Phyl komentáře u knih

Tolikero mrtvých panen a nejenom panen a to jen pro mé zvrácené potěšení. A nikdo mě nemůže souditi ani obvibiti, neb velkých majetků a vysokých postavení já vlastním. Byla by to totiž skandální nehoráznost s následky nedozírných důsledků, které by mohly pošpinit dobré jméno celé říše. Vytýkací dopis tak mohu použit jako papír na utření zaneřáděné anální díry, pochrchlat jej opovržením a spálit v plamenech zapomnění, stejně jako se stalo s pár obětními beránky, kteří pikají za mé hříchy. Je na čase se opět poohlédnout po další oběti mých smrtelně chlípných choutek a plivnout opět do tváře veškeré lůze, která mě obklopuje, následuje a miluje. Oddat se hříšným pokleskům pod záštitou mého postavení a ochranou rukou v podobě většího "dobra" ve formě tutlání skandálních zjištění a toletance, neb by mohko vše vést k opravdu velké pohromě v říši. Proto plivu do vašich tváří představitelé nižších stavů a mí drazí a slepí následovníci bez názoru, jdu si ulovit další mladou pannu, jíž čeká vskutku vzrušující konec bytí.

7 22.10.2019

Začalo to nevinně. Zpočátku jsem ani netušil, jak moc se může celá tahle situace zvrhnout. Jen jsem se nechal víc a víc unášet, potápěl jsem se stále hlouběji a hloub a přestával naslouchat rozumu. Zvítězila tak slepá vášeň, jenž zatemnila mou mysl, a když jsem si uvědomil, že jsem zašel mnohem dál než jsem původně myslel, že dokážu, byl již dávno nenávratně konec. Nezbývá než nechat tuto rychlovku, jenž se mi těžce vymkla z rukou, rychle zakopat do nejhlubší jámy a nejlépe utéct co nejdál od ní, hledat nová a další dobrodružství, zapomenout a potlačit nutkání chtít si to prožít znovu, neboť to by byl jest smrtelný hřích.

10 16.10.2019

Být přesvědčen o tom, že jsem hloupá, bezcitná a zbabělá svině, ještě neznamená, že jí opravdu jsem. Přesto jí jsem dokud, mně někdo nedokáže pravý opak.

1 11.08.2019

Ta věcička co mám pod bederní rouškou plesala a radovala se. Stála v pozoru celou tu dobu a slast se nedala měřit ničím. Narodil jsem se s lejnem mezi prsty u nohou, ale díky tomuto dílu jsou pro mě připomínky této skutečnosti jenom bzučením mouchy v mých uších. Nevím jak lépe popsat ten orgasmus, který jsem zažíval při obveselování se s tímto skvostem, sic mne původně jeho monstrózní břich odrazoval, a také jeho počátek mě odrazoval jen do chvíle, kdy se mé počáteční rozpaky staly jenom prachem u mých nohou.

23 05.03.2019

Konec jak z Metrixu vystřižený přesně vystihl celé toto dílo. Kdy se mladý Želu plný lásky a jiných super prima kool vlastností, postaví hloupému a přesto mocnému černokněžníkovi, který je tak strašné mocný až je pitomý, nechá se pokaždé napálit. Poslední díl po kterém mi stále v uších rezonuje duté plácání se do hrudi, kdy hlavní postava neustále připomíná, že úkol který byl svěřen právě jemu není ničí věc pouze jeho vlastní. Hlavní ovšem je, že z každé patálie vyvázne Potter úplně nejwitz mrtě mazec v klidu, i když je pravda, že za sebou zanechává značné kvanta mrtvých jedinců, abychom si mohli i zabekat. Jsem nesmírně šťasten, že jsem se tímhle vším přebrodil a mohu tak konečně na toto "veledílo" kidat tolik špíny kolik se mi zachce, neboť jsem získal k tomu právo. Láska vždy zvítězí nad zlem a nenávistí a navíc se ukáže... Přesně tak.

4 16.10.2018

Uplakánek Harry Potter mě vlekl v řece svých frustrovaných slaných slz od samotného začátku až k nebývale vzdálenému konci, který byl při brodění se jeho ješitností, frajeřením a sebelítostí, opravdu za odměnu. Neustálý nářek, hlavního ufňukánka proudil tak mocnými peřejemi jeho zmateného, napadeného a nemocného mozku, až pohnojil vše co se dalo a tudíž na onom dlouho vyhlíženém konci, kdy si člověk myslí, že tu rozbouřenou řeku pomyslných ústrků má za sebou, musí opět zabrat, aby se neutopil v moři ještě větší sebelítosti než si kdy dokázal po tom všem představit.

