Stanice Bazilišek
David Weber
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/8902/mid_stanice-bazilisek-6i9-8902.jpg
4
200
30
Honor Harringtonová série
1. díl >
První díl nové řady válečné SF. Kapitána Honor Harringtonovou z válečného loďstva Mantichorského království vmanévrují intriky do situace, kdy má jediný starý křižník s nedostatečnou výzbrojí na to, aby udržela pořádek v celé zanedbané hvězdné soustavě, na kterou si ke všemu brousí zuby sousední Lidová republika Haven. Zdá se však, že její schopnosti všichni hrubě podcenili...... celý text
Literatura světová Válečné Sci-fi
Vydáno: 2000 , PolarisOriginální název:
On Basilisk Station , 1993
více info...
Přidat komentář
Mohl bych toho napsat poměrně dost, ale v podstatě bych jen napsal trochu jinak to, co už napsal Kobalt. Stanice Bazilišek je zkrátka silná, čtivá kniha a skvělý začátek jedné z nejlepších military sci-fi sérií.
Poznámky z několikátého čtení celé série, kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl první: Stanice Bazilišek.
Už na začátku můžu říct, že série se pořád drží, po letech od napsání i po několikátém znovupřečtení. Příběh pořád funguje, postavy jsou přirozené, záporáci jsou reální. Svět je tu logický, nastavuje pravidla a těch se drží. Funguje zde přirozený vývoj i následky zobrazených činů. Příběh je krásná čistá military scifi, do které se prolínají další drobečky. A má vše, aby udržel pozornost od začátku do konce. Honor je silná hlavní hrdinka, ale co je hlavní, z každého rozhodnutí zde hlavně sálá, že je důstojníkem Královského Mantichorského námořnictva.
A tak jsem si znovu prožil s posádkou všechny tyto (dnes už historické) okamžiky. Zažil s nimi jejich triumf při válečných hrách i jejich zklamání při odsunu do Bazilišku. Nepřátelství k Youngovi i příval nových sil, když se Honor pustila do organizace celé soustavy s jedinou lodí. Překvapení ostatních agentur, když námořnictvo po dlouhé době opět začalo plnit své povinnosti. A radost, když se to vše začalo vyplácet. Čest když Honor neustoupila útlaku a neuhnula ze svých povinností ani o palec. Bolest celníků na Meduse, ale i zadostiučinění, když se Havenské plány začínají hroutit. Ohromující efektivnost mariňáků, o kterých v této námořní sérii neslyšíme naposledy. No a samozřejmě finální konfrontace. Vítězství, ale těžce zaplacené krví. Historické první vzplanutí Salamandra.
Ještě jednou pochválím záporáky. Ať už "zlou" admirálku, pro kterou je obstarožní křižník s experimentální výzbrojí pod její rozlišovací schopností, přes dění na Meduse. Tam je krásně vidět, proč co která postava dělá. Young jako neschopný zbabělec. A Haveňaně jsou zde malé ryby, chycené ve velkolepých plánech vzniklých nad jejich platovou třídou a nuceni poslouchat rozkazy. Ono i v dalších knížkách platí, že Havenské postavy jsou pro mě celkově uvěřitelnější.
Velkým bonusem military scifi od Davida Webera je navíc fungující technologie. Tohle nejsou žádné lodě z předaleké galaxie, které sice přeletí celé Galaktické Impérium za jediný den, ale střílejí po sobě na vzdálenost 500 metrů. Tohle není vesmír, kde se vypnutím impulzního pohonu loď ve vesmíru ihned zastaví na místě. Tady není rychlost tak důležitá, tou hlavní určující veličinou je zde zrychlení. A to jak u lodí, jejichž maximální rychlost není daná silou motorů, ale silou protiradiačního stínění, tak u střel. Protože kromě energetických zbraní (které navíc operují v mnohem energeticky výkonnějším spektru mimo viditelné světlo), jsou zde hlavní zbraní řízené střely s operativním dosahem měřeným v milionech kilometrů. Analogie plachtových námořních lodí, které se museli postavit do řady, aby mohli všechny pálit své boční salvy (což je zde dáno specifikem pohonu) je tak doplněna raketovými křižníky, vrhajícími neskutečně ničivé zbraně na vzdálenosti mimo dohled. No, zde by se toho dalo napsat ještě mnohem víc... Ale to zas u dalších dílů.
