RMarkéta komentáře u knih

Moje oblíbená kniha už od školních let. Taky mě neminula jako povinná četba. Snadno jsme se do ní vžili a prožívali všechno s tlupou. Došlo to tak daleko, že jsme si pak venku po vyučování hráli na podobnou tlupu. V lese si postavili bunkr. To byla naše jeskyně. Úplně nás to pohltilo. Pěkně jsme se vyblbli. Byly to moc hezké chvíle, žádný internet, tablety a ani mobily. Každá doba má své. Z nostalgie se k této knize ráda vracím. Je čtivě napsaná a řekla bych, že i věrně zachycuje život pravěké tlupy. Jak už tu někdo řekl, je to nečekaná lekce ze zeměpisu, ale příjemná a nevtíravá. Z dějepisu samozřejmě taky.

47 02.09.2019

Veronika byla opravdu hodně živá holčička a pěkná bláznivka, ale zase nebyla hloupá. Takové nápady se rodí spíše v hlavách chlapečků, i když moje neteř je přesně taková. Neuplyne ani týden, aby nepřišla domů s rozbitým kolenem nebo nějakou modřinou nebo boulí. Nevím, kde tolik energie bere. Ta by utahala i vola. Vyřídilku má taky pěknou. Doma mají zatím jen králíka Huga, fenku Báru a na zahradě Paní ježkovou. Z knížky jsem si jako malá odnesla jedno velké poučení. Určitě ji doporučuju i dnešním dětem, které nezapomínají číst.

14 27.08.2019

Útlá knížka. Stručně a jasně napsaná, což je fajn. Jako příručku pro někoho, kdo chce mít na zahradě živo, ji můžu jedině doporučit. Obohacená o pěkné fotografie ptáků. K nám na krmítko létají po celý rok skoro všichni popsaní ptáci v této knize kromě vlaštovek a jiřiček. Ruch na krmítku je velmi uklidňující a člověk si užije hodně legrace. Někdy je to mnohem lepší než program v TV.

14 22.08.2019

Přiznám se hned a bez mučení. Byla jsem k této ruské fantasy trochu skeptická a vyhýbala se jí. Po prvních stránkách mě to ale přešlo. Prostředí Mosky je pro mě hodně atraktivní. Antona beru jako dobrého kámoše. Boj Dobra se Zlem má mnoho podob. Lukjaněnkovo filosofování nad životem mi nevadí. Jsou to dobré myšlenky. Tato kniha je takové seznamovací kolečko, pro ujasnění si preferencí. Přece jenom nemůžeme hned letát s letadlem, když jsme v životě nedrželi knipl v ruce a nevíme, k čemu se používá. Existuje i film, ten se ale od knižní předlohy velmi liší.

7 22.08.2019

Prostoduchý zabiják se stane katalyzátorem událostí, za které mohlo jeho citové vzplanutí. Tak to už tu v mnoha nejrůznějších obdobách bylo. Ale proč ne. Nic proti tomu nemám. Tentokrát je to na severský způsob. Při čtení této útlé knihy jsem si vzpomněla na klasiku filmového žánru Čest rodiny Prizziu a Forresta Gumpa. Nečekala jsem, že opět budu fandit zabijákovi. Ale stalo se. Ten chlapík byl sympaťák, i když trochu moc přemýšlivý a filosofujicí. Prostě jiný. Měl svůj svět a to ho formovalo. Prima čtení do MHDéčka

18 26.07.2019

Čert nikdy nespí a zahradník evidentně taky ne. Sama jsem se v knížce našla a poznala. Když se něco provádí s láskou, tak se o tom krásně s láskou povídá. Čapkovy fejetony jsou moc příjemné a skvělě ukazují jeho slovní zásobu. Čeština je krásný jazyk. Musela jsem se na některé výrazivo zeptat mé babičky a nebo využít služeb přítele googla na telefonu. Taky mě pobavily i humorné kresbičky, kterými je text trefně doplněn. Bezva letní čtení.

28 22.07.2019

Z nějakého pro mě dosud neznámého důvodu jsem si od knihy držela odstup. Připadala jsem si jako obyčejný šmírák, co dění kolem sebe sleduje skrz sklo dalekohledu. Vodníka mám především spojeného s Josefem Ladou a jeho kresbami. Urbanův hastrman přináší trochu jiný pohled na tuto pohádkovou bytost. Až z něho šel chvilkami strach. Taková zvláštní adaptace na Krásku a zvíře. S knihou je to jako na horské dráze. Nejdříve hezký popis vesnických zvyků (samozřejmě že pohanských). Pak se po nějakém veletoči přesuneme k vraždícímu monstru a vybuchujícím strojům. Přirovnala bych tenhle příběh k dortu Pejska a kočičky. Ku podivu to ale chutnalo. Sice jsem z toho nebyla kdo ví jak vedle. Grafická podoba knihy je fajn. Občas jsem se přistihla, že se dívám, jestli nemám zelené prsty a pod dlouhými vlasy schované žábry na krku.

