Koka
komentáře u knih
Rendez-vous s Paříží
Josef Hotmar
Četla jsem v době, kdy jsem nemohla ani doufat, že jednou Paříž uvidím. Pak - při četných návštěvách tohoto města - mi ty poznatky byly dobrou oporou.
Můj život
Alma Mahler
Alma mi v něčem připomíná Jackie Kennedy Onasisovou - krásná, inspirativní, na svou dobu a příslušnou společenskou kategorii i dost chytrá, ale všeobecně hodně přeceňovaná žena. Víc než příběh o ní je to příběh slavných mužů, kteří ztráceli hlavu pro ženu, která si je nezasloužila. Její vzpomínky jsou každopádně přínosem - jako svědectví o době, kdy v hudbě, architektuře, literatuře vznikala, rodila se moderna.
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Pro upřesnění: Povídka vznikla jako širší rozpracování vzpomínkového eseje Charakter (Un caractére), který autor přednesl jako projev při slavnostním založení společnosti The Men of the Trees. Toto sdružení si vytyčilo za cíl chránit ohrožené a památné stromy a Jeana Giona si zvolili četným předsedou. Esej byl v osmdesátých letech opakovaně zveřejněn v Revue světové literatury. Příběh ovčáka sázejícího stromy Elzéarda Bouffiera (+ 1947) je tedy autentický.
Vodopády
Joyce Carol Oates
Prvních několik desítek stran, kdy probíhá první a jediný den líbánek novomanželů Erskinových u vodopádů, bylo slibných. Ale poté, co se manžel vrhl do Podkovy Niagarských vodopádů, se očekávání nanaplnilo. Příběh jakoby "uhne", autorka rezignuje na rozehrání motivů nahozených v úvodu a spolu s jeho vdovou Ariah na Gilberta úplně zapomene.
Polemizuji s větou z anotace, že "novomanželka Ariah měla sexuální apetit poněkud silnější než Gilbert očekával", naopak - skočil do hučící Niagary právě proto, že jeho očekávání (resp. jeho obavy) že ona vůbec má nějaký sexuální apetit, se vyplnilo, a on - při své zatajené "jiné" orientaci - se toho děsil.
Ohnivé řeky
* antologie
Publikace byla vydaná k 70. výročí VŘSR. Nevím, zda-li to tak vydavatelství zamýšlelo, ale jubileum vypadalo jen jako zástěrka - aby mohly vyjít texty Babela, Bulgakova, Zoščenka atd. Vyšlo to - na ty časy - v malém nákladu. Je to velmi zajímavý dokument doby - dvacátých, ale i osmdesátých let XX. století.
Všichni odcházejí
Wendy Guerra
Léta 1978 - 1990. Kubánská dívka Nieve (Sníh) si píše deníček po dobu svého strašlivého dětství i v době dospívání. Castrův režim, ideologická nalejvárna, nedostatek všeho, hroutící se budovy, vztahy, sny. Mámin byt jako ostrůvek dobrovolné intelektuální izolace, výtvarná umělecká škola jako půda pro sebevyjádření, pár kamarádů. Hledá zakotvení, ale není u koho. Dva muži, kteří jí poodhalí i jiné dimenze, než nabízí zoufalá realita, nejsou pak jejími průvodci tím labyrintem. Nebylo to snadné, hladké ani veselé čtení. Zaujaly mě dvě scény: jak kubánské děti povinně chodí veřejně spílat těm, kteří se - po mnoha vyřizováních - chystají vystěhovat ze země. Druhou nezapomenutelnou sekvencí je nejlyričtější obraz aktu ztráty panenství, jaký jsem kdy četla.
