Mozkovna komentáře u knih

No... tak jsem z toho taková celá rozházená. Zaprvé bych chtěla říct, že jsem z knihy byla pořádně zklamaná. Strašně jsem se na ní těšila a moc jsem si od ní slibovala, ale nakonec to byla většinu knížky nuda. Začátek docela fajn, ale jakmile děcka uvíznou v Greenwayi, apokalyptická kniha se mění na příručku "Jak se zabydlet v supermarketu při konci světa ". Přišlo mi, že se víc řešil svět uvnitř obchodu než svět venku, o zkáze venku jsme se vlastně dozvídali jen okrajově. Navíc bylo trochu na hlavu, že venku zuřila jedna katastrofa za druhou a oni si v klídečku pekli kuřátko, hráli monopoly, opíjeli se a sjížděli a já nevím co ještě. Nevím no, na jejich místě bych asi seděla celý dny někde v koutě, sžírala by mě depka (co s námi bude, co se stalo s našimi rodiči, co je tam venku...) a to, co si dám k obědu, by mě asi zajímalo ze všeho nejméně. Docela dobře na hlavu, že tam venku umírají lidi po tisících (ne-li milionech) a oni si tam kuchtí a hrajou, jako kdyby byli na táboře. Mimo to mi ani moc k srdci nepřirostly postavy, což je podle mě dost velké mínus.
Nakonec jsem se ale tou nudnější částí nějak prokousala a někde u 190 stránky mě kniha zase poměrně dost chytla. A ten konec? Grrr, hrůza. Takhle to utnout. Hned si běžím přečíst další díl.

1 08.10.2015

No... Pocity mám z toho teda dost smíšený. Začatek mě skoro vůbec nebavil a nemohla jsem se začíst. Ale u sté stránky už jsem se přistihla, že se od té knihy nemůžu odtrhnout. Na to, že jsem se prvními kapitolami prokousávala několik dní, zbytek jsem měla za jedno odpoledne.
Námět se mi hrozně líbil. Parker (to je hrozný jméno, jsem na něj zvyklá spíš jako na příjmení a vždycky jsem si vzpomněla na Spidermana) byl celkem sympaťák, Finn i Addie byli celý příběh taky docela fajn. S Miou mi vztah trochu pokulhával, nemohla jsem se rozhodnout, jestli jí mám mít ráda, nebo ne. Slepá lebka byl - jak by řekla moje sestřenice - tajemně hustej. Byla jsem přesvědčená, že s těmi e-maily má něco společného (nebo s Parkerem a jeho temným já), a nakonec tam byl z úplně jiného důvodu, což mě překvapilo. Ale nebudu spoilerovat.
Nejdřív jsem chtěla dát 4 hvězdy, za začátek a za konec (bylo zajímavé, kdo nakonec byl ten „zločinec“, ale ten důvod? Určitě by se našla spousta lepších záminek, proč to udělal), ale jak jsem tu tak seděla a koukala na tu chybějící hvězdičku, vzpomněla jsem si na silnější stránky knihy, na námět a na to, že možná bude druhý díl, a musela jsem to prostě změnit na 5. Vážně se mi to líbilo, i přes ty nedokonalosti.

Moc se mi líbil citát: „Slyšet a poslouchat není to samé.“ (...má to něco do sebe...)

1 03.07.2015

OBSAHUJE SPOILERY! Teda, vidět duchy bych fakt nechtěla. A skončit na psychiatrii asi taky ne. Ale kdyby tam byli Simon, Derek, Liz a Rae (fajn, i Tori), možná bych tam šla i dobrovolně. No neříkekte mi, že byste nechtěli za kámoše kouzelníka! A mě vždycky fascinovaly příběhy, kde se lidi měnili ve zvířata. A ohýnek - no, ten je fascinující už sám o sobě.
Ne teď vážně. Série Nejtemnější síly mě vážně chytla, dobře se to čte, žádné zbytečné kecání okolo, prostě jen poutavý děj. Občas jsem se ztrácela v tom, co si Chloe představuje a co vlastně doopravdy prožívá, ale naopak se mi líbily scény, kdy si sama sebe představovala ve filmu... Eh, ano, jsem vinna. Taky to často dělám. A musím říct, že s tou uměleckou to trefila - většina studentů dřív byla šikanována. Vím ze zkušenosti (umělce hold nikdo nemá rád, jsme tak úžasní, že to všechny štve - pozn.: ironie).
Kniha se mi líbila, nedělalo problém oblíbit si postavy, párkrát jsem byla fakt překvapená a trochu i vystrašená, ale horor to taky zrovna nebyl. Jen mě dostalo, když jsem zjistila, že je Simon... no... jak to říkal? Zčásti Koreec? Ale to je fuk, nebuďme rasisti, u mě v hlavě stejně vypadá trochu jinak, což už asi nikdo nezmění. Každopádně Derek je prostě frajer.✌

