panjan komentáře u knih

Velice inspirující záležitost - jdu skočit z okna, snad ho za sebou stihnu zavřít.

4 29.06.2014

Shakespearovsky zdramatizovaný kousek českých dějin, nakolik dle skutečnosti nemohu posoudit, ale jako zevrubná a zábavná učebnice moc dobré.

5 23.04.2014

Asi to znáte. Občas Vám volají z banky s nabídkou pojištění proti ztrátě, občas z O2, někdy se Vás ptají jaký džus máte nejraději, nebo jaké nosíte trenky. Já odpovídám dle nálady a snažím se telefonistu poslat do patřičných míst, co možná nejslušněji, když mám rozvernější náladu snažím se být vtipný. Mezi takovéto telefonáty patřil i ten z knižního klubu, tady už jsem odmítnout nedokázal. Po hlase mladá slečna, nabízející první knihu za polovinu a tvrdíc, že nový Irving připomíná irvinga starého, zdůrazňující zejména Ich formu. Tvrdila, že ho četla, že je výborný, ale za to je zřejmě placená. Tak jsem k přišel k této knize, spíše ona za slíbenou cenu přišla ke mně poštou. Připoníná starého Irvinga, to je pravda, ale asi tak, jako Irvingův scvrklý penis jemu samému připoníná doby, kdy scvrklý nebyl. Náznak těch krásných a originálních příběhů ze Světa podle Garpa a Pravidel moštárny, zde je. Jenže přílišnou cílevědomostí a urputnou snahou rozebrat dané téma, pouze náznak.

8 14.04.2014

Čechovovy Okamžiky jsou vyobrazením vážných, deprsivních a někdy až zoufalých životních úvah a situací. Typicky ruské zásadně morální bahno.

26.03.2014

Knihu jsem dostal v kazetě s modře zabarveným Vzpomínáním Jiřího Suchéhoa ještě s CD nosičem. A četla už se mi trochu hůře než modrý bráška, protože hodně z těch otázek dvou rozhovorů s panem Hvížďalou už Jiří Suchý zodpověděl ve svém Vzpomínání. Ale celkově číst odpovědi Jiřího Suchého na cokoliv, nemůže být nikdy nudné, osobnost jeho formátu jest dostatečnou zárukou.
Shrňme to jedinou mou otázkou: "Pane Suchý, co jste dělal celý život? Dělal jsem to, aby lidi se smáli."

1 23.02.2014

Když o někom říkáme, že je suchar, nebo suchej, myslíme tím člověka bez humoru. Řekneme - li to trochu spisovněji, že je suchý popřípadě Jiří Suchý, má to význam docela opačný. Vtipné. Smějte se.
Kniha Vzpomínání krom toho, že poskytuje docela podrobný pohled na celou histori Semaforu, také samozřejmě poskytuje jakýsi obraz Jiřího Suchého. Obraz člověka moudrého, skromného, sebekritického, laskavého a pracovitého. Sám se divím, kolik jsem použil lichotivých vlsatností, samozřejmě neznám pohled jiných lidí, jeho kolegů, přátel a nepřátel, ale takový mám dojem z této knihy. Nejvíce mne asi překvapil ten sebekritický a hodně objektivní pohled a hodnocení uplynulých let a událostí. Pokora, to je to slovo, které tomuto komentáři chybí.

2 23.02.2014

Útlé knihy se podle mého hodnotí trochu jinak, než obtloustlé romány. Přečíst sedmdesáti stránkovou novelu není problém, ikdyž je to brak. Nemáte autorovi tolik za zlé, že Vás svými bláboly připravil o čas tak, jako když odložíte v polovině Vojnu a mír. Spánek vás o čas většinou připraví, ne však ten Murakamiho. Lze souhlasit s tím, že je zde trochu znát autorova nevyzrálost a kostrbatost jak myšlenková, tak stylistická, ale na druhou stranu je zde i jedinečná atmosféra typická pro Murakamiho pozdější díla. Výborná povídka s onou posmutnělou a trochu záhadnou atmosférou. Víte co se stává mně, když týden v kuse nespím? Říkají tomu mánie a cpou do mně všechno možný, abych zase spal i když jak říká Murakami - je to výhoda. Máte třetinu času navíc pro sebe a já ho stejně jako hlavní hrdinka trávil nad knihami, sice ne nad Annou kareninou, ale nad Singrem. Jenže Murakami se také zmiňuje o vyúčtování " má dáti, dal," to už je pak horší.

