Kopretina komentáře u knih
Odpočinková četba plná mnoha zkušeností. Dodává zdravý optimismus a pohled na strach a odvahu ve světle evangelijních pravd. A teď ji můžu věnovat jako dárek.
Za mě dost strašidelné, ještě že jsem mohla audioknihu občas zastavit. Hlavní hrdinku jsem obdivovala, zdrhla bych první den.
Někteří pod mým komentářem píší, že od druhé půlky knihy je zvrat a ne pro každého přijatelný. Pro mě však byla horší první polovina, kdy jsem s tím chtěla praštit. Autorka, podle mě, vůbec nemá šajn o víře a o církvi, je to podle ní jen vymílání mozků, věřící jsou fanatici.. Téma je daleko, daleko hlubší. Druhá půlka mě zaujala, nové téma, nová těžká dilemata, moc hezké vyústění - snad jen na tomto místě jsem mohla zahlédnout něco hlubšího, poodhrnutí duše člověka a Boží přijetí.
Příběh nepřijatého dítěte je sice smutný, ale plný naděje a života. Kniha se mi dobře četla a necítila jsem nepříjemné pocity, protože jsem tušila, že to Penek zvládne. Od autora bych si ráda zase něco přečetla.
Nemám ráda popisy násilí a to i slovního v dětských knihách, zvláště když má sloužit k pobavení, viz Mikulášovy patálie. Zde ale nakonec bylo dobře vidět kontrast dobra a zla a vítězství dobra. Nebýt soutěže na Martinus, asi bych se ke knize nedostala.
Výborné, výstižné a výživné pojednání o charismatech, ekumenicky otevřené a s pohledem na Boha. Z této knihy budu dlouho čerpat.
Mno, kladu si otázku, co na té knize mnozí vidí. Za mě neurazí a nenadchne. Co se týče myšlenek z buddhismu, nejsem s nimi v rozporu, nicméně v porovnání třeba s křesťanstvím mi připadají plytké.
Neoslovilo mě to. Jedna hvězda za poslední báseň, tomu jsem trochu porozuměla a vzpomněla si na mládí.
Úplně jiný level než moderní knihy. Najednou se zastavíte, všímáte si kapek deště, zpívajícího ptáčka, stopy v bahně. Čas neexistuje, pokrok je na přítěž, důležité je tady a teď a Matka příroda. Takový je Tomeček...
Kniha se dobře a rychle četla, příběh dával smysl. Ani jedna postava mi nebyla moc sympatická, a tak jsem ráda, že tam nedošlo k nějakému hodnocení, kdo je horší a kdo méně.
Uzdravuje Bůh i dnes? Může si použít k tomu i mne? Po přečtení této knihy ani o jednom nepochybuji. Otázkou je, máme-li tak velkou víru a touhu do toho jít. Nebát se vložit ruce a poznávat Boží vůli. Doporučuji k nastudování všem, kteří se zajímají o charisma uzdravování.
Poezie pana Wernische mě moc za srdce nevzala. I když jsem báseň po básni četla pomalu. Asi jsem k tomu nedozrála.
Milá kniha o přátelství dvou zraněných žen, které nevěděly, co s životem a jejich přátelství jim pomohlo k dalším krokům. Nicméně jsou to dost ponuré příběhy a často ne úplně pochopitelné. Jinak plně souhlasím s oběma komentáři pod mnou. PS jsem moc ráda, že přišel v mém životě čas, kdy jsem si mohla projít některými bolestmi znovu a nechat si je zahojit, strašně se mi ulevilo.
Knihu jsem si vybrala podle obalu, hodila se do čtenářské výzvy. Avšak se mi nelíbila, jednak se mi nelíbí autorčin styl a ani příběhy mě nezaujaly. Popravdě, i když nejsem mladá a naivní, přesto nechápu, že se někdo vyspí s někým, koho nezná a kdo se mu nelíbí.. Pardon.
Viděla jen kousek filmu a do knihy se mi nechtělo kvůli scéně s prasaty. Čtenářská výzva mě donutila. A nelituji. I když převážná část knihy je plná hrůz, závěr je klidný a hluboký.
Pěkné básně známého autora. Mě nejvíc zaujala poslední báseň o vzniku života.
Malý bonbónek do čtenářské výzvy. Wilsonová je záruka kvality. U téhle knížky mi vadilo, že mi nebyla sympatická ani jedna postava.
Číst tuto knihu přes Vánoce mi nepřipadalo příliš moudré, ale tak jsem se začetla, že jsem se nemohla odtrhnout. Za mě moc dojemné dva příběhy - v beznaději si uchovávat naději. Na konci jsem brečela jak želva. Claře jsem držela palce celou dobu. Moc krásná kniha.
Tak jsem dočetla nejoblíbenější sérii mé dcery. Tato kniha už jen takový dovětek. Autorka je skvělá!