hanak_v_exilu komentáře u knih

Ještě před lety jsem vlastnil všechny gamebooky od prvního do desátého dílu, kromě tohoto. Neříkám ovšem, že jsem je všechny dohrál (Pekelný dům). Pár dní zpět jsem si odškrtl i Ostrov ještěřího krále. Možná protože k němu necítím takovou nostalgii, zařadil bych ho k těm horším z první desítky. Dobrodružství je přímočaré a nevyžaduje plánování ani přemýšlení. Stačí mít nabušeného hrdinu a štěstí na hody kostkou. Přirovnal bych ho k Jeskyni sněžné čarodějnice. Ke čtyřem hvězdičkám ho vytaháhlo jen zajímavé prostředí a nábor dobrovolníků.

27.06.2017

Robinson Crusoe je dost možná moje nejoblíbenější dobrodružná knížka. A že má v různých verneovkách, foglarovkách, nebo v Terroru od Dana Simmonse hodně tvrdou konkurenci. Příběh světoznámého trosečníka je tak napínavý a pohlcující, že mě neomrzel ani po pátém přečtení. Jen poslední kapitoly nemám rád. Chápu že Robinson celou dobu bojoval za zlepšení svého života, takže by bylo kruté nechat ho v tom plácat pořád dokola. Bohužel se v závěru z knihy vytratilo ono nadšení z nových vynálezů, a s dostatkem zdrojů a nástrojů robředl jak strach z budoucnosti, tak atmosféra.

Zápas s nebem není žádná monumentální military space opera, jak by název napovídal. Boj proti cizí a nepřátelské inteligenci tvoří jen vedlejší motiv. Bohužel je zdaleka nejzajímavější a nejvíce nosný. Autor se ovšem zaměřil na rozvláčný popis putování psychicky labilních hrdinů po světech Sluneční soustavy. A přitom jen tak mimochodem zpitvořil chemii, znásilnil biologii a rozcupoval fyziku. I Neználek na Měsíci měl blíž k hard sci-fi, než tahle pohádka. A to ani nemluvím o závěrečné grotesce na parníku a v Praze. Měl jsem se spokojit jen s výtečnou Nemovou trilogií a na Zápas s nebem mohl klidně v knihovně sedat prach.

1 11.05.2017

Jako děti jsme si s kamarádem každý koupili knížku od Verna. Po přečtení jsme si ji na vypůjčení vyměnili. Ale bohužel kamarád moji ztratil a nechal mi svoji. Nevydělal jsem na tom, protože za vynikající Cestu do středu země mi zůstal tenhle cestopis ozvláštněný popisem mechanického slona. Zemí šelem není špatná verneovka a možná proto že jsem měl doma jenom dvě (spolu s 20 000 mil pod mořem), tak jsem si k ní za několikeré přečtení vybudoval zvláštní vztah. K těm nejlepším se ovšem řadit nemůže.

3 27.04.2017

1832 - Michael Faraday objevuje totožnost elektřiny různého původu. 1940 - J.M.Troska fantazíruje o marsovské elektřině, venušské elektřině a eroské elektřině. Tímhle dílem autor definitivně opustil sféru sci-fi a přesunul se do království báchorek. První část knihy připomíná Guliverovy cesty. Což by bylo novátorské na začátku 18. století a roztomilé ve století devatenáctém. Ale ve Zlatém věku science fiction je děj už drobátko zastaralý. A tak zatímco v America John Wood Campbell inovoval žánr a pomáhal rozvíjet nová a vzrušující témata, druhý díl trilogie Zápasu s nebem se vrátil proti proudu času. Trosku mám v hluboké úctě za Nemovu říši, ale tohle jsem bohužel přetrpěl.

1 24.04.2017

Zdá se mi, že J.M. Troska se až příliš nechal unést námětem. V knize vršil jeden fantastický námět na druhý. Vymýšlel si přírodní zákony, teorie a jevy, a pomaličku opouštěl žánr sci-fi. I předchozí knihy byly naivní a přímočaré. Vědecky by neobstály a chování postav odpovídalo potřebám příběhu. Ovšem dokázaly vtáhnout a ohromit kouzlem neznámého. Smrtonoš nic z toho neumí. Cesta na Měsíc a především objevování Marsu působí jako drogový výlet do jiné reality. Čím podivnější situace hrdinové zažívali, tím méně mě zajímaly. Bádání se omezilo na minimum a záhady autor řešil v tom horším případě jednou větou, v tom lepším rozvitým souvětím. - „Zapomínáš, že čte myšlenky,“ namítl Petr. „Není to tak zlé,“ mávl rukou lékař. ,,Má sice tu schopnost, ale já jsem už vystihl její zdroj. Dejte si pozor: když s ním mluvíte, nehleďte nikdy do jeho očí. Jen očima vám vidí do duše. Žádný zázrak.“ - To je bohužel jen jeden příklad.

