Kochy84 komentáře u knih

Jednohubka, možná spíš ilustrovaná povídka než kniha.
Nicméně, umím si představit, že bych měl knihovnu plnou podobných jednohubek plných glosuící moudrosti a otravnosti starého pána Winterberga, jistě je mnoho jiných měst, kudy procházela historie Evropy i jeho. Nedávám plně hodnocení, protože podobně jako on nemám příliš v lásce italské slunce a spíš tíhnu k baltskému severu.
Dej kniha vpodstatě nemá, je to myšlenkový pochod u piva s překvapivým množstvím různých odboček a větví. V Červeném trpaslíkovi by řekli úsporně "všichni jsou mrtví, Dave." Ale jen Winterberg vám prozradí, jaké se z nich stanou mrtvoly..

2 21.04.2024

(SPOILER) Protože měl Zdeněk Svěrák narozeniny (stejně jako J.A. Komenský, tedy na den učitelů,) řekl jsem si, že je vhodná chvíle doplnit si tenhle čtenářský rest. První dvě knížky povídek jsou pro mě takové to feelgood čtení, jsou dokonce chvíle, kdy se přistihnu, že mi některá z povídek "najede" a já na ni začnu myslet i několik let po přečtení. Zajímavé. A Zdeňkovi Svěrákovi bylo letos na den učitelů 88 let. A je v takové formě, kterou mu musí každý závidět.
Zatím poslední povídková knížka je takový zlatý standard. Vlastně mě v knížce nečekalo žádné veliké překvapení, možná mrazivá pointa povídky Řeky, která trochu koketuje s detektivkou, ale jinak je to standardně dobrý Svěrák. Povídky jsou skvěle napsané, vypointované, trefné popisy psané krásnou češtinou, některé ze života, jiné vyfabulované, postavy živé a plastické, city až hmatatelné.
Budu se ke knize vracet jako k těm předchozím dvěma? Nejspíš ano, ale nebude to hned.
P.s. na závěr knihy si můžete přečíst báseň, ve které se autor nechává unášet myšlenkovým pochodem, kdy přirovnává stavbu socialistické tribuny ke stavbě plachetnice, kterou pak lidé shromáždění na náměstí odfouknou. Snad jsem nebyl sám, koho při čtení napadl předfilm k Monty Pythonovu Smyslu života, kde podobným způsobem "ožije" budova pojišťovny a účetní se promění v piráty.. pokud bych měl někdy v životě možnost se se Zdeňkem Svěrákem na chvíli znovu setkat (poprvé a zatím naposledy se tak stalo, když mi bylo sedm let a odhaloval u nás ve vsi pamětní desku, že v hospodě Jara Cimrman nepřenocoval, podepsal mi tehdy knihu Tatínku ta se ti povedla, ale to je jiný příběh), rozhodně bych se ho na to zeptal.

31.03.2024

Cca deset let zpátky jsem slyšel rozhlasovou adaptaci téhle knížky s Václavem Postráneckým v roli Pata Hobbyho. A bavila mě. Dokonce tak moc, že jsem do své běžné mluvy zařadil několik "hlášek" té tupoučké herečky, co se nikdy nenaučila správně anglicky a vystačila si se dvěma větami "myslím, že je to báječné" a "musím teď odejít". A když mi jedna nedaleká knihobudka přihrála útlou knížečku s povědomým titulem, neváhal jsem ani na vteřinu.
Po přečtení musím bohužel konstatovat, že podobně jako v případě Haileyho Letu do nebezpečí udělali čeští rozhlasáci z průměrné až podprůměrné knížky klenot.
Ono to teda není úplně zlé, ale povídky jsou dost krátké a Fitzgeraldovi navíc dost místa zabírají různé popisy, vzpomínání, nicneříkající a nikam nevedoucí historky a dost často se stane, že se pointa jaksi nedostaví. Podle doslovu byla knížka psaná na úplném konci FSF života a vycházela původně jako časopisecké příspěvky jednou za týden. Možná, že kdyby dostal od vesmíru trochu víc času, mohl si s nimi před souhrnným vydáním dát trochu větší práci a nemusel to nechat až na zaměstnance Českého rozhlasu na začátku devadesátých let.
Ale klidně si to přečtěte, zvlášť jestli vás podobně jako mě nebaví válečné knížky a potřebujete si splnit výzvu, tahle knížka se za války odehrává, akorát to v Hollywoodu vnímají tak, že do každého filmu musí naroubovat někoho kdo jde válčit do Tichomoří nebo do Evropy.. Ale já bych si to uznal.

