Mermaid komentáře u knih

Jedním dechem... Ale vážně, přečetla jsem už hodně knih o holokaustu a poslední dobou jsem u nich měla tíživý pocit, jestli se ze mě nestává cynik.
Tahle kniha mě toho pocitu zbavila, snad, že byla vyprávěná z vícero pohledů, snad, že navíc sdělovala, že zůstat naživu osamocen může být horší, než sama smrt.
Jeden z příběhů, který by si zasloužil i filmové plátno. A Magnesii Literu. Asi jsem něco přehlédla, jinak nechápu, proč není ani v nominaci?! Doporučuji.

28 29.03.2018

Jako obvykle, pustila jsem se do cteni komentaru predtim, nez knihu poridim. A vysledek? Je zajimave, kolik ctenarek si zde zalozilo ucet, aby mohly pochvalit dilo pani Babinské.
To musela byt velka motivace...

Pro mě velké překvapení, nejde o novinku a opravdu mě mrzí, že kniha není víc známá, protože je výborná. V "ženském údělu" připomínala Šikmý kostel, příběh byl jiný, ale z obou knih jsem si odnesla hlavně ponaučení, že problém vzniká většinou až tehdy, když ho jako problém začneme brát. A taky to okřídlené, že "ženská vydrží víc než člověk". Pokud jsem to správně pochopila, kniha byla psaná na základě skutečnosti. Autorku si teď budu už každopádně hlídat, snad má v okolí víc podobně zajímavých osudů.

18 02.01.2021

Čtivá a pěkná kniha z Brna a okolí. Jezdím často kolem Jundrova a tak teď vždycky přemýšlím, kde asi ta Emilka bydlela? Ale k věci: Nejlepší romány píše život sám, ačkoliv jsem nikdy nesouhlasila s tím, že každému nakládá, kolik unese. Mnozí neunesli....
Ptejte se svých babiček na jejich příběhy. Dokud můžete!

16 03.01.2023

Tak trochu jiná A. M.
Ačkoliv mě téma ozdravovny bavilo, dlouho jsem knihu podceňovala. Teprve ke konci jsem si uvědomila, jak skvělé by bylo, kdyby si ji přečetli všichni, kteří věří, že by nám bez "listopadu" bylo líp.
Jak skvělé by bylo žít v téhle utopii?
Už slyším to zlehčování, urážky, vidím jak mávají rukou. Ano, demokracie a kapitalismus mají spoustu chyb, ale pojďme si říct, že všechno je lepší než diktatura.
Knihu doporučuji, na konci jsem neměla k slzám daleko.

14 23.04.2021

Kniha, kterou jsem si chtěla přečíst od základní školy. Nekoupitelná, v knihovně rozpůjčovaná, přesto jsem nechápala úplně její popularitu. Ač pro mě tenkrát bylo téma starověkého Egypta v popředí zájmu, v krátkém náhledu jsem zjistila, že je jazyk Egypťana květnatě archaický. A to mě trochu odrazovalo.
Dnes si říkám, že to tak mělo být. I z některých komentářů zde chápu, že čtenář potřebuje trochu dozrát, aby pochopil mnohé věci a narážky v knize. Aby si ji plně užil.
Nečetla jsem Sinuheta naposledy. A jako vždy, když mě něco zaujme, mám chuť ověřovat, nakolik může příběh odpovídat skutečnosti.

10 20.10.2021

"Jak se dostat z hájovny do háje". Krása a smutek se u knih nevylučuje, takže můžu použít obě slova. Čekala jsem dobový román a objevila román normalizační, tedy z doby relativně nedávno minulé. Ale dnes už si těžko představíme, že nedůvěra v sověty znamenala přitěžující okolnost a kojenec vyžadující matku neznamenal naopak nic.
Chápu, že pro některé čtenářky nebude kniha stravitelná, pokud v té době žily a splynuly s davem, přizpůsobily se režimu a nechtěly VÍC - pak určitě mohly prožít hezký život. Ale od hrdinky Lindy žádné kývání nečekejte. A nečekejte ani Harlekýnku. Je to příběh o statečnosti a na konci možná ukápne i slza. Mně useknutý nepřišel. (Ale těch vykřičníků příště ubrat!!!)

