Sto roků samoty / Cien anos de soledad, One Hundred years of solitude

cez prvych asi tridsat stran to slo dost tazko, potom to bolo pekne citanie. koniec ale nemal taku atmosferu ako zvysok knihy.(22.05.2013)

jsou knihy, jejichž smysl je hlubší, než člověk dokáže po jednom přečtení pochopit(20.05.2013)

.Magická.Zvláštní.Komlikovaná přesto čtivá.Jednoduše geniální :)(04.05.2013)

Naprosto úžasné čtení...zanechá v člověku pocit, že život stojí za to žít ať už je jakýkoliv(30.04.2013)

Výborná kniha, která obohatí, zmate, ale určitě zanechá stopu ve Vaší mysli. Vřele doporučuji!(28.04.2013)

Báječné čtení o mnoha generacích rodiny Buendíů. V pozadí je vidět i vývoj společnosti od osamělých osad až po letadla. Trochu jsem se ztrácel ve jménech, ale potomci dědili se jménem i vlastnosti předků, takže to moc nevadilo.(26.04.2013)

Pre nadšencov Marqueza a tohto žánru doslova lahôdka – toto je príklad magického realizmu dovedeného do dokonalosti. Pokiaľ mu človek neholduje, zrejme bude z diela skôr vyjavený, s tým treba rátať. Z José Arcadiov a Aurelianov sa mi síce trochu motala hlava, ale stabilitu dorovnávala podmanivosť príbehu a dych vyrážajúce, fantáziou nabité pasáže. Skutočne som sa dobre bavila a miestami onemievala úžasom nad tým, čoho je tento spisovateľ schopný - bezmedzná fantázia, vzletnosť, extravagantnosť, vtip....Treba uznať, že Marquez bol v tomto žánri proste génius!(06.04.2013)

Nevýhoda, kterou tato kniha má, je její vleklost. Člověk se po čase naprosto ztratí v tom dlouhém rodokmenu José Arcadio Buendíů. Navíc jsou další postavy křtěné podle starých příbuzných. Po čase si ale nelze nevšimnout, že shoda jmen je záměr, který předurčuje i shodu lidských vlastností, odhaluje osud. Všechny věci se pořád opakují - spirála lásek, utrpení, bohatství, smrti.
Neřekla bych, že toto dílo člověka pohltí od začátku a až do konce ho ze své poetické moci nepustí, to rozhodně ne, ale má jakousi vnitřní poutavost. Jemně si hraje s vaší představivostí pomocí velmi reálně popsaných postav (a přitom tak mystických), jejich vlastností (hlavně těch odpudivých) a příběhů, které prožívají.
Budete mít pocit, jako by jste těch sto roků samoty opravdu zažili.(12.03.2013)

Opravdu úžasná kniha. Mohu jí číst stále dokola.(19.02.2013)

fascinujúca kniha od prvej do poslednej vety. dokonale zvládnuté všetky úskalia rozprávania zložitého viacgeneračného príbehu. nadprirodzené javy a zvrátenosti mi prišli v Marquezovom podaní ako tá najprirodzenejšia vec na svete. názov perfektne zodpovedá obsahu knihy a skryto sa prejavuje na všetkých stranách až do výborného konca, ktorý to celé krásne uzavrie.

ešte 2 postrehy k čítaniu: rodokmeň fakt pomáha (ja som si aj škrtala postavy, ktoré už boli po smrti) a medzi čítaním si nerobte dlhšie ako párdňové prestávky, pretože dej je natoľko komplikovaný, že sa to dá veľmi rýchlo zabudnúť.(09.02.2013)

Některé knihy čtenáři buď uchvátí, nebo znechutí, nic mezi tím. Sto roků samoty rozhodně patří mezi ně. Já patřím do tábora čtenářů, které kniha naprosto uchvátila. Vůbec mi nevadí, že je v ní mnoho postav (i se stejným jménem), vůbec mi nevadí, že děj (můžeme-li mluvit o ději) je chaotický a že kniha působí jakoby zdlouhavě. Pro mě je to románová kronika, která je napsána naprosto fantasticky, prolínání světa reálného a magického je zvládnuto mistrovsky. Prostě typický příklad magického realismu.(01.02.2013)

Ve chvíli, kdy se na scéně objevil asi tak 20. José Arcadio Buendía, jsem poněkud přestala vnímat rodinné vazby všech postav, přesto byla kniha velmi zajímavá a strávila jsem nad ní příjemné chvíle. Určitě je do dáno i tím, že mám tento žánr ráda(05.12.2012)

Když nám náš profesor na literární seminář oznámil, že tuto knihu budeme číst celý školní rok, nedalo by se říct, že bych byla přímo nadšená. Ovšem potvrdilo se známé heslo "Nesuď knihu podle obalu", a světe div se tato knížka není vůbec tak nudná jak jsem si myslela, dokonce si ji čtu i mimo literární seminář. Jediné, co bych vytkla, je již zmiňované přílišné množství postav, které mne občas plete.(23.11.2012)

