ForiCZ komentáře u knih

Prvotní chyba asi byla, že jsem k tomu přistoupil jako k dílu J. K. Rowling. Bohužel šlo jen o příběh NA NÁMĚT Harryho Pottera, který napsal někdo jiný. A druhá chyba byla, že mi dopředu nedošlo, jak moc velký rozdíl bude číst po té knižní sáze divadelní scénář. Snad za to mohla skutečnost, že jsem několik scénářů četl a nepřišlo mi to nijak zlé. Jenže tohle tak trochu zlé bylo.
Přečetl jsem to sice za jedinou noc a dopoledne, ale upřímně mi to připadalo stále víc a víc absurdní. Jako by si ty postavičky "hráli" na Harryho Pottera a spol. Hlavní záporná postava mi přišla extrémně přitažená za vlasy, zvlášť poté, co z ní v poslední části děje vytvořili. Obecně vzato mám rád příběhy motivované efektem mávnutí motýlích křídel, ale tohle mi nesedělo. Skončit to po dvou neúspěšných pokusech o přepsání historie, tak možná dám i vyšší hodnocení, ale prostě z toho nakonec udělali hroznou zmatlaninu, která si jen užívá stínu slávy původní série, ačkoli by možná sama za sebe fungovala mnohem lépe.
Takhle to ve mně zanechalo dojem fanouškovské, opravdu nevydařené fanfikce. Prakticky všechny známé postavy ztratili svou tvář a osobnost. V téhle knize se chovají podivně, absolutně jinak, než jak by člověk očekával z jejich skutečného příběhu. O vedlejších postavách bych snad ani nemluvil – neuvěřitelně zploštělí panáci, kteří tvořili jen potřebou vatu. Snad aby čtenář nepropadl dojmu, že na hradě jsou jen tři děti a ředitelka. Rodiče si courají po Bradavicích, kdy a jak se jim zlíbí, k čemuž dopomáhá otevřená letaxová síť, kterou evidentně může přicestovat do školy úplně kdokoliv. Ze střechy vlaku vyskočí dva studenti za svědectví opravdu neuvěřitelně podivné figury, ale proč by vlak zastavoval? Však o nic nejde! Oni časem dojdou, nač se vzrušovat.
Zaštítění od Rowling absolutně nechápu. Nechápu, že propůjčila tomuhle nevydařenému dítěti své jméno na úvodní obálku. Dvě hvězdičky tomu dávám hlavně z úcty k původní sérii. A taky faktu, že určité myšlenky jsou, alespoň myslím, velmi dobré. Kolize mezi Albusem a Harrym mi přijde dost pravděpodobná. Škoda, že je zpracována tak stupidním způsobem. Taky nepopírám, že je zajímavý pohled do alternativních konců celé ságy. Jenže tím bohužel výčet pozitiv končí... a to se mi zdá jako opravdu hodně málo.

14 13.07.2019

Tak tohle bylo prostě kurevsky skvělé dílo. Kingova nepřekonatelná schopnost líčit postavy a jejich postupný vývoj, nemluvě o bravurním popisu odehrávajícího se děje a míst. Dá se o něm mluvit jen v superlativech a Osvícení je jeho zdařilým dítětem, které vás vtáhne a jen nerado pouští.
Vždycky jsem si v hotelech představoval, jakou mají minulost, kdo tam byl ubytovaný, jestli tam třeba někdo zemřel. Lákalo mě se hrabat v historii. Jenže když se čas sleje do jednoho večera, asi to nebude tak úplně fajn. Zvlášť, když se vás to pak snaží zabít roqueovou palicí. Zkrátka? Bravo, mistře.

9 18.04.2017

Zcela oprávněně je to jedna z nejslavnějších Kingovo knížek. Nevím, zda bych ji sám za sebe hodnotil jako nejděsivější. Rozhodně má spád a do dění v Lodlow vás snadno vcucne, ale víc nahnáno jsem měl z Osvícení.
Celou dobu u tohohle příběhu tak nějak podvědomě víte, kam vše směřuje a víte, co se stane, ale stejně musíte číst dál a dál, abyste si to potvrdili. A celou dobu se snažíte Louisovi telepaticky říct, aby to nedělal, protože je to fakt špatný nápad. Dítka nemusí být vždycky roztomilá a varování duchů nemusí být nutně špatná.

I don't want to be buried in a Pet Sematary, I don't want to live my life again.

8 14.04.2018

Drsné a děsivé povídky, a co je horší, člověk v nich nalezne jakousi surovou uvěřitolnost, kdy si to vlastně umí celé docela živě představit, protože všechny postavy jsou tak... lidské, ano prostě lidské. Bylo to naprosto perfektní čtení, při němž se člověk místy bál. Jakoby chvilku slyšel klapání cedule MÁŠ HO RÁDA, MÁ TĚ RÁD (to mi v hlavě zní furt), jako by na něj odněkud měl vypadnout lístek "NETRPĚL", nebo jako by měl za zdmi slyšet pobíhat krysy. A nejděsivější na tom celém je, že člověk počínání hrdinů do určité míry chápe a objevuje tak svého Cizince. No zkrátka perfektní čtení, osobně mi nejvíc dostala povídka Dobré manželství, ale úžasné byly všechny.