9 10.02.2023

MF je cílevědomá a upřímná. Chce se mi napsat "americky" upřímná, ale tam se zase věrně a v superlativech odhalují jen ty příjemné stránky života, takže, co já vím, asi to bude mít v genetické výbavě, jít bez skrupulí s kůží na trh.
Nemusím si ani číst komentáře, abych věděla, že ji to spousta lidí dá sežrat. Hlavně těch, kterým chybí osobní odvaha a koukají přes plot na sousedovu zelenější trávu.
No asi tak, Martina má jistě do jeptišky daleko, ale napsat toto chlap, dostane se mu v nejhorším shovívavosti, v nejlepším velebení, jaký že je to kanec. Jenže MF musí mít osobně velké charisma, to je totiž TO, čemu nakonec všichni podléháme.
Navíc mě opravdu překvapila, že umí psát. Nevidím důvod těch pět hvězd nedat. I za to, že došla do cíle. A ne, nebylo to přes mrtvoly, jak se tu někdo snaží tvářit...

9 30.09.2017

Začátek bylo nutné protrpět, Monika neustále žehrající a hlavně se opakující. Opravdu mi to připomnělo první díl "Odstínů"(na další jsem už nechtěla obětovat mozkové buňky), tam se taky každá věta opakovala snad desetkrát. Příběh jako takový byl docela originální a zajímavý, ale Evelyn ve svých rolácích bez rukávů se pro mě nikdy docela nezhmotnila. Mezinárodní úspěch chápu, je to dáno univerzálností knihy, ale pokud mám být objektivní, víc jak na tři hvězdy to není.

8 08.05.2023

Takových knih je jako šafránu. Vtipných, přitom inteligentních.
K veterinářům jsem získala při čtení velký obdiv. Těžkosti, s kterými se během své praxe musejí potýkat si nezadají s nasazením lékařů v první válečné linii.
V první části knihy jsem se hodně pobavila, část s oblekem je pak totální šperk dílu.
Část druhá pak oproti tomu plynula v přílišném poklidu, aby se pak na závěr dostala do známých obrátek.
Ráda si přečtu pokračování, i kdyby byl další díl humoru prostý, práce je to natolik zajímavá, že se snad opět dozvím něco nového.

8 21.10.2021

Nevím, kdo přišel s tou hloupostí, že pravda je jen jedna. Pravd je nespočet a každý máme svoji. Petra Dvořáková to dobře ví.

Přiznám se, že se mi do Dědiny moc nechtělo, od přečtení Selskýho baroka před pár lety jsem totiž měla dojem, že vesnický život je ztělesněním líné nudy. Ale tohle byla úplně jiná liga. I jako zarytý vegetarián jsem si od autorky nechala líbit barvité pasáže o zabíjačkách aj. a na zemitost jednotlivých charakterů jsem se vysloveně těšila.

Knihu DOPORUČUJI (nejen Jiřímu Hájíčkovi) k přečtení, protože i zdánlivě obyčejná témata jsou v ní popsána neobyčejně zajímavě a čtivě. Venkov tu žije. Příběhy samotné sice nemají vyhrocenou, nebo extra překvapivou pointu, ale jsou syrové a opravdové.
Pokud jste z města, třeba to trochu pozmění váš pohled na lidi z dědiny a pochopíte lásku k půdě. Jako já.

Pozn.: Trochu mě překvapilo, jak autorka píše, že jde o "jazyk Vysočiny". Mám velkou část rodiny v okolí Rajhradu na Jižní Moravě a takto se i tam mluví (zejména ve starších generacích) běžně.
Zmiňuji také proto, že v rajhradském klášteře autorka trávila část mládí a pokud tuto svoji životní kapitolu ještě literárně nezpracovala, pak se moc přimlouvám, ať to udělá. Mimochodem, životní příběh P. D. je barvitější, než jakýkoliv román!