Zklamání. Možná naprosto geniální příběh a myšlenky, které se pro mne ovšem ubírají nepochopitelnými cestami a směry. Ano vím, že jde o jeden z vrcholů magického realismu, ale mne při čtení žádné ovace nepřepadaly. Komplikací byla i orientace ve spletitém panoptiku postav, kteří (obvykle z jedné rodiny) mají velmi podobná jména a často i podobně nelogické chování, které nezřídka v budoucnosti zcela popírá kontinuitu s minulostí. Je to škoda, protože samotný styl psaní je zajímavý a čtivý, zmíněná komplikovanost "děje" a nelogičnost postav (pro mne) ovšem ubíjející. Souhlas s Kvothem - Mistr a Markétka se v mém žebříčku nachází o mnoho pater výše.(22.11.2012)

Pěkné počtení.Dobré téma.(14.11.2012)

pro mě nejlepší možná kniha. příběh, hlavní nosná myšlenka knihy a závěrečné rozuzlení je čistá pravda! Kdo nedokáže docenit tuto knihu je podle mě chudý na duchu.(23.07.2012)

Další moje srdeční záležitost. To je prostě sága, jak má být, plná kouzelného jazyka.(15.07.2012)

Jestli tohle je magický realismus, tak na mě rozhodně magicky nepůsobí. Děsná slátnina s podivným dějem.(07.07.2012)

Ódy na tuhler knihu mi tak trochu připomínají pohádku "Císařovy nové šaty". Kniha je sice svým způsobem zajímavá, ale pro mě je to literární bahno.(14.05.2012)

Márquez je bezpochyby výborný spisovatel, ale můj šálek kávy to rozhodně není. Tuto knihu bych asi definovala hlavně slovem divná. A to ne kvůli prvkům z fantasy, spíše kvůli zvláštně propleteným sexuálním a příbuzenským vztahům. Některé jeho myšlenky jsou zajímávé a některé příběhy chytlavé, ale přebíjí je většina těch pro mě velmi zvláštních příběhů.(03.02.2012)

Jedna z najreprezentatívnejších kníh, pokiaľ ide o magický realizmus. To, čo predviedol GGM v Sto rokoch samoty sa mu už viac nepodarilo, i keď i Láska v čase cholery je nepochybne skvelá. Pri čítaní som sa neubránila tomu, že som si musela nakresliť rodokmeň, aby som sa nestratila :-) No ja práve takúto spleť príbehov a neskutočné množstvo postáv v knihách zbožňujem...(27.12.2011)

Souhlasím s většinou komentářů. Mě také trvalo nějaký čas, než jsem se srovnal se spisovatelovým stylem, někdy mě příběh připadal až hororový. Bylo to možná tím, že jsem četl první vydání u nás z roku 1980 a on v těch letech nebyl moc velký výběr knih podobného žánru. Dík zasluhuje Klub čtenářů Odeon, který tuto a mnoho dalších knih vydal. Jinak co se týká dojmu tak ty jsou ve mě i po těch dlouhých 31 letech.(17.11.2011)

Márqueze mám moc ráda, takže i tahle knížka se mi líbila... Přiznám se ale, že jsem si k tomu musela nakreslit rodokmen, jinak bych se v těch jménech snad úplně utopila :-)(20.10.2011)

Nebyl jsem tímto úplně unesen, ale vcelku se mi to líbilo. Ze začátku jsem měl problém s již zmiňovanými jmény a u konce jsem si stejně nebyl jist čí syn je poslední Buendía. Velmi zajímavý koncept vyprávění kdy místo příběhu člověka je zde příběh rodu, místo dnů roky, konec a smrt je koncem rodu. Osud otce dědí se na syna, osud matky na dceru. A tímto osudem je samota.(07.10.2011)

Musím souhlasit s uživatelem Elhzar,že při nepatrné nepozornosti jsem se po čase začala ztrácet kdo je s kým jak přesně ve vztahu - díky tomu, že se dávají v rodinách stále stejná jména. Byla jsem velmi zvědava, jak toto dílo může vypadat na prknech divadla ABC, kam jsem na ně byla pozvána. Lépe řečeno vůbec jsem si to nedovedla představit, jak 3 hodiny herci zvládnou tak těžký text a různě podobné situace, aby byl divák stále udržen v pozornosti. Klobouk dolů a děkuji hlavním představitelům za úžasné herecké výkony, nejvíce paní Jitce Smutné.(06.10.2011)

Když jsem potřetí četl tuhle knihu, trochu mi zatrnulo: pokaždé to bylo na začátku září x). Ta kniha je ... magická ;)(15.09.2011)

Pět hvězdiček je málo! Když STO roků samoty, tak také sto hvězdiček:-) Tato kniha patří k mým nejoblíbenějším. Četla jsem jedním dechem a s poslední stránkou se mi těžko opuštělo Macondo... Vřele doporučuji!(15.09.2011)

