Mozkovna komentáře u knih

Ze začátku jsem nebyla úplně nadšená. Příběh letěl kupředu šílenou rychlostí (což mu ostatně zůstalo až do konce), přesto mě prvních pár desítek stran vůbec nebral. Nějak jsem se do toho nemohla vcítit, chvílemi jsem se nudila a říkala si, co se tam proboha může dít dál.
Po prvním konkláve ale přišly první velké zvraty a dostalo to spád. Hodně věcí mě překvapilo, spoustu zvratů jsem skutečně nečekala a občas jsem jen šokovaně seděla s otevřenou pusou. Rowanova dějová linka se mi líbila asi o trochu víc než Citřina, už od začátku jsem si ho oblíbila a zůstalo to tak i nadále (jsem milovník salátů). Bohužel, co se týče vedlejších postav, ty mě osobně moc neuchvátily. Častokrát mi bylo jedno, co se s nimi stane, ale k příběhu patřily a nebylo jich tam ohromné množství, takže se člověk neztrácel.
Líbily se mi zápisky z deníků a různé pohledy na věc, autor se zaobírá spoustou zajímavých a mnohdy i děsivých témat a otázek, nad kterými člověk jen tak nepřemýšlí, a skutečně to ve mně nejednou vyvolalo existenční krizi.
Co mi trochu vadilo bylo už zmíněné tempo, na můj vkus příběh ubíhal moc rychle, na což nejsem zvyklá a nejsem toho fanoušek - dramatické a emotivní scény si nemáte šanci ani pořádně vychutnat, protože jsou během pár odstavců pryč. Na jednu stranu to není na škodu, alespoň se to netáhne donekonečna a čte se to rychle, ale já bych klidně uvítala trochu toho natahování a napínání. Takhle jsem všechny velké události prosvistěla s jednou emocí a tolik se to nemělo šanci střídat.
S novými jmény nejsem úplně spokojená... Ale uvidím, co přinese další díl. Má to rozhodně zajímavý námět a zpracování, i když mám okolo této verze naší budoucnosti stále haldu otázek. Když už jsem si myslela, že jsou nějaká daná pravidla, autor je rád obešel, aby to postavy neměly až příliš těžké. Jsem hodně zvědavá na to, jak se to vyvine s Nimbem... Ten je pro mě stále záhada.

5 27.01.2021

K přečtení posledního dílu jsem se trochu nutila, nakonec jsem ho stihla během dvou dnů. Nicméně, bylo to trochu zklamání, především úplný konec knihy. Pořád jsem četla a četla a doufala v nějaké to velké rozhřešení, ale všechno se pořád řešilo, řešilo, řešilo, stránek ubývalo, a nakonec to autorka všechno nacpala do posledních čtyř kapitol.
Lena mi už od začátku série přišla trochu nemastná neslaná, ale nešla mi vyloženě na nervy. Děj pro mě táhl jedině Alex, který ovšem bohužel neměl tolik prostoru, kolik by si zasloužil. Kromě toho mě bavili ještě Tack, Raven a Hana, ale zbytek pro mě byl jen nezáživná omáčka okolo.
Mělo to potenciál a klidně by to mohlo být i delší, kdyby autorka natáhla a vylepšila konec. Takhle jsme se vlastně skoro nic nedozvěděli, ani o světě jako takovém, ani o hlavním milostném trojúhelníku. Je to škoda.

10.01.2021

Akčnější než první díl. Nové prostředí, nové postavy. Děj ubíhá hladce, ale řekla bych, že mě asi nic moc nepřekvapilo. Autorka má dozajista sklony k uspěchaným koncům :D

08.09.2020

Eh, no kde začít.
Nečetlo se to špatně. Ale na můj vkus moc rychle. Všechno zajímavé se tam odehrálo během pár stránek, takže jsem neměla šanci se do děje vžít a užít si ho. Všechno šlo jako po másle, vesměs žádný zádrhel, pořádně se to rozjelo až od druhé části knihy. Četla jsem už jen abych věděla, jak to skončí, i když jsem konec tušila.
S postavami se mi nepodařilo tak úplně sžít, od začátku máme naservírováno kdo je dobrý a kdo špatný a není prostor pro to, aby si člověk udělal vlastní názor. Během krátké doby se tam toho stane tolik, že nemáte ani čas být na někoho naštvaný nebo aby se ve vás usadila hořkost zrady, protože příběh sviští dál a unáší vás s sebou.
Když to přeženu, přišlo mi to spíš jako amatérská povídka z wattpadu než opěvovaná kniha, na kterou všude vídávám tolik fanartů. Myslím, že příběh měl obrovský potenciál, ale zpracování ho vzalo ke dnu. Rozhodně by se to dalo krásně protáhnout, přidat víc šokujících zvratů a dát čtenáři potřebný čas, aby si hlavní postavy zamiloval, protože takhle jsem k žádné z nich nic necítila. Jediný, na koho jsem se vždy těšila, byl Cardan, který bohužel neměl tolik prostoru, kolik by si zasloužil.
Vůbec nevím, jestli se pustím do dalšího dílu.

