huhuhu huhuhu komentáře u knih

☰ menu

Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři Aleš Palán

Úžasná kniha, autorem kvalitně a poctivě odvedená práce. Obdivuji, jak si dokázal získat důvěru samotářů, oceňuji, jak k nim dokázal přistupovat s respektem, bez hodnocení a podsouvání vlastních pohledů... Samotní hrdinové mě překvapili. Čekala jsem lidi, kteří odcházejí do samoty uprostřed přírody proto, že jsou moudří a vyrovnaní, ale opak byl ve většině případů pravdou. Často právě až v přírodě našli (nebo pomalu nacházejí) sami sebe. Některé příběhy byly inspirativní, jiné spíše odstrašující, ale ve všech případech jde o velkou odvahu žít jinak, než je v dnešní době běžné. A važme si toho, že jsou stále ještě místa, kde to jde.

13.08.2019 5 z 5


Divoké labutě Divoké labutě Jung Chang

Kniha, kterou by si měl přečíst každý. Ne kvůli jejím literárním kvalitám, ale kvůli její informační hodnotě. Není to sice čtení na dva večery, navíc se člověk může občas ztrácet ve spoustě podobně znějících čínských jmen nebo (minimálně na začátku) v historických souvislostech, ale stojí to za to. V knize se skvěle prolínají dějiny Číny s osudy tří žen z jedné (autorčiny) rodiny (babička, matka a dcera, což je samotná autorka, která později emigrovala do Británie). Ač jsem obeznámena s tím, co komunisti páchali u nás, stejně jsem při čtení od začátku do konce nevycházela z údivu. Tolik krutosti, tolik násilí, tolik absurdity! Výborně vylíčené vymývání mozků nebo zbožštění předsedy Maa! Neméně zajímavé (a někdy i kruté) bylo nahlédnutí do tradiční čínské kultury a společnosti (viz neuvěřitelný zvyk lámat dívkám chodidla hned v první kapitole nebo obecně postavení žen ve společnosti), díky němuž čtenář velmi dobře pochopí, proč tolik lidí zasvětilo svůj život komunistické ideologii. Doporučuji!

28.03.2023 5 z 5


Hotýlek Hotýlek Alena Mornštajnová

Velmi čtivá kniha, která má velký záběr (co se týče časového úseku, množství postav i zvratů v ději) a zaujme i svým stylem a kompozicí (využití Seifertovy poezie v názvech kapitol, náznak událostí v první kapitole a její propojení s kapitolou poslední...). Přesto mám pocit, že ve mně vlastně nic nezanechala, celé vyprávění působilo dost chladně a osudy jednotlivých postav mě příliš nevzaly za srdce. Zvlášť hlavní "hrdina" Václav Mánes byl takový "nijaký", pasivní, v podstatě nechal ostatní, aby řídili jeho život... Snad i proto celá kniha působí také trochu povrchně. Člověk si skvěle počte, ale to je tak všechno. Ale když člověk neočekává víc, jako oddechovka to je výborné.

28.09.2022 3 z 5


Opuštěná společnost Opuštěná společnost Erik Tabery

Trochu jsem se obávala, že tuto knihu o stavu současné společnosti z r. 2017 už čtu vlastně dost pozdě, ale opak je pravdou. Některé myšlenky v posledních dnech nabývají na obrovské aktuálnosti. Třeba kapitolu o Rusku jsem četla shodou okolností zrovna v den, kdy Putin napadl Ukrajinu. Ve světle těchto událostí mi při četbě lezl mráz po zádech – Rusko je v knize velmi prozíravě vykresleno jako největší bezpečnostní hrozba dneška. I další myšlenky jsou více než aktuální. Třeba vděčnost Havlovi a dalším porevolučním politikům, kteří nás dovedli do NATO. Nebo naopak neprozíravost většiny politiků po Havlovi, kteří naprosto kašlali na vytváření spojenectví a vztahů naší země s ostatními státy (a naopak nám v zahraničí dělali spíš ostudu). No a témata populismu, dezinformací, Babiše a Zemana jsou taky stále aktuální – všechny je tu ještě pořád máme.

Všem, kteří ještě nečetli, knihu moc doporučuji.