25.03.2024

(SPOILER) Momentálně za největší slabinu knížky považuji to, že se o ní nemluvilo v seriálu přátelé, protože jsem si myslel že jo, když tam někdo nějaký čas bydlel s opicí. Nevadí, přečtu si Králíčka Smetáčka.
Ale k věci.
U těch klasik tak nějak člověk tuší co dostane, filmy všichni známe, i proto mě překvapilo, že je knížka vlastně docela jiná. A je třeba si to přiznat, oproti filmu ze šedesátých let vlastně o dost slabší.
Líbila se mi trochu odlišná pointa, vyprávění postavené tak, že vesmírná loď zachytí "láhev" se vzkazem a pak si ho čte, divně naopak bylo to, jak cizí planeta v cizí galaxii vypadá vlastně jako úplná země s jediným rozdílem a to jsou ty opice. A většinu času jsem při čtení (poslechu, mimochodem geniálně načteno Davidem Novotným) přemýšlel "no jasně, oni jsou vlastně na zemi jak to bylo ve filmu", ale ne, mýlil jsem se. Kniha Planeta Opic se skutečně odehrává na Planetě opic. Co mi přišlo úplně mimo, to bylo seznámení s historií prostřednictvím "rozmluvení člověka v laboratoři", protože když už si každý z nás nese v genech nějaké zkušenosti, které se projevují jako instinktivní chování ve vypjatých situacích, proč by nebylo možné z něčího mozku vytáhnout 7000 let starý deníkový zápis slovo od slova, že ano, vždyť je to úplně logické.
No nic, přistupuju ke knize jako ke klasice, která byla mnohokrát použita v dalším rozvíjení tématu, takže rozhodně nebudu mluvit o zklamání, jsem rád, že jsem si na stará kolena doplnil vzdělání, ale zůstanu v tomhle případě u filmů. A nebo u muzikálu co byl v Simpsnech (Dr. Zeus Dr.Zeus, oo, Dr. Zeus.)

3 16.03.2024

Příjemná jednohubka na nedělní odpoledne. Nečekejte nic hlubokého, nicméně pár typických Weirovských momentů (rozuměj, dívá se na něco totálně pohádkového totálně vědecky) tam je a jednou jsem se od srdce zasmál. Ale jinak je to celkově zapomenutelné.

1 03.03.2024

Tohle je skvělá knížka. Moji kluci se ihned po dočtení dožadovali znovučetby a úplně nejraději by byli, kdyby byl třeba nějaký další díl. Nechystá se?
Pan inženýr rozumí řeči strojů a dokáže jim pomoct, aby byly šťastnější. Stroje mají totiž nejen duši, ale i více či méně realizovatelná přání, které jim pan inženýr pomáhá plnit. Ať už se jedná o mašinku z trati na Kolín, která trpí tím, že po cestě nemá moře, bagr, co by rád kromě lžíce ještě příbor, protože přece není buran anebo auto, které se vždycky s nějakým skamarádí, ale z povahy věci není možné, aby nově nabyté přátelství zpečetilo přátelskou herdou do nárazníku.
Příběhy jsou krásně hravé, ale odehrávají se v našem světě, není to takové divné dada jako byly nedávno bagry od pana Stančíka. Pan Inženýr je skoro až reálná postava se spoustou charakterových chyb, ale hlavní jeho motivací je páchat dobro. Navíc ty ilustrace! Vhrsti je jeden z mých nejoblíbenějších naivních malířů a on byl vlastně hlavním důvodem, proč jsem při nákupu na nejmenovaném serveru plném bazarovych knih přihodil do košíku, když jsem dětem dokupovat další knížky od Sekory (mimochodem, narozdíl od pana Inženýra je ani jedna nezajímá.)
Dlouho jsem nebyl z dětské knížky tak nadšený, máte -li kluky kolem šesti let, kteří mají rádi bagry a další stroje, příběhy pana Inženýra můžu jen a jen doporučit.