2 26.08.2020

Když jsem se do Skleněného trůnu pouštěla, neměla jsem tušení, do čeho jdu. Znala jsem jen jméno hlavní postavy a tak nějak zápletku prvního dílu, ale to, co se z toho vyklubalo, bylo... ohromující. Nikdy bych si nepomyslela, že se zapletu do tak rozsáhlého, masivního příběhu, který se mi zažere pod kůži a odmítne odejít. Je to opravdu skvost. Akce, napětí, intriky, úžasné postavy, humor, přátelství a láska, je tam toho tolik, že mě opravdu mrzí, že už je konec. Během čtení předešlých knih jsem si to ani moc neuvědomovala, ale při čtení tohoto dílů mi došlo, jak moc jsem si tento svět oblíbila. Jak by taky ne, když jsem v něm strávila takového času.
Konec jsem... určitě čekala, je to takový ten příběh kdy víte, že dobro prostě stejně nakonec zvítězí, ale i tak se o své oblíbené postavy bojíte do poslední minuty. Nad padlými jsem slzu tedy neuronila, ale bylo mi jich rozhodně líto (nebo spíš jejich přátel, kteří teď musí žít bez nich). Vůbec by mi nevadilo zůstat v Terrasenu nebo Adarlanu o trochu déle, ale všechno dobré jednou končí a já jen musím doufat, že se mi podaří najít sérii na podobně dobré úrovni.
Sarah tleskám. U Dvorů mi to tak ještě nepřišlo, ale tady se opravdu vyšvihla. Vymyslet takový příběh dá rozhodně práci a ještě těžší je ho napsat. Především skláním hlavu před budováním světa a za dokonalou propojenost přítomnosti i budoucnosti (např. že se v prvním díle někdo s někým potká a ten je pak důležitý o pár dílů dál. To platí i pro slova a činy, na které se v knihách rozhodně nezapomíná. Všechno se tam dělo z určitého důvodu.)

2 11.08.2020

Kdybych mohla dát šest hvězd, tak je dám. Ze dvou prostých důvodů: Chaol a Yrene.
Tahle kniha pro mě byla tak trochu osvobozující. Ne že by se mi nelíbily ty předchozí, ale po přečtení předešlé knihy už jsem toho všeho měla opravdu nad hlavu. A tak když jsem zjistila, že je tento díl jen o Chaolovi (a Nesryn a Yrene, samozřejmě), neskutečně jsem se na něj těšila, protože jsem mohla alespoň na chvíli vypustit všechno z hlavy a zaměřit se na jinou část tohoto příběhu, která s tou první sice úzce souvisí, ale přeci jenom byla aslepoň trochu o něčem jiném. A navíc jsem, s rukou na srdci, v předchozím díle postrádala již zmíněného kapitána. (Ehm, teď už vlastně lorda, ale dobře vím, jak to oslovení nemá rád.)
Sice jsem už dopředu věděla, jak kniha skončí (nebo spíš kdo s kým), ale přesto jsem si ji náramně užívala a hltala stránku za stránkou. Chaol i Yrene patří k mým oblíbeným postavám a byla to příjemná změna oproti skupince na severním světadílu. Přiznám se, že části z pohledu Nesryn už mě tolik nebavily, ale dozvěděli jsme se díky nim spoustu nových věcí a nakonec jsem propadla i Sartaqovi s Kadarou.
Co víc na to říct? Tenhle díl je tedy asi oficiálně můj zatím nejoblíbenější. Uvidíme, co přinese finále, ale to, které bylo v této knize, mi vehnalo slzy do očí.

5 23.07.2020

Vždycky bývám po dočtení knihy více shovívavá s hodnocením, protože konec většinou vytáhnou knihu o stupeň výš. Přesto ale musím říct, že mě tento díl bavil méně než ten předešlý, a to z několika důvodů.
1) Vadilo mi příliš sebevědomé chování Aelin. Celkově mě začaly její pasáže celkem nudit (včetně Aediona, Jeřába a Lysandry, kteří s ní ze začátku putovali) a mnohem víc jsem se těšila na kapitoly z pohledu Elide, Lorcana, Manon a Doriana.
2) U Doriana mě trochu zklamala náhlá změna chování. No dobře, asi nebyla úplně náhlá, ale jako by to už nebyl ten samý Dorian, kterého jsem si oblíbila v knihách předešlých. Přesto zůstává jednou z mých nejoblíbenějších postav.
3) Začala jsem se v tom rozsáhlém vílím světě trochu ztrácet, zejména co se týče historie. Množství postav hrálo svou roli a stejně tak všechny ty různé zvraty a nové pravdy, které jsme postupně odhalovali. Délka knih tomu taky moc nepomáhá - všechno se vším souvisí, v šesté knize se vracíme k událostem, co se řešily v první nebo druhé knize, jenže to už člověk dávno zapomněl všechny detaily, takže je těžké cítit ten slastný pocit zadostiučinění, když autorka odhalí nějaké tajemství, které jsme dávno zapomněli, že ho máme. Na mě to zkrátka už bylo trochu moc, řešilo se tam toho spoustu a nedokázala jsem myslet na všechno, takže konci jsem se už ani nesnažila teoretizovat a jen jsem se nechala vést příběhem a snědla, co mi autorka ukuchtila.
4) Pokud se vrátím ještě k Aelin a Jeřábovi, trochu mi vadil jejich vztah. Všichni jsou z nich odvázaní, ale na mě to nějak dojem neudělalo. Koulela jsem očima nad všemi pasážemi, kdy si laškovně navzájem kousali uši a přejížděli špičáky po šíjích. A to ani nemluvím o zbytečně příliš detailních erotických scénách, bez kterých bych se určitě obešla, a které mi do knihy absolutně vůbec neseděly.
5) Trochu mě začaly dráždit neustále opakující se výrazy, i když chápu, že když jsou všechny knihy v sérii bichle, je těžké najít alternativy. Jak mě ale dostává, že tam všichni něco cítí nebo slyší JEŠTĚ DŘÍV, NEŽ TO UVIDÍ, to už mi opravdu leze krkem.
6) Chyběl mi Chaol. Co víc k tomu říct.