28.02.2022 5 z 5


Plachetnice na vinětách Plachetnice na vinětách Jiří Hájíček

Pro mě to byla spíš taková oddychovka, ze které jsem nebyla tak nadšená jako z předchozích Hájíčkových knih. Vcelku banální příběh, místy až trochu kýčovitý (letní románek s Filipem), ale četlo se to velmi dobře, literární aluze mě potěšily a taková ta typicky "hájíčkovská" melancholická atmosféra, která se mi moc líbí, tam taky byla.

02.11.2021 4 z 5


Prázdniny v Česku Prázdniny v Česku Ladislav Zibura

Milé a příjemné čtení, typický Láďův nadhled, optimismus a smysl pro humor. Tím, že cestoval po Česku, mohl též naplno využít své výborné komunikační schopnosti a kamarády, které má po celé zemi. A přestože si myslím, že naši vlast celkem znám, dozvěděla jsem se i leccos nového.

15.12.2023 5 z 5


Slepá mapa Slepá mapa Alena Mornštajnová

Opět velmi čtivá kniha, jako ostatně všechno od A. Mornštajnové. Akorát tam na můj vkus bylo až moc postav, témat, událostí a osudů, méně by možná bylo více (šlo by pak jít víc do hloubky). A závěr byl trochu násilný a málo uvěřitelný, ale jinak uspokojivé čtení.

05.11.2023 4 z 5


Winterbergova poslední cesta Winterbergova poslední cesta Jaroslav Rudiš

Fascinující jízda vlakem po zemích bývalého Rakouska-Uherska podle bedekru z roku 1913 v doprovodu téměř stoletého staříka Winterberga, který trpí záchvaty historie. Není to kniha pro každého, spíš pro literární fajnšmekry a pro ty, kteří „se umějí dívat skrz historii“. Čtenář si během této nevšední cesty po „the beautiful landscape od battlefields, cemeteries and ruins“ (jak by řekl Angličan) vzpomene tu na Hrabala, tu na Švejka, tu na Spalovače mrtvol. A hlavně - Winterberg je svérázná a hodně originální postava, na jakou jsem v literatuře už dlouho nenarazila. Občas mi, stejně jako panu Krausovi, svou mnohomluvností a opakováním téhož (ano, ano, příliš mnoho historek, příliš mnoho historie) lezl na nervy, ale vždycky jsem se k němu zase ráda vrátila. Bitva u Hradce Králové v roce 1866, žároviště v Reichenbergu, hřbitovy, mrtvoly, železnice, překolejení Alp, Cornus sanguinea… Pěkné, pěkné!

10.07.2022 5 z 5


Dědina Dědina Petra Dvořáková

Jako lingvisticky zaměřený člověk oceňuji především autorčinu práci s nářečím, pomocí kterého skvěle charakterizovala jednotlivé postavy generačně i sociálně. Jazyk jsem si prostě užívala. Co se týče obsahu, bylo to někdy až úmorné čtení, zvlášť nejdelší kapitola (o rodině prodavačky Maruny), která se dost vlekla. Při jejím čtení jsem v některých chvílích měla pocit, že čtu vlastně jen samé vesnické drby, které mě vůbec nezajímají.

Celkově to je hodně negativně zaměřený text, do této nejmenované "dědiny" na Vysočině se koncentrovaly všechny nešvary, které na venkově bezesporu najdeme (závist, pomlouvání, hamižnost...), přičemž pozitivní vlastnosti a vztahy byly v podstatě opomenuty. Jednotlivosti jsou rozhodně skvěle odpozorované a působí realisticky, jako celek to je trochu přehnané, ale asi to byl autorčin záměr, protože jinak by ty špatnosti tak nevynikly.

Každpádně zajímavý počin a jsem zvědavá na další knihy P. Dvořákové.

12.05.2022 4 z 5


Tisíce planoucích sluncí Tisíce planoucích sluncí Khaled Hosseini

Nečekala jsem, že to bude tak kruté... Samotné téma domácího násilí se pochopitelně netýká jen Afghánistánu (a dít se může i mezi partnery, kteří se brali zcela dobrovolně a z lásky), ale specifické bylo, že v daných společenských podmínkách (kdy žena nemůže ani sama na ulici) pro Marjam a Lajlu nebylo z té situace úniku a vyústění příběhu bylo vlastně jediným možným "řešením"... Jinak mě zaujaly i politické události a změny režimů, se kterými autor čtenáře na pozadí příběhu nenásilně seznamuje.