1 03.03.2024

Knížka, která vám pomůže probudit kreativitu.
Ono tam není vlastně vůbec nic nového, autor jen předkládá různé tipy, které právě jemu dobře fungují. Některé si do života odnesu, některé zapomenu, některé dávno používám. Tak už to bývá. Některé zestárly, přeci jen díky rozmachu sociálních sítí působí části o blogování na jednu stranu úsměvně, na druhou si člověk zasněně odfrkne s tím, že ta doba tehdy vlastně měla něco do sebe.
Jinak co opravdu oceňuji, to je kreativní práce s knihou jako takovou. Muselo to vypadat nějak takhle:
Autor: "Tady máte rukopis"
Nakladatel: "Ale to má jen dvanáct stránek, měl jste odevzdat knihu."
A: "To je kniha, vidíte, sešil jsem to sešívačkou."
N: "Ale to je na knihu strašně málo, nemůžete ještě něco připsat třeba?"
A: " nakreslim vlastní obrázky. A dáme tam pár fotek dopravních značek. A můžeme zvětšit řádkování. A vždycky čtyři stránky vynechat. To půjde."
N: "tak jo."
Vážně, rozsahem mi to připomnělo dětskou knihu od Manyho a Bernarda Blacka O slonovi, který ztratil balón. Ale kreativní to bylo, o tom žádná.
Ještě zbývá dodat, že jako správný umělec jsem tu knihu ukradl. Doslova, Svému šéfovi, půjčil mi ji totiž už před strašnou dobou a já jí přečetl teprve dnes. Ten bude překvapený až se mu zase vrátí...

1 20.02.2024

Ale jo, bylo to takové nekonfliktní, milé, lidské, zjevně pravdivé a ze života. Trochu tomu chyběl nějaký hlubší příběh, prostě se vzpomíná, občas se něco vysvětlí mladšímu čtenářstvu (co je to Tuzex třeba) a zase se vzpomíná.. Prostě knížka, při jejíž čtení se budete usmívat a už se k ní nikdy nevrátíte. Pokud jste ovšem z Brna, přidejte si minimálně jednu hvězdičku.

13.02.2024

(SPOILER) Tak nevím, dlouho jsem nečetl knížku, která by měla 100 stran a přitom byla tak tlustá. Ač poměrně lehké téma, vyžadovala po mě naprosto pozornost a mnohdy jsem se ve čtení musel vracet zpátky, abych zjistil "aha, tady asi dva týdny nic nepřidala, takže jsme se ocitli výrazně dál.."
To je totiž rozdíl mezi literárními deníky fiktivních postav (Mladí v Hajzlu nebo Adrian Mole) a pouhým sebráním blogových příspěvků. Deníky jsou psány tak, aby vám celá knížka dávala nějaký smysl, někam směřovala, byla nějak vypointovaná. Blokové knížky jsou o tom, že se seberou už existující příspěvky a vydají. Když to čtěte na internetu stejným tempem jako autorka píše, může to být dobré, v knížce se ale ukáže, že byly období, kdy se toho třeba moc nedělo. Anebo dělo ale nepsalo se (narození dalšího dítěte např.) A proto nám celá knížka konci tak nějak do prázdna. To ale není případ jen Ženy filmového kritika, podobným neduhem trpí většina "sebraných statusů".
Já blog Ženy filmového kritika nesledoval. Dozvěděl jsem se o ní díky divadelní hře (tu jsem neviděl,ale věřím, že může být výrazně lepší než knížka), rekl jsem si, že by mě to mohlo bavit. No, mýlil jsem se. Jak jsem psal v úvodu, dlouho jsem nepotkal knížku, která by byla tak tenká a tak tlustá zároveň. Kritik je pracovně velmi zaneprázdněný, paní je doma s dětmi, někdy vzpomíná na staré časy, někdy, jak už to tak bývá, pochlastává, často glosuje manželovu práci, jeho životní postoje a chování. A tady mám práce problém, že nevidíme tu druhou stranu, kladl já si při čtení otázku jak by asi moje žena psala o mně, měl bych zkontrolovat jestli něco takového taky nedělá.
V knížce je o přesto pár momentů, kde jsem se smál nahlas (naposledy třeba WhatsApp skupina děvčat z ulice), ale nějak jsem doufal, že jich bude víc.
Knížka samotná je naprosto vymazlená po grafické stránce, autorkou ilustrací je Toybox.

