Koka komentáře u knih
Upozornenie pre slovenských čitateľov: v slovenčine tento román vyšiel v roku 1965 s názvom Odtrúbené.
Je těžké si přiznat, že i "slušní chlapci z pěveckého sboru" se mohou změnit ve zrůdy, schopné vraždit. Mohou. Když je k tomu situace a zákony sebezáchovy donutí. Úděsné, ale pravdivé podobenství.
Na mě moc upovídané. Totálně souvislý text, sem tam báseň, žádný dialog. Ponuré.
Velmi britské, velmi čtivé, opravdu hodné pozornosti. Zvláště mě pobavila Nevhodná pohádka - o tom, jak může být dobrý úmysl provedený i pomocí špatných prostředků. Dnes k tomu, abyste zabavili děti při jízdě autem, vycházejí vědecké příručky.
Kromě autorova zajímavého, nespoutaného života a sympatií k jeho filozoficky zdůvodněnému vztahu ke kouření :-) , mi kniha dala obrovské poznání o tom, jak se ve Španělsku rodil Frankův fašistický režim, jak to bylo se smrtí F. G. Lorky, jak amatérsky vznikala surrealistická filmová díla, která jsou dnes klasikou. Četla jsem to rychle, opakovaně, se zaujetím.
I přes všechen ideologický nános, kterým byl Erenburgův pohled ovlivněn, je tato kniha důležitým svědectvím o uměleckém životě Ruska, Paříže, vlastně celé Evropy, v letech, kdy se v umění děly věci, o nichž se dnes učíme ve škole. Některé epizody mají trochu charakter bulvárních klepů, ale i to patří k věci.
Doporučuji .
Kto nemá sestru Hysterku, ten Matkina nepochopí, leda že by sám bol niekomu sestrou. Súrodenecké vzťahy sú zvláštna kategória, zvlášť keď ide o súrodencov, ktorí dostali na Deň detí od mamy ako spoločný darček tričko s nápisom Karel Gott at the Cornegie! A postava Ranená Labuť - úplný katalyzátor. Veď "Jedno zo základných životných pravidiel znie, že umierajúcim, frajerkám a policajtom sa môže klamať". ( s 101).
Toto treba čítať.
Moc hezké čtení.
Ukázka - Čupera: "Co byste chtěli po chudákovi? Nejsem-liž, vzhledem k neutěšené hospodářské situaci své, oprávněn očekávat uvážené poshovění?" - Chasník: "Jste-liž, totiž jste. Pro klienty v zaviněném úpadku máme zvláště výhodné termíny." Jak aktuální!
Zajímavé a poutavé, i když trochu odpuzující název. Strašně dlouho jsem se prokousávala k vůbec první zmínce o Hitlerově tužce a s překvapením jsem zjistila, že šlo o tužku od Hitlera. Epizody o práci střelmistrů se mi moc líbily.
Strašlivé svědectví o alkoholem, chudobou a státními příspěvky zdegenerovaných či minimálně osudově poznamenaných lidech, kteří mají své sny, tajemství, ještě věří na čarodejnická kouzla kmenových šamanů a svět mimo státem přidělenou rezervaci je pro ně pořád nepřátelským územím. Kouzelná síla lásky ale působí na všechny. Krásné čtení.
Kniha syna a synovce dvou tehdy největších německých spisovatelů mi dala odpověď na otázku jak a proč to všechno začalo. Historie mravního stavu Evropy, kulturního a politického dění v Německu dvacátých a třicátých let 20. století podávaná přes osobní zpověď prostopášníka, obsahuje i důvěrný obrázek o dekadenci předválečné berlínské umělecké scény (srovnej s filmem Mefisto). Brilantní a smutné.
Vydání knihy se šťastně trefilo do období, kdy se rodil festival Německé divadlo v Praze (dnes Pražský divadelní festival neměckého jazyka) a vztah českého publika k někdejším pražským německým literátům prožíval renesanci.
Kniha přináší kvalitní přehled o německy píšících autorech narozených či působících v Praze od poloviny 18. stoleřtí do 2. světové války, s ukázkami děl. Rozsáhlý jmenný rejstřík mi - jako vždy - napověděl, jak široký je záběr: hodně!