1 27.06.2015

Téměř na stejné úrovni jako první díl. Jen mi přišlo, že je tu o hodně víc sexu, a to je Braden na sex úplně úchylnej :D Autorka ví, jak na mě. Zlomenej kluk a holka, která ho jako jediná může napravit. Megan a Aston jsou povedená dvojka, ale stejně jako u prvního dílu bylo hned na začátku jasné, jak to všechno dopadne. Ale to vůbec nevadí, i tak to bylo čtivé a líbilo se mi to. :)

1 15.06.2015

Strašně jsem se na tu knížku těšila a tak moc jsem z ní byla zklamaná. Měla svoje plusy i mínusy, ale za těch pět set stran se vlastně vůbec nedozvíte, proč ta letadla spadla. Dvakrát jí asi číst nebudu :/ Nicméně styl psaní (tedy kniha v knize) je originální a bylo to zajimavé.

1 31.03.2015

Všechny knihy Harryho Pottera jsem četla dvakrát - až na tuhle. Trochu víc se to táhlo, ale i tak je to dějově jeden z mých nejoblíbenějších dílů :)

1 31.03.2015

Je třičtvtě na tři ráno a já knihu (konečně?) dočetla. Ne proto, že by byla jedním slovem uchvacující nebo že bych ji naopak chtěla mít co nejdřív z krku - bylo to proto, že jsem se strašně chtěla dozvědět, jak to skončí.
Budu se opakovat jako spousta jiných uživatelů pod mým komentářem: začátek je trochu nudný, v prostředku si začínáte říkat "Aha! Tak už se tu něco rýsuje!" a ke konci knihy budete děj doslova hltat. A pak? Přijde otřesný konec, který mě celkem zarazil, pak naštval a následně mě to nutilo přemýšlet o tom, jak by to skončilo, kdyby (POZOR SPOILER) Nick přece jen toho večera Amy uškrtil. Aspoň by byl od ty mrchy klid. Ano, musím uznat, že on taky není žádnej svatoušek, ale v mnoha případech jsem s ním soucítila, byla jsem naštvaná, když byl on, byla jsem zmatená, když byl on, a nakonec jsem si k postavě Amy vytvořila takovou nenávist, že mě to až děsí :D Ale fakt. Ta nespravedlnost a nechutný lži, který si vymýšlela, no já měla chuť v duchu napochodovat na to policejní oddělení a začít jim řvát do ksichtu, jak to vlastně bylo. A byla jsem i takovej úchyl, že když se Nick v jedné z posledních kapitol zmínil o "Týmu Nick a týmu Amy", řvala jsem na celej pokoj, že jsem tým Nick. Bezesrandy.
A teď se vrátím zpátky na začátek a už to nebudu tak prožívat (stejně se mi to nepodaří, to upozorňuju předem). Deníkové záznamy Amy nejdřív z Nicka dělají sobeckýho hajzla, kterej se svým způsobem odcizil svojí manželce. Bylo mi Amy líto a dokázala jsem si v hlavě dobře představit, jak sedí doma na gauči, kouká v tichosti do prázdná a čeká, až se její manžel uráčí dostavit - svůj pozdní příchod samozřejmě zamaskuje lží, aby to na něj vrhalo ještě horší světlo. Pak přijde druhá část a vy poznáte, jaká je ta ženská mrcha. Dokonale chytrá mrcha! Nejde mi do hlavy, jak (samozřejmě je to práce mozku autorky) dokázala myslet na všechno, i na ty nejmenší detaily. Zůstával mi rozum stát, když si na pomoc přizvala někoho, koho jsem nepovažovala za důležitou postavu. Ale je to asi přesně, jak autorka chtěla, celý příběh vámi manipuluje a chvíli jste na straně toho, potom onoho. A pak si na konci řekněte, že jsou vlastně všichni psychopati :D (kromě Nickovy sestry Go, která mi přišla neuvěřitelně sympatická a jako jediná vystupovala tak nějak normálně, reálně, oproti ostatním)
Konečné hodnocení je za 4 hvězdy a to za ten prišernej konec. Jinak je to celkem zajímavě napsané, má to do určité míry svojí logiku a nutí vás to zamyslet se. Jinak mi tam občas vadily výrazy, sprosté výrazy, které postavy používaly. Ne vždy se to hodilo a ne ke všem se to hodilo, ale přežila jsem to s mírnými záchvaty smíchu (ty vulgarity, protože občas to byla fakt síla :D).

