Koka komentáře u knih
Velmi příjemné překvapení.
Základní dějová linka mi připomíná román Hostující profesoři od Davida Lodge, kde se s hezkou dávkou sarkasmu zobrazuje, jak mohou univerzitní pedagogové na cizí náklady objíždět svět, planě tlachat na výměnných pobytech a přitom vystupovat jako opory společnosti.
V příběhu pana Lesse - básníka a spisovatele - je to podobné: podnikne cestu doslova kolem světa, přičemž "téměř celou výpravu mu zaplatí honoráře od pořadatelů festivalů, literárních komisí, univerzit, stipendijních programů a mediálních korporací" (s. 27). ((Podobných spisovatelských nomádů bývá každoročně plný i náš knižní veletrh.))
Nejhezčí a nejautentičtější mi připadaly epizody z Berlína a Ósaky, a vůbec - na to, že jde o amerického autora, bylo překvapující, kolik lokálních reálií a typických jevů např. z Evropy (o které občané USA většinově netuší téměř nic) autor zná a dovede případně použít. Příběh je i zajímavou sondou do sanfranciského literárního života, vydavatelských praktik a zejména do sféry soudržnosti, hysterie a histrionství, žárlivosti a vydírání, vášní a zrad v komunitě literárně činných amerických gayů - některé epizody tohoto ranku byly dojímavé, některé zas groteskní.
Četlo se to snadno - nejen že mne zaujal obsah, ale tentokrát mi velmi příjemne vyšla vstříc i velikost písma a rozteč řádků (moc se přimlouvám za takovýto formát stránek a dávám jej do pozornosti i dalším vydavatelům).
Beletrizovaná rekonstrukce vyšetřování autentických zločinů, které se odehrály na Ostravsku v 60. letech. A protože spoluautorem byl náčelník odboru kriminání služby krajské vébé, slouží zde jako ilustrace černobílé fotky z vyšetřovacích spisů. Je zajímavé číst, jak vypadalo vyšetřování, hledání důkazů a vylučování podezřelých v době předpočítačové, když např. pro zjistění přítomnosti podezřelého v dané chvíli a místě museli kriminalisté ručně vytřídit, přečíst a porovnat desetitisíce papírových neschopenek.
Docela mne to zaujalo.
Velmi milé, příjemné čtení. Doporučuji zejména čtenářům, kteří jsou z Neratovic či Mlékojed - s vysokou pravděpodobností najdou v knize zmínku o svých předcích. Autorka zde zmínila všechny sousedy, kamarády, příbuzné - bohaté i chudé, příjemné i přísné, a vykreslila nám své dětství a mládí, které bylo tak totálně jiné, než je dnešní svět. Doufám, že se mi povede sehnat další její knihy navazující na první díl vzpomínek.
Pravděpodobně každá rozvětvená rodina má své pošuky, blázny, odpadlíky, zrádce, ale i šikovné opraváře, opory, osoby, které pečují o soudržnost rodinných vztahů atd. V Šalevově rodině bylo takových lidí evidentně mnoho. A když se divné povahy ocitnou v tak vyhrocené situaci, jako bylo osídlování země a budování státu později nazvaného Izrael, je o neobyčejné příhody a situace postaráno. Když tyto ingredience zkombinuje tak skvělý autor, jako je Meir Šalev, schopný podat i docela banální situace vtipně a dramaticky, vzejde z toho tato knížka. Na jeho okouzlující a strhující prvotinu - Ruský román - to sice nemá, ale pořád je to dobré čtení.
Prekvapujúce, zaujímavé! V prvej tretine knihy hrdina pripomína akúsi indickú verziu Holdena Caulfielda, potom sa to však rozbehne do nečakaných rozmerov a okrem abstinenčného trápenia mladého Inda sa tu preberajú aj otázky dedičstva britského kolonializmu, vplyv katolicizmu v kresťanskej enkláve obklopenej hinduizmom, života v tak rozľahlej a vo všetkých aspektoch pestrej zemi, ako si ani nedokážeme prestaviť. Erotické fantázie, túžby a reálne zážitky autora majú svoje ohraničené a nie veľmi dlhé epizódy, inak je kniha plná informácií a postrehov o Indii v 60. - 80. rokoch 20. storočia. Pobavili ma aj sekvencie venované kultúrnemu "nárazu" mladého idealistického Inda s realitou vytúženého života v USA.
Som prekvapená, že kniha tu má tak málo čitateľov a tiež že z ďalšej rozsiahlej tvorby tohto autora po česky ani po slovensky nikdy viac nič nevyšlo.
Nesmiem zabudnúť pochváliť skvelý preklad Jana Kamenistého, ktorý i na tie pornografické epizódy dokázal nájsť vhodné a vtipné slovenské ekvivalenty.
Odporúčam!
Velmi dynamický příběh. Superwomen Ballardová nepotřebuje jíst, spát ani vyměšovat, stíhá paralelně vyšetřovat několik zločinů najednou a v průběhu jenom této jediné knihy je několikrát postavena mimo službu a do ní zpět vrácena - ufff! Z útulku si vezme pejska, aby jej hned druhý třetí den dala do péče psího hotelu - tomu říkám "akční přístup".
