Povídky a jedna báseň
Zdeněk Svěrák
Zcela nové povídky různého ladění z pera českého velikána, z nichž některé jsou humorné, jiné vedou k zamyšlení, ale všechny jsou protkané autorovou laskavostí a životní moudrostí. Inspirací pro povídky Zdeňka Svěráka je život sám a kdokoli z nás se mohl v životě dostat do stejné situace jako jejich hrdinové. Bonusem knihy je báseň, která nečekaně předpovídá budoucnost českého národa, a navíc v jedné povídce mohou jen sami čtenáři odhalit pachatele trestného činu.... celý text
Přidat komentář
Taková milá jednohubka na letni podvečer. Dýchnou na vás staré časy. Z knihy se trochu vymyká závěrečná báseň.
Milé pohlazení krásnou češtinou. Jak jinak, pan Svěrák. Povídky s vtipem, dojímavé i jen tak ze života.
Tak jsem zase po večerech zobala povídky pana Svěráka. Laskavost dýchá z každé stránky. Nejvíc mě ale rozsekala povídka Noční obloha. Báseň zase tak moc ne.
Já dávám tři hvězdičky za krásnou češtinu a že to bylo krátké.
Jeho Strážce nádrže se mi přeci jen líbila o něco více a tak mě tyhle povídky a jedna báseň oslovili daleko méně.
Možná to bylo právě tím, že to jsou vyloženě povídky, u kterých já zapomněla, že ne vždy mi sednout. Možná mi tam chyběl i ten spojující prvek, který občas vidím v jiných knihách s povídkouvou tématikou. Nevím...
Opět výborný povídkový Zdeněk Svěrák. Uměl on by to vlastně jinak? Ze sbírky, kterou jsem měl přečtenou za pár hodinek a vůbec mi to nevadilo, protože to bylo pár krásných hodinek, pro mě jasně vyčnívají Řeky - čapkovská detektivka s bezvadnou pointou. Neznamená to však, že by ostatní byly nějak o moc horší, naopak. A jak výjimečný je Zdeněk Svěrák spisovatel, dokládá také to, že jedné povídce (Ruina, možná ji znáte z rozhlasu načtenou Františkem Filipovským) je šedesát let, zatímco ostatní jsou novější... A vůbec to není poznat. Když to prostě jednou někomu jde, tak mu to asi jde napořád.
Když jsem tuto knihu četla, měla jsem pocit, jako kdybych seděla dědečkovi na klíně a poslouchala jeho vyprávění klidným a laskavým hlasem.
Povídky ze života, kterým nechybí špetka humoru, které dokáží v člověku zažehnout i pochmurné pocity smutku. A hlavně - donutí nás zamyslet se...
Příjemná to záležitost. Děkuji, pane Svěráku.
Povídky jsou to různorodé, ze současnosti i z minulosti. Mají však jedno společné, a to, že jsou čtivé. Každá obsahuje poučení nebo vtip a jsou prostě ze života. Dovedu si představit, že se to stalo.
Krásně smutná je povídka s názvem Krása. Ta je pro mě nejsmutnější. Je procítěně napsána o první lásce s koncem, který vhání zármutek do srdce. Ta se mi líbila nejvíce.
Všechny povídky jsou různé a přitom mají mnoho společného. Celým srdcem doporučuji. Při čtení si uvědomíte, jak je náš český jazyk bohatý a povedený. A jak dobře s ním umí autor pracovat.
Nesmírně čtivá a krásná kniha plná laskavého humoru, takové pohlazení na duši. Povídky jsou veselé i smutné, tak jako život sám. Přijde mi, že čím je pan Svěrák starší, tím hezčí knihy píše, tato kniha mi přijde z jeho povídkových zatím nejlepší (spolu s Novými povídkami)... Zkrátka kniha jedna báseň. Kdo si ji přečte, chybu neudělá.
Část díla
- Generál 2020
- Krása
- Noční obloha
- Okénko
- Pes
Autorovy další knížky
2013 | Po strništi bos |
2000 | Dobytí severního pólu |
2008 | Povídky |
2011 | Nové povídky |
2009 | České nebe |
Moc milé čtení. Miluji laskavý humor pana Svěráka a jeho moudrost. Povídky se mi moc líbily. Knížka bude mít čestné místo v mé knihovně.