Kopretina komentáře u knih
Lásku - tu si představuji jinak, než je zde pojata: miluje 50 let jednu ženu, přitom žije jako slídil, zvrhlík a děvkař. A když ji nakonec získá, tak jí jen lže (nemluvě o tom, jak se zachoval ke studentce). Co je to za lásku? Styl psaní mi připadal, jako když moji staří klienti začínají vyprávět o tom, co včera obědvali, vezmou to přes celé své potomstvo a skončí u války. I tak jsem knihu přečetla a občas jsem se na ní těšila - nejvíc se mi líbila nějaká "moudra" již zestárlých protagonistů ke konci knihy.
Velmi mě v této knize oslovilo, jak sv. Terezie nikoho neobviňuje. Z popisu jejího života, resp. období zakládání reformovaných klášterů jasně vyznívá, jak ji mnozí znemožňovali její poslání, dokonce ubližovali; ona však se o tom zmiňuje jen okrajově a vždy tyto lidi omlouvá. Naopak, projevilo-li se jakékoli dobro prostřednictvím nějakého člověka, upřednostňuje ho a připisuje velké ctnosti.
A taky např: s. 82: "Je velmi žalostné, když je dnes svět tak nešťastný a zaslepený, že rodiče vidí čest svých dětí v tom, aby stále myslely na smetí pozemských věcí, vždyť přece jejich vznešenost nespočívá ve věcech, které dříve či později skončí!"
Nebo s. 226: "Ze zkušenosti totiž už dávno vím, že se člověk vždycky zklame, podniká-li něco pro lidskou chválu a brzy ho přejde i ta malá radost, kterou snad z chvály má. Lidem se totiž dnes líbí to, zítra zase ono. Co včera chválili, na to budou zítra nadávat."
Kniha se mi líbila, přečetla jsem ji za večer. Od autorky čtu všechno, asi mám podobné zkušenosti se životem a tak mi to je blízké. Jen jsem ráda, že tyto věci již nemusím řešit. Za mě - bezva.
Netušila jsem, co od knihy čekat a musím říct, že mě uspávala. Což je autorovým záměrem. Opravdu dobrý nápad pro nespavce; u mě však zbytečné, já chci neopak u knihy zůstat co nejdéle a neusnout. Už jsem autorovy rady předala dál - nespavcům. Krásný jazyk a moc příjemná oslovení čtenárů neustále zpříjemňují čtení.
První kniha od autorky, kterou jsem četla. Docela mě zaujala, četla jsem ji jedním dechem, zajímalo mě, jak se situace vyvine, jestli se dozvíme to, jestli je Libor nevěrný atd. To jsme se nedozvěděli, což mě mrzelo. S některými osobami jsem soucítila, jako třeba s matkou. Příběh z běžného života, který ale nepůsobí moc optimisticky. Chyběl mi nějaký závěr. Každopádně si od autorky ještě něco přečtu!
Autorku mám moc ráda, všechny knihy, které jsem od ní četla, včetně této, jsou mile napsány, je to odpočinková četba. Jsem pak schopna knihu přečíst za den nebo dva. Už se těším na další titul.
Nějak mi kniha nesedla. Nebavila mě číst, asi to není můj šálek čaje. Musím ale od autorky něco přečíst, abych zjistila, zda mi sedne jiná její kniha.
Jsou knihy, které člověka dokáží pohltit, pootočit jeho úhel pohledu na život a vyjít ze sebe. A tato kniha beze sporu taková je. Na mě možná až dost silná. Musím si na ni dávat pozor :) !
Autorka původem Češka, navíc z mého kraje, z Mladkova. Její rady nejsou mentorování, jsou to slova, z nichž je cítit lásku k jejímu synovi. Takhle si představuji moudrost, ne chytračení nebo povyšování, ale s láskou hovořit o různých stránkách života.
I když při pohledu zpět musím uznat, že příběh není až tak nový, ani zajímavý, musím uznat, že kniha je psaná krásným jazykem. Úplně jsem si vychutnávala a vyžívala se v tom, jak je děj vykreslen. Některé pasáže jsem si znovu a znovu musela pročítat (především pak tu, jak oběšenec visí a přitom sníh pokrývá dopis pod jeho nohama), protože to bylo tak barvitě a skvěle vylíčeno, že jsem vše viděla reálně před sebou. A tedy před tímto dílem smekám a oceňuji knihu jako jednu z nejlepších, co jsem kdy četla.
Kniha mě mile překvapila, příběhy měly spád a napínavost. Určitě se k autorce vrátím.