hanak_v_exilu
komentáře u knih
Přišli a sežrali nás aneb Armageddon II jako akční krvák
Robert Rankin
Pořád si myslím, že by měl autor rezignovat na ambice psát humoristickou fantasy. Občas je jeho snaha tak urputná, až je trochu trapná. To že si z ní sám dělá srandu věci nepomáhá. Příběh je ovšem zajímavější než v prvním díle a má větší spád, takže jsem se nakonec slušně zabavil. Zasmál jsem se ale jen jednou - při zneviditelňování Olivera Cromlecha.
Poslední člověk
Doug Naylor
Protože první dva díly napsali oba autoři společně a třetí každý zvlášť, je tenhle díl zakončení trilogie Douga Naylora. Je jasné, že závěr druhého dílu prosadil Rob Grant, protože Naylor dimenzi Pozpátku po kratičkém vysvětlujícím úvodu opustil, aby rozjel své vlastní dobrodružství plné akce, temnějších momentů a drsných scén. Humor prakticky chybí - jen občas se objevila téměř doslovná citace ze seriálu, použitá v upravené situaci. Není to vyloženě špatně, protože i když jsem se moc nezasmál, příběh je dost napínavý a šílený aby zaujal. Jen je škoda toho hořkosladkého konce. Oba hlavní hrdinové sice dostali co chtěli, jenže i tak je mi z toho nějak neveselo.
Lepší než život
Rob Grant
Nevím jestli je to tím že jsem tentokrát setřásl přehnaná očekávání, nebo je druhý díl opravdu kvalitnější, ale líbilo se mi to víc než jednička. Humor na mě ovšem pořád nefungoval. Příběh není vyloženě temnější než v seriálu, ale tam drsnější scény vyvažovala nadsázka a rozverná atmosféra. Tohle vyprávění je místy pochmurné, občas zbytečně realistické a ve špatném významu slova dospělé. Působilo to na mě jako Červený trpaslík z jiné reality.
Válka na Ukrajině – předběžná zpráva
Václav Klaus
Je potřeba podotknout, že sborník vyšel v květnu 2022. To byla doba, kdy hlavní starostí Západu byla obava, aby Rusko válku neprohrálo drtivě, ale jen přijatelně. Počítalo se s jeho ekonomickým zhroucením, následovaným pučem a možnou fragmentací na menší územní celky. Příspěvky tomu odpovídají. Žádný nepředpovídá dlouhou válku, vzdáleně podobnou pozičním bojům ve Flandrech, ani neklade důraz na ekonomiku a mobilizační potenciál znepřátelených států. Na jednu stranu je to pochopitelné, ale na tu druhou už publikace ztratila hodně ze svého významu. Teď slouží především jako připomínka toho, jak moc se situace za ty dva roky změnila.
Krásky a vetřelci: Pulp stories
* antologie
Je to zvláštní, ale v představách mnoha autorů téhle sbírky se tak svébytný žánr jakým je pulp takřka kryje s pornem. Přitom klasické pulpové magazíny byly sice proslulé svými lascivními obálkami, ale příběhy byly spíš cudné. Erotika se ovšem musí umět psát, a také platí, že když je pár scén v románu na tři sta stranách, tak se v nich ztratí. Když jsou v povídce na dvacet stránek, zaberou velkou část děje. Většinou mě tyhle pasáže nudily a proto jen tři hvězdičky.
100 % Nezvratný osud - pravděpodobně nejlepší povídka sbírky. Možná i proto, že v ní mají všechny čuňačinky své opodstatnění. Líbil se mi zběsilý děj a urputná snaha hlavní postavy udržet si kontrolu v šílené situaci. Od pana Heteši si toho určitě přečtu víc.
80 % Neffi - hlavní postava mi k srdci nepřirostla, ale literárně je to velice slušné a dějově také. Povídka slouží jako prequel k sérii Propast času.
90 % Nemůže pršet věčně - nápaditá povídka se skvělou hlavní postavou a výbornou mytologií. Nemá jediné hluché místo nebo cokoliv navíc. Takhle by měl vypadat pulp s příchutí fantastiky.
80 % Slizka - jedna z povídek ve kterých přemíra sexu škodí, protože jinak by šlo o vynikající splatter. Takhle je z toho spíš podivná úchylárna.
50 % Jmenoval se Moše - teoreticky výborný námět notně srazilo zmatené vyprávění a podivné postavy. Akční pasáže jsou výborně napsané.
