panjan komentáře u knih

Koukám již nějakou dobu do šedivého pole a svítí na mne " Napište komentář..." No, to bych napsal rád, ale marně sbírám myšlenky a hledám slova. Je to neutěšěný pohled na moderní společnost bez Boha, bez lásky beze smyslu. Nihilistická mozaika jednoho života k ničemu, pouhého postupného umírání. Nenabízí řešení, smysl...prostě Vás hodí do sraček a plav, nezbydou než otázky a zmatek. Proč to napsal? Je to s námi tak hrozné? Napadají mne podobné úvahy, ale odsouvám je stranou, protože pak by nešlo žít, je to normální?
Moc nevím co si o to mám myslet nicméně, vzhledem k tomu, že děj je vlastně žádný a atmosféra místy nesnesitelná, pak to musí být asi hodně dobře napsané, když se mi to velmi dobře četlo a v hlavě mi to nechalo sekanou....

5 13.05.2020

Pan Hrdlička si stvořil svůj vlastní žánr, svůj svět jakési historické grotesky, svého hrdinu - podrychtáře Václava následovaného bandou v čele se svérázem magistrem Šebkem, příběhy z tothoto světa mne zatím nikdy nezklamaly. Vzpomínka na tuto a jiné knihy pána Hrdličky, vžy znamenají lehký úsměv na tváři, stejně tak jako zjištění, že vychází nová kniha. Doufám že po záchraně krále Václava si tato banda odpočala a připravuje se pod taktovkou autora k dalším průserům a dobrodružstvím.

5 11.05.2020

Je to příběh, který jsem již někde viděl, četl....je to takové klišé o strastech dospívání, mládežnickém sportovním klubu, vztazích, zákeřnostech a odvaze mladých v konfrontaci se světem dospělých, a je to výborné. Je to skvělá sonda do duší sportovců a dospívajících lidí, zároveň nastavení zrcadla nám, kteří bychom měli " mít rozum," jen jsme někde cestou poztráceli odvahu a ideály. Svěží, ostrá střela pod víko.

8 21.03.2020

Mám takovou zkušenost, že jakmile je kolem něčeho moc humbuku, za moc to nestává. Bohužel všemi opěvovaná Přemyslovská epopej mne v tom opět utvrzuje. Je to podivný paskvil. Beletrizovat historii není jednoduché, o tom žádná, ale zde co se týká historie je to naprosto nepřínosné a příběh je plochý a pohádkově jednoduchý. Je to spíše Přemyslovská telenovela v knižní podobě pro masy. Důkazem toho, že lze napsat krásný román na pozadí historických událostí mohou být díla p. Loukotkové, nebo p. Kožíka. Tohle je spíše historický bulvár.

6 20.03.2020

Když většina lidí použije slovo zajímavý, tak buď neví co si o tom má myslet, nechce se jim o tom mluvit, nebo nechtějí nikoho urazit a říci, že je to špatné. Jenže tahle kniha je opravdu neskutečně zajímavá a to nejen samotnými příběhy, ale i přístupem autora, který je profesí, jak jsem se kdesi dočetl, matematik. Do jednotlivých příběhů tak Vnáší pohled racionální, analytický a dívá se s odstupem a nadhledem aniž by toto nijak ubíralo knize na čtivosti. Ta kniha je návyková. Jak jsem se blížil ke konci, věděl jsem, že potřebuji další dávku Zapomenutých příběhů.

6 20.03.2020

Tenhle příběh by byl dobrý, kdyby rozsahem zabírál jednu stránku v nějakém přírodopisném magazínu pro děti, zbytek je totiž balast nijak s ním nesouvisející. Víte, co Toma Mitchella naučil tučňák? Naučil ho to, že i člověk bez talentu a schopností, když je trochu vypočítávý a umí brnknout na správnou strunu, dokáže vydělat peníze. Jedna hvězda je za to, že tenhle člověk, pokud je to pravda, zachránil nezbaběle život tučňákovi.

3 03.02.2020

Neskutečně zajímavé příběhy, zpracované velmi komplexně, podané čtivou formou s nadhledem a vtipem. Pan Kechlibar vydoloval zpoza hlavních svazků historických událostí na polici světových dějin ty zapadlé a malé brožurky plné zdánlivě nevýznamných příběhů, tyto prostudoval, podíval se na ně svým zvídavým a bystrým pohledem vědce a zároveň dítěte, které nutně potřebuje vědět: a proč?, a jak?, a co by kdyby?... a tyto pak naservíroval s nebývalou nonšalancí. Po dočtení této knihy jsem byl smutný a bylo mi moc líto, že poslední příběh byl opravdu poslední.

4 03.02.2020

Tři krátké feministické novelky, nakonec jemně spletené dohromady. Celkem nic záludného a složitého co se kompozice, stylu a nějakého hlubšího přesahu týká. Když smotáte tři prameny vlasů dohromady = cop, a je to.

6 03.02.2020

Přímý, jednoduchý a zároveň laskavý a vtipný příběh. Oddechové čtení v němž Ove řídí Saab. Ještě že je Ove z románu, který skončil a nedozvěděl se, jak tahle automobilka skončila.

