Jordanka9 komentáře u knih

Moje třetí kniha od autora. Příběh 2 rodin - české a německé odehrávající se v sudetské horské vesnici v létě roku 1945 mě velice zasáhl. Sama žiji v jednom takovém "sudetském domě" - ze vzpomínek babičky jsem si jako dítě nechala často vyprávět o německé rodině, se kterou řadu měsíců žili pod jednou střechou a o té krásné paní, jejíž akvarel dodnes visí u nás na verandě. Když odjížděli, všichni plakali..
Přečetla jsem si pozorně řadu předešlých komentářú a vidím,
že většinu příběh přinutil k zamyšlení. Různé pohledy, různé názory - v jednom komentáři rozpaky, na čí straně stát.
A to je právě to , za co si autora ( a určitě nejen já) hluboce cením:
Nestrannost, nadhled, nenechat se infikovat fanatismem a nesnášenlivostí, pojmy jako kolektivní vina... Ano je to těžké, ale dobří lidé si k sobě dokáží najít cestu. Stejný model se bohužel v dějinách stále opakuje...
Také se těším na pokračování příběhu.

59 15.03.2023

Kniha je psaná formou rozhovorů novináře Petra Havla se známým soukromým zemědělcem Danielem Pitekem. Pokud vás zajímá problematika trvale udržitelného hospodaření, stavu českých lesů, zadržování vody v krajině, ochrana kvality půdy a zdrojů vody, jak v praxi reagovat na klimatické změny, je to kniha pro vás. Nikdo vám lépe neodpoví než tento sedlák, lesník a ochrance přírody s vice než 30 letými zkušenostmi. Povídání dvou profesionálů rozhodně zaujme a poučí..

39 07.03.2023

Také si myslím, že až takový blábol to není. Malý formát , jednotlivé listy postupně z vazby odpadávají, což není vůbec na škodu, jednotlivé kapitolky se dají číst na přeskáčku. Pro začátečníky dost vhodné , mohou si postupně tvořit ekologické návyky. Některá doporučení vzhledem k roku vydání originálu v r. 2018 a českého překladu o rok později jsou v ČR již realizovaná- např. zákaz výroby plastových uchošťourú , jednorázových brček, plastových příború a tácků a jejich náhrady vhodnějšími materiály. V bezobalových prodejnách již běžně narazíme na tuhé šampony, dřevěné zubní kartáčky, menstruační kalíšky a další ekologické vychyťávky. Knížečku jsem koupila v Lk a přiznám se, že i když většinu doporučení znám, ne vždy je všechna dodržuji, ať již z časových důvodů nebo z pohodlnosti. A pár zajímavostí jsem se dozvěděla- že kokosovým olejem na vaření mohu nahradit hydratační krém a že pro sběr pohozených plechovek, PETek , obalů od sušenek v přírodě ( vloni jsem v rámci akce Ukliďme Česko nasbírala plný 15 l pytel při lesní cca 8 km vycházce a následně separovala ) existuje termin
"plogging". Sice jsem trasu neproběhla, pouze prošla turistickým tempem, ale to na věci nic nemění. Cestou na mne sice kolemj(e)doucí divné pokukovali, ale dobrý pocit mi nepokazili. A to jsem ještě nevěděla, že je to nový skandinávský trend!! Takže inspirace pro další a nejenom 2x do roka.

37 07.03.2023

Zatím moje první kniha od autora. Opravdu napínavé, byť dost drsné čtení.
O devadesátkách v Čechách bylo toho napsáno spoustu i natočena řada filmů. Že podobná zvěrstva se děla i u našich sousedů, jsem toho příliš nevěděla.
Napínavé, poutavé čtení. I když je to fikce, tušíme, že základem jsou reálné skutečnosti...