1 11.02.2024

(SPOILER) Tohle je 5* z nostalgie. Š+G znám nazpaměť od útlého dětství, knížka patřila k mým nejmilejším přírůstkům naší venkovské knihovny a od nějakých, řekněme devíti let, jsem jí přečetl třeba dvacetkrát. Kromě toho jsem jeden čas sbíral cokoli Š+G zanechali v audio podobě, šíleně prostříhanými vinyly počínaje (dneska s odstupem času tehdejší cenzory chápu, některé věci aby mohli vydat, musely přijít na řadu nůžky.), Pupakem a Besidkami konče.
Ruku na srdce, povídky mají velmi proměnlivou kvalitu, jedno je ale spojuje. Perfektní cit pro jazyk, pointy (možná někdy trochu kostrbaté) a humor, mnohdy velmi černý. Bylo vidět, že je psali mladí kluci (Grossmann umřel ve třiceti letech) s láskou k češtině a nenávistí k hlouposti, omezenosti a vládnoucí garnituře.
Jako děcko jsem nejvíc oceňoval takové ty "Dada" povídky ze školního prostředí, plné hlášek a trefně vypozorovaných situací (výchovný koncert, branné cvičení, pozemky, doktor Zelí a jeho výlet do Zoo a pod.), už v raném věku mi ale přišlo divné, že se školní výlet v Plzni má zabývat švestkami a jejich proměnou v alkohol, tady jich zase tolik neroste. (Z téhle povídky si ale beru často větu "Jak můžete sedět celý den v hospodě když venku tak krásně prší")
Někde jsou to vysloveně karikatury - Quido shání nevěstu, Výlet do hor, Můj první klobouk (chlapec co zabránil vlastní hlavou vlakovému neštěstí a od té doby má hlavu ve tvaru elipsy, takže mu žádný klobouk nepadne, desim se dne kdy to dá někdo zpracovat ChatGTP)...
Některé jsou vysloveně satirické, až mi není jasné, jakto, že tehdy vyšly ("Kosmonaut, to bys zapsal, viď, Paďoure..")
Jak se říká, že stará láska nerezaví, v tomhle případě to naprosto funguje. Četl jsem povídky asi po patnácti letech a bavil jsem se královsky. A zároveň mi bylo trochu smutno nad osudem téhle geniální dvojice, protože po tom, co Jirka odešel, Slávek už nikdy nebyl jako dřív. Proměnil se v přísného učitele (prý mu dokonce přezdívali Medvedar) a i když se Sobotou a Nárožným, později pak s Krampolem nebo Klukovou či Bubílkovou udělal ještě spoustu srandy, už to bylo jiné, chyběla tam ta klukovská odvaha napsat cokoli, třeba o tom jak ve vinohradském činžáku vykrmovali prase.

6 07.02.2024

Nebylo to zlé, ale zoufale neoriginální. Hlavní postava byla navíc neuvěřitelně nesympatická a několikrát během čtení (poslouchání) jsem mu přál něco zlého. Tím, že se díváme na svět jeho očima, vlastně nevíme nic, protože jakýkoli popis by byl vlastně vyzrazení vojenského tajemství, místo toho nám jsou předkládány dlouhé a relativně nudné úvahy o lidském údělu.
Utopie jsem četl bezesporu lepší, tím, že mi to do ucha četl pan Matásek to nepovažuji za ztrátu času, ale víc než průměrné hodnocení si dle mého názoru knížka nezaslouží.

02.02.2024

Hodně silné, hodně depresivní. Pro mě navíc s přidanou hodnotou západočeských reálií. Jsem nadšený a to ani nemám rád houby!

13 22.01.2024

Dětem by se před spaním mělo číst. Opravdu. I za cenu toho, že musíte po padesát večerů číst pořád dokola knížku o dvanácti stránkách s příběhem ztraceného papuchalka, případně dementního králíka Binga, který nikdy neposlechne dospělého, ale oni to za něj pak vyřeší. Dětem se má číst, ale když předemnou ležela výzva po tisícprvní číst o klukovi, který si myslí, že má slona, přikázal jsem tu moderní oceňovanou literaturu uklidit s tím, že "Teď vám kluci ukážu co jsem jako malý četl já!"
Protestovali, ale dali Ferdovi šanci a on si je získal!
Přitom kdybych to měl nějak shrnout, Ferda je vlastně neskutečně otravný, je to takový ten Hanzlík že Slavnosti sněženek. "Čemu nerozumíte, pánové? Máte štěstí že jdu kolem". (Dobře, narozdíl od Hanzlíka to ale obvykle fakt opraví). Knížka je místy dost rasistická, násilná a rozhodně je potřeba ji zasazovat do kontextu doby. Ferda třeba bez konsenzu osahává Berušku, ta si to ale nenechá líbit a Ferda končí v poutech. Ferda si totiž vzal do hlavy, že ji sbalí tím, že ji sežene koně. Nevyšlo, a Ferda musel do vyhnanství, ukázalo se totiž, že omezoval na osobní svobodě šneka a navíc ho před ostatními zesměšňoval. Je tohle vhodný idol pro naši mládež?
Na druhou stranu, celou druhou třetinu knížky tráví Ferda v otroctví. Tady je právě ten rasismus, Ferda je chycený hnědými mravenci, kteří se z nějakého důvodu chovají jako pionýři, a ti ho prodaji na práci. Ani to nejdřív neměli v úmyslu, ale kšeft je kšeft. Když ale Ferda zvelebí půlku lesa, je za pomocí dvou kamarádů (co se v knížce vyskytují tajemně jak nějaké postavy z Dana Browna) čas vrátit se do mraveniště.
Tady Ferda vylepší místní práci s mládeží, nachytá mšice, aby bylo co do capartů, málem rozpoutá válku se sousedním mraveništěm, jasně, začali si. Ale když pak přišli s prosíkem (Ferda jim poslal jasný vzkaz), došlo i na rozšiřování té správné genetické informace a Ferda místo genocidy inseminuje.
Je to zkrátka borec, ten Ferda. A díky Katovně divadla Sklep víme, že je tahle knížka lepší než Bible. (A to jsem se v těch postavách chvílemi neorientoval a i tak s nimi souhlasím.)
P.s. Jazyk knížky je boží! Jestli mě děti někdy donutí koupit nějaké další zvíře, musí se jmenovat Ťutínek! :)