1 13.06.2014

Na téhle knížce jsem žrala všechno. Styl psaní, příběh, postavy - prostě všechno. Četla jsem vždy, když byla příležitost - i o vyučování - a nedokázala jsem se od ní odtrhnout. Líbilo se mi, jakým způsobem je kniha psaná. Vůbec mi nevadilo, že jsem u některých věcí věděla, jak dopadnou - konec to vyřešil. Pro mě to byl celkem šok :D

1 27.12.2013

Kniha se mi moc líbila. Byla poutavá. Nejdřív mi dlouho trvalo, než jsem se začetla a než jsem dobře pochopila rozdíly mezi současností a minulostí, ale celkově je to vážně skvělá kniha :) Doporučuju! Už se těším na další díl :) 5*

1 27.12.2013

K přečtení posledního dílu jsem se trochu nutila, nakonec jsem ho stihla během dvou dnů. Nicméně, bylo to trochu zklamání, především úplný konec knihy. Pořád jsem četla a četla a doufala v nějaké to velké rozhřešení, ale všechno se pořád řešilo, řešilo, řešilo, stránek ubývalo, a nakonec to autorka všechno nacpala do posledních čtyř kapitol.
Lena mi už od začátku série přišla trochu nemastná neslaná, ale nešla mi vyloženě na nervy. Děj pro mě táhl jedině Alex, který ovšem bohužel neměl tolik prostoru, kolik by si zasloužil. Kromě toho mě bavili ještě Tack, Raven a Hana, ale zbytek pro mě byl jen nezáživná omáčka okolo.
Mělo to potenciál a klidně by to mohlo být i delší, kdyby autorka natáhla a vylepšila konec. Takhle jsme se vlastně skoro nic nedozvěděli, ani o světě jako takovém, ani o hlavním milostném trojúhelníku. Je to škoda.

10.01.2021

Akčnější než první díl. Nové prostředí, nové postavy. Děj ubíhá hladce, ale řekla bych, že mě asi nic moc nepřekvapilo. Autorka má dozajista sklony k uspěchaným koncům :D

08.09.2020

Série Selekce si mě jednoznačně získala, hlavní postavy mi přirostly k srdci (i některé, o kterých bych to napoprvé neřekla), děj jsem doslova hltala a nemohla jsem se dočkat, jak to celé skončí.
Nicméně to már mušek mělo, jako například právě konec. Přišlo mi to hrozně narychlo ukončené, navíc Amerika celou sérii N-E-U-S-T-Á-L-E mění názory a to mě docela štvalo :D ale nic to neměnilo na tom, že jsem si jí opravdu oblíbila a od začátku jsem jí fandila.
Team Maxon jsem byla už do doby, co se Aspen objevil poprvé v paláci, a nakonec se z něj vyklubal taky pěknej, inteligentní a citlivej kluk. Jeho názory jsem měla ráda, nepřišel mi nijak přehnaný, přirozeně vystupoval a určitě z něj bude dobrý král.