4 19.09.2018

Celý děj směřujíce k jednomu velkému uslzenému finále, kterým protečou potoky ba přímo moře slz zášti, smutku a tak dále... Největším uplakánkem je pak jednohlasně zvolen hlavní záporák, který vyplésní své ustrašené a přelétavé nohsledy za to jakou péči měli o jeho osobnost po jeho velkolepém pádu. Se slzami v očích a rádoby strašidelným hlasem, jenž je zastřen právě oním zadržováným pláčem, takže je to spíš hlas plný křivd a ústrků na třináctileté dospívající adolescentce, se snaží působit na své přisluhovače jako jejich hlavní král Jelimán, nahání jim hrůzu a opět jim do temných srdcí sadí semínko lásky, pouze a jedině k jeho vlastní osobě, jenž je okamžitě opět hluboce zakořeněno, jako tomu bylo v dobách největší slávy. Během této etudy zhrzeného hraběte zla a nenávisti, se právě pan hlavní zloun snaží být tak drsný a nekompromisní, že jeho hlavní rozkuřovač raději obětuje jakýkoli úd (aby nemusel pořád dokola poslouchat jeho stížnosti na kamarády z dob kdy spolu chodili ven dělat neplechy, ale ve skutečnosti byli kamarádi jenom když se jim to hodilo), a nakonec je přinucen zabít zbytečnou postavu (aby opět utišil ten nekonečný příval pláče a sebelítosti), která měla přírůst k srdci a donutit nás plakat víc než toho lotra zlounského, což se minulo efektem a já neustále jenom přemýšlel, zda tohle měl být ten velkolepý nástup největšího pána zla, jaký kdy byl, nebo to měla být parodie na časopis bravo, kde třináctiletá nána zhrzená světem a svým idolem píše o tom, jak měla sex s polštářem a jestli není náhodou těhotná.

2 11.09.2018

A chlad, jež byl náhle cítit všude kolem, jej bodal u srdce, mrazil do morku kostí a vléval do myslí všech jenom strach a beznadějné deprese. Jeho hlas studený stejně jako jeho dotek, ve kterém byl cítit jen mrtvolný chlad, vysoký a nelidský vháněl, pokud to více šlo, ještě větší strach a bezmoc a bodal přímo do srdce. A jeho dotaz? Jeho dotaz všechny kolem ohromil a zmátl takovým způsobem, že nevěděli kde vlastně jsou. Pouze dvě ledová slova, jenž mátla, při nichž zároveň tuhla krev v žilách. Pronesl je tiše, skrz černou kápi, skrz kterou nebyl vidět ani náznak jakéhosi tvaru obličeje. Při těch slovech svým železným stiskem zmáčkl třmeny jeho černého koně: "kraj. Pytlík." V tu chvíli zavětřil a černá postava zmizela stejně tak rychle jako se zjevila. Nechala však za sebou oblak zmatku a nepochopení.

3 21.08.2018

Tak jsem se k Potterovi, během dlouhých let pevného vzdoru, přeci jen nachomýtl i já. Prostě mě pottermania minula, neboť jsem byl upištěný fanynka u série Pán prstenů, a nemohl jsem v té době klesnout na úroveň tohoto škváru. V zásadě mi to vydrželo do dnešních dnů, a neustále mnohé překvapuji svou neznalostí problematiky této. Nakonec jsem ovšem neodolal, neboť jsem v těchto horkých dnech chtěl dopřát svému nevzdělanému, tudíž hloupému mozku, četbu lehčí a nesložitou, a mohu konstatovat, že má očekávání byla naplněna, přesto možná trochu překvapen jsem byl. Nemohu tvrdit, že to jest špatný literární kus, škvár. A nemohu ani tvrdit, že se mi to dobře nečetlo. Přesto nemohu ani tvrdit, že si to z mého utrpně bezvýznamného pohledu zaslouží být tak neskutečně oslavováno, vynášeno do nebes, honorováno, milováno. Jediné co mohu přiznat je fakt, že se Potter nikdy nebude ani zdaleka otírat o kotníky v onom bájném boji, jenž byl zažehnut přelomem tisíciletí, s čímkoli co se týká Tolkienova odkazu. A nikdy to ani nebude kniha, kterou bych doporučoval dětem jako první možnost. A nikdy se asi nepodívám na filmy všechny, pokud nebudu nucen násilím, a nikdy si nebudu hrát na Pottera. Glum glum glum.

