kotasbk komentáře u knih

Po 4 letech opět v Bradavicích. Za tu dobu se toho změnilo dost. Všímám si více detailů v knize, užívám si čtení plnými doušky, piju kafé po hrnkách, když není nikdo doma, tak křičím zaklínadla, mluvím s hady přes PC monitor a při zametání podlahy dělám, že umím lítat a snažím se chytnou neviditelnou zlatonku. Bohužel vše musím praktikovat potají, když se nikdo nedívá a neposlouchá, protože rodiče jsou mudlové a určitě by mě odvezli k inkvizici.

Naprosto skvělá kniha, u které se mi nejednou chtělo brečet. Jako čtenář jsem si knihu náramně užil. Remarque dokázal to, že jsem se vcítil do děje, ocitl jsem se na frontě nebo někde v zázemí. Nejvíce mě šokovalo umírání kamarádů hlavního hrdiny. Tolik utrpení a bídy, co přinesla první světová válka, je nepopsatelné. Ještě více je zarážející fakt, že po první světové válce přišla druhá světová. Další zbytečné umírání, další zničení životy, rodiny, zkrátka celá země. Na základě tohoto románu, který se stal ve své době velice populárním, se divím, že lidé měli chuť rozpoutat další teror v podobně nacistického Německa. Nejspíš lidská paměť je velice, ale velice krátká. Pokud si někdo nepamatuje, co měl k obědu, tak je to ještě fajn, ale pokud si nepamatuje, co se kdysi dělo zvěrstva, tak je to smutné. Bohužel, taková je historie, ze které se člověk nepoučí. A právě na příkladu první a druhé světové platí to, že historie nás nepoučila, pokud by k něčemu byla, nikdy by se nic takového nestalo.

17 06.07.2021

Jsem to ale blbec. Proč jsem nezačal číst kinga už dřív? Proč až teď? Až teď kdy mám státnice? Sakra, já chci víc, chci všechny jeho knihy. Hned a teď.
Tam kde to všechno končí, tak u mě vše začíná. Ještě dneska vlitnu do knihovny pro další kingovku.

"Miláčku," řeklo to.

17 16.09.2019

Kaplický dokázal v Kladivu na čarodějnice zvěčnit kus naší temné historie. Byla to skvělá sonda do 17. století. Bohužel, stále je mezi námi tolik lidí, kteří čarodějnické procesy přehlíží, nekritizují, pokud ano, tak jen v rámci toho, že tam kdysi někdo upaloval čarodějnice. Taková minulost je strašně vzdálená, lidé byli určitě hloupí, věřili v pověry, báli se, ale nikdo si neuvědomuje, že tihle neviní lidé věřili stejného Boha jako dnešní čeští křesťané. Jak je to všechno úsměvné, že křesťan huláká, že za bolševiků byli pronásledování, vězněni, ale nebyli upalování. Neuvědomuje si, že to stejné prováděli křesťané všem nevěřícím, ale i věřícím jiného vyznání, přitom věřili ve stejného Boha. Jaký je tedy rozdíl mezi upalováním čarodějnic a vykonstruovanými procesy v 50. letech v Československu?

16 07.02.2021

Tak tohle je famózní knížečka. Musím touhle formou reagovat na předešlý komentář, ve kterém bylo vytknuto, že děj byl nic moc. Chcete snad, aby se zde střílelo jako u Verdunu, aby bylo plno mrtvých esesáků a Rusáků? Aby náměstí v Náchodě bylo zaplavené krví? Aby hlavní hrdina ukázal svoji sílu a sám zneškodnil tucet zkušených vojáků, kteří leckdy měli za sebou boje na východní frontě? Dle mého by to byla škoda, kdyby se děj točil jen kolem povstání a války. Právě tahle forma se mi líbila nejvíc. A to že Danny furt myslí na Irenku, je snad špatné? Vždyť on se přidá k povstalcům jen kvůli tomu, aby se Ireně předvedl, aby měl fotku, kterou pak ukáže a bude se s ní chlubit, že byl účastník revoluce. Vlast, stát a národní boj mu jsou očividně u zadnice. Takže pochopitelně se jeho myšlenky budou ubírat k Ireně, popřípadě k jazzu a virtuální holce z Prahy. Je to prostě klasické myšlení mladého šohaje, takže nečekejte, že Danny bude myslet na nějaké vznešené věci. Na co on myslí je zcela stejné pro všechny muže ve všech dějinných dobách. Zkrátka a prostě, jak dostat Irenu do postele. Jo a kdybych nečetl knížky ve vaně jako Robert Jordon ve své představě, tak bych si určitě podtrhl a vypsal řadu zajímavých a podnětným myšlenek. Nicméně i přes to, že jsme knihu četl ve vaně, zapamatoval jsem si jednu hlášku, takovou nesmrtelnou, kterou nikdo z nás nechce slyšet, ale určitě ji zažil. Ve zkrácené verzi zní takhle:
"Danny," řekla Irena, "kde je Zdeněk?" (Tak tohle mě odpálilo od jiného vesmíru. Chudák Daniel. Ten o všem snil, ale bolševik Zdeněk, ten to žil.)