Nicméně na kvalitě celé série to asi neubere, jsem zvědavá, jak to celé skončí. Moje stupidní zvědavá duše bohužel narazila na instagramu na další hrstku spoilerů, takže jsem si OPĚT zkazila moment překvapení. To mám za to, že tyhle mainstream věci čtu až potom, co je četli všichni ostatní... •^•

6 13.07.2020

Za mě tedy (zatím) nejlepší díl série. Pokud jsem si to myslela o tom předešlém, tenhle ho předčil ve všech směrech.
Podobně jako třeba u Hry o trůny se mi strašně líbilo, když v knize bylo hned několik dějových linek a ty se později začaly různě protínat. Postavy, které se neznaly, měly konečně tu čest, a navíc se nám připojilo i pár dalších - a bohužel jich pár skončilo. Hodně jsem si oblíbila Elide a Manon, ale bavilo mě to asi úplně celé. Sem tam mě štvala Aelin a její chování, obzvlášť její vystupování v přítomnosti Chaola. Někdo se tu pode mnou zmínil, že ho Chaol první polovinu knihy trochu štval, ale já si dovolím nesouhlasit. Myslím si, že jeho obavy byly oprávněné a s jeho názory coby obyčejného člověka jsem souhlasila. Navíc mě dojímalo, jak nad Dorianem neláme hůl, tak jako to udělala právě Aelin.
Strašně moc bych chtěla vyzdvihnout variaci a různorodost postav - každý byl jiný, ať už vzhledově či chováním, a bylo snadné si je zapamatovat, čehož jsem se zprvu bála. Většinou nečtu knihy, kde je tolik postav (a především těch hlavních), ale autorka dala všem prostor a byla ke všem fér.
Konec mě opravdu hodně překvapil a celkově se v průběhu knihy naskytlo hned několik zvratů, které jsem nečekala. Jsem ale ráda, že autorka uzavřela alespoň jednu velkou kapitolu Aelinina života - ale nechci prozradit jakou, kvůli případným spoilerům.
Co říct dál, moc se těším, až se pustím do dalšího dílu. Počet stran snad narůstá s každou knihou, tak doufám, že to bude stát za to a že tam bude hodně akce, ne jen samé okecávaní. Musím se znovu opakovat, když řeknu, že jsem do této série šla bez jakýchkoliv očekávání a hodně mile mě překvapila. Rozhodně se mi líbí více než autorčina sesterská série dvorů. (Stále si myslím, že je to jeden a ten samý svět...)

3 26.06.2020

V komentářích jsem čítala, že tato kniha je (zatím) nejlepší ze série. Nemohu nesouhlasit!
Pokud jsem v předešlých dílech postrádala akci, v této knize jí bylo spousty. Nebyla kapitola, kde se nic nedělo. Ze začátku jsem měla strach z množství nových postav, ale později jsem si na ně zvykla a dokonce jsem si je oblíbila. Dalo mi teda zabrat pochopit celý ten systém čarodějek, ale jak se to tam omílá stále dokola, nakonec to začne dávat smysl.
Jeřáb byl naprosto super, i když až do konce svých dnů budu vyčítat překladatelce, že jeho jméno přeložila doslova (vždyť co je špatného na jméně Rowan? :'( ). Vnitřní rozpory hlavní hrdinky dávaly smysl a nijak mi nevadily, její moc se mi líbila. I to, jak se k ní musela probojovat.
Na druhé strašně moře jsme nezůstali slepí, měli jsme možnost vidět Zlomuval očima Chaola, Doriana a dvou nových postav. Zmíněné dva jsem si snad ještě více oblíbila, především prince, kterého mi bylo na konci strašně líto.
Jsem nesmírně zvědavá, jak tohle vílí šílenství dopadne. Když jsem se do série pouštěla, neměla jsem nejmenší tušení, co mě čeká, a musím říct, že tato kniha sérii vyšvihla na pozici "nad očekávání". Už se těším na další díly!

Měla bych snad jen dvě výtky, nebo spíš věci, které jsem úplně nepochopila. 1) Jak Celaena přišla na to, že Nehemia skutečně zinscenovala vlastní smrt - to jen z toho rozhovoru s Archerem v minulém díle? 2) A jak vlastně přišla na to, že ji tehdy ve Zlomuvalu zradil Arobynn? Chaol se o tom zmínil, ale nějak mi nejspíš ušlo, jak a kdy na to Celaena přišla. Vůbec se tam o tom nezmiňovala, ani v monologu, jen jedinkrát tam řekla, že si ani nechce připustit, že ji tehdy MOHL zradit právě on. Tak nevím, možná mi něco ušlo, jak jsem četla rychle, abych se co nejdříve dozvěděla, jak bude příběh pokračovat.