8 15.01.2024

Krásně divná knížka. Neuvěřitelné množství různých nápadů, podivných postav a (asi?) magického realismu.
Nebylo snadné se do ní začíst, dostal jsem se zhruba do třetiny a odložil jí. A když jsem se pak asi o rok později ke knížce vrátil, zjistil jsem jak moc dobrá je. A jak originální. Ani si nevzpomínám, kdy naposledy jsem při čtení nějaké knihy zažil Gotta, rozuměj, pocit "tak tohle jsem opravdu nečekal" a tady se to minimálně dvakrát přihodilo. Úplný závěr je pak mrazivý, chladný a lepkavý jak stěny dolů na uran.
Po přečtení mám chuť navštívit Jáchymov. A kniha mě donutila googlit co je pravda a co fikce, takhle dobrá je!

5 15.01.2024

(SPOILER) Tohle vůbec nebylo zlé. Brutální severská detektivka z Ostravy. Vlastně ne, severská detektivka by vám dovolila udělat si vztah k vyšetřovatelům, tady se to nějak nedařilo. Naopak ty "zlé" postavy jsou prokreslené do detailů, dovídáme se jejich motivace a pozadí staré mnohdy i desítky let, ačkoli kniha není takovou tou tradiční "dávnou křivdou".
Bavily mě mnohé Ostravské reálie, potěšilo mě, že si ještě některá místa dokážu celkem živé vybavit a že ještě rozumím "po jejich", ačkoli je to už pomalu deset let co jsem v Ostravě trávil delší pracovní čas.
Jinak kdybych to měl shrnout, je to hodně brutální, plné třídní nenávisti, nízkých pudů a zbytečného násilí. Rozhodně si rád přečtu další autorčiny knížky.

4 28.12.2023

Jasně, dneska už nemluvíme tak vzletnými jazykem jako za času páně pana profesora, ale zase máme poměrně výstižné a úsporné slovo, které se dá na tuhle knihu použít a které mě napadalo celou dobu co jsem ji dětem po dva dlouhé večery předčítal. To slovo jistě taky znáte a je to: "WTF?"
Co to sakra vlastně bylo? Přišlo mi to jako takové ty improvizační komedie, kdy herci musí sehrát scénku na základě něčeho co na ně zařve někdo z publika a tak si objednávají tygra ve Starbucks v Petrohradě. A v ten okamžik je to možná vtipné a zajímavé, ale není to úplně přenositelné. A věřím, že takhle nějak to muselo být.
"Tati, my už nechceme poslouchat o Frodovi jak někam nese prsten, vždyť pořád někam jde"
"A co byste si představovali jiného?"
"Něco kde není Sauron, pak se v noci bojíme. Něco kde jsou medvědi a žirafy."
"Žirafa nemůže být hlavní postava, co třeba pan Blahoš?"
"Ano, a mohl by mít velikánský klobouk a bydlet v domě na kopci."
"Skvěle! A ta žirafa bude jeho mazlíček."
"Ano, tati, to je skvělý nápad."
"A mohl by třeba celou pohádku někam jít!"
"Tatiii.. "
"Dobře, pojede autem."
"To je skvělý nápad, to tam hned dojede a nebude to mít tisíc stránek."
"Zase mi chcete děti vyčítat ty orly? Kolikrát vám mám vysvětlovat, že je prostě nemohli odnést až do Gondoru, to by prostě nešlo."
"My víme, tati. Alespoň tam nebyla žádná školní látka."
"Výborný nápad, děti, přidám vám do pohádky účetnictví a zbožíznalství."
Takhle nějak si to představuji, že pan Blahoš prošel na svět. Je to celé hodně britské, Krásným jazykem napsané, smysl to vůbec nedává, ale je to neuvěřitelně originální, vždycky se stane přesný opak toho co byste čekali. Nicméně, děti to moc nebavilo a mě osobně ty kostrbaté věty taky občas lezly na nervy. Takže průměr, ale jak mě nebavilo jiná díla JRRT, pan Blahoš můj postoj nezměnil.

