Kochy84 komentáře u knih

Když jsem před dávnými časy objevil server www.prigl.cz, pomáhal mi přežít těžké dny na korporátní židli. Zatímco v open Space kolem mě probíhal čilý ruch prodeje keramických dlaždic, já zíral do monitoru a říkal si "jak je možné, že tu bezmoc a šeď kolem mě tak přesně popisují." Prace mě ubíjela, ale vypadalo to, že z ní není cesty ven.
Později jsem korporát opustil (propouštíme tebe, protože jsi nejmladší z kanceláře, není to nic osobního) a musel jsem opravdu začít pracovat, takže na čtení Priglu už nějak nezbýval čas. Přesto jsem tam před nějakým časem zavítal a zjistil, že existuje (bohužel beznadějně vyprodaná kniha), tu jsem od té chvíle dlouho sháněl a protože se zadařilo, mohl jsem se letos konečně pustit do jejího přečtení.
Pokud je váš život dobrý (anebo si to myslíte), nečtěte to. Pokud nemáte smysl pro humor a ironii, nečtěte to. Pokud vám není příjemné číst o zoufalých existencích z lepších společností ale i nejhlubších spodin, nečtěte to.
Já si alespoň dost často říkal "sakra to je přesné", na několika místech knížky jsem se tak trochu poznal a priznejme si to, i trochu zastyděl. S několika málo částmi nemůžu souhlasit, třeba závěrečný rozhovor s Davidem Graeberem mi přišel až moc doleva, zbytek je ale třeskutě přesný a oceňuji hlavně neuvěřitelnou schopnost autorů bez vážnějšího citového zabarvení popisovat všední život kolem nás z úhlů ze kterých se nikdo jiný nedívá.

4 10.04.2023

Knížku jsem četl v dětství a nebavila mě. Nedávno o ní někdo mluvil v souvislosti s připravovanou počítačovou hrou a já si uvědomil, že je možná čas na znovupřečtení.
V mém srdci má Lem hodně důležité místo. Počínaje bohatě ilustrovanou bichlí s názvem Astronauti (a napínavou gramodeskou na motivy téhož, kterou jsem jako kluk sjížděl pořád dokola) přes grotesky o robotech, které narozdíl od Asimova mají duši až po totální LSD trip Futurologický kongres. Jenže Nepřemožitelný podobné kvality nemá. Je to útlá knížka totálně o ničem, postavy vás nenadchnou, jsou zaměnitelné, planeta je nudná, nebezpečí příliš abstraktní, těch 200 stránek se vleče tak, že jsem se na konci musel nutit abych to už dočetl.
Nicméně hodnocení knížky ukazuje, že problém bude spíš ve mě. Beru to tak, že jsme se tady s panem Lemem prostě nepotkali, to se může stát. Uvidíme jak dopadne ta hra.

2 10.04.2023

K trilogii o Helence Souškové se jednou za pár let nepravidelně vracívám a vždycky mě překvapí, jak v knížkách objevuju nové a nové věci tím jak stárnu. Tenhle díl je asi můj nejoblíbenější. Helenka má před maturitou, tříská to s ní, chce dobýt svět skrzevá umění, tahá se po hospodách s podobně smýšlejícími spolužáky a kolem ulpívá tvrdá normalizace. Pro mě jako kluka narozeného v roce 84 je docela těžké představit si, jaké problémy vám mohl způsobit vtipný nápis na tričku nebo večer studentské poezie (mimochodem docela přesně si umím představit co se t asi recitovalo, protože jsem podobné věci psával taky. A doufám že je nikdy nikdo nenajde,bylo by to hrozně trapné.). Ale i výrazně závažnější skutečnosti, třeba jaké to pomalu 40let po válce bylo být nemanželskou dcerou "té komediantky a toho žida."
V některých chvílích jsem si říkal, jestli není Helenka přecijen až moc veliká kráva, ale je to vlastně deník, díváme se na svět jejíma očima. I proto jsou možná trochu nejasné motivace její matky a její afektovanost jistě nemusí být tak opravdová, ale Helenka to prostě takhle zapsala. Co už.
Tak zase za pár let. A já jdu na třetí díl.