Tahle knížka je ideálním začátkem nové série, jedné z těch nejlepších v tomto stylu. A první knížky jsou perfektní, takže po dočtení této první už nezbývá než se rovnou svižně vrhnout na druhou. Tam už se přidá i troška politiky a Honor bude muset projít dalšími zkouškami.
Kapitán Kobalt, RHN
S touhle sérií začínám už podruhé a považuji ji za nejlepší military sci-fi, které jsem četl. Autor má události promyšlené do detailu, takže ho nenachytáte u nějaký nelogičností příběhu.
Weber jde ve vytvoření svého světa budoucnosti tak daleko, že techniku vesmírných letů vysvětluje svými vlastními fyzikálními zákony. Jako laik nedokážu tohle hodnotit, ale vysvětlování technologických termínů mi přijde uvěřitelně. Důležité ale je, že se Weber svými nastavenými fyzikálními zákony skutečně řídí, a právě proto jeho svět vypadá tak reálně.
Daleko více mě ale fascinuje politický systém, který zde vytvořil. V první knize série do něj vkročuje jen lehce, takže čtenář nemá potíže pochopit, že Mantichorské království se dá přirovnat Britskému impériu v jeho největším rozkvětu, Haven naopak k Sovětskému svazu ve chvíli, kdy mu již hrozí rozpad pro jeho neudržitelnost s ohledem na vyplácení dávek velké části pracovně neaktivní společnosti.
Hlavní postava Honor Harringtonové je pak velmi sympatická, i když některým může vadit její až přehnaná čest stylu Mirka Dušína. Na druhou stranu se ale nebojí odpověnosti za své činy, a to včetně užití smrtící síly, je-li to nutné. Její posádce pak, až na pár výjimek, není dáno dostatek prostoru, abyste si je mohli nějak oblíbit.
Nechybí zde ani pohled z nepřátelské strany, takže jste schopni pochopit motivy jejich jednání. A přestože jejich jednání těžko dokážete brát jako správné, dokážete se vžít do jejich situace a rozumíte, proč takhle jednali.
Této knize tak nemůžu nic vytknout. Je zábavná a napínavá po celou dobu a ani chvíli jsem se při čtení nenudil. Naopak jsem ji zhltal velmi rychle, a to i přesto, že jsem ji už jednou četl. Potíže jsem měl jen s některými technickými věcmi, ale to nebylo vinou autora ani překladu, ale spíše mých nedostatečných znalostí a chápání fyziky.
Dokonaly uvod, do dokonale sagy. Kdo si libuje v military sci-fi, tak bude spokojen.
Tady. Zde, v této poměřně útlé knížce začíná velkolepá vesmírná sága, skvost jež se dotýká ba i překračuje slávu a jas hvězd.
Jsem muž a přesto mě nikdy, NIKDY!, ani nenapadlo zapochybovat o hlavní hrdince: Honor Harringtonové. Není jí totiž co vytknout.
Tedy vlastně je: Jak ksakru můžu nastavit více než 100%??
„Základní myšlenka plánu je správná“ … ovšem … „zákruty vojenského mozku jsou nevyzpytatelné.“
Navíc se někdy přihodí, že stejně nemáte na vybranou … a s planetárními ekonomikami to taky vypadá všelijak, většina dobytých soustav totiž není zrovna v dobré kondici … takže vás čeká spousta politikaření a dobyvatelské války ve vesmírném měřítku …
„A nemohli bychom se s nimi dohodnout?“
Shrňme si situaci, „máme potíže a víme o tom“ .
Navíc, ve vzduchu visí cosi zvláštního … Problém zní: co s tím?
