Phyl komentáře u knih

Krásný start, hned jsem musel běžet do krámu, vyřídit si kartičku, která mi zaručí slevy, neb jsem člověk velice šetřivý (mám to v povaze neboť jsem Čech a také skoro prajz), a kupoval další díl této ságy, která přivedla k orgasmu veškeré mé smysly, hned několikrát za večer s touto knihou. Jsem dojat a ukáplo mnoho slz štěstí.

4 21.06.2016

Pomíjivá lidská pokolení, která zůstanou zapomenuta, ve chvíli, kdy nezůstane nikdo, kdo by na ně vzpomínal, jelikož lidský druh velice rychle zapomíná, nebo se prostě nechává přesvědčovat o událostech tak, aby zapomenul na skutečné příběhy.
Epos o Gilgamešovi, ovšem s tím rozdílem, že tentokrát po celém rodu Buendiú nezůstane absolutně nic a nikdo kdo by mohl pamatovat cokoli oni sami dokázali. Pravda mnohem víc pravdivější příběh o lidské pomíjívosti.

6 15.06.2016

Sepsané paměti, o osobnostech, jenž se podílí na obohacování mých sluchových vjemů minimálně deset let, jsou skqvjelou záležitostí pro každého fanouška, této kapely. Ronil jsem nemálo veselí ze sebe samého, když jsem si pročítal těch pár stránek o, z mého pohledu, odvážně tvrzeno to jistě nebude, jedné z nejlepších domácích kapel současnosti. Děkuji vám děkuji. Byli jste skqvjelé, opravdu brilantní publikum.

1 26.04.2016

Začneme příběh o hodném, přestárlém pánovi, který venčí svou chodící klobásu vždy směrem k pekárně, kde se láduje něčím co upekla škaredá židovka. Musíme se přelouskat, přes vnitřní monology a nejistoty této "odporné bytosti", jak sebe samu vidí, jaká je to uličnice, když svedla ženatého muže. Naprostá nadbytečnost, která zdržuje od hlavního příběhu, i když chápu, že v příběhu musí být nějaká zubožená lidská troska dnešní doby, která hledá samu sebe a běduje nad sebou, aby mohla kontrastovat s problémy, které měla hlavní vypravěčka. Člověk si pak řekne, aby tak mohl pisatel ukázat, že problémy nás obyčejných lidí, kteří se hemží světem jsou nicotné oproti tomu co zažívali lidé za vlády nacizmu, a uvažuje, že by to nejraději přeskočil, hlavně ve chvíli, kdy se začne příběh zamotávat, a starý mírumilovný pán se stává zrůdou, která se podílela na největších sviňárnách v lidských dějinách. Ano výborně. Je to dosti nadané. Asi jako nadaný žák. A máme hlavní zápletku jupí. Ovšem pak se konečně dostáváme do fáze, kvůli které 98,69874% procenta lidí uchopila tento příběh a začala se jím přes útrpné vnitřní monology Sage, přelouskavat k fázi, která nikoho nenechá nestranným. Ocitneme se v hlavě osoby, jenž zažila Holocaust a to se vším všudy. A nejenom v hlavě jedné osoby, ale osob z obou stran táborů. V téhle části je to silný příběh, který nezasluhuje žádný komentář. A vo tom to je. Je to silný příběh, který ve mne zanechal v neklidném podřimování, během kterého jsem dumal nad tím jak je možné, že ještě existuje tolik vymatlanců, kteří tuhle pomatenou ideologii mohou následovat i v této době.