Série jako taková se opravdu moc líbila, svižné tempo, příjemné postavy, spád, přátelství, láska... Jen mě mrzelo, že některé věci nebyly moc dotaženy do konce (například jsem čekala, že tam toho s rebely bude víc a doufala jsem, že se Amerika nebude rozhodovat jen mezi Aspenem a Maxonem, ale taky podřízením a možností udělat změnu v zemi, kterou miluje.)

SPOILERY!!

No to si snad děláte srandu, že mi zabijete minimálně tři oblíbený postavy? -_-

25.09.2018

Ta Amerika je ale nerozhodná. Potvora :-) :-) :-)

25.09.2018

No... To teda byla jízda.
Přiznám se, že je tohle moje první knížka od Marrisy Meyer (ano, asi jsem spíš měla začít s Winter nebo jinou důležitější knihou v sérii), ale absolutně vůbec mi to nevadilo. Levanu jsem tedy ještě neznala - a ráda poznala. I když byla celkem drsná a krutá, měla jsem jí ráda a bylo mi jí líto (což je zrovna to poslední co ona chce). Přišla mi dost naivní ohledně Evreta a vší té lásky a manželství, ale přeci jenom si něčím prošla a jediné, po čem toužila, bylo, aby ji měl někdo rád. Chápala jsem její rozhodnutí, ať už byla sebekrutější a nelidská.
Hned jak budu moct, pustím se do ostatních dílu. Tempo Meyerové je moc příjemné a velmi dobře se čte.
Ačkoliv bych se měla momentálně spíš utápět v méně zábavných knihách k maturitě, Měsíční kroniky si mě získaly. U hvězd! Doufám, že mají pokráčko v knihovně.

18.10.2017

No... Tak furt nějak nevím, co si o tom myslet.
Bylo to celé trochu nad moje chápání a malililililinko jsem se občas ztrácela, jak autor neustále střídal úhly pohledu. Ale konec byl fakt skvělej, hltala jsem to a moc jsem nevěděla, které straně fandit. Postavy Keatse a Plathové se mi líbily, stejně tak Vincent a Nižinskij. Broučák mě celou knížku lehce štval, ale tak i záporácí musí mít občas navrch.
Za mě teda se smíšenými pocity 5*. Každý by si o tom měl udělat vlastní obrázek.
P.S.: U dvojčat Armstrongových jsem opravdu litovala, že mám tak dobrou představivost. Měla jsem nahnáno i jen z představy, jak „ta věc“ musí vypadat.

05.09.2016

Začátek mě moc nebavil. Nástup moru a vzpoury byl nudný, celé se to táhlo. Ale zhruba od poloviny nabraly věci rychlý spád a už se nešlo odtrhnout. Hledání léku bylo zajímavé, líbilo se mi, že to autorka neudělala moc jednoduché bez komplikací. Bylo mí líto Indie a všech ostatních, kdo moru podlehli. Je to ale zajímavé, že se Společnost v podstatě sama zruinovala. Když však někdo vyslovil myšlenku, že Vzpoura je Společnost s jiným jménem, něco mi na tom přišlo i pravdivé. Všichni příznivci Vzpoury mi byli poměrně nesympatičtí, včetně Kapitána, který mě přímo štval.
Cassia dospěla a bylo to vidět. Její názory měly mnohem větší hloubku a konečně mi přišlo, že je rozumná.
Xander mě na začátku knihy strašně zklamal, choval se, jako by mu Cassia patřila a to se mi nelíbilo. Když se ale objevil Mor a on se začal starat o nemocné, začala jsem si k němu budovat respekt a na konci knihy už jsem jo měla ráda a byla jsem šťastná, že i on se dočkal hezkého konce.
No a Ky, tak toho jsem měla ráda už od prvního dílu. Přišel mi ze všech nejinteligentnější a bylo mi ho mnohdy líto.
Nejdůležitější ale je, že všechno dobře dopadlo (i když nebudu přímo prozrazovat jak) a já můžu knihy s dobrým pocitem odložit a přidat tuto Dokonalou sérii mezi mé nejoblíbenější.