10 01.04.2023

A o čem to je? O tom, jak si dva univerzitní profesoři na půl roku vymění místo mezi Anglií a Amerikou. A celé se to odehrává v roce 1969.
Takhle to zní strašně suše, ale je to skvělé. Je to satirické, plné černého humoru, některé postavy jsou karikatury nastavující zrcadlo pokrytectví, je to plné absurdních situací, prohnilosti akademického i normálního světa ale hlavně to celé dokonale funguje i po těch bezmála šedesáti letech. To je vlastně docela špatná zpráva, že se v mnoha ohledech nic nezměnilo. Možná tu nemáme tolik hippies, ale takové letadlo jako v úvodu knížky může klidně letět třeba z Polska. A řešení rodinných krizí obou pánů dle této knihy by v dnešní době bylo taky dost kontroverzní a to prosím žijeme v éře Výměny manželek.
Knížka trochu baví i v dalším plánu a tím je překlad od někoho, kdo nemá tušení o mnoha popkulturních narážkách, takže se třeba dočteme, že (nepřesná citace) "penis útočí z desky Johna Lennona Oko Yonno". Já mám tyhle staré překlady vzniklé za železnou oponou rád.

6 26.02.2023

Na tohle máme doma takové označení, zní možná trochu hanlivě, ale není tomu tak. Takové knížce říkáme "záchodová literatura". Vím že se to nemá, ale asi jsem k tomu byl tak vychovaný a podobné lehké čtení je na záchod ideální.
Vlastně to nebylo nic objeveného nebo literárně hodnotného, nic co bych nečetl už dřív. Autor stejně jako já patří k milovníkům díla JKJ, zejména tedy Třem mužům ve člunu, a tak se tedy rozhodl udělat něco podobného jen přesunutého do českých reálií, takže se místo Temže jede Lužnice (a ve flashbacích několik dalších řek), jede se na kánoích stylem od kiosku ku kiosku a jinak je to vlastně stejné. Hezký to shrnula Táborská skupina Peshata v písni Pivény: "plujeme spolu po řece, na modrých lodích z pévécé, jak řeka tiše ševelí, přestáváme být dospělí.."
Oproti jiným knížkám, které jsem na tohle téma četl mi tu chybí nějaký nosnější příběh, všechno se tu děje tak nějak mimochodem, prostě chlapi jezdí na vodu, leccos už zažili a tady je něco jako deník z letošní cesty. I ten JKJ začínal tím, že cesta na Temži byla takřka životní nutností, hodně se plánovalo, balilo.. Šabachovi Čtyři muži na vodě byl zase "zoufalý pokus" o oddálení krize středního věku, Zdeněk Šmíd z Proč bychom se netopili udělal zase nakoukání do party vodáků, kam se jeden z nich chystá pozvat suchozemské děvče aby zjistil její připravenost k začlenění se do podobného kolektivu. Tady prostě chlapi jedou na vodu.
Ale ono to stačí. Rozhodně z toho nečišel nějaký kalkul jako v případě té britské kopie co jsem tu recenzoval asi 3 roky zpátky, nekřičelo z toho "Čumte jak umím napodobit styl Klapka Jeroma, jsem prostě dobrej," jako když píše Miroslav Macek pokračování Saturnina, tady prostě chlapi jedou na vodu. Tečka.
Jsem spokojený a abych se přiznal, začal jsem vážně uvažovat, které kamarády oslovím na podobnou cestu a jak to sakra vysvětlím doma.
P.s. knížku jsem si zařadil do výzvy jako Od začínajícího autora, podle všeho jde zatím o jedinou beletrii pana Klimka. Pokud ale napíše něco dalšího, rozhodně si to přečtu. Co třeba trochu víc rozepsat ty rodinné dovolené? Koneckonců i Tři muži od JKJ měli druhý díl..

