Phyl komentáře u knih

Stala jste se obětí znásilnění, zneužití? Tak hlavně mlčet, aby se nepošpinilo dobré jméno rodiny a vy stejně budete ta coura či děvka, neboť jste se nechala opít (i když nátlakem) a posléze se omámena nebyla schopna ubránit. Co vám vlastně dává právo se hájit tak směšnými argumenty. Pokud by vaše počestnost byla na správné úrovni nikdy by se to nestalo. Držte hubu! Máte dbát na čest rodiny! No a co, že to byl tvůj nadřízený a nutil tě do toho! Nemáš být vyzývá, ty špinavá flundro. Pokoušela jsi jej. To je jasné! Vina je sice i na straně toho mladého gentlmana, ale co jiného měl dělat. Chudák se opil. Pak tě ty špíno našel ležet odevzdanou ve stáji. Jdi mi z očí….

16.01.2022

Na dobročinné účely se vybralo tři tisíce zlaťáků. Po zaplacení výloh za párty, propagující velkolepost hostitele a jeho dobré úmysly, zbylo na sirotky 230 zlaťáků. Život v kostce.

7 11.01.2022

Ach! Ten doslov ve vydání z roku 1956… jak jsem blaženě s dojetím v mysli četl, Leninovy výroky, jež na jednu stranu vyzvedávaly dílo v místech, kde se to hodilo a utápěly v místech, kde se neslučoval příběh s ideologií doby. Sedlácká lúza bojující proti kapitalistickému nástupu moci a snaha o řešení, kdy mužici dostanou svobodu, (vynechává se samozřejmě část, kdy tito dobrosrdeční a nápomocní lidé odflákli co se dalo. Zůstává radost z práce, která klidní duši) a obstarávají si vlastní pozemky. Lenin samozřejmě čerpal z knihy plné rozporů a tak nemohl nechat vlákna některých myšlenek čistá. Nemohl je zničit a tak je pošpinil a samotného autora za to označil zmateným. Krásná ukázka toho, jak fungoval, funguje a bude fungovat vytrhávání z kontextu celého díla ve prospěch revoluce a moci jednotlivce.

8 08.11.2021

Nikdo nebyl vlastním pánem. Životy potomků padaly na úkor obohacení rodiny a její prestiže. Neexistovalo něco, jako radost a štěstí. Vše muselo být obětováno na úkor rodu. Každá pichlavá poznámka se přijímala s bradou přitáhnutou k hrudi a zadržováním zloby a slz v zákoutí pošramocené mysli. Jakmile člověk "poctil" rodinné jméno jakýmkoli titěrným škraloupem, byl nucen, skrz tvrdě pěstěnou hrdost, přijmout život v ústraní a hanbou se užírat. A to nejpodstatnější. Úspěch a především postavení ve společnosti, určovaly nenasytné žranice, při kterých když praskaly knoflíky na pupcích lidí, které neměl hostitel ani rád. Čím více pak odcházel největší nepřítel opojen spokojeností, tím více se drala na výsluní "skrytá" nenávist. A čím více jedovatých slov se u takové žranice proneslo, tím výsostnějšího se hostitel těšil postavení. A vše smrdělo falší, strojeným životem a poslušnou škrobeností.