21 22.07.2019

Z Kolumbie se mi zatím do ruky dostala jen dobrá káva a nezapomenutelný a neodbytný telenovelový boom, který mě taky samozřejmě zasáhl. Nějak jsem se mu před lety nedokázala ubránit. To přiznávám bez mučení. Přesně takových cestopisů jako je tento si moc vážím. Ze začátku mi vadilo, že celá kniha je z křídového papíru. Příjemné počtení doplněné hezkými fotkami.

6 18.07.2019

Je lepší, když necháme mrtvé odejít a necháme je být mrtvými, i když ta ztráta strašně bolí a je těžké se s tím vypořádat. K životu to prostě patří. Až ten okamžik nastane budu cítit vnitřní prázdnotu, bolest, zlost, beznaděj a všechno to ve mně bude bublat jako vroucí voda v hrnci. Můj mozek to odmítne pochopit. King si umí krásně pohrát se slovy a vše propracovat. Kniha mi přivodila pár děsivých snů. Škoda, že se děj v první půlce táhne jako žvýkačka. Jako by to byla jen taková předehra, ticho před bouří. Je i trošku předvídatelný. Ovšem, to je dobrý důkaz toho, že se při čtení používají šedé buňky mozkové a ty nepodléhají zahálce a nebo už mám něco málo načteno. Viděla jsem i film a mám ráda klip od Ramones.

25 12.07.2019

Jde o romám a nikoliv o literaturu faktů s portréty historických osobností. Musím říct, že příběh je velmi důmyslně mnohovrstvený.To se mi moc líbilo. Muselo dát velkou práci sehnat si potřebný materiál a vyčmuchat ho. Já jsem se do toho klubka lidských osudů tak zapletla, že jsem nevěděla kudy kam a musela si knihu krátce po přečtění přečíst znovu. Měla jse zvláštní a neodbytný pocit,že mi něco uniklo. Lékařské a estébácké zprávy, které tato kniha obsahuje, mě při čtení děsily. Byly až mrazivě autentické.Fuj. Tenhle příběh budu velmi dlouho vstřebávat. Mám ho pořádně žažraný pod kůží jako škváru z fotbalového hřiště. Nutil mě přemýšlet a soustředit se na to, co čtu a vracet se k tomu. Románová fikce se krásně promíchává se skutečností. To mám taky moc ráda. Když se tím vším, co jsem dostala naservírováno proberu, tak mi z toho vychízí jednoduchý motiv, a tím je jedna křivda jdoucí ruku v ruce s nanávistí, zlobou a samozřejmě prospěchářstvím. Lidi jsou bestie, které dokáží zajít dost daleko. Divadelní představení, které má ve svém repertoáru divadlo Palmovka, je taky moc výživné. Je hodně drsné, temné, depresivní a psychedelické. Až jsem měla strach, že to musí zákonitě nechat na Tereze Dočkalové, která hraje Doru Idesovou, následky. Před představením doporučuju přečíst si knihu, jinak se budete těžko chytat. Toto je přesně ten typ knihy, kterou si zamilujete nebo zatratíte. Nic mezi tím není. Vím, o čem mluvím. Miluju jak knihu, tak i divadelní představení.

51 04.07.2019

Tato kniha byla doporučena i mně jako povinná četba při studdiu psychologie. Kniha je napsaná čtivou formou, což bylo super. Léty prověřená praxe a zkušenosti z knihy přímo odkapávají. Možná, že bych řekla, že ji Irvin D. Yalom napsal až tak nějak otcovsky. To se mi líbilo. Vše je o důvěře a lidskosti, dodržování určitých pravidel a nezneužívat svého postavení.

5 18.06.2019

Krátké a rychle počtení obohacené pěknými fotkami. Některé příběhy jsou úsměvné, drsné, strašidelné a poučné. Lituji, ale Šumava se nenachází v Novohradských horách. To jsou dvě naprosto odlišné veličiny. Třeba Bučina je zaniklá obec kousek od Kvildy a to je nejšumavější Šumava. Vím, kam jezdím každé léto už od děstských let.