Jinak musím autorku znovu pochválit za originalitu jmen postav a míst v příběhu. Už v předešlé sérii (Dvůr trnů a růží) jsem ji za to chválila a tady tomu nebylo jinak.

4 11.06.2020

Pěkné pokračování, příběh se začíná pomalu rozplétat i zamotávat zároveň. Zhruba do půlky jsem... nechci říct, že bych se nudila, spíš to bylo tak, že když jsem knihu odložila, neměla jsem ihned nutkání se k ní vracet, ale druhá polovina už šla jako po másle a četla jsem kdykoliv to šlo. Bohužel, jelikož jsem idiot největšího kalibru a hledala jsem si fanarty postav, jsem se předem dozvěděla tři obrovské spoilery, které mi sebraly ten slastný moment překvapení, ale i tak to bylo velmi příjemné čtení.
(Obsahuje drobné spoilery) Trochu mě štval vztah Chaola a Celaeny. V první knize to mezi nimi tak nenápadně jiskřilo, ale tady mi přišlo, že má Chaol asi rozdvojenou osobnost, protože neustále měnil názory. V jednu chvíli po Celaeně neskutečně toužil a hned na to si sám dal pár facek a zapřísahal se, že "nepřekročí tuhle hranici". Když se pak dali dohromady... No, nevím, nějak jsem to nezbaštila. Zato se mi moc líbil vztah Celaeny a Doriana. Jen doufám, že zůstanou přáteli a že autorka neudělá z hlavní hrdinky běhnu, co ty dva střídá. Ani jeden by si to nezasloužil.

Jsem ráda, že jsme měli možnost zažít Celaenu víc v akci. Slýchala jsem názory, že jí lidi nemají rádi, jelikož má plnou hubu keců, ale skutek utek. No tady se rozhodně předvedla a nemůžu se dočkat, až se dozvím, co všechno dokáže.

3 03.06.2020

Tak se nám to pěkně rozjíždí. Měla jsem tu čest se s Celaenou setkat už v Krvavém ostří a i přestože byla tato kniha napsaná o mnoho let dříve, návaznost byla hladká. Neumím si upřímně představit, že bych tohle četla jako první, protože bych spoustu věcí nechápala, a jsem skutečně ráda, že jsem se pro již zmíněnou dodatkovou knihu rozhodla jako první.
Celaena byla stále Celaena, co se na to dá říct. Jízlivá, šikovná, její popichování Chaola mě nesmírně bavilo. Možná mě malinko zklamalo, že se série neponese ve stejném duchu jako Krvavé ostří, ale že se tam realita začne mísit s magií. Nevěděla jsem upřímně do čeho jdu, když jsem začala sérii číst... ale snad mě to ještě překvapí. Love story jsem očekávala a nepřišlo mi, že by to bylo to jediné, co se v knize řeší (jak tu někdo pode mnou psal). Bylo to všechno tak příjemně vyrovnané, na můj vkus akorát.
Zápletku, aka kdo je vrahem vrahů, jsem bohužel opět rozluštila ještě než hlavní hrdinka pojala podezření, ale opět mi to nijak nezkazilo požitek z knihy. Nepochybně je tohle pouze začátek něčeho velkého a už se nemůžu dočkat, až dočtu zbytek.

3 25.05.2020

Upřímně? ... Jak mohla tohle NEBÝT první kniha v sérii? Absolutně nechápu. Ještě jsem nečetla další díly, ale nedokážu si představit, že bych měla Celaenin příběh začít někde... z půlky? Jsem moc ráda, že jsem se vrhla nejdříve do tohohle "dodatku", který mě perfektně seznámil jak s hlavní postavou, tak s těmi vedlejšími, které se nepochybně objeví i v dalších dílech.
Na začátku jsem byla malinko skeptická, bála jsem se, že jestli se bude Celaena chovat jako namyšlená blbka celou dobu, tak asi zešílím. Ale nakonec se z ní vyklubala celkem sympaťanda a celou dobu jsem jí fandila. Líbilo se mi, že na sebe příběhy navazovaly, původně jsem totiž měla strach, že to budou jen nějaké random ústřižky z jejího života, které by ukazovaly její schopnosti a podobně. Zápletky jsem, bohužel, odhalila všechny ještě dřív, než na to přišla sama hrdinka, ale na zábavnosti knihy to neubralo. Nejvíc mě to pravděpodobně chytlo při třetí povídce, tedy u Rudé pouště.
Musím se přiznat, že jsem celou dobu měla za to, že je Skleněný trůn úplně o něčem (a někom) jiném, takže jsem původně myslela, že je Celaena jen milovaná vedlejší postava, o které autorka napsala dodatkovou knihu. Pak jsem si ale přečetla popis Skleněného trůnu a zjistila jsem, že se skutečně jedná o hlavní hrdinku, proto mi šlo ještě hůře do hlavy, jak mohla autorka vůbec napsat první díl, aniž by čtenář věděl vše, co se odehrálo v této knize. No uvidím, na další díly už se moc těším. Zatím mě to chytlo mnohem dříve než autorčina druhá známá série Dvůr trnů a růží - dost často slýchávám názor, že je tato série podstatně lepší. Nechám se překvapit :-)
Závěr knihy, ačkoliv jsem věděla, že skončí špatně, mě kupodivu překvapil. Určitě doporučuji.