Intriky a zákulisní praktiky kam se podíváš, hvězdné války jsou v plném proudu. Vesmír je strategické pole, na kterém probíhají četné vojenské manévry. Space odysea může začít …
Ještě, že tu velí Honor, superžena, jež je mimořádně schopná, hrdá, odpovědná, praktická, bez ambic oslňovat (ženskými zbraněmi), s ambicemi vítězit (zbraněmi v bitvě) a nepodlehnout (okolnostem) … a … a tak studená, se svým „poker face“ /promiňte mi to, milí Honořini příznivci, nechápejte to, jako pejorativní označení, ani jako kritiku, ona je taková přirozeně, a vlastně to k ní patří, a charakterizuje jí to, jen mně osobně tyhle typy – mé protiklady /osoby nedisciplinované, neambiciozní, s ambicemi oslňovat a bez ambicí vítězit, jež má s touto osobou společné asi jen to, že za žádných okolností nepodléhá okolnostem/ tak trochu žerou, ale ani to není myšleno v negativním slova smyslu, vážně /. Vlastně bych za to měla pana Webera pochválit, napsal její postavu tak dobře, že ve mně vzbuzuje dost emocí, takže svou práci odvedl skvěle.
Sci-fi je mým oblíbeným žánrem, ovšem na poli military sci-fi jsem spíš nováčkem, takže jsem si na tento subžánr musela zvyknout. A rovnou se přiznám, že asi zůstanu jen u občasných zdvořilostních návštěv v tomto vesmíru, a dám nadále přednost spíš filozoficky laděné scifi (a takovým hvězdám jako jsou S. Lem, R. Heinlein, či R. Bradbury a další) než akčním vesmírným střílečkám.
Což ovšem neznamená, že jsem se nebavila!
Vesmír Honor Harringtonové sice není úplně místem, kam bych se chtěla podívat, ale nakouknout občas, tak to docela ráda, jsem totiž dost zvědavá, takže mě autorovy popisy (které podle některých komentářů byly příliš zdlouhavé a hodně dopodrobna popisné) úplně vyhovovaly, a je to přesně to, co naopak oceňuji, jak už jsem řekla, jsem nováček, který se v tomhle světě potřeboval trochu rozhlédnout a zorientovat, a tak mi to přišlo úplně vhod, abych si dokázala představit, v jakém prostoru se pohybuji.
Uvítala jsem i možnost nahlédnout tak Honor „do hlavy“, zjistit, co se za tou tváří, kde se nepohne ani sval, bez náznaku emocí, které by prozrazovaly, co si myslí, skrývá, a jak uvažuje…
…. „Nikdy se nenaučila odmítnout výzvu. Jestli existuje nějaký způsob, jak … vytlouci něco proveditelného, Honor na něj přijde, bez ohledu na to, jak zle jí to bude rozdírat duši.“ … je zásadová.
… „Honor dala přikývnutím hlavy na vědomí hlášení … aniž přitom zvedla oči od svého displeje.“ … je nesnesitelná.
… „Honor nebyla ten nejlepší matematik … ale dejte ji provést manévr v reálném čase a prostoru a nebude mít potíže … útočníky dokáže zahnat na potupný útek.“ … je prostě praktik.
… „Byla sama a tak si dovolila jeden povzdech“ …ale ... „v jejích očích se objevil nebezpečný výraz.“ ... a má tah na bránu.
Zjistila jsem tak o ní (s téměř stoprocentní pravděpodobností), že i když se něco zdá dokonale nepravděpodobné, pod vedením Honor by to, zdá se, přeci jen fungovat mohlo!
Víš co, Honor, bylo to nakonec docela fajn, podívat se s tebou do vzdálených galaxií, parkovat na oběžných drahách vzdálených planet a takticky řešit milion problémů, jež nemají řešení, dokud se neobjevíš ty . Bude to možná docela dlouho trvat, než se do tohohle vzdáleného koutu vesmíru znovu podívám, víš jsem pacifista, a hvězdné války a tvrdá disciplína nejsou zrovna mým šálkem kávy, ale stejně mám takové tušení, že se ještě někdy potkáme (pořád mi vrtá hlavou, co se tobě honí hlavou ).
A ještě jedna rada na závěr, NIKDY se nepokoušejte napadnout společníka stromové kočky, když je tahle kočička poblíž … „Honor jednou viděla, jak podobné drápy rozervaly obličej člověka, který byl dost pošetilý na to, aby se pokusil napadnout společníka stromové kočky“ … věřte, že to není pěkný pohled!
