netty.vanity komentáře u knih

Absolutně nesouhlasím s tím, že knihu filmová adaptace zprznila - já bych dokonce řekla, že na plátně si s Fénixovým řádem v mnohých případech poradili lépe. Jednak děj zkrátili (v tomto díle je opravdu plno zbytečného natahování) a některé momenty i lépe vymysleli. Ukázkovým případem je například počáteční návštěva u Siriuse - ve filmu to vzali hopem, v knihách se Rowling až příliš podrobně věnovala všelijakému uklízení. Největší rozdíl je však znát u vpádu na Odbor záhad na konci - na mě v knize celý boj působil strašně zmateně, občas jsem se ztrácela, zatímco ve filmu to zjednodušili a udělali to zajímavějším. I smrt S. měla také větší emocionální sílu ve filmu. Co se týče nenáviděné Umbridgové, nedovedu si to vysvětlit, ale její vliv na události ve škole a povaha také byla lépe vykreslená na plátně. Každopádně, díl je to stále kvalitní, jen mě snad poprvé chvílemi nudil. Připadá mi fascinující změna v mrazivější a hutnější atmosféru, příběhu jednoznačně prospěla i výstřední Lenka. Co je absolutně otravné, je Harryho chování. Hermiona mu zachrání život a on se zmůže jen "No to byl teda fakt super plán!!!!" - v opačném případě se vytahuje, co všechno dokázal. Nemluvě o jeho občasné hlouposti a zabedněnosti...Abych to shrnula, nejsem příliš fanda porovnávání předlohy s adaptací, ale filmový Fénixův řád na mě zapůsobil v několika ohledech více. O jednu hvězdu méně však dávám kvůli tomu, že mě čtení tohoto dílu vtáhlo nejméně.

2 28.06.2015

Na filmovém plátně se jedná o můj nejméně oblíbený díl, knižní pohár ovšem nezklamal. Opět se to v mém komentáři zřejmě bude hemžit superlativy, protože jinak to ani nejde. Zaujala mě především dějová linka se Siriusem a Hermion boj za práva skřítků, obojí ve filmech chybělo. Hrají sice v celkovém příběhu vedlejší roli, ale je na tom krásně vidět, jak si Rowling umí vyhrát s detaily a kromě toho se snaží do fantasy příběhu nenápadně vmísit i paralelu na náš svět.

Přiznávám se, že tíhnu spíš k "dospělejším" a temnějším dílům Harryho Pottera. Ale i ty první, sentimentální, dětinsky naivní a pohádkové nelze nemilovat. Jediné, co mi občas trochu vadilo byla Ginny, která celý díl v podstatě jen probrečela a Harry, který mi občas kvůli svým dedukcím připadal až moc hloupý - ale ono se tomu nelze divit, příběh byl přeci jen určen hlavně dětem starým stejně jako je Harry a já už jsem nějaký ten pátek o dost starší. Přesto, vychloubání Lockharta, dumání nad identitou Zmijozelova dědice, další vyšetřování trojlístku a zásahy skřítka Dobbyho jsem si náramně užila.

Přidávám se k lidem, kteří opěvují Vězně z Azkabanu jako vrchol série. Příběh u mě dokázal vyvolat salvy smíchu a jako lusknutím prstu jsem za okamžik naopak měla nervy v kýblu. Zkrátka neskutečně rozmanitý a citově všestranný díl. Kniha je příběhově o dost bohatší než film, filmové vyprávění jde pravděpodobně poprvé svojí vlastní cestou a v mnohých ohledech je naprosto jiné (a přesto také výborné, ale to sem nepatří). Líbí se mi, že s Harrym dospívá i styl, jakým je Vězeň napsán; první díly jsou vyprávěny opravdu hodně jednoduše, hlavní postavy jsou skutečně ještě slušné a naivní dětičky, zatímco tady už je znát, že trojlístek dospívá a učí se i odsekávat :) Baví mě vývoj jejich osobností. Ty tajné výpravy do Prasinek, hádky s Hermionou, radost z Kulového blesku, strach z Mozkomorů a obezřetnost před Blackem jsem si nesmírně užila.