2 20.05.2020

Píšu dodatečně komentář po dočtení celé série: Dejte tomu šanci. První díl tolik neoslní, ale ty další jsou skvělé. Věřím, že kdybych si teď zpětně přečetla první díl, mnohem víc bych si ho užila.

1 05.03.2020

Myslím, že po tolika přečtených slovech sama nemám slov.
Tak zaprvé, bylo to neskutečně dlouhé. Připadalo mi to jako tři různé knihy. Ale upřímně jsem si to celé užila, jak to postupně gradovalo a nabíralo na obrátkách.
Finální bitva byla dechberoucí a její průběh očekávaný i neočekávaný, musela jsem si u toho dávat pauzy, protože jsem prostě nemohla pobrat všechny ty emoce, co mnou vířily. Moc se mi líbilo vykreslení všech vladařů, všichni byli originální a nepletli se mi, čehož jsem se zprvu bála.
Rhysand jako vždy, skvělý. Moc se mi líbil i Lucien, kterému jsem pouto s Elain moc přála (jsou to oba takový pěkný dušičky, hodí se k sobě). Tamlin mi v roli padoucha moc nesedl, tak nějak by mi k němu spíš šla role oběti. Kdyby místo urážek přišel s výčitkami, určitě by to dalo příběhu hned jiný nádech: Že mu Feyre a Rhys skutečně ublížili, ne jen že on ublížil jim. Jeho dějová linka mi přišla smutně přiškrcená, jako by z něj autorka prostě nutně potřebovala udělat zlosina, jen aby ukázala Rhyse v lepším světle. Podle mě mohla v klidu udělat to, že ho Feyřin odchod skutečně zasáhl a zhroutil se z toho, a přestože ho odmítla, i tak jí byl ochotný pomáhat, jelikož k ní skutečně něco cítil. Doufala jsem alespoň v nějaký deep talk mezi ním a Feyre, kdy by se mu snažila promluvit do duše, přesvědčit ho, že ho skutečně kdysi milovala, ale že teď miluje Rhyse a že si váží toho, co pro ní Tam udělal. Všechno to totiž bylo odvyprávěno jen z jednoho úhlu pohledu - Tamlin zavřel Feyre v sídle, Tamlin jí zakazoval chodit ven, Tamlin zabil Rhysovi rodinu, Tamlin udělal tohle a támhleto, a nikdy nedostal prostor, aby se hájil nebo řekl svou verzi příběhu. Vyloženě se mi příčilo, jak s ním (a Lucienem) na začátku knihy Feyre citově manipulovala. Dělat něco takového je hnus a nemyslím si, že Tamlin udělal něco tak strašného, že by si to zasloužil. Jasně, spojil se s Hybernem, ale to proto, že ji miloval a chtěl ji dostat zpátky. Ona taky udělala zlé věci kvůli lásce k němu a nikdo jí je za celé tři díly nevyčítal. S prodejem Nesty a Elain neměl nic společného, pokud si dobře vzpomínám, a když na konci minulého dílu začalo jít do tuhého, snažil se krále Hybernu zastavit. Zkrátka se mi asi nelíbí, že většina tohohle fandomu dělá z Tama toho špatného a z Rhyse boha, jako kdyby nemohli být oba dobří. Dle mého názoru je Tamlin prostě hodně nepochopený a velmi rychle odsouzený.
Abych se vrátila ke komentování knihy, moc se mi líbilo, že každá postava měla svůj příběh a měla svoje místo v příběhu. Každý měl svůj úděl, důvod, proč v knize je. Řezbář kostí a jeho sourozenci? Nádhera. Cassian, Azriel, Mor a Amren taktéž. Nesta a Elain byly taky skvělé. Strašně ráda bych řekla něco o každém, kdo se v knize vyskytl (Jurian, Feyřin otec, Vassa, Miryam, Drakon, Viviane...), ale nejspíš bych se jen opakovala.
Král Hybernu měl na můj vkus moc málo prostoru v knize, takže jsem ho tak nějak nestačila začít nenávidět. Zato ta jeho dvojčata...
Taky mám pocit, že měla pěkná řádka lidí v bitvě padnout (někteří k tomu měli opravdu, ooooooopravdu blízko...), ale nakonec jsem ráda, že jsou všichni živí a zdraví. Nevím, jak bych nesla, kdyby někdo z nich skutečně zemřel.
Jsem každopádně ráda, že byla jedna jistá osoba doslova sežrána... :-D Stejně tak jako jsem já žrala tuhle knihu!

Upřímně jsem v Prythianu strávila takového času, že nevím, jak se teď dokážu vrátit do reality.