15.06.2016

Začala jsem číst s tím, že nevím, do čeho jdu. Už po pár stránkách jsem ale nebyla zklamaná, že jsem si knihu koupila.
Cassia jako hlavní hrdinka byla nejdřív trochu snílek a rozčilovalo mě, že Společnost podporovala. Postupem času se z ní ovšem vyklubala pořádná rebelka. Kye jsem měla ráda hned jak se objevil na scéně. A po dočtení celé série mohu říct, že je to má nejoblíbenější postava.
Líbí se mi autorčino zajímavé pojetí budoucnosti. Kraje a provincie možná mohou lehce připomínat Hunger Games, ale příběh je od úplně jiný. Využití poezie se mi zdá taky jako dobrý nápad. Básničky tedy osobně moc nemusím, ale sem to tak nějak patřilo.
Určitě knihu doporučuji, je zajímavá, hezky se čte a obsahuje spoustu mouder a citátů. Byla radost ji číst :)

15.06.2016

Myslela jsem, že bude více podrobněji popsat spád do anorexie a návrat do normálního života, ale nic to nemění na kvalitě knihy. Anorexie je příšerná nemoc a myslím, že si spousta lidí ani neuvědomuje, o co v ní jde. Každého hned napadne hloupá holka, co chce vypadat jako kostlivec, a proto nejí a trápí se, ale nikdo už se nezajímá o to, že ta holka jíst třeba ani nemůže. Vnitřní hlas máme všichni a když se ten hlas zblázní, je těžké proti němu bojovat.
Kniha je rozhodně zajímavá a stojí za přečtení.

29.07.2015

Začátek jsem četla asi čtyřikrát - nikdy mě to nechytlo a přešla jsem k jiné knize. Když už jsem se konečně přemluvila k tomu, že si Paniku přečtu, připadalo mi to jako plavba lodí. Na začátku jsem byla v dobře známém a bezpečném přístavu (měla jsem svou vlastní představu Paniky), ale začal se mi nervozitou kroutit žaludek, když jsem se posunula dál - vyplula na širé moře. Do neznáma. Byla jsem taky z Paniky docela zklamaná, myslela jsem, že potrvá celé léto, a ne že sem tam někdy budou muset splnit nějaký úkol (hold mi anotace až moc připomněla Hunger Games). A co víc - knížka mě doopravdy chytla až od sté stránky (pro ty, co četli: od úkolu v sídle Graybillů). Pak už se to dost zlepšovalo, bylo tam méně nudných pasáží, více zvratů a překvapivých momentů a... prostě to celkově bylo o stupeň nebo dva zábavnější. Občas jsem nevěděla, jestli mám mít danou postavu ráda, někdy byl někdo sympatický a jindy zase moc ne. To s Bishopem (nebudu prozrazovat co) mě docela překvapilo a rozhodně to pak bylo zajímavější. Od začátku bylo jasné, kdo s kým skončí a bylo i celkem jasné, kdo paniku vyhraje. I když jsem místy nevěděla, komu fandit. Ale dávám velké plus za tygry. Ti byli úžasní.
Bylo to prostě celé takové... chaotické. Podle mě se tam řešilo moc věcí naráz a Panice se nevěnovala zas tak velká pozornost, což je škoda. Naopak se mi ale třeba líbilo, že Heather a Dodge neskončili spolu, vždycky když je kniha psaná ze dvou pohledů, většinou jsou to dva hlavní hrdinové, které to svede dohromady, ale tady měli oba svoje problémy, lásku a důvody proč hrát a to byla příjemná změna.
Jsem z toho ještě taková trochu mimo, ten konec byl trochu unáhlený, ale nebyla to úplná pohroma. Dalo se to očekávat, a tak to ani neurazilo ani nepřekvapilo.

10.07.2015

Nevěděla jsem do čeho jdu a nebyla jsem zklamaná. Hrozně se mi ta knížka líbila, byla čtivá, vtipná i smutná zároveň, Maddie i Braden byli skvělí a sympatičtí. Musím říct, že jsem se dlouho u knihy takhle nenasmála, a bylo to příjemné. Plus - hned jak jsem ji dočetla, letěla jsem do obchodu pro borůvky a upekla jsem si borůvokové muffiny. Maddie mě s nima tak dráždila, až jsem to nevydržela. Vážně moc pěkné čtení :)

15.06.2015