Dodatek dodatků, na horký letní den před bouřkou je to slušné rozptýlení a pokud budou vedra pokračovat, možná budu pokračovat i já, abych se dopracoval co nejdříve k vyspělým dnům Emy Watson.

4 07.08.2018

Tak jsem po letech, které jsem žil svůj bídný život v blahé nevědomosti o tom, že existuje psaná předloha seriálu, u kterého jsem nejednou krát krvácel blahem z áčka, objevil tuto skicu příběhu, jenž dala onomu seriálu základní stavební kámen, a rozhodl se jí pěkně pročíst. Což v konečném důsledku nemohu hodnotit jako chybu, neb uplynulo drahno let od mých intimních chvil se seriálem, přesto jsem tentokrát neměl u čtení ani příjemný pocit v podbřišku ani mi dráždivě netekla krev z áčka. Po přečtení tak vše zůstalo suché, nevyronil jsem, a ani jsem slastně nekvičel vzrušen. Nekroutili se mi ani končetiny blahem, přesto musím uznat, že kdybych neměl tak intimní vztah se seriálovou interpretací, asi bych tam poslal maximálně hvězdy tři, ale jen proto, že mi kniha připomněla staré dobré časy s krvavým prostěradlem a ulepeným podbřiškem, musel jsem prostě se slzou na víčku být trochu pozitivní a vyjádřit tak autorovi vděk za vdechnutí života do skořápky bez duše.

1 02.08.2018

Kdyby svou lásku ukazoval otec Goriot svým dcerám stejně jako to dokázal Fritz, nebo jak se ten dobrák jmenoval, nemusel by si na smrtelné posteli dělat starosti s jejich oddaností, podřazeností a loajálností. Obě by u jeho lůžka strávily ty dlouhé hodiny nepopsatelné agónie s ním, držely jej za ruku a hladily na patřičných místech, k jeho uspokojení. Nemyslely by na hlouposti, jako jsou nafintění a navoňaní sráči v kamaších a haldách mušelínu, jenž tíhnou pouze k majetku a páchají různé plesové vylomeniny. Tyto dvě by probděly dlouhé noci u smrtelné postele svého věznitele, neboť by neznaly nic lepšího než trávit večer u postele jeho. A tak by harmonická a bezmezná láska plná otcovské radosti a odříkání dcer, byla zakončena velkolepou parádní fantazií. Otec by umíral šťasten a nedlouho by se na něj pamatovalo.

3 29.05.2018

Pjekná toť ukázka jest toho, jak člověk člověku škodil, škodí... neb závist lidské mysli nedá spát povětšinou. Namíchat do toho ještě náboženství, toť se vždy rovná s průserem bezmezným. Jak možno jest vyčíst z historie dlouhé, jenž křesťanství vskutku již má, hlavy pomazané a vychcaně vychytralé dokázali odsoudit koho si zamanuli. Dokázali zničit životů a lidství, koliko se této verbeži zachtělo. Vykonstruované a vynucené, pomocí násilných prostředků, procesy a slova vložená do úst za nekonečně trvajících tortur, a mnohotýdeních pobytů v temnicích. Toť poselství boha, jenž bylo sdělováno jeho největšími služebníky.

Co se děje tyče, abych svou nasranost, kterou posílám ke každé podobné zvrácenosti směřoval k ději. Nymfomanka, jenž si svou touhu uvědomuje, díky przniteli, jenž nosí háb jednoho z představitelů onoho jediného možného smýšlení, si užívá života a svou promiskuitou se nějak netají. Stačí pár frigidně závistivě zapšklých ptic a na svět vypluje neuvěřitelné množství ověřených příběhů, jenž se opírají o náhlá úmrtí po kopulaci s onou nymfomankou. Dejte tuto záležitost řešit církvi a ona si nějak toho smyšleného ďábla, lucipera a podobně dokáže dostat do opravdové podoby.