11.05.2021

Ač jsem chtěl být originální a napsat sem nějaká další moudra, jelikož je má hlava velká a vše pobere dokonale, narazil jsem na problém, že nedokáži nic originálně pochvalného či hanlivého vymyslet. To mě vedlo k zamyšlení, zda vůbec originální člověk jsem a během toho, co plodím tento nesmyslný blábol o své vlastní (ne)originalitě pomalu dospívám k tomu, že nikoli. Zdá se, že můj vlastní úpadek se rodí ještě dřív, než mohl začít růst, aby byl pád posléze ještě větším. Přesto možná proto víc bolí. Nabít si hubu hned na startovní čáře, vidět jak nejskvělejší šedivák, který v mé mysli patří mně, jest osedlán někým jiným a já sedím jenom na náhražce takové skvělosti, je bolestným zjištěním. Mé nikdy nemilující ego umřelo uschlé a nehybné na smrtelné posteli, teprve zamilováno do obyčejnosti. Nedá se již proto vzkřísit stejně jako nikdy nepovstane v mém srdci jakákoli radost ze zbytečného lovu, kdy si naopak honí ego několik chlapíků střílející divokou vystrašenou zvěř jednu za druhou. Nebo vypustí své honící psy, aby za ně uštvali a zabili zvíře. Lovci pak s domnělou trofejí mávají ostatním před nosem, vycpávají si je, nebo vystavují jejich kožešiny na stěnách nebo u krbu na zemi. Kochají se anebo se chvástají, jak to byl skvělý a úspěšný den, jak oni sami byli úspěšní. A jelikož jsem zjistil, že má originalita nikdy neexistovala, nemohu vzpomenout na staré dobré časy a říct si s povzdechem, jaké to bývaly dobré časy, když jsem žil ve lži, minimálně jsem se krmil tím, že originalita někdy příjde sama. Nikdy nepřišla a teď se již nikdy nedostaví. Smutný příběh? Pouze obyčejný drazí přátelé.

3 30.03.2021

Krásu, nespoutanost, poslání a hlubokou uměleckou hodnotu architektury, zničil knihtisk. Teď je kniha, která má stejná poslání, jen se stala dostupnější možností se vyjádřit stále na vysoké úrovni, i když se stala nástrojem i hlupáků, ale tomu se dalo úspěšně vyhýbat, válcována internetem a jeho nástroji k vyjadřování. Člověk se musí mnohem více brodit tupostí a často se v ní topit, než má možnost nalézt vor v moři odporných sraček. Nerovný boj knihy se sociálními sítěmi spočívá hlavně v tom, že tento nástroj pro své zvratky a bezduché žvatlání dokáže ovládat každý a odevšad. Pak třeba může kdejaký rádoby hlubokomyslný zapšklý neandrtálec hodnotit knihy a psát k tomu své nic neříkající komentáře. Čekat na ovace, které znázorňují zdvižené palce a cítit se jako genius nad svým výplodem. Tak aspoň činím vždy já, největší z pokrytců a honitelů uznání.

6 01.03.2021

To, že jsem se dostal k četbě této knihy, nebyla má svobodná volba. Naopak jsem k tomu byl pohnut a donucen několik století trvajícím sledem různých náhod, jež v konečném a neměnném důsledku dopomohly k tomu, že jsem ji vzal do ruky, otevřel a začal číst. Už jenom onen fakt, že jsem po knize sáhl, nebyla ani má svobodná volba jako spíš nevyhnutelná nutnost, již byla utvořela sledem několika náhodně nenáhodných událostí, jež vytvořily masy předků a lidí starších než já, kteří učinili přesně taková rozhodnutí, vedoucí k tomu, že jsem do své ruky nesvoboně a nutkáním vyšší moci knihu uchopil. A to bylo přesně takto.
1. musely se nevyhnutelně udát události, jež napsaly dějiny, pohnuté nikoli jedním člověkem, ale další posloupností přesně určených náhod a prací jiných lidí, které vedly zase předchozí činy jiných lidí, neboť jak jest řečeno vše se děje a vzniká právě tak a jedině z různých náhodných nesvobodných rozhodnutí kolektivního celku.
2. jakmile se událo co se stát mělo, dalších několiko tisícero nespočetně mnoho náhod vedlo k tomu, že se tady cíleně, veden nutností napsat dílo, vyskytl veliký romanopisec, jehož ruku vedla další dávka již předem daných a rozhodnutých událostí. Rukou, jež se hýbala s pečlivostí přesně fungujícího hodinového strojku, nechci říkat génia, neboť génius je pouze mýtus vedený vyšší silou nehmatatelných úkonů v nekonečném času a prostoru.
3. když jsem knihu vzal v přesně daný okamžik do ruky a nesvobodně veden opět onou vyšší mocí, jež utváří mé vědomí, začetl, uvažoval jsem o tom jak kniha samotná, se nezávisle na mé přítomnosti a nepřítomnosti v minulosti, vydala svou cestou až do mých rukou v pro ni tak vzdálené budoucnosti a sledem několika přesně stanovených náhod se dostala až do mé knihovny a konečně i mých špinavých spárů, které jsou ovšem opět jenom dílem mého náhodného shluku na sobě se vzájemně ovlivňujících událostí.