19.02.2023

Pokud jste někdy četli nějaký dystopický román, rozhodně nečekejte žádné překvapení. Kulisy jsou standartní a víceméně jediný benefit pro našince je v tom, že se postavy jmenují česky, protože jsme někde u hranic s Polskem. Síla románu je hlavně ve správně nadávkované divnosti jednotlivých postav. Vlastně jediná opravdu nedotažená mi přišla hlavní hrdinka Tereza. Walter anebo lovec se zálibou v pití čaje mi naopak přišli super.
Pokud ke knize přistoupíte jako k žánrové jednohubce, rozhodně zklamáni nebudete a pokud jste zatím žádné podobné romány nečetli a tenhle by měl být váš první, přidejte si navíc jednu hvězdu.

4 29.01.2023

Bukovského jsem hodně četl na gymplu, pak z něj samozřejmě vyrostl a nedávno jsem dostal nápad připomenout si některé jeho knížky. A začal jsem hned tou poslední.
Je to super. Já vím, že to sem píšu u hodně knížek, ale jsou prostě takové o kterých se nedá říct nic jiného. Škvár je pocta noir detektivkám, zároveň místy parodie, místy scifi, sem tam filosofování a hrozně moc Bukowski, takže spoustu chlastu, sázení na dostihy, dada dialogy, sex a antihrdina, kterého je vám líto, hnusí se vám a zároveň mu fandíte.
Taky je to hodně o smíření s osudem, závěr mi přišel malinko uspěchaný, ale takový byl asi i samotný závěr Chinaskiho života, možná cítil, že dalších sto stránek už nenapíše a tak radši zvolil konec jaký zvolil, nebudu spoilerovat, přečtěte si to sami.

6 26.12.2022

Na knížce bylo krásně vidět jak to pana kastelána už vlastně vůbec nebaví psát. Na začátku byl výborný nápad, aby chlap ve středním věku psal ICH formou deník osmnáctileté aristokratky, bohužel mufloni si žádali pokračování a tak byl celý ten "příběh" knihu od knihy slabší až nakonec dospěl v tohle.
Asi takhle, nebyla to nejhorší knížka jakou jsem četl, ale místy jsem měl pocit, že je autor placený od slov, která navíc měla plynout z úst dívky, co se narodila v USA a přesto dokáže česky plynně hovořit i psát a používat navíc různé popkulturní odkazy.
Já jsem vlastně rád že už je konec. Z takové neškodné lidové zábavy se za ta léta vyklubalo něco nelogického, natahovaného a většinou nevtipného. A jak jsem pochopil z "doslovu", kdy se autor defacto omlouvá za to, že jeho záměr zakončit knihu nějak zhatilo testovací čtenářstvo, trochu tím u mě klesl na úroveň Zdeňka Trošky nebo někoho podobně podbízivého.

9 25.12.2022

(SPOILER) Tady bylo všechno. Kryospánek, cestování časem, robotické pomůcky v domácnosti, kapitalismus a kočky, osudová žena které se nedá věřit, boj o patenty a jeden slib, který na můj vkus až moc připomínal Tři Bratry.
Je potřeba si odmyslet, že v roce 2001 se v Americe staly úplně jiné věci než jaké Heinlein předpovídal, jinak je ale jeho vize budoucnosti docela uvěřitelná, noviny jsou elektronické, ji se nějaké droždí nebo co a zlato je extrémně levné. (Dobře, ani tohle mi moc nevyšlo)
Pro milovnika sci-fi a koček jasná volba.

12 12.12.2022

Tohle mě tak úžasně a ukázkově nudilo..
Autora bych chtěl pochválit za to, že stvořil poměrně zajímavý koncept prolínání našeho a nadpřirozeného světa, jenže možná to měl celé nechat napsat někoho jiného. Už dlouho se mi nestalo, abych se u knížky, kterou svět víceméně miluje, musel opravdu nutit do čtení. Další díly shánět nebudu.

6 25.11.2022

Tolik pravdy, sarkasmu a smutku pohromadě jsem dlouho nečetl. Na hvězdičky se už nikdy nebudu dívat tak jako dřív.