Opravdu skvěle popisujíce dobu, jenž byla obdobím, kdy měl člověk strach být bohatý, mít štěstí, vypadat spokojen a nechodit do kostela, který byl postaven z jeho desatků.

2 17.04.2018

Stejně jako nekonečné umírání, jenž se dokáže vlézt popsat na tři stránky knihy, i já jsem chvílemi nepopsatelně dlouho umíral a bloudil podzemním bludištěm, jenž bylo plné zavádějících a nucených odboček, klikatých cest či nástrah skrývajících se v neviditelných hlubinách, a které někdy nebraly konce nebo jsem se v nich přímo topil. Přesto jsem vytrval, a veškeré své odhodlání a zbytky sil investoval do táhnutí někdy proklatě těžkého břemene. A i přes tyto někdy zasraně dlouhé cesty vedoucí přes dlouhé opravdu dlouhé monology, případně širokoobsáhlé popisy různých míst, i s jejich ještě delší minulostí, jsem vytrval. A nemohl jsem v závěru nezamáčknout slzu dvojího uspokojení, nejen nad sebou samým a mým výkonem (což byla obrovská slza slasti, neboť ukájení se nad svou vyjímečností jest mou největší zálibou), ale i nad celým dílem, neboť je opravdu schopno mnohokrát zrazovat od cíle. A stejně jako galejník, který pokradl chlebu, jsem v sobě několikrát vedl vnitřní boje, opravdu lité boje. Přepadaly mne mdloby, ze kterých jsem se probouzel po dlouhých hodinách, a zjištěních, že si nepamatuji vlastně vůbec nic z toho jak vypadal Korint či jak se změnila, která část Paříže.
Přesto jsem nakonec zvládl vše co mi bylo přichystáno a nastraženo, a do jisté nevýslovné míry jsem se bavil, zamýšlel, byl sklíčen, nemálokrát nasrán na společnost, či na autora.
A právě proto jsem přesvědčen o skutečnosti, že jsem se za dobu svého putování, stal jedním z největších bídníků. A za to si opravdu tleskám, plesám nad sebou a jsem sebou samým uspokojen. Jaká to radost, jaké to štěstí. Milujte se dokud můžete, milujte se, neboť to je jediná radost vašich mladých životů. Jaro, které může kdykoli pominout. Jste mladá poupata plná naděje, ještě nepoškozená společností, nepošlapána vrstvami a ideologiemi. Jste v rozkvětu. Jste jako lilie, sněženky na počátku jara, ptáčci jenž zpívají své zamilované písně a přitom hledají své místo k hnízdění. Milujte a přijímejte lásku druhého ze všech sil...

9 06.04.2018

Příběh Hobita, který byl samotným velkým strejdou sedícím na obláčku, vyvolený jako hrdinný zachránce. Neposkvrněně počaté škvrně jenž zůstane trpaslíkem se škvrněčím hlasem, jenž pochopí své poslání až v závěru svého krátkého života... Ano dvojsmysl jak vyšitý. Haha. Hrdinný zachránce, jenž je vážným kandidátem ne světce, který od útlého mládí jest filozofem, jenž poukazuje na nedostatky jiných, aby zakryl ten svůj, vrahem, Hlasem a řidičem tomatově červené dodávky.
A celý život je zasvěcen úkolu, jenž nám vousatý strejda předurčil. K jedinému úkonu, jenž vůbec nic nezmění. Nejspíš. Ono jde v podstatě o to zda jste křesťan - katolík, protestant, episkopál či jakákoli jiná z tisíce pětseti devítiset odnoží.
Ne že bych zavrhoval víru, ale činím tak a vlastně to bylo mé hlavní úskalí, které jsem musel přenášet přes svou poskvrněnou a nečistou duši, abych mohl vyzvědět jak to s holbitou dopadlo.

3 13.02.2018

Popis toho, jaké je člověk neskutečné hovado. Naprostý trus vesmíru, který má v hlavě jenom sám sebe a své prospěchářství.
Popis toho jak se turistický zvratek - vidlák, (vždy se jedná o osoby, jenž svou nadřazenost staví do nekonečných výšin a jsou nevázaným postrachem, jenž se opájí ve vlastní skvělosti) chová jako prachbídný a netolerantní chrchel, ke všemu co mu je cizí. Přetváří jiné kultury, vynucuje jediný správný názor, jenž je ten jeho a masturbuje nad svou výjimečností.
Popis diktarury, kterou nám přináší posun technologie do zamotaných výšin rychlého pokroku.
Osídlování jiných vesmírných těles jest dost pravděpodobným scénářem blízké budoucnosti. Neboť lidstvo je značně přelidnění, masivně si vytírá prdel s čímkoli co mu není ku prospěchu. A tak je pouze otázkou času, kdy bude nuceno rozmrdat další část vesmíru, aby tak udrželo svůj druh v chodu.