6 12.08.2014

Detektivní King, ale jinak v celé své parádě přesně tak, jak se na něj sluší a patří. Opět mě u své knížky naprosto zazdil někde po první čtvrtině. Na konci jsem začal uvažovat, jestli někdy budu chtít ještě jít na nějaký koncert.
Hodně mě zaujalo střídání pohledů, které v jeho podání nepůsobí zmatečně, naopak otevírá možnosti, jak probádat život Mercedesového vraha. Zkrátka Pan Mercedes je další vydařený kousek Pana Spisovatele.

5 06.07.2015

Upřímně? Byl jsem rád, že jsem to mohl z maturitního seznamu odškrtnout jako přečtené. Pro mě zdlouhavé a osobně jsem v tom žádné zvláštní kouzlo nenašel. Ale kdo ví, třeba k tomu jednou dospěju.

5 07.06.2013

Přemýšlím, co k té knize říct. Rozhodně je to silný příběh... takový, který se nedá vymyslet v mysli spisovatele. Realita zas předčila fantazii.
Nikdo ze zdravých lidí si neumí představit situaci, ve které se Martin ocitl. Při plném vědomí a zcela myslící inteligentní bytost, uvězněná do mrtvé schránky na úrovni kaktusu. Nepředstavitelná noční můra, a přesto stav, který člověk dokázal překonat. Domnívám se, že jsem si z toho, teď po dočtení (během jediného dne), odnesl dvě myšlenky.
Tou první je, že člověk je schopen přežít a překonat i zdánlivě nemožné, pokud k tomu má vůli a odhodlání. Autor možná nebyl schopen z vlastní vůle zemřít, jak ho prosila matka, ale měl obrovskou sílu v následujících letech, aby dospěl k relativně naprosto normálnímu životu.
Tou druhou je, že cizí člověk někde v anonymním ústavu se nikdy nepostará o nemohoucího líp, než ti, kteří ho milují. Na jednu stranu tu byla Virna (a jistě mnozí jiní), bez které by tato knížka možná nikdy nevznikla, ale na druhou stranu tu existuje "domov na venkově". A blbý je, že neexistuje žádný jasný viditelný rozdíl mezi nimi - andělé i zrůdy mají stejnou tvář. Žádný rohy, žádná svatozář.
Další hlubší otisky, co ve mně tahle knížka zanechala, budou dozrávat nejspíš časem.

4 28.05.2023

Měl by mít v knihovně každý, kdo chce trávit život v psí společnosti. Lituji jen toho, že se mi nedostala do rukou dřív. Psí bible je správné označení.

4 10.11.2018

O něco méně skvělé než Osvícení... no... vlastně se to tomu vůbec nemůže rovnat, ALE...! To Doktora nijak nesráží. Bylo fajn nahlédnout do dospělosti toho kdysi malého a vystrašeného Dannyho. Četl jsem tu knihu skoro rok, pořád na ni nějak nezbýval čas, ale jakmile jsem se do toho dal a přehoupl se přes druhou třetinu, těžko už jsem mohl dělat něco jiného než číst a číst.
Možná bych tomu po Osvícení tak vysoké hodnocení nedal. Jenže v knize byly dva momenty, které mě "přikovaly". Dotkly se nějakých hlubokých myšlenkových pochodů a jeden z nich i změnil moje vnímání Pravého rodu. Anebo to bylo neodolatelným charisma Rose a jejího prastarého cylindru.
Mimochodem mám dojem, že další můj kocour se bude jmenovat Azreel bez ohledu na to, čeho byl předzvěstí. :D Ostatně, je to jen jiná forma usínání, no ne? ^^

4 10.04.2018

Klasika od českých autorů, která mě osobně nijak nevtáhla. Nářečí se mi mnohdy dost špatně louskalo a jediné, co mi na knize zaujalo, bylo to, že celý příběh má reálnou základnu. A tu si pamatuju díky wikipedii asi víc, než děj téhle knihy. Čtená z donucení k maturitě.

4 07.06.2013

Četla se jedním dechem. Jde spíš o pohádku pro dospělé, než děti a člověka nutí v mnoha věcech k zamyšlení. Velice zajímavá kniha, kde člověk najde hodně životních mouder. Svět dospělých je přece tak zvláštní...

4 05.03.2012

Ač jsem velký příznivec a sběratel knížek Stephena Kinga, tak k Cujovi musím říct "dnes ne, Mistře".
Chápu, že s realistickým vyobrazením onemocnění by to nefungovalo, ale pokud chci vzít něco tak reálného, jako je virus vztekliny, pak není potřeba přibarvovat si to do hororu. Vidět a slyšet nakažené zvíře je samo o sobě dost hororový zážitek. Jenže takové zvíře rozhodně není schopno úkladného a vypočítavého chování, jaké předváděl celou dobu velký a kdysi hodný bernardýn. Kousal by sám sebe, kousal by auto, žral kameny a jiné nepoživatelné předměty, škrábal by se do masa, upadal do křečí, štěkal by nepřirozeným hlasem... možná by lepší službu udělal nádor na mozku. A v tom letním vedru, které bylo dle popisu obzvláště horké, by nejspíš byli ti dva mrtví už první den.
Odhlédnu-li od těchto věcí, není to úplně špatný příběh. Postavy jsou propracované, rukopis je víceméně kingovský. Jenže mi Cujo nechal na okraji, někde na střeše, vysoko nad děním na dvoře opraváře Joa Cambera. K této kingovce se nejspíš už nevrátím.