36 12.02.2023

(SPOILER) Moje čtvrtá kniha od autorky, trochu slabší než předešlé. Postavy se mi dost pletly, zejména ty ženské, nedokázala jsem se na četbu plně soustředit. Tentokrát ve vyšetřování exceluje Bergmanova parťačka Sylvie, která si spojí starý zločin s aktuálním. Vraha jsem téměř do poslední chvíle neuhodla...
Doporučuji zejména pro barvitý popis zapadlé jihočeské vesničky.

54 10.12.2022

Moje pátá kniha od autorky, rozhodně nejnapínavější.
Tentokrát se déj odehrává za polárním kruhem v zapadlé vesnici u norského fjordu, kam se Josef Bergman vydal strávit rybářskou dovolenou. Ale nebyla by to detektivka, kdyby se jako svědek nepřichomítl ke zločinu a neodolal pokušení vyšetřovat na vlastní pěst. A více neprozradím....

59 10.12.2022

Této publikace si nesmírně cením - je to skutečný poklad. Doporučuji nejen zájemcům o etnobotaniku, etnofarmakologii, etnofarmakognózii. Již jména autorů- etnobotanika a ředitele Botanického muzea Harvardské univerzity Richarda Evanse Schultese a chemika Alberta Hofmanna, objevitele halucinogennich účinků LSD.
Revizi provedl o generaci mladší specialista na etnomedicinu a etnobotaniku Christian Rätsch.
Mám revidované vydání VOLVOX GLOBATOR z r.2000 ( originál z r. 1989, 1.vydání z r.1979)
V knize je spousta zajímavého povídání o použití magických rostlin domorodci , doprovázeno barevnými i černobílými fotografiemi a vyobrazenimi.
V atlasu je uvedeno celkem 97 rostlin a hub v alfabetickém uspořádání dle rodového latinského názvu. Barevné fotografie či nákresy položek- jejich charakteristických částí- většinou květů či celkový vzhled. U každé uveden celý latinský název, čeleď latinsky a česky a zajímavé informace o habitu, výskytu, způsobu použití domorodci, obsahových látkách.
Např. Ayahuasce , kouzelnému nápoji z Amazonie, je v knize věnováno celých 16 stran !! ( narážím na aktuální kauzu polských manželů Kordysových a jejich seance s popíjením tohoto nápoje za 8 let nepodmíněně! Doufám, že zdravý rozum zvítězí a milost jim opravdu bude udělena! Prohnilost a zastaralost soudního aparátu nekomentuji.)
Informačně přínosná je tabulka umožňující snadnou orientaci Celkový přehled používaných magických rostlin-jednotlivé typy jsou uvedeny pomocí piktogramů, atd. V neposlední řadě upoutá mapa světa s přehledem tradičně používaných důležitých halucinogenů. Tak , snad jsem vás navnadila...

35 18.11.2022

Já dávám 5 hvězdiček, protože se pokaždé, když knihou listuji a čtu si Anifino vyprávění, opravdu nasměji až k slzám. Anife je prostě živel a nezapře svůj původ ze slunného Bulharska. Navíc s tureckou krví po otci. Jsem po otci bulharka , v dětství jsem 6 let v Bulharsku žila. Všechny ty bullharské recepty, které Anife ve své knize uvádí, znám a mohu potvrdit, že receptury sedí do puntíku a do nejmenších nuancí - například rozemleté vlašské ořechy v taratoru. Odpovídají i názvy jídel, např. kartofena mandža, bob čorba ( oba názvy z turečtiny - neni divu 500 let osmanského jha, udělala své). I způsoby přípravy nékterych jídel mi připomínají dětství - třeba celodenní bublání fazolové polévky v hliněném hrnci. A že šopský salát se dělá z pečených paprik , o tom nemá u nás nikdo ani zdání. Fotky jidel servírovaných na hnědé keramice
s typickým dekorem svědčí o smyslu Anife pro krásu a dokonalost. S nostalgií vzpomínám na některé zvyky a tradice - třeba noseni marteniček v březnu- moc hezky o tom autorka píše .Kromě bulharské kuchyně je mi blízká i ta turecká, většinu jídel znám. Knihu -kuchařku - cestopis - milé povídání doporučuji každé vnímavé duši. Snad trochu sluníčka a energie, které má Anife na rozdávání, rozsvítí šeď dnešních dnů. A vyzkoušejte některé recepty, určitě si pochutnáte a uděláte radost blízkým....