5 13.02.2018

Ježinky to bylo, ale pitomoučké. Všichni ví, že náš slavný kybork Harry zabít nejde. Zjeví se vždy v ten nejwítz nutný moment a ještě k tomu, je jediným bystrým člověkem v celinkém širém světíčku. Všichni kolem tápou, neví jak dál, řeší své vztahy, jsou v kontaktu s tučňákem - působí jenom jako kulisa, pozadí, dekorace, doplněk, no prostě jako postavy, které ukazují jak moc je on, ach on... Nádhera. Je to ten chlapík, který ví. Ten chlapík, kterému se vždy rozsvítí žárovka poznání nad hlavou tak jasně, až všichni kolem zjistí jak byli slepí. Ten chlapík, který musí alespoň jednou, za díl podlehnout své oblibéné laskomině, zmizet, proměnit se v kukačku, celou dobu podléhat sebelítosti, srdečně přijat a přesto všemi odmítán. Och. Váš skromný vypravěč chroctal opět rozkoší jak si dokážete představit.

Cyborg Holle, jemuž to pálí takovým způsobem, že svým blankytně rudým pohledem rozpaluje stehna všech žen kolem, a zároveň jím smaží za živa každého padoucha, kterého potká, to opět dokázal. A zároveň se jako již delší dobu sám okrádá. Neuvěřitelné, jak každý kdo je nový, působí jako skrytý magor, jenž si pro zábavu schraňuje krev, druhý je magor, který si vymyslel poruchu o pití té krve, a třetí se celou dobu choval podezřele od začátku, jen aby nás zmátl. Na konci člověk zjistí, že i když se celou dobu tvářili všichni tři jako stejně retardovaní magoři, jen jeden z nich je opravdovým Mistrem loutek. Zbylí dva se z ničeho nic promění v hodné, roztomiloučké klučíky, jenž mají stejně milý pohled jako kocour ze shreka a jsou to opravdoví klaďasové.

Vše co si Váš skromný vypravěč představoval, že by se mohlo udát, se událo. Nějaké to zastrčení přizpůsobivých muslimů taky proběhlo, aby se odkázalo na trend poslední doby (každý normálně uvažující jedinec ví, že je to normální záležitost milionu z nich, pouze několik málo procent je jich vypatlaně dementních).

Prostě Brain Damage, ktetý stál za ty Money, i když už člověk ví co očekávat, čekat od toho zadržování Breath (je už zbytečné, pokud jste prošli celou sérií), toto uvědomení stojí nějaký Time, není to žádný The Great gig in the sky a tak dále že...
There is no dark side of the moon really. Matter of fact it's all dark.

3 12.01.2018

Jak by si ten sympatický stařec Boblig asi užil, kdyby věděl, že existuje nějaký Harry Potter. To by byla nádhera.