2 26.04.2015

První kniha, kterou jsem i přes mé "oblíbené" téma zkrátka nedokázala dočíst. Anne Franková měla ten talent, že i popisování toho, kolik kdo snědl brambor napsala celkem čtivě a do všeho dokázala dát kus sebe. To Ana Novac neuměla. Nebo je to jen hodně špatný překlad, kdo ví. Téma silné, ale s takhle nudně napsanými zážitky jsem se ještě nesetkala. Člověk asi musí brát v potaz, že autorka chtěla uniknout realitě a zabít psaním největší množství času - na každém slově je ta úpěnlivá snaha ale až bolestně poznat. Jakobych četla prózu, ne dojemný lidský příběh.. jen pěkná slova, spoustu přívlasků a žádné emoce. Pouze popis nezajímavých rozhovorů. Já bych raději oželela to přikrášlování slov a přečetla si, co se tam vlastně odehrávalo, než jednu stranu metafor a přirovnání k holým lebkám. S lepší korekturou by to snad mohlo být čtivější. A mrzí mě, že to takto musím zkritizovat, ale nedá mi to.

Už dlouho jsem nebyla po přečtení knihy takhle rozčilená. Abych to vysvětlila; poprvé za několik let se mi stalo, že jsem se zažrala do knížky a musela ji přečíst hned v ten samý den, kdy jsem ji otevřela. Není to tím, že by to snad bylo tak záživné, naopak. Některé pasáže jsou opravdu velice unylé. Ale je to docela čtivé a hlavně a především je to to tajemství, které nutí čtenáře dočíst do konce. Od začátku je jasné, že s tím domem nebo s lidmi v něm něco není v pořádku. Bohužel, Rosemary mi připadala jako hloupá kravka. Několik měsíců v těhotenství trpí bolestmi, ale doktor jen říká, že to přejde a nic s tím nedělá. Její manžel se chová podivně a je mu úplně fuk, že jeho žena trpí. A mnoho dalšího Ro jen tak přehlédla..? Celou dobu jsem si říkala, že mi to snad časem nějak vyvrátí, ale na konci jsem popravdě měla chut tu knihu hodit do krbu a už na ni nikdy v životě nepomyslet. Řeči o tom, že mateřská láska je silnější než všechno na světě? Tak nad tím kroutím hlavou. Rosemary podle mě byla prostě jen blbá husa, která jen tak zničehonic přijala to, že má dítě se satanem. Škoda, že toho fracka neubodala a neskočila z okna, závěr by to byl tedy mnohem lepší a v rámci možností ""uvěřitelnější"". Takhle jsem jen znechucená tím, co jsem to vlastně četla.

6 19.07.2013

Uf, tak po roce konečně dočteno. A co jsem se dozvěděla nového? Snad jen to, že o mužích lze skutečně vyprávět jako.. o kabelkách. Autorka vyzkoušela snad všechny dostupné k prodeji.. Zdálo se mi, že se Nesvadbová až příliš snažila psát "poamericku", někdy jakobych četla snahu o sloupky Carrie Bradshaw. Ale nový Sex and the city se tedy nekonal. Snad je to tím, že svět žen unavených z mužů je mi vzdálený, snad tím, že mi autorka nepřišla nijak zvlášt vtipná.. ale moje celkové dojmy jsou rozporuplné. Na druhou stranu když chce člověk zabít nějakou tu volnou chvilku, na to jsou Borůvky jako dělané. Nechávám průměrné hodnocení, přestože po delší úvaze bych musela jít níž. A taky, přiznávám, mám k té knížce trochu sentimentální pocity :) (Byl to dárek :)) )