2 10.04.2017

Je to neradostné čtení. Popisuje úplně jinou realitu, než jakou si ji pamatujeme z televizních dokumentů a dobových fotografií. Zatímco v Evropě pochodovali na přehlídkách šťastní a usměvaví spojenečtí vojáci, ty německé čekal strastiplný přesun daleko do vnitrozemí Sovětského svazu a roky zajetí. V době kdy Alfred Eisenstaedt vyfotil svou proslavenou fotku námořníka líbající na oslavu vítězství ženu v bílých šatech, v Polsku a na Ukrajině umírali lidé v etnických čistkách a v Německu hlady a vyčerpáním. Autor má pravdu když tvrdí, že většina zde vypsaných událostí je přímý důsledek druhé světové války a následného zhroucení vlády a morálky. To je ovšem nečiní o nic méně hrůznými.

8 06.04.2017

Geniální kniha. Vyzdvihovat její kvality je asi zbytečné, takže se zaměřím na interpretaci. Všimli jste si, že se prakticky bez výjimky vykládá nepřesně? Orwell popsal společnost úpící v područí brutální diktatury, která se obvykle ztotožňuje s komunistickým SSSR. Ale Oceánie zahrnuje Velkou Británii, Ameriku, Austrálii a kolonie Britského impéria. Samotné (bývalé) SSSR je součástí East Asie a její režim neznáme. Je naznačeno, že může být stejný jako v Oceánii, ale to je to jen spekulace. Spíše než varování před komunismem tedy 1984 chápu jako varování před zaslepeností a pohlcující ideologií, ať je jakákoliv. A před anonymní mocí nezodpovědnou občanům. Koneckonců komunismus se (snad už definitivně) zdiskreditoval a kniha je aktuální dodnes.

Ruku na srdce, kdyby tohle napsal Jaroslav Foglar, tak půjde o jeho nejslabší knihu. Pokud nikde, tak tady je jasně vidět jak skvělý to byl spisovatel a jak nenuceně vyprávěl své strhující příběhy. Jaroslav Velinský se snažil co mohl, ovšem vyšlo to naprázdno. Zhusta si pomáhal odkazy na Foglarovy knížky, přesto marně. Dokonce mě tím mírně znechutil, protože v první půli knihy snad není odstavec, do kterého by nenarouboval událost ze života Rychlých šípů. Jednak tím zpomaloval tempo, a také tím mlčky přiznával, že by bez Foglarovy trilogie kniha zapadla hluboko do podprůměru. Nijak se jí ovšem neodvděčil. Popřel téměř vše co v ní bylo napsáno a děj zavedl úplně jinam. Konec se do Jestřábových knížek vůbec nehodí. Když se řekne foglarovka, tak se mi rozhodně nevybaví dospělý pragmatismus a feminismus.

7 29.03.2017

Atlas Shrugged, dystopický filosofický epos od Ayn Rand je prý v USA druhá nejvlivnější kniha po Bibli. Ideově patří do objektivismu, liberalismu a individualismu. Autorka je přesvědčenou kapitalistkou, bytostně věří v minimální stát, pasivní lidské svobody, v právo člověka být úspěšný a nezávislý. Odmítá socialismus jako cestu vedoucí k utlumení lidské podnikavosti a k destrukci rozumu. Odmítá náboženství, v němž vidí protiklad rozumu. U nás je román prakticky neznámý. Začátek jsem si půjčil ze svého komentáře k filmové adaptaci. Knižní předloha je krapet odlišnější, ovšem nijak výrazně. Na to jak svobodomyslná prý autorka je, až podezřele urputně odmítá jakékoliv odchýlení od svého světonázoru. Postavy buď vyznávají stejnou ideologii jako ona, a v tom případě nemají žádnou chybu, nebo jsou ztělesněním zla. Tečka. Jsem zvyklý na naivní černobílost foglarovek, ale tohle bylo moc i na mě. Beletristicky jde tedy o lepší průměr, respektive by šlo, kdyby příběh nezabíral úmorných 1000 a něco stran. Ideologická rovina je znatelně kvalitnější a to je důvod, proč je kniha v zámoří tak populární. Jakkoliv s ní s mírnými a občas většími výhradami můžu souhlasit, styl psaní a zejména nekompromisnost Ayn Rand mě chvílemi stavěl do názorové opozice. Ve výsledku na mě kniha působila úplně opačně než autorka zamýšlela. Nesnáším rčení "pravda je někde uprostřed", ale v tomhle případě musím říci, že svět není ani omylem takhle jasně nalinkovaný.

7 27.03.2017

A jedeme dál. Honor dostala lepší loď, úměrně tomu vzrostla síla nepřátel a zvýšily se sázky. Třetí díl se od předchozích dvou přece jenom liší. David Weber oddálil pohled a podíval se na blížící se válku mezi Mantichorou a Havenem ze širší perspektivy. Hlavní hrdinka nedostala tolik prostoru a prim hrají debaty mezi admirály, případně spletitá síť vztahů vládnoucí kliky Liďáků. Je to dobře? Asi je. Politická linie je zajímavá a souboje mohutných flotil jsou mnohem epičtější než přestřelka dvou křižníků. Jen je škoda, že druhou bitvu autor odbyl pár řádky.