Každé náboženství je postaveno na ctných základech, které jsou ovšem přejebány, aby vyhovovali pouze jejich nejvyšším představitelům a také nejvyšším představitelům světstké moci v daných destinacích. Proto po mnoho století mohlo několik vyvolených prznitelů malých chlapců ovládat celý kontinent nesmyslnými stanovisky, které mnohdy připomínaly výmysl vačice po lobotomii (vždy naprostá sračka, která měla stádo tupých, utlačovaných a neuvědomělých následovatelů udržet v řetězech moci, a toto stádo mělo tendenci ještě děkovat a zpytovat při každé příležitosti svědomí za jakoukoli drobnost vymykající se vzoru), mohlo se zbavovat pod záštitou toho hodného vousatého pána, který sedí na mráčku a je středem celého vesmíru, každého kdo se jim zenlíbil (neboť to vyžadoval ten hodný vousatý pán, jenž je v odvěkém boji se svým ztraceným synem Luciperem). Mohly se dít zvěrstva, která byla brána jako samozřejmé a jediné správné řešení daného problému (systematické vraždění, zabavování majetku... pod záštitou opět našeho milého šéfa nebeských končin). Každý kdo se znelíbil byl hned heretickou sračkou, největší spodinou a odpudivým neznabohem, jenž zasloužil trest nejvyšší, a přední představitelé tohoto sofistikovatého systému si mastili kapsy, stavěly na úkor bídy svých oveček honosná stavení, a dál prznili malé chlapce. Do toho všeho ještě mocný nástroj jenž posvětili i nejvyšší představitelé pohádkových končin, inkvizice, nikdo by nečekal inkvizici ( tu španělskou hlavně). Bezmezná moc inkvizitorská, posvěcená prznitely malých chlapců, jenž měla být vedena svědomitě a hlavně slepě si jít za jasným stanoviskem jakoukoli cestou (velmi dobře zde vyobrazené manipulace ať už slovního nebo velice bolestivě prováděného pomocí tortur), kdy člověk neměl šanci, pokud byl již označen, jakkoli uniknout z okovů Boží spravedlnosti. Stanovisko, že je již vinen musí pouze učinit přiznání, aby si tak mohli představitelé soudu mýt nade vším co dělali ruce, se tak z nešťastníků mnohdy tahalo (vskutku tahalo pomocí ruzných udělátek, jenž působí prý značnou bolest), tak dlouho až z něj vytáhli buď doznání, nebo doznání. Ano je to tak. Buď se člověk doznal tím že zemřel, nebo se doznal při nesnesitelných bolestech jichž musel podstupovat.

Nejlépe to vystihuje jedna z posledních vět epilogu:
"Tyranům a lotrům se vždycky žije dobře mezi hlupáky!"
Což vlastně vystihuje jakoukoli zvrácenou dobu až po dnešní dny, kdy opět hodně hlupáků se nechává ovlivňovat jednoduchou formou úplatků a výrobou líbivých hesel.

Na závěr ještě takový krásný dodatek, jenž se mi vybavil:
https://www.youtube.com/watch?v=X7R1MVsabLI

A to bude asi vše co jsem tady chtěl vyblít, teď jdu prznit malé chlapce, neboť se to prý může, pokud si pak odříkám pár otčenášů a různě podobná kouzelná slova.

Dlouho předlouho kniha ležela v mé knihovničce. Prach na ní usedal, a já nemohl přemoci nechuť, vyvolanou po prvním čtení, v dobách dávno minulých, kdy jsem nebyl ještě natolik vyspělý na duchu, abych docenil její kvality. Nakonec, nedopatřením či snad podvědomým záměrem jsem knihu do ruky vzal. A náhle přišlo prozření, a já si na knize pochutnal stejně jako Bill na emku či háčku nebo mladých bronzových tělech roztomilých hochů.

1 02.11.2017

Och! Tak to máme ideu budoucnosti. Je fakt, že se nikdo nezabývá důležitým aspektem pomalého přemnožení lidského pokolení, jenž jistě a velmi rychle rozmrdává celou zemi, jako rakovina. Lidí je víc jak oněch známých sraček, na což kniha svým způsobem poukazuje a dalo by se v tomto ohledu hledat i její poslání. Čert ví jak to skončí...

5 09.10.2017

Dobrák Sonny. Ach ten růžolící hošík, jehož mlčení dokáže v každém z nás vyvolat pocit bezpečí a radosti. Jehož pohled rozvibruje bod G u každé ženy a prostatu každého muže. Člověk se s ním cítí v bezpečí, svěřuje mu své niterní neduhy a strasti, přiznává se ke všem zhovadilostem co kdy provedl, a nikdo netuší, a nikdo netuší, že máchá pistolí a v noci píše hořčicí na víčko, že trochu zabil, ale jen maličko. Jak pravil klasik svět není nikdy černej ani bílej, jen nechá stíny na duši. Což v jeho případě znamenalo, že dokáže neuvěřitelně přesně přepínat mezi bílým dobrákem (jenž rozdává peníze, náušnice po mrtvých frigidách, být hodný k vágusům, přestat najednou brát drogy a klátit pečovatelku z domova pro fetky), a černým chladnokrevným zabijákem jako by někdo luskl nám dobře známými prsty. Jen nechápu, že to nikomu, ale opravdu nikomu nepřišlo ani jednou divné. Přesto jsem u tohoto díla trávil podstatnou část svých dní, jelikož je to prostě Nesbo.

5 28.06.2017