6 18.06.2019

Digitální média jsou dobrý sluha, ale i zlý pán. Zjednodušujeme si život a zároveň si ho ničíme. Je to začarovaný kruh.

7 30.05.2019

Poměrně útlá knížka v sobě skrývá jednoduchý příběh, který je složitě vyprávěn. Při čtení jsem byla ráda, že jsem nejdříve několikrát viděla film. Chvilku trvá se zorientovat v postavách. Na flashbacky si musí člověk zvyknout. Jsou celkem chaotické. Bez nich to ale celé nemá smysl. Kniha mě začala bavit, a když se vyprávěl příběh ženisty Kipa. Deamontování bomb mi přišlo zajímavé a samozřejmě napínavé. Zajímavé taky určitě je, že maďarský hrabě Almásy je skutečná postava. Jen byl homosexuál.

12 30.05.2019

Krásný příběh. Jako malá jsem ho vždycky obrečela a v mysli se toulala se Sebastiánem a Bellou po horách. Nedávno si mi kniha zase dostala do ruky, kamarádka mi ji věnovala, protože dělala debordelizaci knihovny. Přečetla jsem ji na jeden zátah. Zase mě ten příběh chytil za srdce a co myslíte? Opět jsem u něho brečela jako malá holčička.

14 05.04.2019

Phryne Fisherová se nám pěkně rozjíždí a to je moc dobře. Jen tak dál. Je to prima relaxační čtění. Hezky se mi při ní odpočívá a moc pěkně cestuje do práce. Už se mi zase stalo, že jsem přejela o pár stanic dál. Ten čas při čtění Fisherky tak utíká, že ase ani nestačím divit. Ale je moc fajn nechat se v dnešní uspěchané době unést a na chvilku se zasnít. Dokonce jsem se několikrát přistihla, že Fisherce její životní styl tak trochu závidím a chtěla bych být jako ona. Už se těším na další díl. Seriál v ČT by taky neuškodil. Smekám před paní vydavatelkou a musím jí vyseknout hlubokou poklonu, že dokázala přijít s takovým nápadem, i když to asi nebylo lehké, však jsem taky na Startovači neotálela s přispěním a jsem za to ráda, že tu s námi Fisherka může mluvit česky.

4 14.03.2019

Jistě, jsou tady uvedeny extrémní případy dětí, ale na jakém jiném příkladu nabo případu vysvětlit a ukázat, co je špatně? Nikdo taky netvrdí, že se kniha musí brát dogmaticky. Je to náhled na určité stavy a procesy, které se můžou vyskytnout nebo se jich můžeme dospustit, ale nikdo netvrdí, že to či ono musí nastat. Nelze paušalizovat. Jde spíše o to dělat věci tak jak nejlépe umíme. Nejsme stroje. Jsme lidské bytosti. Jsem toho názoru, že děti potřebují pravidla, vymezení jasných hranic a taky určité povinnosti úměrné k jejich věku, které mohou zvládnout. Taky potřebují empatii a lásku a té by se jim mělo dostávat. Přečteno v rámci výuky vývojové psychologie. Běžný čtenář a běžný rodič po ní asi nesáhne, ale dá se bez problému přečíst

4 07.03.2019

Tenhle příběh patří mezi moje srdcové záležitosti. Nejdříve viděn film, až potom jsem sáhla po knížce. King je moc dobrý vyprávěč a tady mu to opět dokonale vyšlo. Četlo se úplně samo, na jeden zátah.

30 07.02.2019

Kniha mi pomohla si některé věci správně pojmenovat, dát jim formu a srovnat si je. Stavět na nich jako na pevném základě. Nějak jsem ale nepostřehla, že by tu Seligman zmínil sociální nebo kulturní hledisko. To má přece na formování jedince a jeho psychiky taky vliv. Sepisování tří věci používám. Ale to už jsem byla naučená ze skautu, tuším, že se tomu říkalo Modrý život.

8 16.01.2019

Můj nejoblíbenější Poirot. Po knížce jsem sáhla až po seriálu a několika filmech. Celý příběh se mi tak při čtení v hlavě odvijel jako film, až jsem měla pocit, že jsem jeho součástí, že jsem v centru samého dění. To se mi občas s některými knihami stává. Mám to ráda. Plynutí času se tak nějak zvláštně změní a já si takové drahocenné okamžiky užívám. Rozuzlení příběhu mě vždycky překvapí, i když vím, kdo je vinen. Je to taková třešinka na dortu.

40 04.01.2019