Kackac77 komentáře u knih
Krásné a dojemné čtení, na konci jsem brečela jak želva. Téma smrti není jednoduché. Umírající profesor odkrývá před svým studentem, co je důležité, co je zdrojem šťastného života, a na co přišel až díky smrtelné nemovi.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Toto bylo nádherné pohlazení po duši. Vypravěčka rodinných osudů je Ester, a povídá nám příběhy o své ruské babičce Varince, dědečkovi, mamince Evě, sestře Olze, atd... Spousta příběhů v knize je smutných, a zároveň je tam tolik vtipných situací.. Tolik vět mě tam zaujalo, že jsem si říkala : to si musím zapsat nebo aspoň pamatovat. Autorka krásně pracuje se slovy. Způsob jakým píše doslova lahodil mým uším.
Rozhovory pana Palána s lidmi, kteří mají neuvěřitelné životní příběhy. Líbilo se mi to. Často se u toho ale chytám, jak ty lidi hodnotím, i když nechci. Proč žijí jak žijí, jsou tím svobodnější než my, nebo naopak? Šumavští samotáři se mi ale líbili o něco víc. Tady z těch lidí jsou víckrát cítila, že to není jejich svobodné rozhodnutí, ale že je vyfackoval život, a že kdyby mohli, zvolili by třeba jiný život. U těch šumavských to bylo více o svobodě....
Za mě docela fajn oddychovka, poslouchala jsem jako audioknihu. Mělo to spád, občas to bylo i vtipné. Josefina mi byla sympatická, je taková roztomile střelená. Co se mi v knížce hodně líbilo, byly vzpomínky Josefíny na její babičku, prostřednictvím takových vtipných bonmotů.
Asi jsem od knížky čekala trošku víc.. Nevím. Martina Viktorie Kopecká je mi moc sympatická, všimla jsem si jí poprvé asi jako většina ve Stardance a pak viděla nebo četla pár rozhovorů a byla jsem na její mši. Musím říct, že na mě působila úžasně čistě. Probleskuje ta její pohodovost i v knížce. Ale dost mě tam zarazilo, že to chvílemi působí jako takový přehled úspěchů, kde všude byla a s kým vším se setkala. No doufám, že ten divný pocit ve mně, z knihy, nejsou "kyselé hrozny". Každopádně, kromě toho je tam také plno krásných myšlenek, názorů, které jsou mi blízké, laskavosti, pohody, a tak... proto dávám 4*
Audiokniha
Krásná knížka. 16 hodin a poslouchala se ze zatajeným dechem. Přitom dějově není nijak pestrá. Některé části byly až rozvleklé, ale přitom mě rozhodně nenudily, spíš držely v napětí. Celý příběh byl jako taková mexická pohádka. Vyvolávalo to ve mě spoustu emocí. Pro mě tam byla taková opravdovost, krása života v celé své drsnosti. Nejvíc se mi asi líbila postava Simonopia, vnímala jsem ho jako pojítko mezi světem lidí a světem něčeho, na co se musíte nacítit, co není vidět. Těžko se mi hledají slova. Příběh mě hodně zasáhl.
Ještě bych doplnila, že nemám moc ráda hudbu v audioknihách, ale tady tady ty krátké hudební předěly byly skvěle zvolená a úžasně doplňovaly atmosféru knihy.
No, můžu si za to sama. Romantické knížky mě bavily v mládí a možná tak do třiceti. V posledních letech zkusím jednou za čas nějakou romanťárnu jako oddychovku, a většinou pak dlouho po žádné nešáhnu, protože mě to otravují ty romantické klišé, že je to všechno na jedno brdo. Tato knížka je klišé na entou. Já opravdu nerozumím tak dobrému hodnocení tady na databázi. Je to tak debilní až to bolí. Popis sexuální scény je jak z bravíčka. Nic, ale opravdu nic vás nemůže překvapit, všechno je naprosto předvídatelné. Rozhovory dvou vědeckých pracovníků jsou někdy na úrovni pubertálních děcek. Toto se hodně nepovedlo.
Audiokniha
Hodně zajímavá kniha. Láká mě prostředí arabského světa, ale ten Afganistán, to je síla. Jejich historie je šílená. Tato knížka vypráví o rodině Sultána Chána. Autorka je norská novinářka a v rodině Sultána kvůli knize nějakou dobu žila. Vypráví jejich příběhy. Sultán je na jednu stranu vzdělaný a liberální, na druhou stranu neskutečně krutý a zpátečnický. Celkově se knížka docela dobře poslouchala, ale něco mi tam na 5hvězd chybělo...
Opět skvělá kniha od Soukupové. Úžasně propracované postavy, naprosto uvěřitelní lidi. Až tak moc, že se s nimi člověk často dokáže ztotožnit. Moc se mi líbí, jak vidíme do hlavy skoro všem, jak autorka mění vypravěče. Tím to dostává další rozměr, že je stejná situace popsaná různými osobami. Je to výjimečná knížka o úplně obyčejných věcech.
