Povídky a jedna báseň
Zdeněk Svěrák
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/465091/bmid_povidky-a-jedna-basen-nsD-465091.jpg
4
200
53
Zcela nové povídky různého ladění z pera českého velikána, z nichž některé jsou humorné, jiné vedou k zamyšlení, ale všechny jsou protkané autorovou laskavostí a životní moudrostí. Inspirací pro povídky Zdeňka Svěráka je život sám a kdokoli z nás se mohl v životě dostat do stejné situace jako jejich hrdinové. Bonusem knihy je báseň, která nečekaně předpovídá budoucnost českého národa, a navíc v jedné povídce mohou jen sami čtenáři odhalit pachatele trestného činu.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Protože měl Zdeněk Svěrák narozeniny (stejně jako J.A. Komenský, tedy na den učitelů,) řekl jsem si, že je vhodná chvíle doplnit si tenhle čtenářský rest. První dvě knížky povídek jsou pro mě takové to feelgood čtení, jsou dokonce chvíle, kdy se přistihnu, že mi některá z povídek "najede" a já na ni začnu myslet i několik let po přečtení. Zajímavé. A Zdeňkovi Svěrákovi bylo letos na den učitelů 88 let. A je v takové formě, kterou mu musí každý závidět.
Zatím poslední povídková knížka je takový zlatý standard. Vlastně mě v knížce nečekalo žádné veliké překvapení, možná mrazivá pointa povídky Řeky, která trochu koketuje s detektivkou, ale jinak je to standardně dobrý Svěrák. Povídky jsou skvěle napsané, vypointované, trefné popisy psané krásnou češtinou, některé ze života, jiné vyfabulované, postavy živé a plastické, city až hmatatelné.
Budu se ke knize vracet jako k těm předchozím dvěma? Nejspíš ano, ale nebude to hned.
P.s. na závěr knihy si můžete přečíst báseň, ve které se autor nechává unášet myšlenkovým pochodem, kdy přirovnává stavbu socialistické tribuny ke stavbě plachetnice, kterou pak lidé shromáždění na náměstí odfouknou. Snad jsem nebyl sám, koho při čtení napadl předfilm k Monty Pythonovu Smyslu života, kde podobným způsobem "ožije" budova pojišťovny a účetní se promění v piráty.. pokud bych měl někdy v životě možnost se se Zdeňkem Svěrákem na chvíli znovu setkat (poprvé a zatím naposledy se tak stalo, když mi bylo sedm let a odhaloval u nás ve vsi pamětní desku, že v hospodě Jara Cimrman nepřenocoval, podepsal mi tehdy knihu Tatínku ta se ti povedla, ale to je jiný příběh), rozhodně bych se ho na to zeptal.
Moje první audiokniha, nevěděla jsem, jestli tato forma "četby" bude pro mě. A nakonec to nebylo vůbec špatné, povídky namluvené samotným autorem jsou opět povedené.
Třetí várka povídek od ZS. Té nebeské výše prvních dvou knih to už nedosáhne, ale je to pořád výborné, zábavné a neskutečně čtivé! Opět: jako audio se mi to následně líbilo ještě o kousek víc.
Všechny povídky jazykově dokonalé a bavilo mě je číst už jenom proto. Atmosféru dokáže pan Svěrák vyvolat přesně takovou takovou, že se člověk ocitne v té době a na tom místě.
Jen málo autorů mě dokáže přesvědčit, abych četla povídky. Zdeněk Svěrák to rozhodně umí; nejen jako spisovatel, ale především jako Člověk…
Milé čtení. Různorodé povídky ze současnosti i minulosti. Některé humorné, jiné smutné, ale všechny napsány krásnou češtinou.
Taková jednohubka, co pohladí na duši. Při čtení si člověk vybaví hlas pana Svěráka a hned je mu veseleji. Nenásilný humor, typická laskavost a vřelost. Na podzimní večery pro vyprávění u "krbu", jako dělané. Audioverze by za mne dostala 5 hvězdiček. :)
Pro mne nejlepší kniha Svěrákových povídek. Bavilo mne ji číst a některé příběhy si pamatuji i s delším odstupem času.
Povídky v této knížečce jsou různé, ze současnosti i z minulosti, jsou veselé i smutné a všechny jsou protkané autorovou typickou laskavostí a životní moudrostí. Báseň na konci, v níž jde o pravdu, je výborná, ne snad veršováním, to ani žádné nemá, jde o působivý zneklidňující obsah.
Knížka je jako vždy napsána milým a čtivým stylem, povídky pobaví i dojmou, některé přivedou k zamyšlení. V případě této sbírky povídek jsem se smála méně než u předchozích, ale stále je to krása, balzám na duši, který zanechává hřejivý pocit :-).
To byla tak milá knížka. Povídky se četly samy, báseň na závěr neměla chybu. Nejvíce se mi líbila povídka Okénko a Pes, jako majitelka border collie jsem se u odstavce o hlídání borderky od srdce zasmála.
Klasický (čti nonšalantní) Zdeněk Svěrák, povídky jsou moc pěkné, o to spíš, když jsem si představoval, jak je pan Svěrák sám načítá svým příjemným hlasem. Svěrákovský humor nikdy nezklame.