4 27.03.2017

Pokud se chcete dozvědět něco o holocaustu a máte hodně času, přečtěte si na tohle téma knihu Černá zem od Timothyho Snydera, Deník Anny Frankové, případně Eichmanna v Jeruzalémně od Hannah Arendt. Jestli nemáte čas, přečtěte si Mause.

5 08.03.2017

Druhé pokračování je o kousek lepší, bohužel většina nectností prvního dílu zůstala zachována. David Weber ovšem do tradiční černobílé palety přidal dva odstíny šedé a v průběhu děje je dále ladil, takže výtku o plochých charakterech tentokrát vynechám. Opominul i otravného a pro zápletku zbytečného Pavla Younga, a proto jsem už neměl pocit, že se proti Honor Harrington spikl celý vesmír. Příběh je plynulejší, vyzrálejší a disponuje temnější atmosférou. A jako tradičně se může pochlubit výborně zpracovanými vesmírnými bitvami.

3 08.03.2017

Boje jsou skvělé, politika zajímavá, ale ten zbytek... Děj se občas táhne, utápí se ve vykreslování mezilidských vztahů a hromadí přebytečné postavy. Zamrzí i černobílé rozdělení obou stran a laciná snaha o postrkování k těm správným postojům. Když se konečně rozběhla akce, tak všechny nedostatky zmizely. Vesmírné bitvy patří k těm nejlepším v žánru, a sklonily se jen před nedostižným Wing Commanderem.

3 22.02.2017

Dystopií jsem četl víc než jenom pár, ale tahle je výjimečná i mezi těmi nejlepšími. Popisuje společnost, která se dostala do područí totality tak pozvolna a nenápadně, že si toho ani nevšimla. Z důvodu pohodlnosti, pro dobro všech a ve jménu morálky se lidé vzdali svobody a možnosti ovládat svůj osud. Přečtěte knihu, rozhlédněte se a přemýšlejte, jestli něco podobného nevidíte kolem sebe. A dělejte to každých pár let.

Výborný námět, nevyužitá zápletka. Nejvíc mě bavil začátek. Čím dál se jsem se v knize dostal, tím méně jsem byl spokojený. Raymond Feist si ukousl obrovské sousto a podle ohlasů zjevně uspěl, jenže já bych ocenil buď komornější příběh, nebo naopak čisté military fantasy. Série Mág není ani to, ani ono. Jedno se ale autorovi nedá upřít. Psaní mu šlo od ruky, takže jestli Vás série pohltí, máte čtvrt roku co dělat.

Nenápadný klenot. A to říkám jako člověk, který je k fantasy knihám hodně kritický. V téhle mě učaroval chytlavě vymyšlený svět a netradiční zápletka. Z příběhu jsou cítit obrovské možnosti a taková hloubka, že by se v něm skoro dalo žít. I po letech mě stále mrzí, že ho Paul Kearney dále nerozvinul.

1 13.02.2017

Skoro jsem litoval, že autor začal v půlce knihy odkrývat tajemství pevnosti, protože do té doby byla úplně bez chyby. Napínavá, atmosférická a proklatě čtivá. Po vysvětlení existence přízračné postavy ztratil děj část mysterióznosti a napětí lehce upadlo. Bohužel v hororech téměř obecně platí, že čím jsou racionálnější, tím méně jsou děsivé. Film, jakkoliv je špatně natočený, je v tomto ohledu mnohem lepší, protože říká jen málo a ani to nedává smysl.

2 05.02.2017

Jakoby mi knížka celou dobu slibovala, že za pár dalších stran vychytá všechny chybky a pak bude už jenom skvělá. A najednou přišel konec a zlepšení se jaksi nedostavilo. Příběh mi připadal nedotažený, chvílemi napínavý, chvílemi nezajímavý. Jako jednohubka to není špatné, ale tímhle mě Neil Gaiman o svých kvalitách nepřesvědčil.

5 02.02.2017

První povídka je téměř dokonalá. Má napětí, atmosféru, tajemství i spád. Dan Simmons by se jí mohl chlubit. Druhá je mírně slabší, ale pořád výborná. Vystřízlivění přišlo až u té třetí. Lord z planety Země má sestupnou kvalitu, což je problém. Spoustu knih je nevyrovnaných, ale pokud jsou horší na začátku a skvělé na konci, čtenář jim to raději odpustí. Nebo paměť provede svá kouzla a nudný úvod zmizí tam, kde zmizely hodiny chemie, biologie a všechny ty fyzikální vzorečky, které jsem kdysi dávno určitě uměl.

1 01.02.2017