I když o Terrym Pratchettovi vím, ještě nikdy jsem žádnou jeho knihu nečetla - zatím. A začala jsem ne jeho knihou, ale knihou o něm. Překvapilo mě jak moc mě to bavilo, jak je on zajímavý člověk. Určitě si přečtu nějaké knížky ze Zeměplochy a pak si poslechnu tento životopis znovu. Je tam totiž spoustu informací, jak vznikla nějaká postava, apod. a ve spojení se se znalostí jeho knih by to mohlo být ještě lepší. V knize je také Terryho dětství, školní roky (hned mi byl sympatičtější, když jsem se dočetla, jaký měl postoj ke školství), jeho práce, jak začal psát knihy.... Hodně dojemný je závěr knihy, o závěru Terryho života. Knížka určitě stojí za přečtení.
Silné, dojemné, smutné, zoufalé. Příběh se odehrává v různých časech, od začátku války po rok 1992. Jednotlivé kapitoly skáčou v čase i v osobách, o kterých vyprávějí, ale velmi rychle jsem se zorientovala i v osobách i v příběhu, který se postupně propojuje. Některé části jsou opravdu drsné. Ta kniha je dobře napsaná, ale připadala mi plná beznaděje.
Příběh se mi moc líbil. Starý pán, vdovec, najde seznam, na kterém jsou tituly knih. Jde do knihovny, kde potkává mladou knihovnici. Postupně oba čtou knihy na seznamu, krásně se to propojuje s jejich životy, vysvětluje to některé životní peripetie, dozvídáme se víc o nich a lidech v jejich okolí. Tato netradiční dvojice se spřátelí. Celé je to takové milé čtení.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Není to žádné literární veledílo, ale je to velmi milé, vtipné a čtivé. Vanda Hybnerová to skvěle nemluvila.
Až mě překvapilo, jak moc mě tato knížka bavila. Při čtení jsem se přistihla, jak se culím, nebo jak mám na krajíčku, když jsem četla tu část o povodni. V době ředitelování pana Fejka jsem měla malé děti a v ZOO jsme byli snad každý týden, měli jsme zaplacené roční vstupné. Všechny ty změny, co se tam v té době staly, z toho všeho byl cítit ten náboj tohoto pána, ta chuť dělat věci naplno, ta tvořivost. Cítila jsem ji i při čtení té knížky. Překvapilo mě, jak otevřeně v knížce mluví o lidech, o zaměstnancích, o komunálních politicích, nebojí se uvést jména.
Výborně se to četlo, spousta zajímavých příběhů a situací. Nevidím do toho, co se dělo v ZOO mezi lidmi, ale za mne v době pana Fejka se ZOO pozvedla a byla radost tam chodit.
Jo a abych nezapomněla - obsahuje úžasné ilustrace
To bylo fajn čtení. Lítám ráda a pár věcí z letectví mě tady i překvapilo. Pan Hecl je sympaťák. Z toho rozhovoru byla zároveň cítit velká pokora ale i takové zvláštní frajerství.
Na audiotéce jsem narazila na tuto knihu a řekla jsem si, že to zkusím. Slavný film jsem nikdy neviděla. Kniha je kratičká, ale delší bych asi nezvládla. To napětí, které jsem cítila od první kapitoly, přestože se zatím nic nedělo!!! Ten styl psaní a vůbec ten až hororový nádech není můj šálek kávy, ale přesto musím říct, že to bylo opravdu dobré. Autor v několika větách dokázal vyvolat tolik emocí, nabudit děsivou atmosféru.... To oslovování ženy a dětí... čarokrásná, nebeská, nadnebeská...krásná slova a přitom z nich jde mráz po zádech. A do toho čtu teď o vězních odsouzených na doživotí, to je teda s panem Kopfrkinglem kombinace "magorů".
Co napsat, můžu jenom opakovat, to co u komentáře prvního dílu. Velmi vtipná detektivka. Moc se mi líbí sarkastický způsob komunikace inspektora Prévita. A způsob jakým řeší věci, například problémy syna ve škole :-)
Další kniha v sérii...co k tomu říct?! Opět sympaticky ztřeštěná Josefína, správňák komisař Tvrdík, a spousta dalších postav...prostě fajn oddechovka
Poslouchalo se to opět dobře, předešlé dvě knížky mi ale připadaly o něco lepší. Ne zase tak moc, aby mě to ohradilo od dalšího dílu.
Posloucháno jako audiokniha. Moc dobře se to poslouchalo, fajn, oddychová detektivka. Josefinu mám ráda víc a víc, ale i jiné postavy v knížce jsou super. Místy je to vtipné. Jdu do další knížky....