60 % Krvavý - námět je trochu přitažený za vlasy, ale svět je vykreslený výborně. Klidně bych si z něho přečetl něco jiného, vážně míněného a patřičně epického.
50 % Xenofil - rozporuplná povídka s výborným námětem, která jde až moc na dřeň. Slušelo by jí víc rafinovanosti a tajemnosti.
40 % Holky z bombardéru - je to krátké a tak nějak o ničem.
70 % Druhá jakost - další z rozporuplných povídek. Líbilo se mi vykreslení světa i literární stránka, ale měl jsem problém s dvojicí psychopatických hlavních hrdinek. Upřímně, bylo mi z nich dost zle.
70 % Gerasim v zemi za zrcadlem - pro fanoušky série Legie to bude vynikající záležitost, pro neobeznámené to postrádá kouzlo a pointu.
90 % Období - vynikající vykreslení světa, postav i akční stránky trochu sráží neuspokojivý závěr. Z tohohle pekelného města bych si rád přečetl něco dalšího.
80 % Děti Pustin - skvělá pochmurná fantasy s chytlavě vymyšlenou mytologií. Takhle má vypadat příběh se sympatickým antihrdinou.
40 % Aprilium - působilo to na mě jako náhodně vytrhané odstavce z průměrné space opery. Povídka nikam nesměřuje a nic podstatného se v ní nestane.
40 % Oblázky - drtivost pointy nedává smysl, protože je překvapivá jen pro čtenáře, ale ne pro účastníky příběhu. Když o tom přemýšlím, nedává tam smysl skoro nic.
70 % Říkali mu Hurikán - námět je fantastický, ale jak už je ve sbírce zvykem, tak příběhu škodí přemíra zvrhlosti a nadávek. Představa normalizačního Československa pod nadvládou mimozemšťanů má potenciál.
40 % Dostihy a sázky - omlouvám se, ale tomuhle jsem prostě nedokázal uvěřit. Vznik závodníků nedává smysl. To proč závodí nedává smysl. A to proč vypadají jak vypadají nedává smysl. Psychologie postav je ovšem vykreslená skvěle.
90 % Matka jižních hvězd - doplněk k sérii Tomáš Kosek. František Kotleta zkrátka brak umí, takže i když se rozepsal jen na čtyřicet stránek, stalo se tam toho na půl knížky. Osvěžující záležitost.
Byl jsem u toho, skoro u všeho - Ivo Železný si trochu té (sebe)chvály zaslouží a také před ní hned na začátku varuje. Jestli jste útlocitní, nečtěte to, jestli to čtete, tak si nestěžujte.
Hlubiny města
* antologie
Antologií českých sci-fi a fantasy povídek se v poslední době vydává snad až nezdravě moc. Občas jsou tématicky spřízněné, občas je spojuje jméno autora. Tuhle povídkovou sbírku definuje město, respektive jeho uklidňující domáckost a zároveň prchavě vnímaná hrozivost.
70 % Česká mlátička - chytrá a atmosférická pocta Lovecraftovi, doplněná o malou dějepisnou vsuvku.
50 % Poslední brána - zařazení do sbírky moc nechápu, protože tady hraje město jen okrajovou úlohu. Pointa asi měla být drtivá, jenže to by musela být méně předvídatelná.
60 % Zavařovačky - tady je propojení s tématem města ještě volnější. Výlet do vzpomínek byl fajn, ale měl jsem náladu na něco úplně jiného.
90 % Vlčice - vynikající povídka která se otřela o historii, mytologii, detektivku i psychologické drama. Silnou pointu si budu pamatovat ještě dlouho.
90 % Dutý septagon - nápaditá a zábavná povídka, která by nikdy nemohla obstát jako něco vážně míněného, ale v téhle odlehčené formě funguje parádně.
70 % Rutina - variace na upírské příběhy, které škodí délka a chybějící závěr. Záporák je skvěle vymyšlený.
80 % Pan Twardowski - zaujal mě na tom námět a pár silných scén, ale nesedl mi styl vyprávění a autoro neustálé odbíhání k nedořešeným milostným dobrodružstvím hlavního hrdiny.
70 % Zakantum - oceňuji historické zasazení do Římské říše, ale zdálo se mi, že nepropojit příběh s jistou světoznámou událostí je zmařenou šancí na drtivější závěr.