1 17.12.2023

Zajímavé. Čekal jsem něco úplně úplně jiného. Čekal jsem něco absurdního s prvky černého humoru a ono ne, dostal jsem citlivě a krásným jazykem napsanou rodinnou ságu s důrazy na rodinné tragédie. A je to možná ještě mnohem lepší než jsem čekal.
Pokud máte rádi audioknihy, doporučuji vám, načetl ji sám autor.

4 14.12.2023

Jednohubka na půl hodinky. A vlastně docela dost povedená.
Jsem generace, která vyrůstala na Čtyřlístku, takže paní Lomová pro mě hodně let byla "Tak jak kreslí Anču a Pepíka". Ani nevím proč mě tak dlouho její dospělá tvorba míjela. Až nedávno na mě v Levných knihách vybafla Anna a že prý chce skočit. A to za tak lákavou cenu, že nešlo odolat.
Přemýšlím, co bych ke knize napsal aniž bych nějak moc spoileroval. Je to svěží, čtivé, rozhodně zajímavé. Na druhou stranu je to místy dost nepravděpodobné, bláznivé, vyřešení "temné " zápletky je blíže k tomu Čtyřlístku než třeba k nějakému detektivnímu thrilleru. Ale celkově to šlape, kresby jsou doslova nádherné a jestli máte někde v blízkosti Levné Knihy, šedesát korun rozhodně obětujte, tahle knížka za to stojí!

4 13.12.2023

Hned na úvod bych asi měl říct, že jsem čekal trochu víc. Hlavně že začátku jsem měl trochu problém se do knížky začíst, uvědomit si co vlastně je v té alternativní realitě jinak. Byl odsun, ale ne všech. Někteří zůstali, ale jsou z nich občané druhé kategorie. Teď máme rok 1990, celá země se připravuje na svobodné volby. A do toho se demonstruje, mlátí se skinheadi s Němci a celé je to takové nějaké zvláštní..
Pak se ale knížka docela rozjede, objeví se klasická "stopovačka", takové skoro pátrání po viteálech dalo by se říct, hledání starých křivd a zločinů a to všechno na pozadí skvěle vykreslené atmosféry, kdy opravdu mráz běhá po zádech.
Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale dám čtyři. Takové trochu horší 4.

5 10.12.2023

Na tuhle knížku musí být nálada. Byly dny, kdy jsem se začetl a dobře bavil, pak byly dny, kdy jsem jen nevěřícně kroutil hlavou jakože "ušli jsme dlouhou cestu, jestliže se naši předci smáli tomu, že si někdo plete slova v nemateřském jazyce." Holt není každý den posvícení.
On i charakter knížky - krátké "příběhy", které se začnou poměrně rychle opakovat - profesor záda nějaké téma, třída komolí slova, nejdřív málo, pak víc, pak se začnou dohadovat, vstoupí Kaplan a se suverenitou sobě vlastní začne svérázně obhajovat svoji pravdu. Třeba "Ementalska sýra, má v sobě díra." Profesor Parkhill dává hlavu do dlaní a je zase o něco blíž k nějakému zoufalému činu, třeba skoku z nějaké výškové budovy.
Přesto je to dobrá knížka. Je to klasika, klenot humoristického žánru. A navíc, má v názvu místnost!
A abych nezapomněl, klobouk dolů před překladatelem panem Přidalem. Osobně si myslím, že musel místy vlastně napsat úplně novou knížku, dost by mě zajímal originál, jen se obávám, že jsem na tom s angličtinou zhruba podobně jako pan Studniczka nebo Rosa Mitnick.. tak nic.

6 28.11.2023