8 01.12.2019

Ani už nevím jakou náhodou se ke mně kniha dostala, nicméně trpím stejnou psychickou poruchou jako autor jen v mnohem lehčí formě. Dokáži se tedy trochu vžít do tohoto světa, ale taky si dokáži představit, jak nepochopitelné se to může jevit člověku, který s ničím takovým nemá zkušenost. Číst v nemocné mysli, je jako žít ve světě, kde platí jiné fyzikální zákony. I pro člověka, který tento svět navštěvuje častěji, to není o moc pochopitelnější, bohužel. Vyjadřuji zde neskonalý obdiv nad tím, že autor dokáže s tímto handicapem vůbec žít, natož tvořit.

7 07.11.2019

Měl jsem tu čest poprvé a nestačil jsem zírat. Je to jako rozbitý ohňostroj, zapálíte a místo ohnivé show to začne prskat a vybuchovat načež se to za metání ohnivých blesků vydá z kopce na jehož úpatí ta věc vzlétne a pokračuje dál. Vypadá to naprosto neorganizovaně a chaoticky, ale není. Má to směr i cíl.
Hendrix zemřel, Janis taky, Cocker nedávno, a ti co přežili si stěžují na hemeroidy a nespavost, zatímco Tom Robbins stále snídá LSD a je to moc velká zábava.

4 19.10.2019

Styl psaní, umění vyprávět a konstrukce příběhu jsou stejně jako v Haně neoddiskutovatelně skvělé. To co mi však v Haně chybělo - opravdovost pohnutek v jednání postav tak jako jejich hlubší psychologická geneze, zde je. Příběh Hany jako byste pozorovali přes sklo, v Tichých rocích žijete. A kdo se dívá přes sklo?

20 18.10.2019

I v mé hlavě toto dílo vyvolává, řečeno žargonem této knihy, souboj pistolníků a politiků. Pistolníci křičí: " skvělá kniha, napůl esej avšak zapracována do příběhu s jemnocitem a humorem."
Politici:" PROČ?? Je to vážně tak? Není tento nápad nemocný a vykořeněný? Mohou pistolníci mít takovou moc, že s tím politici nic nenadělají a doženou jednoho do bezvýchodné situace, kde se stane obětí sám sebe?

1 23.09.2019

Hana - čte se krásně, díky koncepci prolínání časových vrstev a postupnému odhalování souvislostí v jednotlivých rovinách Vás nepustí i když je občas potřeba se zastavit přestat hltat a trochu se zorientovat. Souběh událostí, následků a především jejich příčin zdánlivě nepatrných, malých lží a neupřímností se zde zřetězí v obrovskou tragédii jedné rodiny.
Zajímavý je spíše tento proces a příběh, ono coby, kdyby a proč se tak stalo. Je to sága jedné rodiny a pro rozvoj psychologie postav, není toliko prostoru, což netoliko vadí.

19 17.09.2019

Skvělá kniha, která čtivým způsobem představuje vývoj jedné z nejznámějších vědeckých teorií. Tento vývoj zachycuje komplexně aniž by autor zabíhal do zbytečně odborných podrobností a přesto pochopíte vývoj princip i důsledky. Velmi přísnoná záležitost.

2 22.10.2018

Naprosto výtečná záležitost. Dokonale vyváženo, vytříbená forma s trochou historického popisu a dějepisu, který je protkaný krásným příběhem a nepostrádá duši. Ačkoliv jsou charaktery a psychologické pohnutky dílem fantazie paní Loukotkové a Regulus s Querelou obživili pod její taktovkou, pro mne už zůstanou jedinou možnou verzí.

4 22.10.2018

Šindelkova utopická novelka je místy zajímavá, místy nudná a ani bych ji nespojoval s aktuální imigrací do Evropy, spíše s vizí globální společnosti a ne příliš příjemnou.
Mnoho pesimismu pro nic. McCarthy svým knihám umí dát atmosféru a lidský rozměr.
Pan Šindelka únavu.

1 24.07.2018

Objevila se americká autorka s divným jménem, která by se mohla hrdě řadit po bok Irvinga nebo Fitzgeralda. Na Irvinga málo výstřední, na Fitzgeralda příliš moderní - takové NG.

Originální, čtivé - snad i díky krátkým kapitolám - "lehké" čtení. Ne, že by se jednalo o bezduchou povrchní knihu, nicméně zásadní dílo to také není. Zůstane v paměti spíše díky originálnímu námětu a pseudonymu autorky.

2 26.04.2018

V čínštině je citron symbolem smrti, na obálce barnesovy knihy připomíná ženské ňadro. Obojího je v barnesových povídkách dosti. Smrt a vnímání sebe sama a své minulosti = Barnes. Některé povídky jsou výborné, vtipné jiné jsou už za hranou srozumitelnosti (tedy alespoň pro mne). Barnes nikdy není lehké čtení, vždy se na jeho knihy musím maximálně soustředit, někdy se i k některým formulacím vícekrát vracet. Nicméně povídka o staré paní, která autorovi píše z důchoďáku dopisy (čili autor sám sobě píše dopisy a sám se sebou polemizuje), mně dokonce naštvala. Vypadalo to, jako když autor napsal povídku, následně ji rozstříhal a pak poskládal, jak mu kousky přišly pod ruku. Nebo se mýlím a autor chtěl jen ukázat, jak přemýšlí typ jeho senilního hrdiny, který u předčítání z kuchařky vykřikuje:" vyhul mi péro čubko."

2 21.09.2017