41 15.11.2022

Na knihu jsem narazila při probirani starých knížek a přečetla během několika hodin. Docela to ušlo, místy jsem se pobavila. Knihy autora jsem nečetla, s generací, pro kterou psal, jsem se minula. Z filmu znám pouze Metráčka (ten se mi líbil asi i díky přesvědčivému podání hlavní představitelky).

40 04.11.2022

Po delší době jsem si přečetla tuto knížku Miroslava Horníčka - docela příjemné čtení. Mnohem raději mám však Honička vypravěče, moderátora a herce- pamatuji ho v našem divadle v Hovorech přes rampu - byl excelentni. Právě jeho hlasový projev a mimika , to dodávalo jeho myšlenkám a textům ten pravý rozměr. Více se mi libily Dobře utajené housle.

39 04.11.2022

Knihu jsem objevila ve své staré knihovně v komoře, před léty mě zřejmě nezaujala.Titul je dost zavádějící, i když na pozadí se odehrává vztah Goetheho k mladičké Ulrice Levetzow. To podstatné je hluboké přátelství básníka s hrabětem Kašparem Šternberkem , zakladatelem Vlasteneckého, později Národního muzea v Praze a společný zájem o mineralogii a další přírodní vědy. V Mariánských lázních, v sídle Levetzowových,
se scházela vědecká společnost -švédský chemik doktor Berzelius, brazilský cestovatel a botanik doktor Pohl. Společně podnikli stidijni výpravu na Komorní hůrku, aby se utvrdili o jejím původu- Goethe až doposud tvrdošíjně zastával neptunistickou teorii, tedy, že jde o podmořský pseudovulkán. Na místě se měli možnost přesvědčit, že se zřejmě jedná o vulkán, když nalezli lávu - olivín. Goethe uznal své pochybení a navrhl hraběti Šternberkovi, aby dal sopkou prorazit hlubokou štolu. Možná to úplně tak nebylo, ale skutečnost, že štola byla vyhloubena, je pravdou. A že krasoduch Goethe se se zápalem zabýval sběrem a průzkumem minerálů a měl ještě spoustu dalších zájmů- o fosilie, botaniku, ad. Nedávno proběhla v krajské knihovně v Karlových Varech výstava Krása kamenů Karlovarska u příležitosti 140.výročí úmrtí J.W.Goetheho- s ukázkami exponátů z jeho sbírek.
A ke knize - ke konci si tajný rada přečte ortel - dopis od Ulriky - a to už všichni známe. A pokud jste duše hloubavé a pátravé, možná zjistíte i to , jestli se Ulrika vdala, a co má společného s Národním muzeem.
Knihu doporučuji, i když to není žádné veledílo ani exaktně doložený dokument. Ale láká po přečtení pídit se, jak to všechno tenkrát bylo a hledat další informace a souvislosti...