12 05.03.2020

Mnohem, MNOHEM lepší než první díl. Bavilo mě to rozhodně víc a už jsem nečetla jen abych se dozvěděla, co bude dál, ale opravdu jsem ten příběh hltala plnými doušky.
Myslím, že za to z velké části může Rhysand, který má v tomto díle mnohem více prostoru a máte možnost jeho i Noční dvůr pořádně poznat. Rhys je opravdu úžasná postava a úplně jsem si ho zamilovala - líbilo se mi, jak se postupně vyvíjel a odhaloval víc ze sebe. Nejdřív hraje roli namyšleného zmetka s kočičím úsměvem, ale později zjišťujete, že je to vlastně jen maska a pod ní se skrývá citlivý a odvážný bojovník. Tolik už pro svou rodinu a dvůr obětoval a tolik toho ještě bude muset obětovat - nejde nad tím dočista neroztát.
Chvíli jsem se trápila s množstvím nových postav, ale zvykla jsem si na ně a všechny jsem si posléze oblíbila (Mor, Azriel, Cassian, Amren...).
Osobně si myslím, že dějová zápletka jenom poklidně pluje na pozadí a kniha se víc zaměřuje na vztah Feyre a Rhyse, což mi osobně ale vůbec nevadilo. Už od první knihy jsem ho měla mnohem radši než Tamlina, který mě mimochodem děsně štval (což byl ovšem nejspíš účel) a líbil se mi rozvoj Feyre, která si pomalu uvědomovala, kým vlastně je, koho má ráda, kdo si ji zaslouží a kde je její místo.
Přesto mám pár věcí, co mi trochu vadily.
1) Jak zezačátku Feyre neustále nadávala Rhysandovi, i když k tomu neměla důvod. Nechápu, s čím měla problém: Rhys k ní byl od samého začátku akorát upřímný a neustále se jí snažil pomáhat, a ona ho proklínala a nadávala do zmetků.
2) Upřímně, čekala jsem fantasy o vílách, ne 50 odstínů šedi ve vílím podání. Rozhodně bych se bez těch sexuálních scén obešla, bylo nanejvýš trapné je číst. Zvlášť když jsem byla třeba u oběda :-D
3) To jejich proklaté vrčení. Už v prvním díle se mi zdálo, že tam všichni furt jenom vrčí, a zašlo to dokonce tak daleko, že jsem si začala čárkovat, kolikrát to kdo udělal. (Kdyby vás výsledky zajímaly, tak vede Tamlin 15x, za ním v těsném závěsu Rhysand 14x, potom Feyre 9x, Cassian 6x, Lucien a Azriel oba 3x a pak sem tam ještě zavrčely i Amren, Nesta a Mor + nějaká lesní zvířata. Jsem zvědavá na skóre v třetím díle.)
4) Malinko jsem se ztrácela v historii Prythianu, vždycky to někdo znenadání vybalil a bylo toho hrozně moc, takže v tom mám bordel.

Nicméně se mi líbilo, jak se příběh vyvíjí, byla tam spousta nečekaných zvratů a napínavých scén a ten konec? Krása, krása, krása, nečekané a dechberoucí, už se moc těším na další díl a doufám, že v nem bude víc kapitol z pohledu Rhyse.

8 20.02.2020

Jsou to 3* s odřenýma ušima. Hodně odřenýma.
První půlka knihy mě moc nebavila. Furt jsem četla a četla a doufala, že se něco stane, a pořád nic. Když jsem se pak ale sama sebe zeptala, jestli bych byla schopná v tuhle chvíli knihu odložit, aniž bych věděla, jak to dopadne a co se z toho vyklube, odpověď byla "rozhodně ne". Zhruba od půlky knihy to začíná mít konečně spád a je tam víc akce, taky přibývá postav a i styl psaní mi přišel lepší (nejspíš se autorka potřebovala trochu vypsat).
Co se týče postav, tak ty jsou rozhodně nejsilnější stránkou knihy, i když mi Feyre přišla ze začátku hodně citově nevyrovnaná. Tamlin k ní byl vždycky milý a ona na něj i přesto byla nakrknutá, to mi docela vadilo. Nicméně všechny (hlavní) klučičí postavy byly skvělé. Jak Tamlin, tak Lucien, tak Rhysand. Každý úplně jiný (vzhledově i chováním), a i tak si je nešlo nezamilovat.
(Obsahuje decentní spoiler) Od Amaranthiných úkolů jsem možná čekala trošku víc. Rozhodně pak od hádanky, kterou jsem rozluštila hned na začátku a lezlo mi na nervy, že je Feyre tak hloupá a nedošlo jí to. Konec byl celkem nečekaný, i když jsem spíš nečekala způsob, jakým jsme se happyendu dočkali.

Nedokážu vůbec říct, o čem můžou být další tři díly, ale určitě si je přečtu.
Doufám, že je Tamlin zase celé jen neprovrčí.

3* hlavně za nápad a kreativitu světa, zápletky, postav, monster a jmen.

2 10.02.2020

To si snad děláte srandu. Moje křehká čtenářská dušička křičí! CHCE DALŠÍ DÍL!