Zaujalo mne, že nejdřív proběhl pohřeb oběti té vražedné střelby (strana 157 a d.), a až pak se konala pitva toho člověka (strana 260) - hm, hm.
Ano, zvláštní, netradiční kniha - formou i obsahem. Ale - dle zdejšího procenta hodnocení soudím - silně nepochopená a nedoceněná.
Přemýšlivým doporučuji.
Za nejhodnotnější na knize považuji to střídání Formanových vzpomínek s Liehmovými odbornými filmografickými a společenskými analýzami oné doby. Jen škoda, že ten umělecko-kritický výklad Formanova díla zde končí u Přeletu nad kukaččím hnízdem, ještě jsou vzpomenuty Vlasy, ale k Amadeovi, Valmontovi, Flyntovi a Goyovi se rozbor ještě nedostal, jejich zrod následoval až po vzniku knihy.
Zaujal mne i popis procesu filmové tvorby v 60. letech, to podhoubí a vzepjetí tzv. čs. filmové vlny, konfrontace evropského a hollywoodského stylu filmové výroby.
Filmovým fanouškům doporučuji.
Po dlouhé době zařazuji nějakou knihu do rubriky "nedočteno". Nechce jí některá z vás?
Zajímavé, místy vtipné. Psaní jde (šlo) tomu studentovi podstatně lépe, než žití. Možná, až bude mít "nažito" i něco více, než jen chlastání, záškoláctví a tápání, snad napíše i nějaký zajímavější příběh - stylistické schopnosti na to má.
Divný příběh. Taková moderní verze románu Malé ženy. Jistě jej jinak vnímají náctileté čtenářky, zcela jinak jej vnímám já. Sestry Penderwickovy jsou zde vykreslené jako docela bystré, inteligentní a myšlenkově zdatné dívky (a to i ta "divná" - nejmenší, čtyřletá), respektující svého otce a jeho "pokyny", proto nedovedu pochopit, že celá zápletka jejich prázdnivého příběhu se točí kolem toho, že dívky - ani jednotlivě, ani jako soudržná parta - nejsou schopny pochopit a dodržovat velmi jednoduché a v USA běžně rozšířené a posvátné pravidlo - zákaz vstupu na cizí pozemek.
Na jedné straně je autorka vykresluje jako hodné, slušné dívky, vzdělané a citlivé, s fantazií a rozhledem, ale přitom všechny epizody knihy se točí kolem toho, že jasný, hlasitý a jednoznačný zákaz zas a znova porušují, překračují, ignorují. Tento protimluv příběhu mne docela dráždil, ale knihu jsem dočetla, abych věděla, co dávám číst naší čtenářce z "cílové skupiny". (Snad si z té jejich nepochopitelné rebélie nevezme příklad.)
Jeden z mnoha literárních příběhů, které si berou na paškál provoz sirotčinců a velmi častou snahu jejich provozovatelů obohati se a trýznit své bezmocné svěřence. (I z případů z našeho regionu se zdá, že majitele různých "pečovatelských domů" nadále často vede touha po zisku v kombinaci s ponižováním a ubližováním klientům - v tom je tento knižní příběh nadčasový.)
Příběh Nanynky a Málinky je místy dětsky jednoduchý, překvapily mne však některá docela drsná místa, třeba pestrá paleta tvrdých výhrůžek fyzickou likvidací zákeřné Klotyldy.
Titulní hrdinky byly poněkud pohádkově odvážné a chytré, lhářka Pondělníčková opravdu velmi uvěřitelná - jakoby si autorka vzala námět z nějakého reálného dobového příběhu, kde "systém" selhává a o šťastný konec se postarají až indiviuální zásahy hodných lidí.
Omar Chajjám je u nás všeobecne vnímaný ako autor poetických i sarkastických štvorverší a milovník vína. Kniha uzbeckého autora však z nemnohých dostupných úlomkov Chajjámovho diela z mnohých dobových prameňov z 11. storočia predstavuje slávneho perzského básnika predovšetkým ako učenca, vedca, matematika a astrológa, ktorý do tých dnes preslávených štorverší (tu vo vtipných prekladoch Ľuba Feldeka) vkladal hlavne výsmech, iróniu či svoje povzdychy nad hlúposťou a obmedzenosťou okolia.
Autorovi sa zdatne podarilo vykresliť ten priepastný konflikt medzi povinnou, nariadenou a štátom (i udavačmi) kontrolovanou vierou v Alaha a vedeckým bádaním, ktoré potrebuje byť nespútané a slobodomyseľné.
Páčilo sa mi, ako Iljasov časovo zasadil príbeh dlhého a konfliktného Chajjámovho života do tej doby, v knihe vykreslil i mocenské boje vtedajších vládcov Perzie a okolia, ich vzostupy a pády, stálé intrigy, miešanie národov, zvyky a štýl vtedajšieho života.
Kniha je plná mien nám neznámých arabských učencov (poznala som z nich iba meno Avicenna) a ukazuje, aké obrovské myšlienkové bohatstvo, množstvo vynálezov a poznatkov vzišlo z vtedajšieho arabského sveta, a aké len mohlo vzísť - nebyť udúšajúcej muslimskej viery.