11.04.2022 5 z 5


Poupátka Poupátka Hana Lehečková

Oceňuji výběr silného a stále aktuálního tématu (ačkoli se děj knihy odehrává v 90. letech). Výborně napsaná byla hlavně postava záporáka Mirka. Není to, jak by člověk možná mohl očekávat, žádný hnusák a slizoun, ale naopak velmi charizmatický, zábavný a oblíbený člověk, kterého mnozí obdivují. Spoustu toho dokázal, mnohým dětem z „divadelňáku“ nahrazuje nefunkční rodinu a dává jim poprvé zažít pocit jedinečnosti a výjimečnosti. Navíc je to umělec, takže mu projde leccos, co by jiným neprošlo. Zároveň se ho ale všichni tak trochu bojí. Skvěle jsou ukázány manipulativní praktiky, které používá k tomu, aby dosáhl svých cílů, a až mrazí z toho, jak snadno mu všechno vychází a prochází (omotat kolem prstu si umí nejen děti, ale i jejich rodiče). „Divadelňák“ mi v lecčems připomínal sektu (naprostá autorita vedoucího, snaha o izolaci dětí od ostatních kamarádů apod.). Dále oceňuji i formu, kterou byla kniha napsána (využití divadelních dialogů pro promluvy dětí, které jako by stále jen něco hrály, „papouškovaly“, byly loutkami v rukou svého vedoucího), a povedené ilustrace.

18.11.2022 5 z 5


Oněgin byl Rusák Oněgin byl Rusák Irena Dousková

Hrdý Budžes je jedinečný a pro mě nepřekonatelný, ale tohle bylo také velmi dobré. Z příběhu zmizela Helenčina roztomilá naivita, gymnazistka Helena si už moc dobře uvědomuje, v jaké době žije. Právě skvělé vylíčení atmosféry doby normalizace považuji za největší klad knihy - ta šeď, všudypřítomné pokrytectví, marnost, bezmoc, neustálý vztek a naštvání všech na všechny.

08.03.2022 4 z 5


Před povodní Před povodní Anna Bolavá (p)

Ač je první díl trilogie podle mého názoru nepřekonatelný, i toto bylo velice dobré čtení. Nepostrádá nic z toho, co od talentované a originální autorky A. Bolavé očekávám. Úžasná práce se stylem a jazykem, jedinečné vykreslení atmosféry, nejrůznější barvy, zvuky, chutě, vůně a pachy, využití nadpřirozených prvků. Právě posledně jmenované mi u jinak realistických próz obvykle vadí, ale když to autor/ka umí, může fantastično působit uvěřitelně a stát se přirozenou součástí zobrazovaného světa. A to je podle mého názoru právě případ knih A. Bolavé. Těším se na další autorčiny počiny!

30.01.2022 5 z 5


Kafe @ cigárko Kafe @ cigárko Marie Doležalová

Milé a úsměvné odpočinkové čtivo doplněné vtipnými komiksovými stripy, při kterém se navíc dozvíte leccos ze zákulisí divadelních představení, filmů a seriálů. Obzvláště oceňuji Mariinu upřímnost, smysl pro humor, sebeironii a nadhled, s nimiž přiznává svoje nejrůznější trapasy, chyby a nedokonalosti.

18.01.2022 4 z 5


Jako v nebi, jenže jinak Jako v nebi, jenže jinak Aleš Palán

Pokračování bestselleru "Raději zešílet v divočině" se mi líbilo ještě o něco víc než první díl. A to se mi kniha o šumavských samotářích líbila fakt hodně! :-)

Samotáři z "Jako v nebi..." mi byli takoví bližší a lépe pochopitelní. Na rozdíl od těch šumavských mi nepřišlo, že by před něčím utíkali, ale spíš že si prostě jdou za "tím svým", ať už je to cokoliv. Mými favority jsou paní Provázková a bratr Anděl, hodně materiálu k přemýšlení mi poskytla paní Karin, u které mě omráčila její bezmezná úcta ke všemu živému (a vlastně i neživému - tedy podle většiny lidí), a to včetně myší, klíšťat nebo... kamenů.

A samozřejmě smekám před výborným Alešem Palánem i skvělými fotografiemi, které text doprovázejí.