12.07.2013

Nejprve musím nadhodit, že já osobně narozdíl od spousty lidí, jsem vyrůstala původně na na filmech. Provázely moje dětství i dospívání a tak se nestydím říct, že patřím k Potterově generaci. Tolik sentimentálních pocitů ve mne pravděpodobně žádná filmová série již nevyvolá, tolik shlédnutí mě u jiných filmů jednoduše nebaví. Ke knihám jsem se dostala až později a protože se mi dost pletou s tím, co se událo ve filmech, rozhodla jsem se začít s knížkami znovu, pěkně popořádku.
Kámen mudrců není dokonalá kniha a Rowling rozhodně není perfektní spisovatelka. Myslím, že by neškodilo, kdyby všechno dokázala popsat mnohem podrobněji - je pravda, že dává hodně prostoru čtenářově fantazii, ale já si popravdě neumím představit, že bych si měla do detailů ten kouzelnický svět vysnít ve své hlavě; tyhle mezery naštěstí nahrazuje ztvárnění filmové. Zrovna tak se mi nelíbí skoky z jednoho děje do druhého, připadalo mi to dost protivné. Celkově bych řekla, že Rowling píše prostě obstojně - svoji průměrnost ale kompenzuje bohatou fantazií, protože vymyslela nádherný magický svět, o němž snilo (a doufám, že ještě bude snít), spousta dětí. Popravdě, kdo z nás si nepřál obdržet dopis z Bradavic? Rowling prostě vytvořila něco úžasného, něco, díky čemu spousta nečtenářů začalo číst, díky čemu bylo na co chodit do kina. A nebojím se říct, že Harry Potter částečně utvořil mé krásné dětství. Kvůli tomuhle se dá její schopnost popsání všeho do detailů odpustit-navíc musím přihlédnout k tomu, že je to prostě dětská knížka a tak je pravděpodobně napsaná o něco jednodušeji. Dávám tedy jasný plný počet (přestože k filmům mám ještě vřelejší a fanatičtější vztah :D)

3 31.05.2013

Dá se to brát jako určitý morální kodex (víceméně každý v sobě snad máme zahnízděné "Nezabiješ,neokradeš..") bez něhož by společnost byla neurvalá a nezvladatelná a prostě by nefungovala. Na druhou stranu stačila jedna kniha a jedno "náboženství", kdyby jich nebylo tolik neválčilo by se. :)) Je to sporné. Přesto některé příběhy působí zajímavě. Ale to je tak vše, pro mě jako nevěřícího je to naprosto nicneříkající, věřím, že napsáno je to pro zaslepené lidi, kteří chtějí shazovat všechno na "někoho" nebo "něco" jiného. (A přesto se zase nabízí otázka, jak by lidstvo vypadalo, kdyby alespoň podvědomě nevěřilo,že je něco víc). Pro mě je jediným "bohem" dobro v lidech a "ďáblem" zlo v lidech. Nic víc. Protože člověk by měl spoléhat jen na sebe a počítat s důsledky, když něco provede. Ne se jít vyzpovídat a odcházet z kostela s čistým svědomím.

16 17.02.2013

Další kniha o černé skvrně v dějinách lidstva. Tentokrát ji vypráví člen sonderkommanda, což jsem považovala za "přitažlivé" téma a knihu ihned musela mít. Je pravda, že mi nějakou dobu trvalo, než jsem ji přelouskala. Čas na čtení mám především v noci a něco takového číst sama, uprostřed noci - zkrátka řekněme, že to působí na člověka ještě víc než za bílého dne. Když už jsem si myslela, že o hrůzách holocaustu vím dost na to, abych už nebyla překvapená, stejně mě Shlomovy historky šokovaly. Na tohle se prostě nedá jen tak zvyknout, pochopit to.. Škoda slov, tohle si každý musí přečíst sám..

1 04.01.2013

Hned druhá kniha co jsem v poslední době četla na téma "holocaust"a musím říct, že je o něco slabší než "Naděje mi pomohla přežít". Nejspíš je to tím, že ji sepsal chlap a tak to ve mně nevyvolalo tolik emocí, už proto, že autor popisoval spíše dění a "politiku"v táboře než to, jak se cítil a to je opravdu škoda. Neodnáším si z toho tedy tak silný zážitek, navíc se mi zdálo, že měl až podezřele hodně dobrých známých,když se mu to hodilo(a na internetu jsem narazila i na zpochybnění důvěryhodnosti knihy). Těžko říct, jak to ve skutečnosti bylo, nebo ne, ale faktem zůstává, že z toho, co se dělo za branami koncentračních táborů zůstává rozum stát. Z hodně chvil jde opravdu člověku mráz po zádech, škoda jen, že chyběly ty emoce...

