Pan Pip
Lloyd Jones
Spolu s malou Matildou se ocitáme na Šalamounových ostrovech v době, kdy je země zmítána nepokoji a válečným konfliktem. Je to poněkud šokující cesta do oblasti, která pár let před začátkem třetího tisíciletí žije jako ve středověku. Při jedné z potyček je zabit učitel a na jeho místo přichází podivný běloch jménem Watts: namísto výuky jim každý den čte kapitolu z Nadějných vyhlídek Charlese Dickense. Když se mu kniha ztratí, spolu s dětmi dá znovu celý příběh dohromady, každé dítě řekne a následně zapíše část, jež mu nejvíce utkvěla v hlavě. Příběh sirotka Pipa tak dostává nový rozměr, děti do něj projektují své tužby a vkládají hrdinům do úst i věci, které nikdy neřekli. To, jaký dopad měl román na Matildu, se dozvídáme až retrospektivně, když jako mladá žena pátrá, kým ve skutečnosti Watts byl. Zdánlivě jednoduchý románový děj v sobě skrývá složité poselství. Není to jen příběh jedné kruté války, ale citlivé zamyšlení nad silou psaného slova, nad nestálostí dějin a vzpomínek a nad neslučitelností západní a domorodé kultury, které se mohou vzájemně obohatit, ale nikdy se nesmí snažit druhou ovlivnit a pozměnit.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2008 , OdeonOriginální název:
Mister Pip , 2006
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha mě docela semlela, musím říct. Začíná to jako nevinné vyprávění o dětství v Oceánii, ale buďte připravení na všechno. Šokující a velice silná kniha o tom, co si někteří lidé v sobě musí nést celý život.
Viděla jen kousek filmu a do knihy se mi nechtělo kvůli scéně s prasaty. Čtenářská výzva mě donutila. A nelituji. I když převážná část knihy je plná hrůz, závěr je klidný a hluboký.
Jednoduchý jazyk, který schovává spoustu myšlenek. Těžké čtení a ještě těžší pocity.
Kniha je sice problematická z postkoloniální perspektivy, ale na sklonku roku 2022, kdy Evropa stojí před válkou, tak nabývá na naléhavosti.
"... ztráta našich domovů nám pomohla pochopit, že jejich bezpečí nespočívalo jenom v našem majetku..."
"Pan Dickens zavřel oči a čekal, dokud neuslyší první větu."
Až mi v mé často zpomalené hlavě dojde jiný důvod, proč se pan Pip pokaždé zachová jako všechny ohrožující pitomec, než pro účely posouvání děje vpřed, pokusím se znovu zvážit své hodnocení. Celá kniha nepřekročí stín bílého muže Darwinova typu píšícího o problémech "jakýchsi" domorodých kmenů. Nenávidím samoúčelné násilí a přestože autor popisuje události naprosto příšerné, jeho zvolená vyprávěcí metoda je naprosto bez literární hodnoty a není ničím jiným, než prvoplánovým útokem na city čtenáře. Na ty city, které se nepodařilo příliš pohnout dojemně naivní paralelou s klasickým dílem literatury staré Anglie.
Kniha, která mě stála 29,- kč... Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že cena není přímo úměrná kvalitě? A že podstatu knihy nelze na první pohled spatřit z její nevhodně zvolené "veselé" obálky, jak již někdo pode mnou psal.
Mám ráda naturalistické romány a právě k naturalismu má podle mě i tento román blízko. Nikdo z nás se pravděpodobně na podobný ostrov nedostal, přesto jsem si podle knihy prostředí dokázala představit a fascinovalo mě to neznámo.
Pan Watts byl pro mě otazníkem stejně jako pro Matildu a ostatní. Propojení s příbehem knihy od Charlese Dickense bylo originální a nečekala jsem, že se tak silně promítne do následných událostí... Až mě z toho pěkně mrazilo...