I pro mne je to první setkání s autorem a rozhodně nejsem zklamán. Jsem fanda vesmírných sci-fi a tak mne i tato knížka bavila, nicméně mi sem tam přišlo, že je v ději příliš balastu a také samotný příběh byl trochu jednodužší, ale řekněme, že odpovídá době napsání. Ale celkově se mi knížka líbila a určitě sáhnu po další(ch) ;)
Tak jsem zřejmě objevil další sérii, kterou si budu muset přečíst od A do Z. Příběh Honor Harringtonové a jejího křižníku Neohrožený se mi velice líbil. Byla pevná, zásadová, odvážná i lidská a postupně si získala důvěru celé posádky i nejvyššího velení. Velice se mi líbila scéna, jak vyběhla s největším finančním magnátem celého souhvězdí. A bojové nasazení, to byla lahůdka. Trochu jsem se ztrácel ve fyzikálním popisu vesmíru a v politických stranách, ale to byly úplné maličkosti. Dávám všechny hvězdy a přecházím na druhý díl.
Honor je cílevědomá a neohrožená hrdinka, která (na rozdíl od většiny hrdinek současných knih) baví i chlapy. Technické popisy, míra zrychlení vesmírné lodi apod. mi jako netechnickému jedinci nic moc neříkaly, zato jsem ocenila diplomatické rozmíšky a závěrečnou bitku, která teda vůbec nebyla pro holky. Stanice Bazilišek patří podle mého názoru k tomu lepšímu, co žánr nabízí, takže směle do ní ;).
První díl série a naprosto skvělý. Tím jsem začal a dodnes hltám vše o Honor.
Weber se hezky čte a celá série je velmi dobrá. Čím déle ale píše, tím jsou knihy delší a někdy už to škodí. Ta poslední, je už moc ukecaná a nejde k jádru věci /Stín vítězství/. Celou ságu jsem četl několikrát a doufám že se dočkám i posledních dílů.
Moje prvé stretnutie s Honor nebolo také aké som si predstavoval. Stanice Bazilišek má svoje dobré a zlé stránky, no od knihy som očakával viac aj pre jeho veľmi dobré hodnotenie od ostatných uživateľov. Bola to takisto moja prvá prečítaná kniha od pána Webera.
Aj keď sa táto séria radí do žánru military, v prvom diele prevláda skôr politika a malé náznaky od každej postavy v rozhovore. Weber išiel IMHO do príliš veľkých detailov a opíše vám všetky pocity postáv v rozhovore, ktorý by inak trval veľmi krátko. Opíše všetky drobné mimické zmeny v tvári a keď sa to v knihe objaví viackrát, je to únavné.
V postavách som sa moc neorientoval a bol som rád, keď prišla na scénu Honor so svojou kočkou na hlave. Keď to mám porovnať s Válka starého muže, ktroá bola síce krátka ale excelentná, prvý diel Honor mi prišiel uťahaný a veľmi politický. Uvidíme, čo prinesie ďalší diel, no nejako sa do neho zatiaľ nehrniem. 70%
nudný príbeh podpriemerné scifi extrémne zdĺhavé opisi politiky a postav v politike
začalo ma to trocha baviť až skoro na konci a to je na tak ospevovanú knihu málo
úplne slabá predstavivosť autora o vesmíre a bojoch vo vesmíre
scelej knihy ma asi najviac bavil kocúr Nimic
no za mňa strata peňazí
dal som šancu aj 2 dielu ale som na 15 kapitole a je to rovnaká politická nefantazívna zbierka nudných kecov myslím že to je ešte horšie ako 1
PO NEDOKONČENÍ 3 DIELU SOM TO VZDAL PRE FANUŠIKOV SCIFI OBROVSKÉ SKLAMANIE
neodporúčam čítat túto seériu
je to len pre tích čo milujuú polityku a mlátenie prázdnej slamy
Podle mne nejlepší military sci-fi sága. Škoda že mezi námi nežije víc lidí jako je Honor.