4 24.02.2016

I přišel do svého pokoje a hleděl na knihu, jenž před ním ležela neslyšně, a čekala na přečtení. Znala to již z dřívějška. Nebyl prvním ani posledním. Nerozpakoval se. Otevřel jí a jeho smysly ihned uchvátila. Nemohl přestat kvíkat radostí. Zjistil, že líbí se mu to převelice a knihu svírá stále pevněji, až jej pohltila natolik, že si neuvědomoval co dělá. Věděl, že jej všeci odsoudí, stejně jako věděl, že si příště nedá opěr říct. Jediné co zůstalo mu pevně vryto v mysli, neb ostatní bylo zamlžené, a čekalo na rozuzlení, byla slova vyřčená výstižně a rychle: " A převracení stránek křupalo stejně závratnou rychlostí, jako nosy veškerých vagabundů a pitomců, kteří jezdí poršem, nosí rolák a bradu zastřiženou do úhledné špičky, vysedávají u krbu, u nějž kouří frajersky fajfku a s nenuceností a arogancí sobě vlastní si čtou denní tisk."
I propast se začala uzavírat, a on si uvědomil, že on stal se sám obětí. Byl přitlačen ke zdi a tak musel udeřit...

5 15.02.2016

Víš co kocoure. Chápej, já jsem jinej. Já se umím vodvázat. Je to úplně jinej život, když jsi na heráku víš ne. Chápem se. Budu raději pomočená, posraná lidská troska ne?, kroutící se ekvivalent lidské eggsistence, bez budoucnosti, která s největší pravděodobností chcípne na AIDS, ale nikdy nebudu votrokem tohodle toho systému kapiško ne? RADĚJI SMAŽIT A "ŽÍÍÍÍŽ" než nesmažit a otročit kapišto?

3 03.02.2016

Nedokonale dokonalá alkoholická troska fetující výpary vlastních zvratků. Knižní Bear Grylls, který přežije kdejakou těžkou životní či přírodní pohromu a veze se dál na svém drsném egu a vlně čehokoli ostře tekutého co se mu dostane pod ruku. A když k tomu všemu ještě přitluče vlastním xichtem hřebíček na hlavičku.... člověk snad dokáže pouze konstatovat, že je to frajer, kterým by ale nikdy nechtěl být. A úplně nejwítsz nejhozčinkatější je ta romantická zápletka.

4 04.01.2016

Tichý, vražedný, smyšlený a o to víc nebezpečnější peze dvatišonce, pokouše abstinující životní trosku, která zapadá do klubu seržanta pípra a jeho klubu osamělých srdcí, a navíc honí chorvatského terminátora třitišonce, kterému byl v jeho životě velkým guru Dj Bobo. Do toho se zapojí armáda. Armáda spásy. Armáda spásy a fetky. Ano fetky. A všichni to jsou chudáci a nikdo vlastně neví kdo je ten hodný a kdo zlý. A co říct v tomto sporém a krátkém komentáři závěrem? Snad jen to, že jsem si musel opravdu pustit seržanta pípra a zjistit, že kvalitativně je to skoro totožné.

4 04.10.2015

Hery Díra, řeší své životní problémy alkoholem, a opět je na stopě Hazlhofovi. Hery Díra, řeší své životní problémy alkoholem, a opět je na stopě Hazlhofovi. A opět se budeme zabobírat fenoménem jménem dejavu, ten zvláštní jev, při kterém se nám zdá, že se něco opakuje. Hery Díra, řeší své životní problémy alkoholem, a opět je na stopě Hazlhofovi. Ano zní to dost podobně a svým způsobem je to podobné. Víc se asi rozepisovat nebudu, protože bych psal pořád to stejné.

4 21.09.2015

Představa soulože s plnoštíhle tlustou indiánkou, která vypadá v noci jako medvěd, by mohla mnohé traumatizovat natolik, že by přestali takovou perverzní břídarnu číst. Já jsem si u toho kvalitně pohonil stejně jako u celé knihy, prošpikované stereotypy z tvorby Irwingovi. Soucítit s kulhavým italským břídilem bylo docela těžké. Jak říkám je to sport. Klasika, která se stane klasikou. Děkuji vám děkuji.