Poslední kapitoly už se mi sice tolik nelíbily, myslím si, že autor měl potřebu vypsat se z jeho fascinace Dickinsem, ale dokážu pochopit lidské nadšení.
Nezvyklá aluze na jednu klasiku světové literatury. O jednom svérázném učiteli, který neztratí hlavu, když se mu ztratí kniha, z níž předčítal dětem: prostě dá prostor jejich fantazii. Tuto postavu vnímáme jakoby nadvakrát: poprvé pohledem děvčete - a podruhé očima ženy, která pátrá po jeho osudu. Nejde o idylické čtení - nesmíme opomenout válečné dění oné vzdálené a téměř neznámé země, kde se příběh odehrává. Hranice světa dětí a světa dospělých jsou zde jasně vytyčeny... Kniha se mi moc líbila, mohu jen doporučit. Nabízí se ovšem otázka, zda naše vzpomínky na dětství jsou skutečně takové, jak si představujeme. A zda má cenu podnikat výlety za minulostí...
Zajímavě podaná kniha,která nás provádí vyprávěním mladé dívky,která zažívá nelehkou životní etapu. Velkou roli zde dostává román Charlese Dickense ,,Nadějné vyhlídky''.Dobře napsaný příběh.
„Bez ohledu na to, do jak těžké situace se dostanete, ve chvíli kdy jste připraveni o vzduch, začnete o něj bojovat. Konečně víte, co potřebujete. Potřebujete vzduch.“
Velmi nenápadná kniha. Taková obyčejná. Odehrává se na ostrově, o kterém jsem nikdy neslyšel. Na souostroví, které bych na slepé mapě světa dokázal najít spíš náhodou. V probíhající občanské válce, která začala a skončila, aniž bych to (tehdy nebo kdykoli později) zaznamenal ... a která se zaobírá studiem románu, který jsem nečetl. Takže by mě teoreticky neměla příliš zasáhnout.
Ale zasáhla a hodně - byl to totiž krásný a citlivě podaný příběh, ve kterém bylo všechno, co ve správném vyprávění má být. Věrohodné postavy. Smutek, radost, naděje, víra. Strach a jeho překonávání.
Ta zápletka se zdá být banální a vlastně je dost povědomá: podivínský učitel s netradičními metodami výuky předstupuje před třídu, za začátku je spíš pro smích, taky musí překonávat nedůvěru rodičů, ale nakonec všechny přesvědčí, že to myslel dobře a vše směřuje k happyendu. To důvěrně známe... Jenže v této knize je to jinak. Jednak kvůli komplikovaným dospělým postavám, ale hlavně kvůli té válce. Protože ve válce se umírá doopravdy a nikdo si nemůže být ničím jistý.
Zvlášť působivé bylo, jak někdy může drobná náhoda (nebo série náhod) vést až tragickým koncům. To mně připomnělo Greenovy Komedianty nebo povídku Zeď od Sartra.
Snažil jsem se tady popsat, čím mě Pan Pip nejvíc zaujal a mám pocit, že se mi to příliš nepodařilo. Možná proto, že používám příliš mnoho slov. Možná by stačilo jen napsat to, co už přede mnou napsala Denib. Že je to skvělá kniha.
Baví mě, když v románu vystupuje téměř jako postava jiná konkrétní kniha. Napadá mne podobnost s Vargasovým Vypravěčem nebo Mou nejmilejší knihou Markéty Pilátové.
Skvělá kniha. Je pravda, že mi je po jejím přečtení zase smutno. Vždycky mi je bídně, když si uvědomím, čeho jsou lidé schopni. A že se to stalo během války, to vůbec neomlouvá. Nikdy, opravdu nikdy, bych nechtěla být v situaci, že kvůli okolnostem smrti nebudu vědět, jak svoje blízké pohřbít. Zároveň je ale také kniha nádherná v tom, jak může dobrý příběh, dobrá kniha, stmelit lidi a poskytnout jim radost a vytržení z běžného života. A hodně k zamyšlení jsou obyvatelé vesnice - o kom se dá říct, že je vyloženě kladná nebo vyloženě záporná postava? Musím se opakovat: skvělá kniha.