Dnes bychom stav hlavní postavy této knihy nazvali "postraumatický šok". To, co zažila ve varšavském ghettu, na útěku v lesích a v četných koncentrácích, ji ani ve svobodné Francii neopouští. Postavy rodičů a manžela, kteří se z koncentráku nevrátili, ji na každém kroku provázejí, radí a komentují. Je ve světě ztracená a všechny pokusy o zakotvení selhávají.
Příběh začíná jako snová báseň, ale končí poněkud banálně a uboze - nejen dějem, ale i stylem podání.
Poutavé, no tíživé čtení.
Sborník určený Františku Janouchovi k narozeninám obsahuje životopis jubilanta, vyznání a laudatia jeho přátel a kolegů, některé ukázky jeho bohaté a nesmlouvavé korespondence. V nedlouhé samostatné kapitolce jsem však našla ten nejdramatičtější příběh ženy, jaký jsem snad kdy četla - příběh jeho manželky Ady Kolmanové. Pokud by někoho zajímala tragická ukázka toho, co bylo možné zažít (a přežít!) v Sovětském svazu v 30. až 50. letech 20. století, tak výmluvnější příklad asi nenajde. Opravdový životopis paní Kolmanové Janouchové předčí všechny beletrie, jaké se jen kdy na téma "žena v soukolí totality" zrodily.
Ojedinělý případ kombinace detektivky, historického románu, love story a společenské analýzy české společnosti v letech Protektorátu. Zdařilé, poutavé, místy poněkud překombinované, ale v zásadě přijatelné.
Zvrácenost vražedných praktik si nezadá s nejnechutnějšími severskými krimi, popis slavného "boje o rozhlas" působí velmi autenticky, včetně zobrazení převlékačů kabátů a budovatelů příštích kariér "za zásluhy" (= pořizování písemného seznamu obránců pro příští využití). Jen ta hrdinná tanečnice mi nějak nesedla, ale celkový příznivý dojem z příběhu mi nedovedla pokazit.
Texty primárně určené pro ústní podání, na pódiu doplněné gesty, dikcí, mimikou, najednou přepisem na papír hodně ztratily z toho původního vyznění. Ale stejně se zde najdou mnohé "veliké pravdy", vtipné a moudré postřehy, výroky hodné citace, originální pointy.
Staněk je sice oproti Čermánkovi vulgárnější, jadrnější, útočnější, silně nekorektní vůči ženám, menšinám, atd., ale také jsou jeho "příhody" více zakotvené v době, kdy vznikly, což je místy činí - z dnešního pohledu - již méně aktuální resp. pro dnešního a budoucího čtenáře nesrozumitelné.
Některé epizody tak odvěje čas, ale myslím, že mnohé bude možné číst a pobavit se nimi i po letech.
Dokud jsem to četla jako "reálný příbeh, který by se mohl někomu stát", hrozně mi všechny postavy lezly na nervy a nejvíc autor tou svojí neschopností zvládnout napsání dopisu tak, jak se píšou dopisy mezi blízkými lidmi.
Ale když jsem zakrátko přijala názor, že jde vlastně o přepjatou grotesku, místy až parodii, v níž chtěl Oz vylíčit různorodé typy aktérů, kteří nedovedou být ani spolu ani bez sebe, a stav izraelské společnosti v 70. letech, pak se mi to už četlo dobře a rychle. Zejména komunikace mezi právnickou kanceláří a klientem byla skvělá!
Jakkoliv je mi líto, že dílo tohoto autora je už navždy uzavřeno, jsem vlastně ráda, že se nedožil dnešních dnů a událostí, které v knize předvídal.
Spomienky Ľudmily Šimonovičovej - Dvořákovej, publikujúcej pod menom Zuzka Zguriška, ma nesmiene zaujali. Čítala som ich síce v češtině, takže textu chýbal pôvodný kolorit, taký typický pre diela tejto spisovateľky, preslávenej záujmom o jediný írečitý región. Jej spomienky sú - samozrejme - selektívne, vyzdvihla, čo sa hodilo, zamlčala, čo bolo treba zamlčať, ale aj tak - je to skvelý dokument o dobe, veď prežila skoro celé 20. storočie!
Podobne ako v spomienkovej knihe Janka Blaha Zo skalického rínku sa aj v Zguriškiných spomienkach nečakane objavujú obdivné a pochvalné spomienky na Vlada Clementisa, ktorý pritom - v dobe vzniku a vydania oboch kníh - bol doslova exkomunikovaný zo slovenských dejín! Žeby to bolo cenzorom uniklo? V každom prípade knihu odporúčam záujemcom o obdobie zrodu Československa, 1. republiky a Slovenského štátu (niektoré podmienky personálnych výmen medzi Protektorátom Čechy a Morava a Slovenským štátom boli pre mňa veľmi prekvapujúce!), ale hlavne pre myjavských rodákov by to malo byť "povinné čítanie".
Velice silné, obdivuhodné myšlenky. Statečný muž.