Když jsem knihu začala číst, všimla jsem si podobnosti se světem série Milese Vorkosigana od L. M. Bujold, byť je asi méně známější. Těžko říct, jestli proběhla nějaká inspirace... ale k věci. Tedy ke knize. Předností je propracovaný vesmír a reálie, což tvoří půlku úspěchu každého díla. Autor se ani netají tím, že mu za vzor sloužilo skutečné HMS. A vlastně tím dělá svět ještě o něco bližší každému čtenáři, který tímto směrem někdy upřel zrak.
Postava Honor je... asi jako její jméno. Stačí popis a máte potřebu vyskočit a salutovat. (A po přečtení prvních dvou dílů dodám, že také potřebu vyhledat nejbližší kryt, protože to vypadá, že její návštěva je předzvěstí okamžité invaze nepřítele). Stromový kocour ve mě zanechává mírné rozpaky, protože hrdiny, které doprovází víceúčelový mazlík mám spojené spíše s anime seriály, ale proč ne.
K příběhu - rozhodně skvělý. Místy ho trápí potřeba rozebírat fungování světa až moc do hloubky a podrobně. Já, musím říct, mám velmi ráda, když svět funguje, ale některé technické detaily reálně neexistujících věcí by šlo vysvětlit v rámci vět, ne stran. A zároveň mám pocit, že tam spousta věcí smysl nedává, hlavně ohledně spojení s okolím. Skutečně je třeba zprávy a hlášení v době vesmírných křižníků předávat tak, že loď A doletí k lodi B?
Další adjektivum k příběhu? Trochu předvídatelný. Není to nutně na škodu, ale díky prostřihům, kdy nám vedlejší postavy vč. eviláků vysvětlují své další kroky, tak nějak přímo tušíme, nebo spíš víme, co se bude dít. I v těch nejnapínavějších chvílích nepochybujeme o výsledku, jen občas o tom, jak k němu dojde. A kdo přitom přežije, protože úmrtnost na jejích lodích zdá se být někde nad devadesáti procenty.
Celkově jde o kvalitní čtení, jak bych to řekla, staršího typu. Scifi (až na zmiňovaný cyklus Vorkosigan) není úplně můj žánr, ale tuhle sérii asi dočtu. Čtyři zasloužené hvězdy.
Je až neuvěřitelné do jakých detailů dokáže autor vše popsat ať už se jedná o technické specifikace nebo vztahy lidí v posádce. Všechny postavy jsou uvěřitelné a mají svůj charakter. Nejlepší na tom je, že jsem se ani u jediné stránky knihy nenudil a to je co říct s tím jak vše autor popisuje. Opravdu vydařené dílo a mě nezbývá nic jiného než začít číst pokračování.
Super rozehraná military sci-fi/space opera. David Weber si mne získal a už se těším až budu číst jeho další romány ze světa Honorverse.
Boje jsou skvělé, politika zajímavá, ale ten zbytek... Děj se občas táhne, utápí se ve vykreslování mezilidských vztahů a hromadí přebytečné postavy. Zamrzí i černobílé rozdělení obou stran a laciná snaha o postrkování k těm správným postojům. Když se konečně rozběhla akce, tak všechny nedostatky zmizely. Vesmírné bitvy patří k těm nejlepším v žánru, a sklonily se jen před nedostižným Wing Commanderem.
Do páté hvězdy chybí ždibíček. Zatím nemám ve scifi moc načteno, ale tohle bylo skvělé - čtivé, propracované, zábavné, smysldávající. Co by chtěl člověk víc? O sérii jsem slyšel samou chválu a přistupoval jsem k ní opatrně, abych nebyl zklamaný... jenže to se nestalo a já se hned vrhám do dalšího dílu s neohroženou Honor.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2000 |  Stanice Bazilišek |
| 2007 | Ve službách Meče |
| 2000 | Čest královny |
| 2014 | Sílící bouře |
| 2006 | Povstání |
Kniha Stanice Bazilišek je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 294x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 26x |
| Knihotéce | 99x |
| Chystám se číst | 80x |
| Chci si koupit | 26x |
| dalších seznamech | 3x |
Na túto sériu sa už chystám veľmi dlho. Skvelý začiatok. Neskutočne veľa podrobností z technickej oblasti, bojov a tiež charakteru jednotlivých postáv. Určite sa pustím aj do ďalšej časti.