Hezký i drásavý příběh o síle literatury, vlivu literární postavy na život čtenářů, o zlu světa, kterému lze čelit útěkem do imaginace. Příběh z regionu nám geograficky i civilizačně vzdáleného, a přesto se ukáže, že základní hodnoty života - toho reálného i toho smyšleného, literárního - dovedeme vnímat stejně.
Dodávám ještě, že k obálce, která svým stylem evokuje jakýsi humoristický obsah, mám zásadní výhrady a divím se, že vydavatel, který dovedl vydat tak hluboký a tragický příběh, jej "shodil" touto trapnou obálkou.
Začátek knihy se trochu vleče a chvilku trvá, než se čtenář začte a pochopí, o čem kniha vlastně je. Vypráví o tom, jak hluboce mohou někteří lidé, nebo určité zážitky člověka ovlivnit na celý život a jak moc záleží na úhlu pohledu (a odstupu času). Nakonec překvapivě moc pěkné čtení.
Mister Pip, ani neviem ako som sa k tejto knihe dostala, ale dostala a som rada. Aký vplyv môže niekedy kniha mať na život človeka- dospelého či dieťaťa, Mr Watts a Matilda sú toho dôkazom toho, že niekedy obrovský. Úžasná kniha :) AJ
PS: Anglická obálka je omnoho krajšia ;)
Nejdříve jsem viděla film a ten mne zaujal. Následně jsem si přečetla knihu, abych si objasnila některé souvislosti a musím přiznat, že kdyby tomu bylo naopak, tak bych knihu asi nedočetla. Kniha se podle mne zdlouhavě zabývá pro mne nezáživnými rozbory knihy Nadějné vyhlídky. Film mimo příběhu samotného zaujme exotickou krajinou a životem domorodců,prostě vizuálně , a také ten děj tě vtáhne do sebe.
Pan Pip bol pre mňa jedným veľkým prekvapením. Náhodou som ho objavila v knižnici a hovorila si, čože je to za blbosť. Veď už len ten názov, a priznajme si, aj obálka, nie sú ani trochu lákavé. Ale predsa som ho niesla domov a na jeho čítanie sa ani trochu netešila. To vám bolo prekvapenie, keď som sa začítala a nešla sa odtrhnúť. A po odhalení identity Pána Pipa, som si ťukla do čela. Aha, tak tento Pip to je. Keď prečítate anotáciu ku knihe budete vedieť, ale ja som ju nečítala a o to bolo moje prekvapenie väčšie.
Naozaj sa mi to páčilo, číta sa veľmi dobre a nie je to len bezduchý text, práve naopak, niečo je v ňom aj skryté, len treba hľadať. Za mňa odporúčam a dávam plné štyri hviezdičky.
Štítky knihy
zfilmováno ostrovy vzpomínky války škola učitelé, učitelky Bougainville (ostrov) novozélandská literatura metafikce
Pan Pip
Toto byla zvláštní kniha. Zvolila jsem si ji ke čtení, protože jsem v nedávné době přečetla Dickensův román Nadějné vyhlídky a chtěla jsem se na něj podívat zase z jiného úhlu pohledu. Zaujalo mě, jak si žáci Nadějné vyhlídky oblíbili, jak se ztotožnili s postavami. Knížku napsal novozélandský autor, takže se musíme připravit, že knížka je jiná, než jsme zvyklí. Je to zajímavý pohled na život v Oceánii. Kniha byla také dost krutá. Příliš jsem nepochopila některá zásadní jednání pana Watse. Závěrečná část, kdy vypravěčka dohledává souvislosti z jejího předchozího života na ostrově, mi tam jaksi nesedí. Jsem ráda, že kniha má i doslov, díky němu jsem mohla zjistit, co autor knihou chtěl říct.