29.06.2020 5 z 5


Neboj se vrátit domů Neboj se vrátit domů Aleš Palán

Povedená kniha rozhovorů s neuvěřitelně moudrou a inspirativní ženou. Paní Svatošová je obrovská bojovnice a silná osobnost, ale zároveň velice pokorná žena. Její hlubokou víru by jí mohl nejeden křesťan závidět. Rozhovory se dotýkají mnoha témat a musím říct, že všechna stála za to. Velice mě zaujalo např. vyprávění o P. Kubíčkovi, moc jsem o něm dosud nevěděla.
Dovolím si osobní poznámku: Pí Svatošová si ve svém životě ráda všímá různých "náhod". Zdá se mi, že moje četba téhle knihy byla také takovou "náhodou". Začala jsem ji číst v době, kdy jsem absolutně netušila, že pro mě téma smrti (někoho blízkého) bude zanedlouho aktuální. Pozitivní přístup pí Svatošové k tomuto nelehkému tématu mi v náročné situaci hodně pomohl a je pro mě stále velkou oporou. Zřejmě to nebyla náhoda, že jsem se k téhle knize dostala zrovna v době, kdy jsem ji potřebovala.

16.12.2019 5 z 5


Světlo z Pauliny Světlo z Pauliny Jan Štifter

Už dlouho jsem nečetla tak výborně napsané povídky od českého autora. Mají úžasně vykreslenou atmosféru (místy přecházející až do nadpřirozena - ale ne tolik, aby to vadilo) a tvoří jednotný celek, a to nejen svým prostředím (jižní Čechy) a opakujícími se motivy a tématy (paměť lidí a míst, nenarozené děti...), ale i dalšími drobnostmi, které je spojují a které čtenář odhalí při pozorném čtení.

17.10.2023 5 z 5


Soumrak dne Soumrak dne Kazuo Ishiguro

Nejdřív mě kniha moc nezaujala, protože téma anglických lordů a jejich sluhů mi není příliš blízké. Ale protože autorem je Ishiguro, věřila jsem, že stojí za to pokračovat ve čtení. A ano, stálo to za to. Jakmile jsem pochopila, že věci nejsou takové, jak se zdají (resp. jak nám je předkládá vypravěč - majordomus Stevens), kniha mě pohltila a už se četla sama. Líbí se mi, jak autor ukázal, že člověk může podporovat zlo a ubližovat lidem kolem sebe (i sám sobě), přestože je přesvědčen (a hrdý na to), že dokonale plní své povinnosti a svěřené úkoly. (Můj dodatek: Vždyť i ta největší zvěrsta, jako např. koncentrační tábory, se mohla dít jen díky tomu, že spousty lidí plnily své povinnosti a poslouchaly rozkazy.)

21.03.2022 4 z 5


Exotem na této zemi Exotem na této zemi Ladislav Heryán

Knížku jsem měla na poličce nepřečtenou už dlouho, ale nebylo to proto, že by se mi do ní nechtělo. Naopak. Moc jsem se na ni těšila, tak jsem si ji šetřila pro nějakou zvláštní příležitost, kdy bych si ji pořádně vychutnala. A ta nastala teď, když jsem byla v izolaci s covidem.

Láďa jako obvykle nezklamal. Moc se mi líbí to propojení příběhů ze života s úryvky z Bible. Láďa Heryán jako člověk a jako biblista. V obou rolích je obdivuhodný. V životě ve své lidskosti, laskavosti a velkorysosti dokáže jít mnohem dál než ostatní (zatímco my maximálně z tepla domova pošleme pár korun na dobročinné účely, Láďa se nebojí osobně setkávat s bezdomovci apod.). A ve znalostech Bible je bezkonkurenční (text zná v originálních jazycích a dokáže vyhmátnout i různé posuny v překladech apod.). Přesto je neuvěřitelně skromný a pokorný. Zkrátka takový exot, ale v tom nejlepším slova smyslu.

25.12.2020 5 z 5


Jozova Hanule Jozova Hanule Květa Legátová (p)

Fascinuje mě, kolik hloubky a citu dokázala autorka vtělit do tak útlé knížečky. To se některým autorům nepodaří, ani když napíšou několikasetstránkový román.

20.11.2020 5 z 5