Kniha mě velmi zaujala, pobavila, poučila. Jako "vedlejší produkt" tohoto - místy hořkého - vyprávění "ženy v domácnosti" jsem se s překvapením dozvídala, jak se svět v 80. letech snažil něco udělat pro Somálsko, jak rozsáhlá byla mezinárodní pomoc, jaké společenské a politické poměry tam tehdy panovaly. Zkuste si to konfrontovat s dnešním děním v této zemi!!! Docela by mě zajímal pohled paní Vítovcové na události, které se dnes dějí v místech, která navštívila a snad si je i oblíbila.
Ale ani to prvoplánové čtení příběhu ženy, která je na pár let najednou "jenom" manželkou a matkou, v cizím až nepřátelském prostředí, v zemi, kde nejde sehnat mouku a kvásek na knedlíky - ani to není k zahození.
Zaujala mě i epizoda s tehdejším československým velvyslancem - příznačné!
V letech, kdy se mi nedaří našetřit na cestu do Paříže, si tuto knížku čtu a v představách chodím po těch ulicích a sním!
Nedávno jsem v TV viděla reportáž, jak nějaká polská firma zpracovala 3D formát staré Varšavy, aby i ti, co nezažili toto město před bombardováním, si dovedli představit jeho krásu. Myslím, že Fialova kniha by si zasloužila též takové zpracování, bylo by to jako pokračování filmu W. Allena Půlnoc v Paříži.
Kniha mě literárně nezaujala, ale čtenářsky fascinovala! Co dělal Adam ml. z Valdštejna snad celý život? Jedl! Sám, nebo přijímal hosty nebo navštěvoval jiná panství, kde dostal najíst.
Ukázka z knihy (str. 148): Prosinec 1607 - 2. Jedl jsem doma, 3. Jedl jsem u pana prezidenta (myšleno u Helmaharta Jorgera z Tolletu), 4. Jedl jsem u pana z Celtinku (myšleno u člena rodu Zelkingů ze Zelkingu), 5. Měl jsem hosty, 6. Jedl jsem u pana prezidenta, 7. Měl jsem hosty, 8. Jedl jsem doma.
U koho jedl devátého prosince roku 1607, už neprozradím, doporučuji si to přečíst!
Z knihy VELMI cítit, že byla psána (diktována) pro italské čtenáře: mnohokrát opakovaný důraz na rodinné hodnoty, lásku k manželce a dětem, úcta k rodičům. Ne že by to vadilo - hodnoty jsou to zásadní, ale český fotbalista v Čechách by asi své memoáry přece jen koncipoval jinak.
P. Nedvěda si velmi vážim jako člověka, který - aby dosáhl toho, po čem toužil, byl úspěšný v činnosti, kterou miloval - si PŘIDÁVAL zátěž. To je velmi netypický jev!
Skôr, než som videla Amarcord, som si tie scény prečítala v tejto knihe. Felliniho spomienky ma zaujali nielen ako dielo nesporného velikána, ako výpoveď tvorcu svetového mena, ale tiež ako svedectvo o podmienkach povojnovej talianskej kinematografie, kedy technické podmienky a náklady na nakrúcanie boli oveľa skromnejšie, než dnes, zato umelecké výsledky dosiahli "neskromné" výšiny.
Toto není ani tak komentář ke knize, ale komentář k anotaci zde výše uvedené. Pokud se její autor opravdu domnívá, že obsahem je "příběh muže, který cestuje přes celý svět a živí se prodejem vajíček bource morušového", tak si dovolím polemizovat. Obchod hedvábím je tam, myslím, jenom pozadí pro něco úplně jiného. Asi opravdu VELMI záleží na optice čtenáře (a tím nemyslím počet dioptrií).
"Pečlivěji musíš uchovávat to, o čem nevíš, kdy ti to dojde." - útěcha O krátkosti života
To věčné varování před pomíjivostí jsem v roce, kdy kniha vyšla (1977!) ještě nechápala, to přišlo až později.
Nečtěte tuto knihu předčasně!
Táto kniha je v mojej knižnici už poriadne ohmataná. Jej hodnota spočíva aj v tom, že je ilustrovaná reprodukciami Michelangelových diel, obsahuje i kvalitné teoretické štúdie, kalendárium a množstvo doplnkových informácií. Vždy pri počúvaní Šostakovičovho cyklu piesní - zhudobnených Michelangelových veršov, si vychutnávam ten presah storočí. Že sú to básne "staré" takmer 500 rokov? Vylúčené!
Hviezdy pre túto knihu sú len na oblohe.