5 22.11.2022

(SPOILER) Když jsem byl malej, Hříšné lidi dávali o víkendu před polednem když moje babi vařila a já se jí motal pod nohama. A ten seriál mě nebavil, bylo to černobílé a mluvili divně, do toho ta zvláštní muzika a Květa Fialová v jednom díle trávila chlapy zubní pastou a měla výraz, že teď, pomalu ve čtyřiceti když si na to vzpomenu, mi přeběhne mráz po zádech. A tak mi hříšní lidé dlouho unikali, protože kdykoli jsme na ně někde narazil, dal jsem radši před pražskou galerkou přednost nějaké importované krvárně ze severu. Jak já byl blbej!
To je tak výborně napsané, že by se to mělo učit na základkách! Ukázat na tom stinnou stránku Prahy před druhou světovou válkou. Mordparta páně Vacátka by mohla naší mládeži přiblížit opravdový život ( "Vidíte, i před sto lety jste ve čtrnácti ještě smilnit nesměli a v tomhle příběhu se kvůli tomu dokonce zabíjelo" )
Dodnes jsem netušil, že jsou jednotlivé příběhy psány perspektivou různých postav a tyto jsou taky poměrně dobře vykreslené, to je holt faktotum. Líbí se mi jazyk jakým je kniha psaná, líbí se mi atmosféra, postavy a zápletky. Baví mě chvíle, kdy rada Vacátko ukáže lidskou tvář a pomáhá padlým v dalším životě i když to ne vždycky vyjde. Některé případy jsou trochu naivní, většina hodně usměvná, ale neměli tenkrát databáze DNA, dokonce ani policejní fotografy, neměli magnetofony na dokonce ani auta a stejně to nějak dohromady fungovalo.
Myslím, že si brzy doplním další knihy pana Marka a taky se možná znovu dospělýma očima kouknu na ten seriál, třeba se tentokrát Květy Fialové nebudu tolik moc bát..

5 09.11.2022

Když jsem knížku otevřel a zjistil, že je napsána formou rozhovorů, řekl jsem si, že to nedám. Jenže pak jsem se začetl a celý příběh jedné těžko zvladatelné talentované zpěvačky a frontmana, který se za každou cenu snaží nebýt sám sebou mě naprosto pohltil a užil jsem si jej na 5 hvězd.
Jasně, knížce se dá spoustu věcí vytýkat, zvlášť když se tak trochu pohybujete v muzice anebo víte trochu víc o tom jak to v těch sedmdesátých letech chodilo. Zvlášť v kontrastu s životopisem Ozzyho. Ale když se na to podíváte jako na pohádku o tom, jak novinářka, která věci příliš nerozumí, zapisuje vlastně jen to co jí někdo vypráví, smysl to dává. A docela mě štve, že Daisy And the Six neexistujou a já si ty písničky o kterých se píše nemůžu poslechnout.

6 30.10.2022

(SPOILER) Tak takové to tedy bylo.
Tenhle chlap dokázal v kontextu pražského podsvětí začátku devadesátých let strašně moc a to i přesto, že byl vlastně jakousi karikaturou čehokoli co si představíte když se řekne mafián. Knížka je plná velkohubých historek, vzpomínek, které se mohly a nemusely stát, spoustu mimomanželského sexu a nezákonných praktik. Věřím, že mnozí hrdinové by byli raději nezmiňováni, asi je dobře třeba pro pana Jandáka, že v době, kdy byl ministrem kultury, byl Jonak bezpečně v chladku a kniha, ve které popisuje, jak mu Jandák pomáhal s podplácením úředníků dosud neexistovala.
Jinak Jonák byl odporný člověk, který se rád obklopoval ještě odpornejsimi existencemi. Knížka je bizarní a funguje podobně jako filmy z raných devadesátých let, třeba Nahota na prodej. Když v tom nebudete hledat umění a budete se na to koukat jako na úhel pohledu jednoho pomateného člověka, shledáte, že jde o docela zábavné a překvapivě dobře napsané čtení.

4 10.10.2022

Ozzy si ve svém díle klade otázku, kterou si spolu s ním pokládá celé lidstvo. Jak je sakra možné, že po všech těch drogách, alkoholu a práškách je pořád ještě na živu?
Nemá cenu hodnotit knížku po literární stránce, je to produkt stejně jako všechno co OO dělá, ale dělá to neskutečně dobře, zná své publikum a mluví k němu dle očekávání. V knížce se beze studu vyměšuje, souloží, umírá, roztomilým zvířátkům se stávají strašné věci a nebýt Sharon, Ozzy by nebyl ani slavný ani na živu.
Knihu jsem poslouchal jako audioknihu a jedno vám tedy povím. Hrozně by mě zajímalo album Best off Ozzy, které by kompletně do češtiny přeložené nazpíval Otakar Brousek mladší.