Virginiin monolog: proč je stárnutí skvělé
Virginia Ironside
Z článku pro časopis Amerického sdružení důchodců této autorce vyškrtali slovo starý. Virginie se domnívá, že to je, "jako kdyby se kadeřnice vyhýbala slovu šampon", a proto napsala knihu o státnutí, které může být i veselé, objevné, bohaté, plné nových nečekaných zážitků. Třeba i díky tomu, že máte pořád nové a nové vzpomínky, vyformované obrušováním těch starých. Jak říká: "Někdy jsou tyto vzpomínky, vytvořené neustálým vzpomínáním, lepší než ty původní". Kouř ohně, milimetrový papír, dotek látky - i ty nejmenší, zdánlivě nedůležité vjemy mohou najednou člověka vrátit do dětství a přitom nezranit. "Při pohledu do mé mysli byste spatřili rozkošný zaprášený viktoriánský salonek napěchovaný vycpanými ptáky, popínavými rostlinami, kousky lastur, starým porcelánem, ... " . Kromě toho dává stárnoucím čtenářkám dobré a užitečné rady: "Nemůžete si vzpomenout, jak se jmenovala ta herečka, která hrála v tom filmu, no v tom, však víte... Nevadí, koho to zajímá?! "
Příjemné a veselé čtení, ale doporučuji si ho nechat až na dobu, kdy vám bude nejméně jednapadesát.
Láska a jiné nemožnosti
Ayelet Waldman
Neznám jinou knihu, kde by byl - a navíc tak sugestivně - popsán příběh o syndromu náhlého úmrtí kojence (SIDS) a dopadech této tragédie na psychiku ženy. Na druhou stranu za úsměvné považuji epizody líčící snahy newyorských rodičů "dostat" své dítko do prestižní školky a základky - ten snobský tlak na maléhu rozumbradu byl úděsný. Zajímavá a čtivá kniha.
Třicátý pátý a další roky
Anatolij Naumovič Rybakov
Kruté a výstižné.
Na záložce a v doslovu Miroslava Zahrádky se Třicátý pátý ... definuje jako první díl Rybakovova očekávaného dvoudílného románu - pokračovatele Detí Arbatu. Vyšel někdy druhý díl Třicátého pátého? Pokud ano, pod jakým názvem?
Zrušené divadlo
Bulat Šalvovič Okudžava
Scéna návštěvy Ašchen u starého zámého Lavrentije Beriji na Lubľance kvůli Šalikovi - jak vystřižené z Abuladzeho Pokání. Tím nemyslím, že by šlo o plagiát, ale že osudy zatčených, odvlečených, pohřešovaných lidí v těch letech probíhaly jak přes kopírák.
Pohled chlapce, který hodně chápe, něco si domyslí, mnohé si vysní. Krásná a důležitá kniha!
Perla v ebenu
Boris Leonidovič Pasternak
Překrásná pocta Oděse - městu kosmpolitnímu, slavnému, s barvitým podsvětím a figurkami vybízejícími ke zvěčnění, které pro světovou literaturu znamenalo minimálně tolik, co Paříž nebo Praha. Krásné čtení, k němuž se opakovaně vracím.
Doktor Živago
Boris Leonidovič Pasternak
Jeden z pokladov v mojej knižnici - vydanie z 1969, ktoré bolo v predaji iba pár týždňov, kým ho stiahli. Prekladatelia Zora Jesenská a Laco Novomeský odviedli úžasný výkon. Kniha zodpovedá slovám autora: "... tie roky sú už dávno za nami, ale ešte vždy nad nami visia."
Faraónův písař
Alexej Pludek
Při čtení jsem měla neodbytný pocit, že autor se chce vyrovnat Miku Waltarimu a jeho Sinuhetovi, ale že mu to nejde a nejde.
Noc po fronte
Ján Rozner
Kniha je svedectvom o multikultúrnom charaktere Bratislavy za prvej republiky, o živote rodiacej sa slovenskej "inteligencie" pred a po vojne. Zábavné sú kapitoly venované redakčnej práci, úlohe čitární, príchodu oslobodzovacieho frontu a prvých kontaktov s ruskými vojakmi. Epizóda o tom, ako susedka ukradla všetok ich majetok, lebo nečakala, že by sa ešte zo "zadržovacieho tábora", predstupňa koncentráku, vrátili - to je scéna ako z Obchodu na korze! A epizóda o prvom stretnutí s homosexuálom v živote - to je literárny skvost!
Kniha má trocha zavádzajúci názov, lebo si vypožičala nadpis jednej spomienky z doby tesne po solobodení Bratislavy, čo evokuje, ako by autor spomínal iba na dobu po apríli 1945.
Túto knihu treba čítať.
