Mrnda komentáře u knih

V dětství nádherná příběhy, které záslužně dostali celou mou generaci ke čtení.

Chtěl jsem se k ní teď vrátit a připomenout si dětství. Bohužel to už není ono, že bych ztratil představivost?

1 02.02.2016

Návrat k Zaklínači, tak jak jsem si ho představoval...

2 02.02.2016

Ke Geraltovi jsem se dostal v dětství a zamiloval jsem si ho. Konečně hrdina, který se neschovává za krásnou slovní zásobu, ale všechno řekne tak, jak to vidí.

1 02.02.2016

Dětství...

1 02.02.2016

Přečteno až na poněkolikátý pokus, ale stálo to za to. Přináší to člověku opět úplně nový pohled na celou historii Tolkienova světa a zároveň doplňuje spoustu otázek.

3 02.02.2016

Konečně pohled na démona, který ho vykresluje podle mých představ.

1 02.02.2016

Snad každý chlapec, který zažil pubertu se musí bavit nad tím, jak Danny Smiřický prožívá ty stejné strasti, kterých jsme měli (máme) plnou hlavu i my.

Pánská puberta se prostě nikdy nezmění...

3 02.02.2016

Kniha kvalitou předbíhá film, ale jen o vous bratránka Miloše. Po přečtení doporučuji shlédnout.

3 02.02.2016

Příběh vedoucí k zamyšlení snad nad všemi geopolitickými konflkty.

Je snad to "geo" nebo "politické" důležitější než to, že jsme všichni lidé a chceme žít naše životy v klidu?

6 02.02.2016

Příběh úžasný... kdybych však při jeho čtení neměl neustále před očima "hrdinu" autora, který na lov ryb vyrážel jedině s kulometem...

3 02.02.2016

Smál jsem se, až jsem se za armádní protézu popadal...

4 02.02.2016

Doporučuji ještě dokončit čtení autorovou esejí napsanou o 20 let později: Brave New World Revisited.

Najde se zde ještě někdo, kdo viděl poslední souboj ve stylu klasického starého westernu?

02.02.2016

Návrat do dětských let, kdy mi přišlo divné, proč všichni ti chlapci na opuštěných ostrovech tak jednoduše přežijí. Golding mi konečně nabídl odpověď, po které jsem toužil.

3 02.02.2016

Krásné zobrazení dějin Sovětského svazu. Antibajka, ze které se snad lidstvo poučilo...

3 02.02.2016

Márquez stvořil příběh, který je krásně komplexní a zároveň čtivý. Ze začátku má člověk pocit, že autor se ho chystá pohřbít šílenými zástupy dlouhých španělských jmen. Po chvilce však čtenář zjistí, že se, ke svému vlastnímu překvapení, začíná v rodiné struktuře orientovat.
Často člověku srdce zaplesá radostí, když zjistí, že není ještě úplně blbý, jak si myslel, a objeví v knížce několik aluzí na jednu velmi proslulou knihu.
Sto roků samoty můžu jistě doporučit všem, kteří chtějí trávit příjemná odpoledne u čtivého a zároveň nádherného příběhu.

3 02.02.2016

Stehphen King opět dokazuje, že jeho příběhy jsou psané neodložitelně.
Knihu jsem přečetl ani ne během dvou dnů a každou část textu jsem doslova hltal.
Člověku hlavní postavy přirostou k srdci a čtenář pak nemůže přestat, dokud se nedozví, jak to s nimi dopadne.

1 02.02.2016

Na začátku jsem se bavil až se za břicho popadal. Bohužel v půlce knihy už docházelo k opakování vtipů založených na neměnícíh se postavách (zfetlý zahradník, návštěvníky nenávidějící Josef, chamtivý otec,..).

Škoda,... Na začátku drive, ale chyběl "tah na branku"...

2 22.01.2016