3 16.06.2015

Nebezpečný drsňák Hery, zní to jenom podobně, není to Klint Istvud, není tedy vyzbrojen magnumem 44., ale tupým pohledem po několika panácích Jima Beama, opět pátrá po vrazích, lupičích a vlastním dni, který se mu skryl do temnoty prochlastané noci. Zní to poutavě, ale taky jako staré dobré dežaví o tom, jak se opět dokáže jeden nekompromisní drsoň zahrabat do sraček, a zase se z nich dostat, a přitom se nechat několikrát svést na scestí, které je plné falešností, a ještě ke všemu mást všechny kolem sebe. Navíc jako přidaná hodnota je kolaborace s hlavním taťkou zlounem, který je velký mudrc, celého zvířatkového gangu, a přitom skvěle odkrývá frašku, která na něj byla sehrána, aniž by věděl, že odkrývá frašku. Frašku, kterou vede již delší dobu všemi milovaný a neuvěřitelný David Házlhof a jeho neodolatelný úsměv. Tleskám. Už se nemohu dočkat pokračování, když byl konec tak skvěle otevřen, stejně jako posledně. Neuvěřitelné, že mě to i přes to neskutečné množství kopírujících se záležitostí z minula uspokojit a já se mohl opět v klidku ukájet na těle i duchu. A to mně dokáže zahřát na srdci a rozproudit krev správným směrem.

6 16.04.2015

Chtěl bych být první, který v těchto komentářích napíše slovo Fuck to bylo skvělé. Co jiného taky čekat od skvělého scénáře ke kulervoucímu filmu.

3 15.04.2015

Božínku, to bylo tak neskutečné utrpení. Karlson a jeho pouť životem, mnohem víc jednodušší, než ta od Forýsta Gaypa. Stoletý vykleštěnec, který se protlouká životem s mentálně zaostalým Ajnštajnem dva a navíc se bratříčkuje s Mao ce Tukem, mě opravdu polapil a pustil asi po prvních dvaceti stránkách. Naneštěstí mě tak moc zajímalo jak to skončí, že jsem prostě neodolal a dočetl jsem to. Neuvěřitelná sračka od začátku do konce.

Hrudník jsem si potíral čerstvě napadlým sněhem, a doufal, že rozkoš, kterou mi to způsobuje bude trvat až do konce. A ono to bylo ještě lepší. Nakonec jsem uchopil pevně sněhuláka a drtil jsem jej až do samotného konce, kdy se roztopil a zůstal pouhý pocit blaženosti a uvolněnosti, které mi pomohl docílit. A hned po první návštěvě tohoto domu orgií mám chuť najít si v něm další podobnou společnici a pokračovat tam, kde jsem přestal.

4 11.02.2015

Po prvním díle, který se četl stejně jednoduše jako pomírali dětští otroci v aréně, a dokázal jsem si knihu dostatečně vychutnat, byl druhý pro mě nesnesitelnými muky, které představovaly hlavně myšlenkové pochody hlavní hrdinky, přes které jsem se musel přenést až do konce, jenom ze zvědavosti, jestli ta kráva třeba nepadne v aréně nějakým krutým způsobem. Bohuže se nekonalo nic takového. Sice je zraňována neustále, ale největší utrpení jsem odnášel já sám při představě, že může na světě existovat někdo tak retardovaný, jako je hlavní hrdinka, která dokáže zkazit jinak celkem zajímavý příběh, svou neustálou nerozhodností, jenom aby natahovala tímto způsobem děj kolem sebe. Jestli se nechá přefiknout Hurikánem, kterého nechce ranit a přitom by chtěla. Nebo jestli jí bude beznohý pekař, se kterým nemluví celý rok a pak se do něj zase bezhlavě zamiluje, ale valstně nezamiluje, a potom zamiluje a tak pořád dokola je celkem nepodstatné pro mě jakožto čtenáře, který se na dvojku obrátil hlavně z toho důvodu, že jej jednička oslnila a navnadila na dvojku, ve které jsem čekal nějaké důležité rozuzlení, které přišlo až na posledních pár stránkách, jinak to vlastně bylo naknap stejné jako jednička až na to, že jsou tam skoro všichni kamarádi. Jůůů.

5 11.02.2015