40 % Luna ve spletitých uličkách - přiznám se že jsem děj moc nepochopil, a po čase jsem se o to přestal snažit. Od autorky jsem zatím nic nečetl a tímhle mě ke svým knížkám rozhodně nenalákala.
90 % Lamaris hoří - nezpochybnitelný vrchol knížky, který by si zasloužil rozpracovat minimálně na novelu. Tenhle svět má potenciál a povídka do něho zasazená má emoce, tajemství, drama i silné postavy. Dráždilo mě, že na pozadí vyprávěný příběh o mocné říši není dále rozpracovaný. Tady naopak autorka mou pozornost ke svým knihám přitáhla.
70 % Špatný den - připomnělo mi to povídku kterou dlouho hledám, protože jsem její název zapomněl. Tamta byla více akční a se silnějším závěrem, tahle je procítěnější a částečně zasazená do aktuálních událostí.
80 % Dno výkopu - zábavná hříčka která udělá radost Brňákům i Pražákům, i když každým z jiného důvodu. Líbila se mi dějová zacyklenost i sympatický přístup brát nepříjemné věci s humorem.
50 % Splnit si sen - literárně to není špatné, ale autorka si měla dát větší práci s popisem reálií, protože mi princip snového světa unikal, což se na zážitku určitě projevilo.
60 % Tyhle věci neexistujou - mně to připadá jako zmařená šance, protože se tady celou dobu schylovalo k odhalení strašného tajemství, aby nakonec všechno vyvanulo do ztracena. O zajímavém světě jsem se nic podstatného nedozvěděl a postavy pořádně nic neprožily.
80 % Pan Frýdek a slečna Místek - povídka je nápaditá, chytře hraje na nostalgii a zároveň není předvídatelná, ani ustřelená do mimóznosti. Rozuzlení jsem si představoval třaskavější, jenže to by se nehodilo k nastavené náladě.
Nekonečno vítá ohleduplné řidiče
Rob Grant
Je to trochu něco jiného než jsem čekal. Lister je trochu cílevědomnější, Rimmer sklouzává do tragické postavy a to co se odehrává na lodi, je občas dost smutné. Vyzněním to na mě působilo podobně melancholicky, jako třídílný speciál Zpátky na Zemi. Děj je mix vybraných epizod prvních dvou sérií, kdy se něco stane tak jak si všichni pamatujeme, něco se stane v trochu jiném pořadí a něco je navíc. Protože si seriál pamatuju skoro nazpaměť, tak mě drobné i větší odchylky dost rušily. Přídavky jsou ovšem docela povedené a bez výjimky promyšlené, takže byly nejspíš ku prospěchu. Tohle není otrocký přepis seriálu, tohle je svébytná knížka jdoucí svým vlastním směrem.
Na Západě zuří válka: Jak přežít v bláznovské době
Douglas Murray
Pomyslný trojboj s knihami Douglase Murraye jsem zakončil tou nejčtivější z nich. Vyzněním jde o rozvinutí předchozího Šílenství davů, ale autor už jen nepředstavuje myšlenková východiska uvědomělých aktivistů, ale rovnou pojmenovává nejdůležitější bojiště, zatím pořád ještě kulturní války. Jak kdosi trefně poznamenal, "válka je to jen proto, že jsme se postavili na odpor, jinak by to byla kulturní genocida". Boj se vede nesmlouvavě, občas brutálně a vždy zákeřně. Tradiční společnost je v hluboké defenzivě a na čím dál urputnější výpady odpovídá jen neochotně a ustrašeně. Není to veselé čtení, ale nemohl jsem se od něho odtrhnout.
Šílenství davů
Douglas Murray
Ani nevím jestli bych přečtení někomu doporučil, protože autor sice představil a rozebral čtyři z pěti hlavních témat které dominují debatám uvědomělých lidí - chybí jen ekologie, ovšem jeho práce nemá valného smyslu. Proč se snažit pochopit argumentaci lidí, kteří běžně aplikují dvojí i trojí metr, bez špetky studu kážou vodu a pijí víno, a když se dostanou do úzkých, tak utečou k doublethinku? Takže rasa je sice nezměnitelná, ale pokud černoch volí Republikány, pak černochem být přestává. Obě pohlaví jsou naprosto rovnocené, ale to jedno je lepší než druhé. Pokud se žena rozhodne být mužem, je to projev statečnosti a zaslouží si obdiv. Pokud se ovšem stane bílým mužem, změní se ze ctnostného člena menšiny na odporného utlačovatele. Nenávist je nepřípustná, pokud ovšem není namířená proti někomu společensky nepřijatelnému, přičemž definice toho co je společensky nepřijatelné se dynamicky mění. Takhle by se dalo pokračovat snad donekonečna. Jediný racionální přístup k tomuhle šílenství je odmítnout ho jako celek, a ty křiklouny zalykající se vztekem a palčivým pocitem nespravedlnosti prostě ignorovat.