Rozepsal bych se o svých úvahách obšírněji a pokusil se tak navázat na mistrovo dílo, ale v dnešní uspěchané době, kdy je nekonečnost času na obtíž a hlavně je času málo, by to byla jenom přežitková vzpomínka na doby minulé, kdy měl vždy někdo čas se zabývat něčím osáhlým a vleklým. V těchto časech je důležité si najít čas a ten se nedostává, proto v kabátu nynějších zkratkovitých a heslovitých dní, pouze konstatuji, že to hnulo mou prostoduchou myslí a zamyslel jsem se nad tím.

6 19.01.2021

"cílem bude skoupit co nejvíce mrtvých duší a v budoucnu na tom vydělat. Lidé jsou blbí a za pár kopějek mi to budou do klína nosit sami. A věřím, že většina i zadarmo se bude zbavovat zátěže, aniž by věděli, jak mi budou investovat do budoucího blahobytu. Hloupé přechytračím, chytré okradu, zámožným podlezu a chudým přikážu."

10 17.12.2020

Příroda jest krásné místo, o to nebezpečnější. Žít a přežít v ní je pro člověka stále nebezpečnější, těžší a dá se říci, že v dnešních dnech nemyslitelné. Přesto ta svoboda a dobrodružství za to stojí.

5 21.11.2020

V dobách, kdy mi a lidem okolo mě učitelka tloukla do hlavy, že jsme banda ignorantů a nikdy nebudeme schopni pochopit hloubku některých děl, neboť jsou na naše mozky příliš složitá, jsem se s tímto "potupným" faktem smířil a raději jsem ležel u televize na gauči usínající s ovladačem v ruce u nějaké telenovely na Nově.

Když jsem dospěl k tomu, že tohle taky není můj vysněný život a chci intelektuálně vyzrát, začal jsem si lámat hlavu tím, jak to dokáži. Můžu alespoň pomyslně v hlavě po letech vmést do tváře těmto výsměchům, jak moc byly mylné.

Nebyly. Opět jsem se přistihl, že usínám u telenovely sice ne v televizi a opravdu absolutně nechápu co se to děje.

5 28.09.2020

Člověk odkládá a odkládá, i když plánuje dlouho a pečlivě, že v okamžiku, kdy se s odhodláním stává čin, je zaskočen, jak lehké to bylo nakonec provést. A s jakým zápalem. Průběžně zjišťuje, že se nechal původně zaslepit vlastní zhoubnou teorií, která postupně v jeho vlastních očích bledne a stává se jen vybledlým stínem mysli, tolik zkoušené.

Proto mu tak dlouho trvalo se pustit do Dostojevského díla.

14 15.08.2020

Ze začátku z toho neztrácet hlavu a po prozření si užívat každý další krok.

4 12.07.2020

"Nikdo nečekal španělskou inkvizici," místo ní dorazil jenom krátkozraký notář, jež zpočátku svým "já já já" otravoval a mátl mou dětskou a psychicky narušenou mysl. Pohrdavě jsem potom na všechny zúčastněné plival jenom výsměch a znuděné chrchle odporu, jelikož mě nedokázali dostatečně zlomit a pohltit. Avšak žář ohně, jež zpočátku opaloval pouze má chodidla, se postupně rozšířil tak vysoko, že jsem začal opět slastně kvíkat, prohýbat se v zádech a vydávat zvuky, které se nesluší slyšet uším poctivých a pohledných pan. A když přišel na závěr alespoň kouzelník a našponoval napětí v údech na skoro neúnosnou mez, nezbývalo, než hlasitě, nekontrolovatelně, avšak krátce vydechnout nahromaděné vzrušení.