7 07.10.2022

(SPOILER) Tak tohle byla síla. Takhle dobře napsanou věc jsem dlouho nečetl (neposlouchal).
Doktor Grábl je chirurg na malé nemocnici, řeže si svoje břicha a snaží se přežít. Udělal v životě mnoho chyb a je na dně, což mu samozřejmě nezabrání dělat další chyby dál. Je jenom člověk, na to se u doktorů hodně zapomíná. Doma má dusno, protože jeho žena a její rodiče jim opovrhují (kvůli chlastu jim zničil život), v práci dusno, protože věčně čeká kdy na něj praskne jeho minulost. A do toho věčně bez peněz. A dál už asi nebudu spoilerovat, přečtěte si to nebo poslechněte, protože tak dobře a lidsky napsané postavy jako tady hned tak nenajdete. Celou dobu jsem si navíc kladl otázku, jestli je paní Dvořáková lékařka, protože život ve špitále je popsaný vážně výstižně včetně různých operačních postupů a diagnóz. (Jsem laik, ale moje bývalá žena byla sestra ve fakultce, člověk něco málo pochytí...)
Ze tří věcí, které jsem od autorky četl (ještě Vrány a Dědina) je podle mě Chirurg jednoznačně nejlepší.

13 21.08.2022

(SPOILER) Z knihy plyne ponaučení, že zahrávat si se stařenkama se nemusí vyplatiti, zvlášť když se jedná o vdovu po plukovníkovi.
Knížka je plná humoru černého jak ruského vojáka po setkání s finským Molotovým koktejlem, hodně se tam pije, souloží, berou s drogy a experimentuje s jedy. Zabíjí se zvířata, kradou auta a lodě a taky se dozvíme, co se stane s úhořem když chytí AIDS. Takové absurdní úvahy, zvlášť když Vám je do uší nevzrušeně předčítá Milena Steinmasslová, to já můžu. A sám sobě se divím, že jsem Paasilinnu neobjevil dřív.

13 13.08.2022

Nejsem si jistý, že jsem to pochopil. Trochu moc dada na mě.

12.07.2022

Tohle bylo super. Musím se podívat i na film.
Praotec všech těch "heist" příběhů, Dannyho parťáků nebo Papírového domu.
Je to syrové, popisuje to viktoriánskou Anglii bez nějakých romantických příkras jako dobu plnou sociálních problémů, které se většinou tak nějak řešily samy (protože jak napsal Crichton jinde, Život si vždycky najde cestu.)
Možná je to jen moje domněnka, ale přijde mi, že všechny zásadní zfilmované knížky napsal původně Crichton. A protože pak umřel, už se pořádné filmy netočí..

8 09.07.2022

feelgood čtení. Kolem zuří padesátá léta, živnostníci a pamětníci starých pořádků jsou ve válce, městečko zažívá každodenní tragédie - tu oběšený hoteliér, tu drogista ve výkladu zostuzen - ale malý Ivan nic z toho nepovažuje za důležité, protože se právě začíná zajímat o pohlavní život a protože se zakoukal do spolužačky Jany.
Není to nic přehnaně originálního nebo světoborného, ale je to mistrně napsané (pokud máte rádi Krausův styl) a plné emocí. Z těch "let" dostáváme spíš jen epizodky, situační komedii nebo malá dramata. U scény, kde chlapci šmírují cizí pohlavní akt a autor to celé popisuje jakoby komentoval kopanou jsem se smál nahlas. U scény, kde občané městečka odřezávají oběšeného hoteliéra a chlapci se do krve pohádají o tomjaký druh sebevraždy je nejlepší, u té vás spíš bude mrazit.
Rozhodně je to vtipné, rozhodně je to plné pravdy a rozhodn je to dobrá knížka. Přečtěte si to, má to jenom pár stránek.

3 26.06.2022