Podivná smrt Evropy
Douglas Murray
Někdo říká, že je to smutné čtení. Já si především myslím, že je to užitečné čtení, protože kniha shrnuje jevy, kterými jsme prošli tak nenápadně, že jsme si toho téměř nevšimli. Naše pohodlnost, neschopnost dávat do souvislostí každodenní události, programové ignorování nepříjemných zpráv médii a dehonestace nepohodlných názorů nás dostali do situace, z níž můžeme lehko sklouznout do spirály čím dál tvrději potlačovaných občanských protestů v tom lepším případě, nebo k výbuchům etnického násilí v tom horším případě. Zdá se ovšem, že alternativou je buď nihilismus evropské společnosti nebo plíživé okleštění svobod a proměna evropských států v řízenou demokracii ruského typu. Pátou cestu bohužel nevidím.
Komplex
Jiří Bílek
"Tak už mi řekni o co tam jde, nebo se alespoň pořád nevytahuj, že ty už to víš!", chtělo se mi několikrát zařvat na samolibého vypravěče. Naštěstí mě zlost po čase přešla, protože jednak mě vývoj událostí opravdu zajímal, a také jsem pointu uhodl relativně brzo - pomohlo mi k tomu těch pár náznaků co autor do děje roztrousil a kritické myšlení. Dojem ze silného závěru mi to nezkazilo. Naopak jsem u něho uvažoval i o pěti hvězdičkách, protože jeho drtivost neleží ve vysvětlení záhady, ale v přijetí skutečnosti.
Ílion
Dan Simmons
Ílion je těžko hodnotitelná kniha. Z hlediska vykreslení postav, výstavby děje a budování atmosféry je to naprostá paráda. Všechny tři vypravěčské linie mají něco do sebe a každá by obstála jako samostatná kniha odehrávající se ve svém vlastním fikčním světě. Jenže postupem času se mi na mysl vkrádal sílící pocit, že je Simmons k sobě násilně narouboval, jen aby dokázal, do jaké hloubky své tři velké předchůdce nastudoval. Občas z textu probleskne autorovo opájení se vlastní erudicí, které vyvrcholilo v monolozích Kalibána. Vypadá to, že celá linie Prospero, Kalibán, Ariel (a další), je tam jen proto, aby měl Simmons důvod odkazovat se i na Shakespearea. Kdyby se tato mytologie škrtla a její místo by zaujala anonymní obluda, tak by příběh o nic nepřišel a tempu by to prospělo. Sluší se ovšem podotknout, že tato pasáž je s přehledem nejčtivější v celém eposu. Ílion se přelomovým dílem literatury nikdy nestane. Jednotlivé linie jsou v žánru postapokalyptické sci-fi, hard sci-fi a technofantasy bez debat špička, ale kniha jako taková občas trochu vrže.
Objevitelé neznámých dálek
Richard Humble
Knížka která mě v dětství přitáhla k historii objevitelských plateb a budování impérií. Začíná a končí pozemní výpravou, ale stěžejní část knihy se odehrává na moři. Magalhäesova cesta kolem světa by si ovšem zasloužila ještě pár stránek navíc a putování Vasca de Gamy chybí úplně. Možná je to z dobrého důvodu, protože oba muži prožili dost drsné časy, a tohle je knížka pro děti na prvním stupni základky.
Dokonalý robot a jiné povídky
Pierre Boulle
Kdysi jsem byl svědkem krátké debaty, jak je zvláštní že autor Mostu přes řeku Kwai, napsal i brakové sci-fi Planetu opic. Kdyby se řečník obtěžoval tuhle knihu přečíst, nikdy by takovou hloupost nemohl vyslovit, protože by věděl, že Pierre Boulle píše velice chytré příběhy plné jemného humoru, občas protkaného prchavou příměsí ironie. Nikde jinde to nejde vidět tak krásně, jako v téhle sbírce.