8 27.09.2018

Myslela jsem si, že mě to nedostane, dlouho jsem si to myslela... ale dostalo. Krásně napsané, Bourdeaut slovy doslova maluje, celé jsem si to představovala jako film. Snad po tom materiálu nějaký dobrý francouzský režisér brzy skočí. A to "francouzský" bych podtrhla, má to prostě jednoznačnou poetiku.
Knihu doporučuji a myslím, vlastně jsem si jistá, že ji budu občas dávat i jako dárek.

8 14.09.2017

Největší konspirační teoretik všech dob? Jonas Jonasson!!!
Nedá se říct, jestli je lepší "Analfabetka" nebo "Stařík". Dostala jsem se k oběma zároveň a začala číst jako první tuto. Trochu pomalý začátek, ale protože jsem vydržela, byla jsem odměněna pěkným a napínavým příběhem. Bohužel i v rámci jedné knihy je ta dávka podivných náhod a okolností skoro smrtelná. Hrdinům fandíte, ale občas už to jejich jednání štve. Ale špatné to nebylo, to zase ne.
Jen DŮRAZNĚ NEDOPORUČUJI číst se "Staříkem" hned po sobě. Pochopíte, že autor je posedlý mimo jiné: černochy, králem, národním socialismem, vidinou kufru plného peněz atd., atd.....
Prostě největší možná příběhová duplicita, jakou si umíte představit a která je zároveň ještě na hranici snesitelnosti pro vydavatele, jež nechce páchat profesní sebevraždu.
Takže znova: nedá se říct, jestli je lepší "Analfabetka" nebo "Stařík", ale přečtěte si anotace a vyberte si jen jednu z nich. Na tu druhou si dejte pauzu alespoň rok, jedině pak je nejspíš doceníte spravedlivě.

8 26.05.2015

Typicky skandinávský styl psaní, typicky skandinávské zápletky. To mi vlastně vůbec nevadí, ale celá knížka je tak strašně předvídatelná, že jsem si Oveho vlastně ani nezamilovala, protože mi bylo jasné, jak bude jednat a jak to dopadne. A to není zrovna něco, co bych si přála.
Sečteno, podtrženo, je to milá kniha, ale četla jsem z tohoto ranku i lepší.

6 28.08.2021

Pěkná kniha, je-li navíc autorčina první, pak se rozhodně nemá za co stydět. Já si od ní ráda přečtu i něco dalšího.
Konec mi přišel uspěchaný, ale taková R. Třeštíková, by to jistě zařízla ještě mnohem dřív, takže jsem spokojená a věřím v happyend.

6 03.01.2020

Aspoň z počátku se mi zdálo, že čtu něco od Kateřiny Tučkové. Jiří Hájíček je mistr popisu, přenese vás do jihočeských vesnic a klidně můžete mít pocit, že vám letní vítr čechrá vlasy.....
Bohužel to je asi tak vše, co bych mohla pochválit. Je to kniha plná stereotypů - vesničtí burani, přihlouplé blondýnky. Vlastně mě žádná z postav nepřekvapila. Ani trochu. A hlavního hrdinu jsem měla chuť kopnout, protože byl neuvěřitelně laxní a měl ve všem pravdu, jak jinak. To on chápal správně, co se kdysi stalo, to on všemu rozuměl a věděl, na čí straně je právo. No dobře, to je autorská licence.
Neubráním se ale srovnání. Letní tisk je teď plný různých povídek lidových autorů, které se vyznačují skvělým popisem krajiny a z 95 % i nulovou pointou (v těch zbylých 5 % někdo zemře). Stejný dojem jsem měla i z této knihy. Dlouhé pátrání, popis každého stébla trávy a pak závěr, u kterého si člověk řekne: "Aha, tak takhle to bylo. A je to vůbec důležité? Ne, vlastně není." Tahle kniha by asi byla velmi dobrá letní povídka, ale jako kniha je to dost slabé. Nechápu, že to někomu stačí, asi jsem moc náročná, ale: "Příště více děje, prosím!!!!"