13 02.04.2020

"Qué cosa más mala es la guerra"

Ten voják měl pravdu. Válka je opravdu strašná věc.

13 07.02.2019

Po dlouhé době jsem přečetl perfektně napsanou knihu. Takovou bezcitnost jsem opravdu nečekal. Zpočátku jsem měl divný dojem, co to vlastně čtu. Dětství mě moc neoslovilo, ale jakmile se R. L. dostal k dragounům, tak už to mělo určitý spád. Následující historické události jsem hltal jednu za druhou. Opravdu výborná sonda do života v Německu v první polovině 20. století.

9 29.10.2023

Tak tuhle knížku vřele doporučuji. Jsem rád, že jsem si ji přečetl, protože o varšavském ghettu a o osudech polských Židů a Poláků jsem zatím nečetl. Bylo to velice zajímavé a napínavé čtení. Místy i dost smutné, asi nejsmutnější, když se Vladislav loučil s rodiči nebo prostě ten konec s německých důstojníkem. Jsem rád, že alespoň zde čtu o tom, že někdo z Němců projevil soucit a dokázal pomoct, ačkoliv byl on sám ve smrtelnem nebezpečí. Opravdu doporučuji a už se těším na film. Pět hvězd

9 12.09.2021

Jak to asi dopadlo s Králem po válce? Byl postavený před válečný soud? Dokázal navázat na úspěchy z tábora i civilu? Našel si vůbec nějaké pravé kamarády? Setkal se ještě někdy s Petrem? Sakra, já chci odpovědi. Výborná kniha, ke které se určitě jednou vrátím a doufám, že mě více emočně zasáhne.

9 13.08.2019

Nádherný slovník. Konečně se někdo nebál a popsal postavy tak, jak ve skutečnosti vypadaly. Občas bych na vulgárnosti přitvrdil, nicméně i tak jsem byl spokojený. Hašek měl pravdu v tom, že jinak se vyjadřuje hospodský a dělník z fabriky a jinak zase intelektuál, od kterého se to očekává. Někomu narostla huba tak, jinému zase onak. Proto velmi oceňuji díla, která jsou otevřená svým čtenářům, zaručují kvalitu autentičnosti a nekladou si za cíl povznést literaturu do nějakých intelektuálských výšin, kde je každý odměřený a nevykonává tělesné potřeby. V takovém světě vysoké literatury většina postav mluví nereálně. Z huby většina postav vypouští pekelně zamotané filosofické úvahy, které neodpovídají skutečnému chování postav. Prostě si člověk musí jednou usmrknout, odplivnout, uprdnout, říct vole, kurva, bestie, dobytek a tak podobně. Je to přirozené pro každého člověka. Tak to prostě bylo, je a bude. Jestliže nějaký autor takové tělesné potřeby a pikantnější slovník v díle potlačuje, nezmiňuje, tak je jeho dílo neautentické, nereálné a fádní. Autoři by měli psát tak, aby příběh byl uvěřitelný. Aby z něj sálal ten pocit věrohodnosti, že to tak bylo. A to já si nejvíce cením u Švejka.

8 02.05.2020

Albusi Severusi, prosím tě, neudělej ostudu svým jménům. Snad nebudeš arogantní jako tvůj děda, ošuntělý jako rodina tvé matky a neschopný v nitrobraně a kouzlech jako tvůj otec, ale za to bys mohl být inteligentní jako Brumbál, výborný vařič lektvarů jako Snape a přeborník na černou na magii a obecně kouzla jako tvůj vzdálený příbuzný Tom Raddle. Snad si vybereš správnou kolej a to Zmijozel.

8 27.02.2016

Frankensteina musíme chápat jako román napsány v duchu romantismu starý víc jak 200 let. Od toho se totiž odvyjí mé hodnocení. Nemůžu na knihu nahlížet dnešníma očima, kdy vlastně čekám hororový příběh a budu očekávat na každé druhé stránce nějakou mrtvolu či další hororové projevy. Hodnotím tedy její styl, děj a přínos pro literaturu.
Občas jsem měl dojem, že je to celé chaotické, že se Viktor pohybuje halabala po Evropě, že nepracuje, ale žije jen z peněz otce. Dobře, čert to vem. Ale co se k sakru stalo s tím dalším bratrem? S Arnoštem, jestli se nepletu. To už tam není napsané.
Každopádně abych jen nekritizoval, tak musím smeknout před stylem autorky. Ano, líbilo se mi to, i když furt nějaké city mě začínaly štvát. Jednoduchý popis krásné švýcarské přírody se mi taky líbil. Ale nad čím jsem nejvíc přemýšlel je to, že by takové "monstrum" mohl někdo stvořit i dnes. Jasně, možná je to sračka, co jsem teď napsal, ale každý dobře ví, že dnešní technologie dokážou zázraky. Co kdyby někdo vytvořil umělou inteligenci, která by pak žila vlastním životem, bez manipulace nás lidí? Nejspíš by se dostala do stejné situace jako tenhle netvor.
Asi konec. 8/10. Doporučuji všem, kdo nehledají jen laciné béčkové horory, ale chtějí okusit starší klasickou literaturu. A doporučuji to všem, kteří tápou nad tím, jakou knížku z období romantismu by si měli přečíst.