4 08.05.2012

Obsahuje spoilery - Before I Fall je tak trochu rozporuplná kniha co se hlavní hrdinky týče. Zasloužila si zemřít, nebo ne? Docela těžké na zodpovězení a asi bych se o tom nepřela. Že spousta z nás byla takových v pubertě není úplně pravda, nedovedu si představit, jak by to vypadalo, kdyby každý druhý někoho takhle šikanoval:-) V knize se setkáváme s rozmazlenou dívkou, která je na střední škole populární a je to přesně ten typ, s jakým se nikdy nepřátelím. Ignoruje kluka, který je hodný a má o ni skutečný zájem, jen kvůli nějakým společenským vrstvám, bezdůvodně víceméně šikanuje ostatní a myslí si, že jí svět padne k nohám. Všechno se změní, když dojde k nehodě, Sam zemře a vrací se stále dokola do toho osudného dne. Ve skutečnosti tohle téma není vůbec nové a ve filmovém/seriálovém světě dost omílané, ale přenesené do knížky je to vlastně zajímavější. Nejsem si jistá, jestli by se někdo takový napravil v podstatě ze dne na den, na druhou stranu je jasné, že předtucha smrtí s člověkem trochu zamává. To, jak VELKÝ SPOILER Sam nakonec zachránila Juliet, kterou s kamarádkami dlouho trýznily a ponižovaly, před smrtí a sama díky tomu zemřela,bylo sice smutné, ale asi ten nejlepší konec,jaký mohl být. Navíc málokdy hlavní hrdinka zemře.. Určitě originální kniha,která stojí za povšimnutí.

13 04.05.2012

Bohužel mne to vůbec nezaujalo. Hodně se zajímám o období druhé války, ale z prostředí Leningradu jsem nebyla nijak nadšená a jednoduchá a naivní hlavní hrdinka tomu taky nepřidala; ke konci jsem se tedy neprokousala...

"Hlad nás sužoval a brzy jsme viděly, jak nám postupně ubývalo maso z těla,vystoupily kosti a zapadly oči, jak se zkrátka člověk měnil v kostru potaženou kůží. Tyto chodící kostry měly společní pojmenování: musulmani. Apaticky se šouraly z místa na místo, neboť k tomu, aby zvedaly nohy, už jim nezbývalo sil. Celá jejich mysl, podobně jako tomu bývá u zvířat,byla zaměřena na jediné: jídlo. Jakmile roztál sníh a vyrašily první lístečky plevele,začali jsme je hledat. Byly jsme šťastné, když jsme nějakou rostlinku zahlédly,utrhly ji a hodiny převalovaly v ústech.Ty drobné lístky nám dávaly pocit,že přece jen něco jíme a namlouvaly jsme si,že nám ten kousek zeleně pomůže překonat hlad."...

Hrozné, samozřejmě v dobrém smyslu. Taková kniha musí pohnout snad i s tím nejméně citlivým člověkem. Zážitek si z "Naděje mi pomohla přežít"odnáším tak silný, jako dosud z žádné četby..Daleko lepší než komerční "Deník Anny Frankové". Hrdinka Ruth byla tak silná a vynalézavá, že mi nezbývá nic jiného,než ji obdivovat. Její zážitky ze schovávání se před nacisty, z Terezína, Tauchy a především Osvětimi a také jiných táborů jsem četla se zatajeným dechem.Těžko pochopit, jak se něco takového mohlo stát a jak si přeživší mohli uchovat zdravý rozum.Ruth musela zabít vlastní dítě,trpěla hladem a přitom těžce pracovala,sledovala odcházet své blízké a milované do plynu nebo do transportu na východ,který se zrovna tak rovnal smrti..A přesto věřila,že přežije,což se jí naštěstí podařilo.Naprosto úžasná a nepopsatelná kniha..