Grishaverse jsem si absolutně zamilovala. Alina pro mě, přiznávám, byla trochu jako kyselá okurka v cheeseburgeru, ale jinak jsem jsem si všechny postavy nesmírně oblíbila a zamilovala si svět, ve kterém žijou. Není se tedy čemu divit, že se mi další kniha, ve které mohu se svými oblíbenci strávit čas, nesmírně líbila. Musím uznat, první polovina knihy byla trošinku nudná a vlekla se, na druhou stranu mi to ale nevadilo, protože čím víc stran s Nikolajem, tím líp. (Nechci nějak přehánět, ale pro toho kluka bych umřela.) Druhá půlka knihy byla jedna dlouhá horská dráha emocí, překvapení, zvraty a OMG momenty na mě byly házeny ze všech stran a nemohla jsem se toho nabažit. Konec? Nemám slov. Moje nejoblíbenější postavy se potkaly a nemuzu se dočkat, jak to s nimi bude dál. Jestli do toho Leigh přimíchá i vrány, bude to pro mě asi jeden velkej orgáč.

BACHA SPOILERY
Líbilo se mi propojení se svatými, akorát bych jich čekala víc než tři...? Během všech těch knih jich tam zaznělo tak dvanáct a rozhodně by byla sranda si s nimi pohrát.
Trochu mi nešlo do hlavy, jak Zoja ovládá blesky, když má ovládat vítr. Asi mám mezery ve vzdělání nebo jsem už fakt dlouho neměla fyziku, no nicméně ke konci jsem nad tím vším už jen mávala rukou, protože vždyť je to přece fuuuk co ovládá, stejnak je to badass a i přes její přístup ji nejde nemít rád.
Nikolaj, no to snad ani nemusím zmiňovat. Byl skvělý jako vždycky, okouzlující, vtipný, hrdina každým coulem, nic jiného bych od něj ani nečekala a zamilovala jsem si ho snad ještě víc.
Temnyjův návrat jsem očekávala skoro celou knihu, i přesto mě polila vlna vzrušení, když se na konci objevil. V trilogii Griša podle mě neměl tolik prostoru kolik by mít měl, tak doufám, že si to teď vynahradí, protože je to skvělá postava a jsem rozhodně zvědavá na střet jeho a Nikolajovy osobnosti. Bude to určitě zajímavý - budou muset vymyslet jak spolu pracovat, aby zachránili zemi, pro kterou chtějí oba jen to nejlepší.
Niny zápletka mě tolik nebavila, abych se přiznala. Ne že by to bylo Ninou nebo ostatními postavami nebo dokonce tím příběhem, spíš že to celou dobu nemělo nic společného s tím, co se děje s ostatními...? Bylo to jak driftovat mezi dvěma rozdílnými knihami a ty skoky mi celkem vadily. Kdyby měla vlastní knihu, asi by se mi to líbilo víc (ovšem oceňuju návrat Bruma a Trassela!).
Isaak byl chudák, ale za tu chvilku jsem si ho taky stihla oblíbit. Byl vybrán k úkolu, na který nebyl připravený, ale zvládnul ho bravurně a bylo to příjemné osvěžení příběhu. (Vždyť přece dva Nikolajové jsou lepší než jeden Nikolaj.)

Jsem opravdu zvědavá, jak to s Ravkou nakonec dopadne. Nemám ovšem tušení, kdy bude další díl (nebo jestli už je?), takže si asi budu muset ještě počkat.

Četla jsem v angličtině, tak jen doufám, že jsem všechno pochopila správně :-D

4 04.02.2020

Konečně, konečně, konečně! Dočkala jsem se svých pěti hvězd. Už jsem se po druhém díle bála, že se to nevytáhne, ale tenhle závěr si je zaslouží.

Už od začátku je v knize více akce než v předešlých dílech, za což jsem byla nesmírně vděčná. Taky jsem si konečně oblíbila i neoblíbené postavy a nikdo se mi (až na Aparátuse) neprotivil. Alina se vybarvila jako v pohodě holka, Mal jako ještě lepší kluk, Zoju jsem nejdřív nemusela, ale už si taky našla cestu k mému srdci. Žeňu a Nikolaje ani snad nemusím zmiňovat, ti byli bezchybní. Celkově si z knihy odnáším mnohem lepší pocit než z předešlých dvou. Předtím jsem furt četla a četla, jen abych se už konečně dozvěděla, co se teda bude dít dál. Tady už jsem ale hltala slova a kdykoliv jsem začala číst, ponořila jsem se do tohohle kouzelného světa natolik, že jsem přejížděla zastávky autobusu a zapomínala markovat v práci.

Následující část obsahuje SPOILERY:

Jako první jsem četla Šest vran a docela se mnou zacloumalo, když jsem zjistila, že Alinu měli umučit... No, celou knihu jsem čekala, kdy se to stane, a ono se to nakonec nestalo :'D Nevím, jestli mám být ráda nebo ne. Každopádně si myslím, že Mal měl asi zůstat mrtvý. To, jak ho na poslední chvíli vzkřísili, mi přišlo trochu přitažený za vlasy, ale líbil se mi nápad s tím, že je vlastně třetí umocňovač.
Temnyje mi nakonec bylo i líto, což bys nejspíš i autorčin záměr. Něco to do sebe má, když dokážete přehlídnout všechny ty krutosti a zvrácenosti, co padouši dělají, a soucítit s nimi, či pro ně truchlit.

KONEC SPOILERŮ.