6 15.07.2015

Úžasná básnická sbírka, kterou pro mě nepřekonala žádná jiná. Na základní škole byly doby, kdy bych odříkala zpaměti mimo Záhořova lože celou Kytici a pak to doplnila ještě verzí od Semaforu. Skvělé spojení básnického řemesla, života a tradic "obyčejných" lidí a hororu. K tomuto nemám co dodat 10*

6 17.09.2014

Tahle kniha to bohužel u mě "odnesla" asi za celý fantasy žánr. Je opravdu jen velmi málo knih, které jsem v životě nedočetla a tato patří k nim. Možná jsem se k ní dostala příliš brzy, nevím (5. třída ZŠ), ale vzhledem k tomu, že jsem měla předtím načteného prakticky celého Bradburryho (sci-fi), jsem si na Společenstvo troufla. Ale přišlo mi to už trochu moc. Vlastně dost jednoduchý, ale rozvláčně vyprávěný příběh a navíc nereálný natolik, že jsem se s tím nedokázala vůbec ztotožnit. Velmi ráda sním, ale bohužel asi jinak :( A tady jsem měla spíš pocit, že někdo sní za mě. Dala jsem tomuto tématu šanci ještě. v dospělosti filmem, ale dojem se opakoval.
A samotnou mě to vlastně i mrzí, když vidím, kolik lidí Tolkiena zbožňuje.

6 31.08.2013

Kdysi dávno jsem o Bundym viděla film a řekla bych, že stál na počátku mého trochu většího zájmu o zločiny (když nepočítám Dobrodružství kriminalistiky, které jsem už v dětství hltala).
Později jsem Bundyho příběh ještě párkrát někde slyšela nebo přečetla a teď jsem dostala chuť na tuhle komplexní knižní chuťovku, kterou jsem průběžně prokládala dokumentem na Netflixu.
Pohled někoho, kdo Teda mohl pokládat za svého přítele je určitě velký bonus, kniha je čtivá a popis jednotlivých případů poměrně podrobný. Navíc bod autorce za to, že jsem celý jeden večer přemýšlela o tom, jestli opravdu nemohlo dojít k justičnímu omylu.
Nicméně výhrady mám.
Autorka knihu s každým dalším vydáním aktualizuje. Na jedné straně není špatné vidět vývoj jejího uvažování. Jak o tom všem smýšlela dřív a jak teď, s odstupem let. Ale některé události jsou popsané vícekrát a pokaždé trochu jinak. A popis se někde liší i od informací v dokumentu, který je podpořen obrazovými a zvukovými záznamy. Občas bych řekla, že autorka vychází dokonce z Urban legends, třeba té o katyni nebo o saltu vzad do dodávky.
Taky mě překvapilo, že nikde nereflektovala zjištění, že vraždu Katherine Merry Devine skutečně nespáchal Bundy, ale W. E. Cosden. Snad si někdo dá tu práci a jednou prověří DNA všech jeho předpokládaných obětí a naopak i u všech neobjasněných vražd, abychom dokázali najít viníky aspoň dnes. Jen těžko se dá věřit tomu, jaké měl Ted Bundy kdysi štěstí. Všechny ty ohavnosti co udělal a nikdo ho nikdy neviděl. Nebo ho nedokázali ani popsat. Pohledného tmavovlasého studenta s pěkným hlasem. Už nikdy nebudu nosit pěšinku uprostřed.

5 03.02.2023

Od rozhovorů úplně nepožaduji, aby mi respondentovy odpovědi konvenovaly, takže si z knihy odnáším, že PK možná není úplně moje krevní skupina, ale to ještě neznamená, že není hoden respektu. A momentálně mám pocit, že takový dobrý neurolog je pán tvorstva a mám chuť ho začít navštěvovat stejně často jako zubaře. Preventivně, protože všechno souvisí se vším, že ano.
Knihu jsem měla elektronicky půjčenou z knihovny a bůhvíproč byla slovensky, takže prvních pár stránek bylo o vystoupení z komfortní zóny, ale pak jsem si ujasnila, že bedra jsou česky kyčle a už to šlo.
Jinak nemám úplně pocit, že by autorka lezla PK svými otázkami do oblasti kyčlí, čekala jsem to dle komentářů níže horší.
Spíš mi občas přišlo zvláštní, jaké drby je Kolář schopen vypustit, ale zas co by to byli za interview bez pár pořádných "pikošek". No ne?

5 02.09.2021