35 01.11.2022

Kniha je překladem německého originálu z r. 2013 - vydalo nakladatelství Antikomplex, z.s. v r.2015.
O problematiku Sudet se řadu let
zajímám, sama v domě , kam se můj dědeček s babičkou nastěhovali při osídlování Karlových Varů při odsunu Němců žiji. Pamatuji si z vyprávění babičky a maminky, že dokonce nějaký čas žili s Němci před odsunem v jednom domě a s paní, jejíž podobizna - akvarel namalovaný jejím manželem- dodnes visí u nás na verandě- byla velice krásná- škoda, že se už nemám koho zeptat, jak to všechno bylo. Pamatuji si z vyprávění akorát to , že se z mladou paní velice spřátelili a že plakala, když odjížděli. Pořád si říkám, že bych měla vypátrat, kam byla rodina odsunuta a případně vypátrat potomky a předat jim kopii portrétu jejich prababičky . Vyluštila jsem na rubu akvarelu tužkou napsané jméno Bauer(?).
A o čem kniha je ?
V bodech:
Vzpomínky na život v Sudetech, na "odsun"/"vyhnání" po roce 1945, příchod do Bavorska a na dlouhý proces integrace. Jedná se o studie, které projednávají o zmíněném tématu z různých perspektiv a zachycují jedinečnou kulturu německých vyhnanců. Jak dnes vysídlení Němci vzpomínají na svůj původní domov , jak se tyto vzpomínky mění a jak je prožívají následující generace?
Kniha je doplněna spoustou dobových fotografií, jsou uvedeny
konkrétní životní příběhy.Nechybi obsáhlá bibliografie. V knize si opakovaně listuji a uvědomuji si jak málo jsme se o osudy těchto vykořeněných lidí dříve zajimali a jak se naše společnost donedávna nechala ukolébávat pocitem kolektivní viny. A na povrch vyplývají i zvěrstva páchána našimi lidmi na německém civilním obyvatelstvu - i ženách a dětech při divokém odsunu.
Naštěstí je mnoho současných autorů, která nám ony doby a osudy dokážou čtivou formou přiblížit.
Snad se lidstvo poučilo a nebudou se podobné chyby opakovat- narážím na současnou válku v Ukrajině.
Závěrem chci upozornit na další tituly zmíněného nakladatelství , které se problematikou Sudet zabývají.

35 30.10.2022

I když si myslím, že mám chemii v maliku, přečetla jsem si knihu se zájmem a pobavením.
Doporučila bych žákům i studentům ke zvýšení obliby chemie i fyziky. V médiích se různé "celebrity" chlubí tím, jak jim matematika a chemie nevoněly. Podporují tak předsudky vůči exakťním vědám.
Přitom je to tak zábavné, jak to vše spolu souvisí- stavba atomu, periodická tabulka prvků, krystalografie, zajímavosti o vybraných prvcich (orbity, s,p prvky..) uhlík a křemík- živá a umělá inteligence, organická chemie, velký třesk, kvantové efekty ad. - prostě rozum v kostce!! Nevim, jestli se dá tato útlá knížka sehnat, mám ji půjčenou z knihovny, moc bych jí chtěla mít. Je to takový vědecký komiks! Hledání souvislostí - to je bolest našeho školství a ochotě k logickému myšlení nás všech.
Strýček Google a tetička Wiki se nechytají ......
Jako blbci si většina může připadat právě díky těm u nás zafixovaným předsudkům - Ámos se v hrobě obrací.!!!!

32 28.10.2022

Právě jsem dočetla moji třetí knihu od farmaceuta Stanislava Havlíčka a jsem plná dojmů a nových poznání. Souhlasím s předešlými 3 komentáři uživatelú - i já to cítím podobně. Získal si mě autorův styl, něžný a poetický, nechybí mu ale humor a dávky sebeironie. Že je to člověk skromný a přátelský jsem měla možnost poznat i na nedávné besedě v naší krajské knihovně.
Ve své poslední knize nás zavede do Jemenu, kde s několikaměsíčním odstupem zúčastní 2 misí - mezitím, při návratu domů - vypukne Covid- 19. Mise LBH, to nejsou jen zahraniční experti, ale především místní spolupracovníci a o těch se v této knize dozvíme hodně o jejich mentalitě, rodinném životě, svátcích , oblíbených jidlech. Národním (zlo)zvykem jemenců je žvýkání kathy ( listů rostliny Catha edulis), kterému se pravidelně věnují koncem týdne. Samozřejmě to zkusi i autor a další expati , velké nadšení a požitek nezakusí, spíš nepříjemné pocity. O tom, jak takový "kathový sedánek" vypadá, si můžeme přiblížit na 2 fotografiích z mnoha dalších na konci knihy.
Kniha mě opravdu hluboce oslovila, je v ni mnoho moudra a poznání a budu se k ní znovu vracet.
Nutí čtenáře k zamyšlení: Opravdu potřebujeme všechny ty věci, kolem sebe, umíme si představit, že by nám na vše stačil jen batoh?
Doporučuji tento hořkosladký šálek kávy, i když to není lehké čtení...