Sedem dní do pohrebu
Ján Rozner
Táto kniha bola pre mňa zajavenie! Príbeh Zory Jesenskej z rozprávania rámcovo poznám, ale že sa dočkám spomienok jej (neznámeho) manžela! A naviac - akých spomienok! Osobná rovina je tu však akosi potlačená, ako slzy, ktoré dusil po jej smrti, takže ten ich záhadný vzťah je tu trochu nejasný. Predsa však svojej manželke touto knihou postavil pomník, aký si ZJ, vynikajúca, doteraz neprekonateľná slovenská prekladateľka, zaslúži.
Fascinujúce je čítanie o dobovej atmosfére po tzv. normalizácii, o tom, ako jemu i jeho manželke zrazu prestali zadávať preklady a ani platné zmluvy nič neznamenali. Čítať, ako plíživo boli vynikajúci ľudia vytláčaní na okraj spoločnosti, potichu, systematicky, mstivo ... hrozné. Objavné boli pre mňa informácie o úlohe profesora Felixa pri rozlúčke so Zorou Jesenskou, no skrátka - nevídané čítanie. Úžasné je to o to viac, že Roznerove knihy vyšli až z pozostalosti, teda že sme celé desaťročia nevedeli, akého má (mohla mať) slovenská literatúra tvorcu! Vďaka, PT!!
Často sa mi pri čítaní vynárali spomienky na Zábranove denníky.
Blažená léta, křehký svět
Robert Menasse
Hlavní postava - Leo - celá léta pracuje na díle Dějiny mizejícího vědění. Prodalo se pět knih. Ze čtení této knihy mám dojem, že i to bylo moc!
Kniha mě nepřesvědčila.
Minutové grotesky
István Örkény
Pokud by chtěl někdo vědět, co je to lágrová próza, poezie i drama, stačí si přečíst miniaturu Chuť k jídlu nebo Chléb. Mistrovská díla na 2 stránky. Čtete to 7 minut, přemýšlíte pak nad tím celý život!
Stará láska
Isaac Bashevis Singer
Už když jsem krátce po odeonském vydání četla tuto knihu, řekla jsem si, že z toho jednou bude stará láska. A je to tak, ani po více než 20 letech se na mém vztahu k reálně-neuvěřitelným příběhům Singerových postav a postaviček nic nemění. Přestože jde o texty, které vznikaly v průběhu témeř 30 let, jsou mimořádně zralé, vyvážené, i ty rané nesou typický rukopis autora.
Pozri, ako je dnes pekne! / Podívej, jak je dnes hezky!
Barbora Škovierová
I keď v Čechách už vyrástla kompletná generácia, pre ktorú je slovenčina neznáma, stále vzniká dosť slovensko-českých (a česko-slovenských) vzťahov. Z nich zrodené deti už nemajú tú jednoduchú možnosť rovnocenného kontaktu s obomi jazykmi, ako to bolo pred vyše 20 rokmi. Autorky tejto milej knihy sa snažia deťom z jazykovo zmiešaného prostredia ponúknuť "tri v jednom" - slovník slov od A do Z, kratučké veselé príbehy, pekné ilustrácie. Knižka stojí na slovách, ktorých odlišnosť českej verzie od slovenskej je najmarkantnejšia. Každému, kto chce svoje deti či vnúčatá vychovávať v rovnocenne dvojjazyčnom č.-s. prostredí, vrelo odporúčam.
Kniha o cintoríne
Samko Tále (p)
Jeden americký Slovák mi kedysi rozprával, že v ich meste nie je možné uviesť Predanú nevestu, lebo nie je možné ukázať na scéne koktajúceho Vaška ako smiešnu a vysmievanú figúrku - bolo by to vraj "politicky nekorektné". Dana Kapitáňová sa však pustila na úplne tenký ľad - smiešny hrdina je mentálne postihnutý, pričom je postihnutý "tak akurát" - dosť na to, aby spôsob jeho vyjadrovania a optika ohľadu na realitu boli vychýlené z normálu, ale pritom nie postihnutý až natoľko, že by stratil schopnosť zaznamenať všetky udalosti, osoby, charaktery, vzťahy, záludnosti. Myslím si, že všetky "špeky" v knihe vychutná hlavne ten, kto dobre pozná topografiu Komárna, slovensko-maďarské vzťahy, zažil pánov súdruhov, ktorí majú vždy tú národnosť, vierovyznanie a stranícku knižku, akú práve treba. Kniha, ktorá - spolu s Riekami babylonskými - povie o porevolučnom Slovensku azda najviac. Ale iba niekomu.