6 23.02.2014

Jelikož jde o scénář, tak zde chybí Mccarthyovské sáhodlouhé barvité popisy, což dělá knihu rychlejší a lépe stravitelnou. Ale to je asi jedinné, co zde chybí z Mccartyho. Velmi příjemně mě překvapil humor, který tak často u Mccartyho vidět nebývá. Akční napínavé, trochu zamotané, parádní filmová kompozice vyprávění. McCarthy je spisovatel, který nezklame.

14.01.2014

Ja doporucuju na Dk pouzivani hacku a carek, kniha je opravdu supr cetl sem ji kdysi :)

08.01.2014

Hodnotit deník, hodnotit autora. Už kdysi jsem někde četl: nesuď a nebudeš souzen, myslím, že to bylo v Blesku nebo Aha. Nelze tušit, jestli a do jaké míry je deník účelový a stylizovaný, pokud ano, pak se autor předvedl jako cynický dobytek znuděný životem slavných. Sarkasmus je zde běžnější než datumy jednotlivých dnů a pokud bych od autora slyšel:" Dobrý den," bral bych to asi jako výsměch tomu dni. Ono napsat deník pro autora bestsellerů je velmi jednoduchá a odpočinková záležitost, otázkou je, co bylo jeho záměrem a proč dobrovolně odhaluje své soukromí a nakolik upřímně a otevřeně. Deník je zajímavou záležitostí obecně a zvědavost je přirozená, tak jsem to přečetl, jak on to napsal.

1 08.01.2014

Odkud pocházejí odpovědi, které mění naše vnímání světa? Z ticha? Z hranic života a smrti? Možná také, ale nejspíš většinou ne. Kdo ví. Frischův hrdina si pro tu svou odpověď ovšem až na tuto hranici dojde, protože ji snadněji získat nemůže. Jeho krize je tak hluboká, že je ochoten i zemřít. No, buď vůle tvá. Slovy autora: " ..být mrtvým, jež nezemřel, nebo přeživším mrtvým."
Veselé čtení to věru není a o atmosféře nemůže být příliš řeč, nicméně jednoduchost a strohost s nevelkým rozsahem novely jsou na druhé misce vah dostatečnou zátěží.

04.01.2014

Loukotková zřejmě prostudovala dílo a život Villona a do faktografických údajů jeho života vložila myšlenku a ducha tak, jako se oživuje bájný Golem. Samozřejmě je to její Villon tak, jak ho pochopila. Villonů existuje stejné množství jako čtenářů jeho díla. Loukotkové Villon je skvělý a dokud se k jeho dílu nedostanu, bude i mým Villonem.

7 03.01.2014

Knižní jednohubka namazaná nostalgií s plátkem melancholie a osvěžujícím optimismem navrchu.

1 27.12.2013

Atmosféra, tu Simenon dokáže vytvořit opravdu působivou, jenže ponurou, hutnou a deprimující, která přebije vše ostatní. Takže můj čtenářský zážitek se smrsknul v neblahý pocit úzkosti a deprese, o což opravdu nestojím. Až zase někde objevím autorovo jméno na obálce, nechuť bude tím pocitem, jež mé zraky zavede o polici níže.