Tři hvězdičky jsou za styl psaní a děj, protože se mi to krásně četlo, ale zbylé dvě hvězdičky jsem nedal kvůli opakujícím se jménům v rodě (chápu, že ve skutečnosti to tak v mnoha kulturách bývá), ale mě to zapříčinilo to, že jsem po pár generacích byl pěkně zmaten, kdo jak umřel, kdo je čí dítě a sourozenec či kdo si koho vzal... ale i přes to jsem si knihu docela užil.(02.09.2011)

Všechny cesty vedou do Maconda a až tam dojdete, padne na vás čiré šílenství, naplní vás pocit cestování v čase, ale nezblázníte se z toho, budete si to užívat. Šílenství a genialita často jdou ruku v ruce a Márquez je obobjí při psaní této knihy držel pevně za ruce. Sice jsem se občas ztrácel v postavách (spíše v jejich jménech), ale přesto jsem utržil několik nevšedních zážitků a mnohé živě prožíval s obyvateli a obyvatelkami Maconda. Vidět Macondo a zemřít, protože pak už nic jiného nezbývá.(21.08.2011)

Velice depresivně působící kniha, aspoň teda na mě..(10.07.2011)

Tak nevim, proc jsem se tomu Marquezovi porad tak vyhybala. Sto roku samoty me opravdu nadchlo. Vychutnavala jsem si kazdy slovicko a po docteni me mrzelo, ze uz je konec:) Mam rada knizky s prvky fantaskna. Ale chapu, ze tahle nemusi sedet kazdymu, nektery casti jsou docela sokujici a morbidni. Navic porad stejna jmena dokola ... stejny situace dokola, stejny chyby ... ale o tom je prave cely lidstvo, ne:) Lidi delaji furt stejny chyby dokola. Garcia Marquez proste umi psat. Tesim se na dalsi jeho romany.
Mimochodem, doporucuju vydani knizky od nakladatelstvi Odeon z roku 86 - s ilustracemi od Borise Jirku;)(11.06.2011)

Je jen málo knih, které by mi tak silně utkvěly v hlavě. I když uběhlo už dost času od doby, kdy jsem ji četla naposled, některé scény znám nazpaměť, mnohé postavy vstoupily do mého života téměř jako moji známí, jako živí lidé. A to je jedna z věcí, které na knize vždycky ocením. Márquezův vypravěčský styl je tak propracovaný a přitom přirozený, že jsem se opravdu nenudila ani chvilku.
Ale nejde zdaleka jen o to, že kniha má spád, je plná příběhů, osudů a neuvěřitelných událostí. Je to především kniha o vzestupu a pádu, o rozvoji a úpadku. A tento příměr se vztahuje nejen na lokální a osobní oblast, ale týká se celé civilizace.(29.04.2011)

Vím, že jsou to zcela odlišné knihy, ale po nedostižně dokonalém magickém realismu Bulgakova Mistra a Markétky jsem čekal něco obdobného a dostal jsem něco, co pro mě v tu chvíli bylo naprosto nestravitelné. Stejná jména, stejné scény, hraní v čase.....všechno je skvěle a úmyslně vymyšlené a kniha je jistě zajímavá. Objektivně nemohu popřít její originalitu - nemám k tomu důvod a ani si to nemyslím. Subjektivně to pro mě bylo nesnesitelné a tak útlá kniha se mi jevila několikanásobně delší než například Egypťan Sinuhet nebo Na východ od ráje. Jako by Sto roků samoty mělo tisíc nudných stran. Pro mě - nesnesitelné :-))(02.04.2011)

Nádherná kniha, nic víc netřeba říkat! Všem doporučuji! Patří mezi mé nejoblíbenější.(30.03.2011)

Bohužel nějak nesdílím nadšení níže uvedených čtenářů. Asi budu muset přečíst nějaké další Márguezovy knihy, možná mu časem přijdu na chuť.(26.03.2011)

Jedna cesta do Maconda - a člověk se už nikdy na svět nepodívá stejnýma očima. Řadím mezi svých deset nejoblíbenějších knih, počet hvězdiček fitkitvně navyšuji minimálně na osm!(12.12.2010)

Naprosto skvělá kniha, která zasáhne člověka hodně hluboce... Buendíovi a jejich sto roků samoty jsou dokonale popsány, postavy vykresleny v celé své pravdivosti. Popisování reálných věcí nerealisticky a nereálných realisticky. Magický realismus již nemůže být magičtější!!!

Kdybych mohla, dám i šest hvězdiček...tahle kniha se člověku prostě zaryje do mozku

Neskutočné sa prelína s realitou a človek nevie, čo je čo. Brilantná sága rodu Buendíovcov.

Výborná věc, četl jsem jedním dechem. Kniha je zcela prodchnuta atmosférou latinskoamerického venkova i charakteristickým myšlením tamějších obyvatel. Magický realismus se zde projevuje zcela přirozeně na každém kroku.

Knížka je napsáná v Marguezovým způsobem, takže by si měl zájemce o tuto knížku přečíst nějdříb nějakou jeho tenčí knížku, aby si zvykl na jeho styl a pak vřele doporučuji.