9 30.06.2020

Ach! Jako bych omylem zabloudil do tajné místnosti, kde přetékají ragály knihovnic červenou literaturou. Tolik lásky, něhy a milování se až za hranice známého vesmíru mě vystřelilo nad úroveň blaha a já málem ztratil hlavu. Naštěstí jsem se jen oblékl do růžových šatů a bujnou blonďatou kštici, s pečlivě natočenými loknami, osadil kloboučkem se závojem a tančil s deštníkem na rameni dokola, poskakoval a plesal a hihňal se, s decentně přiloženou dlaní k mým rudě obarveným ústům. Kolem prolétaly knihy s křídly andělů, husté nekonečné salvy, jež mne někdy i zasáhly a srazily k zemi a já tak v nejhlubší křeči rozkoše, nemohoucně čekal na uklidnění. To ovšem na hony vzdáleno jest.

7 21.06.2020

Náboženství vs. Náboženství nepřineslo lidstvu nikdy nic pěkného. Vysledovat se to dá v minulosti a přítomnosti. Jak to bude v budoucnosti? Čert ví.

4 13.06.2020

Stručně mohu pouze říct, že se teď snažím být součástí toku dat. Abych se cítil aspoň trochu užitečný a k něčemu, přispívám tímto zbytečným příspěvkem nulové výpovědní hodnoty, jelikož si mé vědomí přeje dostat lajky a má inteligence není tak vysoká, aby mu to zatrhla.

6 10.05.2020

Býval dobrým policistou, ale spáchal ten nejhorší hřích, protože vobtáhl ženu, kterou miloval někdo jiný. Chtěl ho zabít. Místo toho zabil ženu, kterou miloval. Obviněn z vraždy nyní projíždí krajinou. Psanec, který loví psance. Lovec lidí. Odpadlík. tu tuuuu tuu

8 30.01.2020

Když se někdo vymyká a není přesně podle vzoru, vždycky to znamená problém pro masy, které se snaží býti vzorem. A ty pak utlačují, káží a nenávistně kvičí, neb ve skrytu duše závidí, že nemají takovou odvahu vybočit. A tak raději poukazují na nedostatky a utlačujíc nenávistí a hloupostí si honí svá malá pérka veřejně a prachbídně do vlastních očí, aby si připomínali, že to všechno dělají pro správný chod společnosti, která se nevymyká. Ti co se vymykají, celý život je jim to připomínáno jako handicap a jsou nuceni hrát a přetvařovat se. Tak to bylo, je a nejspíš i bude. Takže, nechápu proč plavat proti proudu, když je mnohem lepší nechat se proudem nést.

6 02.11.2019

"Svěřiti svůj osud také jednou
koňům splašeným se já mám bát
občan rakouský? což se mi může
horšího již stát?"
Může být hůř. Být třeba občan Svazu komunistického.

7 01.11.2019

Kvůli autorově pověsti, kterou jsem neznal, ale nakonec, jsem si knihu pořídil i přesto. Ale obavy se naplnily mírou přetékající: tolik hnusu, vulgarit, odporností všeho druhu na postavách, jejich mluvě, konání a myšlení, mě tak neskutečně rozpálilo, vzrušilo, nenechalo spát, než můj žalud (a sebeúcta) neutrpěli dohromady tolik slastných šrámů, krvavých oděrek a nejedno silné vybrcholení. Hodnotit ale právě proto musím. A hodnotím tak vysoko, neb má buřinka, jest opravdu ve zchátralém stavu, díky prudkému, nekonečnému a krutému zacházení, které mi každou chvíli, díky čtení tohoto skvostu muselo být stále dopřáváno, a o to víc rozparádilo mé chotky, že jsem to posílal za čtyři prašivé dolary po kapitolách neustále a neustále, a každá kapitola končila v naprosté orgastické a nezastavitelné křeči, jako by to bylo stále poprvé. A také se nedalo s tímto přestat. A proto hodnotím tak jak hodnotí.

4 26.10.2019