Útěchy
Lucius Annaeus Seneca
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/120046/bmid_utechy-iua-120046.jpeg
5
26
8
Útěcha pro Marcii Útěcha pro matku Helvii Útěšný list Polybiovi O krátkosti života O stálosti mudrce O duševním klidu
Přidat komentář
K Senecovým Útěchám jsem se dostal náhodou, prohledával jsem eshop antikvariátu a zahlédl za velmi přijatelnou cenu pro mě doposud pouze ze školních lavic známé dílo. Byla to náhoda? Ano, nic to však nemění na faktu, že jsem se již dlouho toužil dozvědět alespoň něco o stoické filosofii.
Má očekávání nebyla velká, neb jsem předpokládal, že polovinu díla nepochopím a druhou si vyložím jinak. K mému překvapení je však kniha velmi čtivá, nabízející mnoho vědomostí muže, od jehož života nás oddělují dvě tisíciletí. Ač se nemohu ztotožnit se všemi myšlenkami, které jsou v tomto relativně krátkém díle uvedeny, nacházím díky Senecovi bezpochyby nejen Útěchu na mnohé životní problémy, ale zároveň i touhu číst další antická díla.
Senecu robí unikátnym jeho filozofický cit a bezprecedentná schopnosť liečiť slovom. Cum grano salis v ňom vidím terapeuta osloveného keď už nie priamo, aspoň formou dopisov mnohými strápenými dušami so svojimi najrôznejšími nešťastiami. Necháva sa ovplyvniť stoickou filozofiou a filozofiou Epikura, avšak prenáša ju z neplodného prostredia stĺporadia medzi jednoduchých ľudí, čím umožňuje jej dotyk na vnútro každého človeka.
Tohle je kniha mého srdce, podobně jako Obrana Sokratova. Četla jsem před lety a stále ráda se k ní vracím. Je jako pokladnice mouder pro život, ve které se můžeme po libosti přehrabovat a prohlížet si, co se nám zrovna líbí a co potřebujeme.
„Jak dlouho žiji, to nezávisí na mně. Ale jestli skutečně žiji, to na mně závisí.“
Seneca i způsobem své smrti dokázal, že žil tím, co psal. Škoda, že v císaři Neronovi nezůstala větší stopa Senecovy moudrosti.
Nádherná kniha plná útěšných slov a myšlenek. Doporučuji každému kdo strádá jakýmkoliv utrpením, protože Senecovo rozjímání je univerzálním tišícím prostředkem.
"Jen vyzvi každého at' předloží své účty: ani jednomu nebylo souzeno narodit se a neutrpět škodu."
Tento výbor mi přišel slabší než O duševním klidu, ale pořád obsahuje dostatečnou houšť myšlenek, aby stálo za to jej číst, a aby člověku navždy utkvěl v mysli.
Začnu prvním dojmem. Začátek knihy se mi zdál poněkud nezajímavý (až jsem se rozhodovala, jestli vůbec číst dál), jenže v některých pasážích mě autorovi myšlenky tolik zaujali, že jsem hledala ty světlé části a nedalo mi knihu odložit. Rozhodně nelituji, protože ten poklad, co čekal téměř na konci knihy je úchvatný. O krátkosti života apod. ale hodnotím tuto knihu plným počtem, protože i Útěchy byly svým způsobem poučné (i pro někoho kdo nepotřebuje utěšit). Ještě se musím zmínit, co se mě nejvíce dotklo: "Žít se však musíš učit po celý život, a čemu se asi budeš divit ještě víc, po celý život se musíš učit umírat." Knihu doporučuji všem, co mají rádi hluboké myšlenky o životě a o smrti a jsou trpěliví ;). Přeji pěkný den ^-^.
"Pečlivěji musíš uchovávat to, o čem nevíš, kdy ti to dojde." - útěcha O krátkosti života
To věčné varování před pomíjivostí jsem v roce, kdy kniha vyšla (1977!) ještě nechápala, to přišlo až později.
Nečtěte tuto knihu předčasně!
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  O duševním klidu (8 úvah) |
| 1987 | Výbor z listů Luciliovi |
| 2018 | Dopisy psané stoikem |
| 1977 | Útěchy |
| 1984 | Další listy Luciliovi |
neviem, ci ide zrovna o "filozofiu" v pravom zmysle slova, skor to je etika. ale to neznamena, ze nie je hodna ucty a velkej mudrosti