem od něj četla.

whiterose
14.12.2016

Knihu jsem četla asi v 15 letech tuším na doporučení češtinářky s tím, že to má tematiku drog. Moc jsem se těšila, až si ji přečtu. O to větší pak bylo zklamání. Prvních asi 50 stran ještě číst jde, ale poté už jsem se vůbec neorientovala v tom, co je minulost a co je přítomnost. Retrospektiva mi obecně nevadí, ale v příběhu této knihy jsem se opravdu ztrácela. Rozhodně nedoporučuji, obzvlášt' ne mládeži, která žádá poutavý příběh.