35 28.10.2022

Doplňující a opravný komentář k mému předešlému:
O misi v Bangladéši píše Stanislav Havlíček ve své druhé knize Hlas větru, za kterou obdržel cenu Hanzelky a Zikmunda za cestopis roku 2021.
Poslední kniha Káva z Mocha je o misi v Jemenu. Omlouvám se za matoucí předešlý komentář.

29 26.10.2022

Kniha lékárníka Stanislava Havlíčka je poutavým líčením jeho půlročního pobytu na misi Lékařů bez hranic v nemocnici v Agoku v Jižním Súdánu. Svým skromným a přátelským přístupem si získal nejen kolegy v týmu, pacienty i místní obyvatele. Velmi zajímavé bylo i vyprávění o putování po Komorských ostrovech, kam zamířil během své povinné dovolené.
Nedávno jsem byla i na besedě s panem Havlíčkem, kde vzpominal na své mise, zejména na poslední v Bangladéši v rámci projektu na pomoc etnické menšině Rohingů, o které píše ve své nové knize Káva z Mocha. Tu jsem si na místě koupila a začínám číst.
Knihu i ostatní z dilny autora , jakož i jeho souputníků v misi LBH Tomáše Šebka a Jana Trachty rozhodně stojí za to si přečíst.
Závěrem cituji slova korektorky Kateřiny Sieberové: " Dokud vznikají knihy , přinášející svědectví z oblastí, které by si za vlastní domov vybral jen málokdo, a dokud existují lidé, kteří žijí svůj život nejen pro sebe, je tu naděje ".

30 26.10.2022

Velice zajímavá kniha dokumentující 65 zaniklých obcí v Doupovském vojenském výcvikovém prostoru . Fotografie, texty o historii obcí, statistky o počtu obyvatel a domů.

28 21.10.2022

Plně souhlasím s komentářem nefernefer, přesně vystihuje moje pocity po přečtení této Urbanovy knihy. A připojuji se i ke komentáři Alef.
Ano žádné temno, žádná dekadence, jak jsme u autora zvyklí, přesto to bylo zajímavé čtení, i když nejsem vysloveně cílová skupina.

26 10.10.2022

Hezká knížka povídek o kočkách i pejscích a o lidech, jimž dokážou tito tvorové zpříjemnit a zpestřit ne vždy veselý a láskyplný život. Na povídkové knihy si moc nepotrpím, je mi líto , že jsou jednotlivé příběhy tak krátké, ale paní Klevisová umí zaujmout i ve zkratce.

39 29.09.2022

Knihu jsem přečetla na dva zátahy, bylo to celkem čtivé, nenáročné počtení. Také mi vadily některé vulgarismy v popisu vztahu Radka a Rity, ( jak naznačuje jeden z předešlých komentářů) , nehodilo se to k závažnosti tématu - být jen fixně fakrografickému popisu povodně.
I po vice než 20 letech od hrozivých povodní bychom neměli zapomínat na lidské oběti a hmotné škody, jako i na záslužnou činnost hasičů, vojáků i dobrovolníků při záchranných pracech a nápravě škod. Útlá knížka není žádné veledílo, určitě vsak poslouží jako memento k zamyšlení:
- kde se stala chyba při budování některých vodních děl ?
- jsme ještě schopní při své konzumní zahleděnosti do sebe a malicherném líčení svých každodenních rituálů na sociálních sítích( které kromě nás nikdo nečte) vnímat varovný hlas žalující přírody a pokusit se ji trochu respektovat?

29 28.09.2022