100 % Dokonalý robot - nápaditá úvaha přicházející s poznatkem, že neustálým vylepšováním robota člověka nezískáte.
80 % Kolik váží sonet - o použitelnosti postupu mám své pochyby, protože při vážení dojde ke kumulativním chybám, které další zkoumání znemožní. Přesto oceňuji nápaditou hru s logikou a jazykem. Překládat něco takového znamená psát svou vlastní povídku.
100 % Nekonečná noc - o strastech cestování časem. Schválně si zkuste spočítat, kolik piva, vína, koňaku a šampaňského vypravěč vypil. Je to sice Francouz, ale stejně. Kdybych měl ovšem něco takového prožít já, tak bych chlastal úplně stejně.
100 % Zázrak - co se stane, když upřímně věřící kněz spatří zázrak a je nucen přijmout existenci Boha jako prokázaný fakt?
100 % E=mc2 neboli Příběh jedné myšlenky - nezamýšlené důsledky touhy činit dobro, mohou být stejně zhoubné jako lhostejnost, nebo zlo.
Sebedestrukce západu 2.0
Václav Klaus
Číselné označení 2.0 by se dalo chápat i jako označení "kvality", protože druhý sborník je evolučním vylepšení toho prvního. Čtyři roky stará publikace Sebedestrukce západu je prosté shrnutí většiny jevů trápících Západní civilizaci. Nyní přispěvatelé přichází i s analýzou situace a občas s navrhovaným přístupem, když už ne přímo s řešením.
Armageddon jako muzikál
Robert Rankin
Možná už jsem vyrostl z duševního stavu, kdy mi stačilo aby autor do příběhu nasypal absurditu, šílenství a postavy které nejdřív jednají a pak nemyslí, vším tím zatřepal a výsledek hodil na papír. V knize se může stát cokoliv, a nic z toho nemá význam. Do Pratchetta ke kterému se autor zatvrzele přirovnává to má sakra daleko, protože jeho příběhy by bez humoru byly vynikající dobrodružné fantasy, a myšlenky v nich obsažené by bez okolního příběhu byly brilantní fejetony. Jenže tohle je jen ujetá zhovadilost. Ocením alespoň bytelnou vazbu. Knížka zažila krušné časy, ale na jejím vzhledu se to neprojevilo.
Ubik
Philip K. Dick
Po nedopečené prvotině Sluneční loterie a chvílemi až nepříjemně realistické dystopii Svět, který stvořil Jones, jsem si vybral Ubik, kde P. K. Dick představil většinu svých oblíbených motivů. Mimosmyslové vnímání, ohýbání reality, všeprostupující paranoia a především neschopnost určit, jak vypadá skutečnost. Zamotaný příběh ze světa, v němž je na mincích Fidel Castro i Walt Disney, začne dávat smysl až ve čtvrté čtvrtině, aby se nakonec ukázalo, že se čtenář možná nechal lacině ošálit. Od autora jsem četl lepší i chytřejší knihy, ale jestli je pro něj nějaká nejtypičtější, tak je to tahle.
Světy za obzorem
Julie Nováková
V první třetině sbírky mi moc nesedla témata. Postupně se dojem vylepšoval, jenže i pak zůstal jeden citelný nedostatek - až na výjimky povídkám chyběla silná pointa, která by jim dodala šmrnc.
50 % Etuda pro výjimečnou mysl - kdyby seriál Black Mirror točil Jiří Chlumský a hrála v něm Anna Polívková s Tomášem Matonohou, takhle by vypadala jedna z jeho epizod.
50 % Všechny vůně světa - chytrý nápad, který autorka bohužel nerozvinula do chytré povídky.
50 % Poslední intifáda - námětem se do sbírky moc nehodí, protože sci-fi prvků je v něm jen aby se neřeklo, a žádný není vyloženě důležitý.
60 % Bódhisattwa - chytrý nápad, který autorka bohužel nerozvinula do chytré povídky. Nepsal jsem to už někde?
60 % Arkádie - znovu nevyužitý potenciál. Námět je jako stvořený pro mrazivou povídku se silnou pointou, jenže výsledkem je vybledlá historka s morálně diskutabilním závěrem.
80 % Spi sladce, Joe - zdánlivě neoriginální, ale vynikající námět, kterému tentokrát nejednoznačné zakončení vyloženě svědčí.