Hrozně se těším na ten seriál na Netflixu. Zajímá mě, jak vměstnají tenhle rozsáhlý příběh do pár epizod a ještě k tomu připojí Šest vran. Rozhodně to bude zajímavá podívaná (a já jen doufám, že tam bude Nikolaj stejně okouzlující jako v knize).

Celkově bych sérii doporučila, především těm, co se chystají na duo Šesti vran. Přestože je začátek slabší, postupně si na postavy a prostředí zvyknete a snad vám i přirostou k srdci. Kniha má taky spoustu zajímavých myšlenek a rozebírá pár důležitých životních témat. Za mě super :)

1 24.01.2020

Já bych hrozně ráda těch pět hvězd dala. Moc ráda je rozdávám. Ale furt nevím, jestli na to ty knihy stačí, nebo jestli mám tendenci je omlouvat kvůli tomu, že se jedná o stejný svět, ve kterém se odehrává Šest vran.

Druhá kniha v sérii mě bavila možná o trošinku víc než ta první, možná proto, že už jsme znali všechny postavy a hezky se nám to začalo komplikovat. JENŽE... Navzdory hezkému začátku a hezkému, napínavému konci, knize vládne celkem nudný prostředek, kdy se vlastně vůbec nic neděje a přesto se toho děje hrozně moc. Chybělo mi tam asi víc akce, ne jen povídání o tom, jak šly porady, co se kde nepovedlo s Malem, jak se Temnyj dostával Alině pod kůži atd. Ke konci už jsem fakt četla jen z důvodu, že jsem očekávala nastávající akci (konečně!). Myslím, že kdyby se boj protáhl o pár stránek a akcí dál, asi už by mi trochu hráblo.

Alina je... no, nevím. Taková zvláštní. Taková, že si jí furt nějak nemůžu oblíbit. Moc se v ní nevyznám. Chvíli byla zranitelná holka, co by nejradši utekla se svým milým na druhý konec světa, a v další vteřině to byla rozená vůdkyně, občas i trochu rozkazovačná mrcha. V jednu chvíli si nevěděla rady se životem u dvora a v druhé se chovala jako prvotřídní princezna, co vyrostla na zámku. Nějak mě asi moc... nebavila.
Mal to samé. Vůbec jsem se v něm nevyznala. Chvíli se zdál rozumný, odvážný, za svojí životní lásku by dal život, a hned po první hádce se s ní rozcházel. Nějak jsem jim nežrala to, že "jsou oba úplně jiní a jejich životní úděly se neshodují". Možná, fakt možná, kdyby se opravdu milovali, nestálo by jim tohle v cestě.

Obrovitánské plus přišlo v podobě Sturmhonda a Nikolaje. Ti knihu vytáhli o stupeň výš. Nebýt jich, unudila bych se k smrti. Rozhodně nejoblíbenější postavy, potom co se ten zlosyn Temnyj ukázal jako fakt temný a přestal být mým favoritem. Už v Šesti vranách se mi líbili a po seznámení s nimi mám ještě větší radost, že se tam objevili.

Jdu na poslední díl, snad už konečně budu moct dát pět hvězd. Naneštěstí vím, jak to víceméně skončí, jelikož Prohnilé město plive spoilery o sto šest (no, asi je to i moje chyba, že jsem si vrány přečetla jako první). Tak doufejme, že to "mezi tím" bude stát za to a konečně se dočkám pořádné akce.

1 21.01.2020

Noo. Tak nějak nevím co říct.
Četla jsem před knihou navazující sérii Šest vran, takže jsem měla tušení, co se v knize bude dít. Na druhou stranu, BOHUŽEL jsem četla Šest vran jako první, protože jsem si ten příběh nesmírně zamilovala, stejně tak i hlavní postavy, a do Griši jsem se tak pouštěla s pocitem, že to nejspíš už nic nepředčí. A taky že ne.

Takhle, nebylo to špatné. Jen to nemělo takovou kvalitu jako nadcházející série. Postavy, snad kromě Ženi, jsem si tak nějak neměla šanci oblíbit, protože se to celé točilo jen kolem Aliny a na poznání ostatních nebyl vyhrazen takový prostor. Navíc mi přišlo, že se toho v knize ani tolik... neděje. Půlku knihy zabírá Alinin výcvik v paláci, pak najednou nastane zvrat a druhou půlku knihy se jen utíká a bojuje. Rozhodně mi přišlo, že by se to dalo ještě různě zamotat, prodloužit, neudělat to postavám tak snadné. Vztah mezi hlavními hrdiny mi přišel trochu uspěchaný a nucený, jako kdyby se celý život museli tvářit, že k sobě nic necítí, a pak jim dá najednou někdo zelenou a můžou se vrhnout jeden druhému do náruče.

Těším se, co přinese plánovaný seriál od Netflixu. Má to být mix Griši a Šesti vran, takže počítám s tím, že se děje v obou knihách přinejmenším decentně změní.

Rozhodně si přečtu i další knihy ze série Griša, nebylo to tak špatné, abych bych knihu zahodila a zařekla se, že už ani nechci vědět, co bude dál. Jen doufám, že to pokračování vytáhnou na pět hvězd, jinak by to byla škoda.

2 18.01.2020