1 27.12.2013

Když jsem vcházel do chatrče, myslel jsem, že vím, kam vedou mé kroky. Předpokládal jsem nudu a snahu jakéhosi američana vnutit mi svůj pohled na život a na Boha a ukázat mi to správné vnímání světa, ty jediné a pravé hodnoty. Ale Chatrč není místem, kde by Vás někdo něčemu nutil. Je to exkurze do světa, který se Vám může líbit a také nemusí, avšak vedoucí zájezdu je si toho vědom a svou práci odvádí nanejvýše dobře.

12 19.11.2013

Zajímavá, zvláštní a netypická autobiografie. Fakta, která jsem si z této autobiografie zapamatoval: Hereččino jméno, život s Bergmanem a dcera, jejíž jméno už jsem zapomněl. Život, který je předmětem této knihy, není totiž ohraničen vnějšími fakty a událostmi, nýbrž vnitřními stavy pocity a proměnami. Liv Ulmannová užívá kombinovanou formu deníkových zápisků ze současnosti a vzpomínek z dětství, jež knihu dělá trochu nepřehlednou, však zajímavou. Proměny Liv Ulmannové dospějí k životnímu poznání, že pochopit sama sebe, být sama sebou, neohlížet se a nedívat se moc daleko před sebe, je to co dělá její život vyrovnanější a šťastnější a každodennější.

Město v slzách, není pro mne slabší Seifertovou sbírkou a dle mne je neprávem shozeno do modrých čísel. Ona už to není čistá milostná a životní, v podstatě nezávadná lyrika, ale lze zde cosi vyčíst o autorově politickém a sociálním smýšlení, které nemusí být v dnešní době zrovinka v kurzu.

má nejoblíbenější : Modlitba na chodníku

3 11.08.2013

Až na pár povídek, které jsou úsměvné, jsou ostatní docela věrné názvu knihy. Volání divočiny je v každém z nás, sic čím vyspělejší živočich, tím sblabší, ovšem o to více rozumu na to, přemýšlet o něm. Jack London se ovšem o žádné takové polemiky nepokouší, on je od toho, aby zobrazil syrovost a nevyhnutelnou opravdovost tohoto hlasu a v tom tkví genialita aljašských povídek. Nic povznášejícího to rozhodně není, o to je to krásnější.

6 15.05.2013

Odpusťte mi milí knihomoli, ale protentokrát se zdržím nějakého zásadního hodnocení knihy, a to z toho důvodu, že si knihy natolik vážím, než abych stvořil nějaký patos ji absolutně nehoden. Nebo stručněji řečeno, nemám dost odvahy se k ní vyjádřit a taky jsem líný zpětně se zamýšlet a napsat něco smysluplného, vyberte si. Mohu řící jen toto: člověk si v daný moment málokdy uvědomí, které životní události, lidé a knihy měli na jeho život a uvažování zásadní vliv, když jsem četl Zdroj, věděl jsem, že je tato kniha v mém životě zásadní.P.S:: Knihu jsem měl půjčenou z knihovny a trochu jsem ji poničil, omlouvám se proto dalšímu čtenáři, který bude mít tu čest čísti ji po mne, neudělal jsem to se zlým úmyslem.

4 13.05.2013

Knihu jsem četl už podruhé a k jejímu opětovnému přečtení mně inspirovala kniha "Ten, kdo stojí v koutě", jež je této velice podobna, ba dokonce myslím, že Salinger byl Chboskému inspirací. Už jenom ty podobné názvy a zájmeno KDO.
Toť ovšem jen můj nicneříkající a možná mylný postřeh. Už dlouho jsem neměl takový problém dokopat se k tomu, abych napsal komentář ke knize. Nejraději bych napsal komentář zde na DK asi nejfrekventovanější - kniha se mi líbila, doporučuji přečíst. Takže si tohoto komentáře velice važte, protože ho provázely nesnesitelné porodní bolesti a autora to stálo dosti přemáhání a nechuti se o svůj názor na knihu podělit. Tedy proč nejvyšší hodnocení? Ono je to prosté, ta kniha je hezká.

4 25.04.2013