2 29.04.2012

Zajímalo by mě, jestli se mi ještě někdy podaří najít kvalitní literaturu s upíří tématikou.. Protože zatím je většina na jedno brdo. Dobrý způsob,jak se zavděčit náctiletým fanynkám Stmívání, ale já jsem na takovou četbu asi přeci jen stará. Což o to,čtivé to je,ale ten pitomý a imbecilní příběh byl zkrátka moc.. nechápu,proč dnešní autorky musejí do spojení s upíry dávat styl gothic.Ale vlastně ano,protože je to tak děsně "cool".Tak o co tu kráčí?Holka,která si strašně zakládá na svém gothickém vzezření sní o tom,že se stane upírkou.. stěží hledá spřízněnou duši,ale když se do města nastěhuje další gothic s černými vlasy,bledou pletí a pověstí upíra,tak je najednou ruka v rukávě.To je tak strašně trapné,průhledné a jednoduché.. Kdyby se tito rádoby umělci raději snažili po sobě zanechat kvalitní tvorbu,než aby se jen zavděčovali puberťákům..

5 29.04.2012

Měla jsem velká očekávání a tak jsem nakonec hodně zklamaná. Les rukou a zubů měl potenciál něčím se stát, líbila se mi forma psaní a tím neútěšným životem hlavní hrdinky mi to připomínalo Hunger Games. Jenomže nakonec z toho vychází taková průměrná a lehce zapomenutelná tuctovka. Po upírech, andělech, vlkodlacích, sukubách a démonech přichází zombie..s jejich popisem se autorka teda vůbec nezatěžovala,což byla škoda.Navíc má příběh mnoho děr a já se musím ptát:Proč proti "Nečistým"nebojovali? Proč nepřemýšleli nad tím,že jejich nepřátelé budou v přesile,když sem tam hodí přes plot nějakého nakaženého?Proč se nenaučili přes všechny ty roky bojovat? No asi zřejmě proto,že to autorka nedomyslela a celý příběh je blbost. O ubrečené "hrdince",plochých postavách a věčných řečech o Bohu ani nemluvě...

6 28.04.2012

Obsahuje SPOILERY. .Konečně jsem se po dlouhé době odhodlala sehnat si poslední díl a s trochou odstupu si ságu dočíst. Myslela jsem, že po dvou letech už moje nadšení vychladlo, ale opak je pravdou. Začetla jsem se do toho tak zarytě, že jsem ztratila přehled o času a s knihou jsem skončila už po pár hodinách. (Ve zkratce: Rose je zatčená za vraždu královny, kterou samozřejmě nespáchala; její přátelé v čele s otcem a Dimitrijem to tak však nenechají a pomůžou jí uprchnout. Rose si při utíkání po boku Dimitrije začne uvědomovat, že se přes něj ještě nepřenesla, jak tvrdila Adrianovi.Společně mezitím pátrají po sourozenci Lissy, aby se mohla stát královnou a mezi tím její přátelé na dvoře dělají všechno proto,aby očistili kamarádčino jméno...) Pro mě konec nebyl vůbec překvapivý, i když Tašu bych do role vraha neuhodla, rozchod s Adrianem jsem očekávala. Celá sága konec konců byla víceméně o Rose a Dimitrijovi a Adrian se držel v pozadí, nevyspělý, v alkoholovém oparu a s vtípky v rukávu (rozumím Rose, to není chlap do života).Trochu mi ovšem hlavní hrdinka lezla na nervy tím, jak utíkala k Adrianovi kdykoliv, jak nemohla být s Dimitrijem, bylo to na ni příliš laciné a kupodivu mě udivuje šok čtenářek, které nečekaly, že nezůstane s ním, protože tam očividně láska prostě nebyla. No, konec dobrý,všechno dobré, až je mi trochu smutno, že to všechno končí - tedy alespoň příběh R&D..PS:Proboha nechte si ty vaše puberťácké "Teamy"ke Stmívání...