7 03.07.2018

Kdybysme umírali, řekneš mi to?

7 10.08.2012

Mrazivé? Vůbec. Hororové? Vůbec. Nadčasové? Ano, a velmi. Ale celý příběh smrdí takovým pacifistickým puchem, že to čtenáře ihned strhne na stranu Galéna.

6 22.12.2020

Neskutečný! Geniální!

6 07.12.2020

Před pár měsíci jsem viděl polský filmeček Volyň (2016), takže jsem pochopitelně musel přečíst nějakou tu knížku týkající se dané problematiky. Bylo to věru zajímavé čtení. Občas mi slza ukápla, ale pro lepší "efekt" je nutnost se podívat na film. V knížce se dozvíte takové ty informace, které nejsou ve filmu (např. celý historický kontext, počty mrtvých, represe ze strany NKVD atd.), ale film Vám to vše přiblíží. Ze stránek knížky si jen tak nepředstavíte, jak hoří stavení, jak se tělo půlí nebo jak se stahuje z kůže (o tomhle se Motyka snad nezmiňuje, ale třeba se to událo).

6 30.11.2020

Přiznám se, že jsem se KHB vybíhal jak čert kříži. Poezie nebyla nikdy můj šálek kávy, protože vždy jsem četl nějakou chujovinu o přírodě, o septajicim mechu a tam podobně. Tyrolské elegie jsou ale něčím jiným a jsem za to rad. Bylo potěšením číst verše o zatýkání a cestě do Brixenu. Páni policajti na něj ještě počkali, aby se pan redaktor oblékl. V kočáře si kouřil cigaretu a očividně se měl fajn. Nejspíš jiná doba, jiný mrav. Za padesát let později v jiné zemi někde na východě by pro něj četníci přišli a odešli s prázdnou. Přece jenom se Karel měl dobře.

6 29.11.2020

Moje první verneovka. Nesmírně vtipná knížečka, plná cestování, geografie, geologie a taky paleontologie. Určitě stojí za to ji přečíst. Je ale nesmírná škoda, že o takových knížkách se na střední škole neučí. Mají to snad žáci již znát? Nebo prostě má přednost nějaký random autor s Nobelovou cenou, jehož dílo je pochopitelné jem pro tři procenta čtenářů? Mě osobně Verne překvapil, poučil a díky němu jsem nalezl dalšího autora (sice opožděně, ale nalezl), se kterým budu trávit čas ve vaně. Už přemýšlím, kterou další knížku od něj přečtu. Asi tu, kde typecek cestuje kolem světa.

6 17.11.2020

Geniálně napsaná detektivka. Nikdy jsem neviděl zfilmovanou verzi (ostatně nikdy jsem neviděl žádného Poirota, ale mockrát jsem viděl pierota - to je jogurt), takže jsem netušil jak to dopadne. Jo, kdybych věděl, jak to celé dopadne, tak to určitě nečtu. Zkrátka jsem od začátku zkoušel tipovat, kdo může být v té vraždě namočený. Po každé kapitole jsem měl jiného viníka, na toho předešlého jsem zapomněl. Přiznám se, že jsem v tom měl pěkný maďarský guláš. Nicméně slavný belgický knírač (měl dokonce kulmu na knírek) vše rozluštil během jednoho dne ve vlaku Istanbul-Calais! Proto se ptám, jestli je to pravděpodobné. Za 15 minut intenzivního přemýšlení, kdy jeho řecký kolega myslel na perverzní hrátky se svou manželkou, až se vrátí domů, tak Poirot přelouskal tak zapeklitý případ levou zadní. Já si osobně myslím, že celý ten příběh je geniálně napsaný, ale tak strašně nepravděpodobný, že by se za žádných okolností nemohl stát ani u Musila ve vztazích, natož pak někde na Balkáně ve vlaku. Ostatně byl Poirot vůbec na záchodě? Nebyl.

6 01.07.2020

Poslední slovo v knize je káva, což je můj oblíbený nápoj. Každopádně není káva jako káva. Některá káva může být vynikající (capuccino v tyrkysovém hrnečku v brněnské kavárně Punkt), jiná káva může být sračka (turek, instatní) a pak tu máme průměr, a to jsou ty americké kávy zalité vodou ve velkém hrnku. Právě takovou kávu pila Iran. A právě tak hodnotím knihu.

Na druhou stranu je to zajímavý svět. Chladný, depresivní, temný, opuštěný, s létajícími auty, s jedním kanálem v televizi, s androidy, které jen tak nerozeznáš, s nájemnými lovci, kteří křižují městy a vyhledávají uniklé androidy, s umělými zvířaty a s vírou v Mercera. Ten mercerismus jsem nějak nepochopil, možná je to na mě až příliš abstraktní, tak jako samotná víra v Boha.

6 13.02.2019