Skvela kniha s povidkami a v neposledni rade hodne povedenou basni. Asi nejlepsi povidky pro me byly Okenko a Tramvajacek. Kniha, ktera me pobavila ale i zaujala pribehy...
Svěrákovský pohled na život s jemným nenápadným humorem, který mám tolik ráda, každá povídka trošku jiná, každá potěší, pohladí nebo i dojme.
Povídky jsem dřív moc ráda nemívala, teď jim postupně přicházím na chuť, možná i proto, že mám v poslední době štěstí na dobré. Povídky jsou vlastně hodně těžký útvar, ale když se povedou, jsou to takové malé drobné perličky, které můžou nenápadně potěšit a nezaberou nám moc času…
Jen namátkou:
„Řeky“ jsou taková malá detektivka s nevídanou pointou, „Pes“ mi svým shovívavým přístupem k psí duši připomněl mou oblíbenou vzpomínkovou povídku Miroslava Ivanova „K = jako pes Kulíšek /Byla tu liška pane doktor/“ z knihy „Čtení pro každý týden v roce a dva navíc“ a u „Tramvajáčka“ jsem přemýšlela, zda hlavní postava není aspoň trochu autor sám, vždyť mají společné minimálně stejný rok narození i vršovické vzpomínky. (Také pocházím z Vršovic, takže o to víc zaujalo, tuhle tramvajovou trasu z Vršovic dobře znám, zažila jsem proměnu názvu stejné stanice, ale naštěstí už opačným směrem...)
„Okénko“ je tak trochu pánské čtení o tom, že láska bez obětí je přece jen nejlepší a „Ruina“ vtipný návod, jak zaujmout znuděné návštěvníky hradů a zámků…
Prostě milé člověčí čtení do chvil, kdy nás přepadají chmury.
Okénko *** - milostné peripetie hodně vysokého muže s nezvyklým jménem
Noční obloha **** - o bolavých zádech, jednom hodně zajímavém člověku a hotelovém pokoji
Pes **** - o psovi, co miluje vlaky, a trochu i o jeho páníčkovi
Ruina ***** - o tom, že každá ruina musí být opředena
Generál **** - o dobách minulých, současných a o tom, jak snadno zapomínáme
Tramvajáček *** - o mladém muži, který tak trochu rebeluje, a při tom hledá svou cestu do světa dospělých, a o starém muži, který není až taková svině, a tak hodně pije a dělá kompromisy
Řeky ***** - zajímavý příběh s detektivním motivem a překvapivým rozuzlením
Krása ***** - o tom, jak lidské osudy dokáže semlít neúprosné kolo dějin
Báseň - nedočetla jsem, nemůžu hodnotit, můžu říct jen to, že mě nezaujala
Zdeněk Svěrák patří mezi lidi, jehož tvorbu mohu nasávat kdykoliv...ale v těchto dnech bych jeho knihy, filmy a divadla doporučila víc, než kdy jindy... Nádherná čeština, krásné příběhy a dokonalý humor pohladí a potěší na duši...a to dnes potřebujeme. Povídky a jedna báseň jsou opět jasným důkazem toho, že Zdeněk Svěrák je Pan Spisovatel. U každé povídky si přeji, ať ještě nekončí. A když skončí, vždy se přistihnu, že se usmívám...
Úroveň opět vysoká, avšak výšky předchozích povídkových sbírek nedorostla. Jsem však ráda za ně, neboť pan Svěrák má extra vytříbené cítění pro jazyk český. Jeho pokroutky, libůstky, zvuky i obraz slov, hloubku, hravost, ano, hlavně hravost. To všechno, co nám (nebo mi - abych negeneralizovala) čeština dává, je veliká radost a upřímné potěšení.. Stačí jen být vnímavý a s nadšením, obdivem i pokorou ty nevěcné dary přijímat. A Zdeněk Svěrák umí pro čtenáře (nebo posluchače) vyčarovat slovní spojení a stvořit příběhy nápadité a úžasně naservírované. Tak tomu říkám pohoda v bříšku!
Povídky byly příjemné a dobře se četly. Nicméně, autor sám sobě nasadil v jiných dílech laťku tak vysoko, že jsem tentokrát nebyl až tak nadšen, jak je zvykem. Bonusová báseň je až děsivě vizionářská.
Milé povídky, které umí vykouzlit úsměv na rtech, ale také dostat do stavu lehké melancholie.
Část díla
- Generál 2020
- Krása
- Noční obloha
- Okénko
- Pes
Autorovy další knížky
| 2013 |  Po strništi bos |
| 2000 | Dobytí severního pólu |
| 2008 | Povídky |
| 2011 | Nové povídky |
| 2009 | České nebe |
Kniha Povídky a jedna báseň je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 257x |
| Čtenářské výzvě | 63x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 90x |
| Chystám se číst | 46x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 1x |
Pána Svěráka nekriticky zbožňujem. Bite ma, režte (ako sa hovorí v slovenskej rozprávke Popolvár najväčší na svete), ale ja ho zbožňujem ako autora, umelca aj ako človeka, pretože i z jednej minúty osobného stretnutia som si odniesla hlbokú ľudskosť: "chcete podepsat pro manžela... k sobášu?? vynasnažím se!" Máme doma skoro všetky knihy, teším sa na ďalšie! (Áno, sú manželove, má ich z pred aj po sobášom).