5 21.04.2012

Nic tak infantilního už jsem dlouho nečetla. Kdo si myslí, že Stmívání je zlo, tak nečetl Prokletý dům..Tady je hlavní ""hrdinka""Claire tak upištěná,ubulená a hloupá, až jsem při jejích slovních obratech téměř sama přicházela o mozkové buňky.Naproti ní i ta Bella působí najednou jako skvělá holka. Autorka si nijak nelámala hlavu s formou psaní a především s logikou, kterou tenhle příběh naprosto postrádá.Celé je to tak pitomé,až je mi do pláče z toho,jak hrozné knihy dnes vydávají a z toho,že je ještě do konce někdo dokáže ocenit nějakou tou hvězdičkou.Ale abych nebyla tak nespravedlivá;kdyby mi bylo deset,tak by se mi to možná taky líbilo.. takhle nad tím však jen zhnuseně kroutím hlavou a dávám jasný odpad.

Ona ta slavná kniha není zase tak slavná.. Po shlédnutí adaptace z roku 2011 jsem byla natěšená na předlohu, podle které celé to úžasné dílo vzniklo-a nevím,jestli to bude tím,že už jsem věděla,co se stane dopředu-ale neskutečně mě to nudilo. Ve zdejších komentářích se píše,že je prvních sto stran nudných a o ničem. Já bych takovou shledala celou knihu-přestože jsem nevydržela do konce.Dokonce i momenty,které mi ve filmu připadaly naprosto dech beroucí jsou zde popsány tak nesmírně nudně,že jsem u čtení usínala.Neustále posedávání u kávy,rozebírání historie rodiny..Hodně stránek k přečtení,ani podrobné rozepisování mi nevadí,ale číst na dvou stránkách o tom,jaká je zima a jak si Mikael kupuje spodky..?Ne,děkuji.
Lisbeth je úžasný násilnický asociál a konečně originální "hrdinka"s tetováním,piercingy a čírem,bylo na čase po všech těch křehkých profláklých barbínkách.To je právě to,co mě k celému příběhu nejvíce táhlo.Ale rozhodně bylo lepší se na ni koukat,než si o ní číst..mrzí mě,že se to u mě neujalo,ale nerada se nutím k něčemu,co mě vyloženě otravuje.Příště se takovým chybám pokusím vyhnout a nejdříve si přečtu knížku..

9 17.04.2012

Rozhodně to není špatné, ale po Vampýrské akademii jsem zkrátka čekala něco krapet kvalitnějšího. Sukuba má bezpochyby zajímavou hlavní postavu (mýtické stvoření,které se živí lidskou energií při sexu a dokáže měnit podoby) a celkově je to dobrá idea, ale připadalo mi, jakoby Richelle psala knihu narychlo, aby z toho už konečně mohla něco vyždímat.Detaily a podrobnostmi to zrovna nepřekypovalo,což je zrovna u Sukuby zásadní chyba;nebránila bych se širšímu objasnění hierarchie a vztahy mezi všemi těmi démony, Georgie neustále mluvila o tom, že by spolu Anděl a Démon neměli být tak za dobře,ale blíže nerozvinula,proč si jsou Carter s Jeromem tak blízcí..Takže to leckdy nedávalo úplně smysl.Stejně tak jako to,proč "výše postaveným"záleželo tolik na tom, aby níže postavená (tedy Georgie) sála z lidí energii častěji.Celkově se bohužel autorka zabývala více tím,s kým se chce Georgie zrovna vyspat,takže hlavní hrdinka nakonec působila dost lacině a věci kolem ní nevysvětleně.Skoro mám dojem,jako bych nečetla první díl série,ale nějaké pokračování....Zkrátka se nemůžu zbavit neodbytného dojmu,že mi něco uniklo.Osekat ty milostné věci, zabývat se více těmi mýtickými a bylo by to dobré.Nakonec to působí jako nedospělý (ano,je to trochu paradox,ale skutečně je to méně vyspělé než VA)mix seriálu Supernatural a knihy The Last Vampire,kde alespoň hrdinka byla drsnější a chytřejší,po všech těch staletí.. Tady mi navíc přijde,že se věk na Georgině nijak nepodepsal a opravdu si nedovedu představit,jak by mohla ovlivnit latinský dialekt:)))

3 13.04.2012