50 % Ve sloní kůži - jsme zpátky v podprůměru. Povídání o slonech je sice příjemná změna, ale nevede nikam.
80 % Katedrála - dokázal bych si představit méně uspěchaný děj a lépe prokreslené emoce. Jinak nemám co vytknout. Do tohohle světa bych se rád podíval v nějaké knížce.
60 % My stíny - pátrání po vrahovi v cirkusu vždy slibuje jistou pikantnost. V cirkusu s takovým personálem je to ovšem bizarnost sama.
50 % Jinýma očima - Nechápu zlobu hlavní postavy. Celou dobu jí všichni podávali pomocnou ruku a ona nakonec přemýšlí o pomstě!?
80 % Symfonie prachu a ledu - časová vzdálenost mezi dvěma liniemi je trochu ujetá, i když logicky zvolená. Vyprávění o osudu nešťastné expedice má sílu a potenciál.
70 % Šeré město - zamotaná detektivka (?) z města na pokraji zhroucení, v níž je bohužel prostředí zajímavější než samotný děj.
60 % Dar - jedna z novel v Icehenge od Kima Stanleyho Robinsona téma vyjádřila lépe a úderněji.
80 % Vzduchoplavci Aury - dobrodružství z chytlavě vymyšleného světa, které bych rád viděl jako počítačovou hru, protože takový film by nikdo nezaplatil.
80 % Zatanči si elegii, svou vlastní - takhle, dámy a pánové, vypadá drtivý závěr. Skvělá povídka o bezohlednosti posedlých lidí.
80 % Město - Bradbury ft. Solaris. Stylisticky nejpovedenější práce s fantasticky hutnou atmosférou, která na posledních deseti stranách bohužel rozbředla do zmatené nepřehlednosti. Závěr povídce spíše uškodil, než aby jí dodal na mrazivosti.
40 % Vzpomínka z konce času - astrofyzikální věrnost je důležitá u vědeckého článku, ale u poezie bych ocenil citovou odezvu.
Jak jsem se mýlil v politice
Miloš Zeman
Čtivé, poučné a překvapivě vtipné politické memoáry jednoho ze tří nejvýznamnějších politiků porevoluční éry. Každý z nich byl těžká váha v něčem jiném, a Miloš Zeman vynikal schopností jít k podstatě věci a při argumentaci tnout do živého. Tahle schopnost se nese celým textem, který je protknutý bonmoty, břitkými příklady a přemírou sarkasmu. Je potřeba uvést, že knížka vyšla v roce 2005, dva roky po neúspěšné nepřímé prezidentské volbě, a sedm let předtím, než si Zeman dovolil kandidovat v přímé prezidentské volbě, čímž rozběsnil českou mediální scénu. Vznikala v době, kdy Miloš Zeman nebojoval a nebylo s ním bojováno. Text tedy působí překvapivě nekonfliktně a na něj téměř smířlivě. Pochopitelně ani tak si neodpustil pár štiplavých poznámek, doplněných vhodným citátem. Můj oblíbený je "Rád budu chodit bos, když nechám botu v řiti blbce". Pokud by takhle vypadala celá kniha, byl bych nadšený, jenže Miloš Zeman připomněl, že je původním povoláním vědec a část knihy zaplnil nesrozumitelnou a zbytečnou prognostickou hantýrkou. To že si občas trochu fandil, nebo si něco přikrášlil snad nemusím zmiňovat. Děláme to každý.
Opravdové zločiny
Lucie Bechynková
K podcastu mě přitáhla nadšená kamarádka, a i když jsem postupně viděl každý díl (nebo téměř každý), tak jsem mu až tak úplně nepropadl. Doufal jsem, že psaná verze mi bude vyhovovat víc, jenže opak je pravdou. Podcast stojí víc na hláškách upovídaných slečen a pozitivní atmosféře, než přímo na faktech. No a kniha nestojí víceméně na ničem. Jednotlivé případy jsou stručné, takže než jsem se stačil začíst, byl konec. To by bylo dostačující kdyby šlo o systematický výčet odvysílaných případů, ke kterým bych se pak mohl vrátit na youtube, jenže bohužel. Příběhy jsou vybrané zřejmě náhodně a úplně chybí informace, ve kterém díle se daný případ probíral. Napsané je to čtivě, jen trochu zbytečně.