3 21.07.2023

Je to taková typově "stará" Kingovka (plná vrabců) z "dobrého" Castle Rocku, ostatně byla vydaná v originále poprvé před 30 lety a vážně se mi líbila.
Prolínají se v ní pohledy několika postav, ale přesto to na mě nepůsobilo zmatečně. Po první čtvrtině se to přehouplo z mírně ospalé nudy a dostalo to spád, který vydržel až do samého konce. Četlo se to téměř samo a zdánlivě nesouvisející kusy skládačky do sebe během toho procesu postupně zapadaly. Přesto tam zůstalo spoustu prostoru pro fantazii, jak asi to autor přesně myslel a co se mu v době psaní honilo hlavou. Na konci knihy jsem přemýšlel, zda se Stephen King někdy bál svého Bachmana...
Nejvíce se mi líbil Rawlie, vlastně ani nevím proč. Rozhodně v tom nehrál roli fakt, že dvakrát významně zasáhl do děje a ovlivnil ho. Asi mě zaujal takovou svou bodrostí a zdánlivou zmateností, nevím. A pak samozřejmě Wendy s Williamem. Na to, jak děcka v reálném životě nemusím, tak tihle dva byli psáni s takovou laskavostí, že jim asi nešlo odolat. Tad byl poutavý svou neohrabaností, ale k srdci mi nepřirostl. Šerif Pangborn byl zase... tak nějak příliš kladný a správný. Naproti němu stál absolutní antihrdina George Stark, ale i přes jeho syrovost si myslím, že nebyl tak moc plochou postavou. Nebyl jen zlý, jak se na první pohled mohlo zdát, jeho osobnost nutně musela mít v sobě něco z Tada Beaumonta. A nemyslím si ani to, že by jeho zdánlivá nepřemožitelnost byla samoúčelná, jako to bývá v akčních filmech. Přece jen nesmíme zapomínat, že nebyl člověkem. I když tam vstupují různé faktory, tak byl především výmyslem spisovatele. A jako takový nemohl mít moc slabin, protože jeho autor si ho tak nějak idealizoval - viděl v něm to, co sám nebyl. Samozřejmě, byl to "hajzl par excellence", ale možná právě proto ho jedna část Tada měla ráda. Hodně lidí i ve skutečném světě přitahují zločinci, neskrývaně si je romantizují a obecně se o nich mluví mnohem víc než o jejich obětech. A další věc - každý máme v sobě svou temnou půli. A ať je jakkoli špatná a zlá, není nic víc než polovinou charakteru. Otázka je, jestli ji člověk pustí ke kormidlu nebo ne. Nelze ho soudit jen za to, že ji má, protože pak by nebyl bez viny nikdo. Nesouhlasím s šerifem, že by Tad nebyl slušným člověkem.
První vydání v češtině má tu nevýhodu, že překladatel evidentně nějaké výrazy zapomněl přeložit, nebo prostě netušil jak na to, tak je tam nechal. ^^ Někde to působí dost blbě a rušivě. Nepočítám ustálená slovní spojení z latiny.
Na druhou stranu knížka obsahovala řadu moc hezkých hlášek, u kterých jsem se musel smát, vyvážilo to tak nějak místa nechutná a "strašidelná". Nemůžu nicméně říct, že bych se u čtení vyloženě bál, neměl jsem při čtení takové pocity jako u Osvícení a Řbitova.

3 08.07.2019

Další skvělý díl. Právě tady jsem si oblíbil Ryuuka a jeho chroustání jablek.

3 28.07.2013

Další maturitní knížka, které jsem se ze začátku bál. Nakonec mě pan Čapek mile překvapil. Bylo to čtivé, bylo to poutavé a byla to jedna z mála divadelních her, která se mi vůbec nečetla špatně.
Klidně bych se ke knize jednou vrátil, navzdory tomu, že mě hlavní hrdinka po celou dobu neuvěřitelně iritovala.

3 07.06.2013

Tohle se mi nečetlo dobře. Poprvé jsem knihu četl v dětství, protože se mi docela líbil ten televizní seriál. Jenže v polovině děje už jsem se nudil natolik, že jsem to vzdal a knihu odložil. Podruhé mě ke čtení vrátil maturitní seznam. V maturitní četbě jsem našel hned několik zajímavých knih, které bych si klidně přečetl znovu. No... Bylo nás pět k nim nepatří. Nebavilo mě to a žádné hlubší dojmy to ve mně nenechalo.

3 07.06.2013

Až na poslední baladu (Věštkyně) se mi tahle kniha četla velmi dobře a docela se mi líbila, byť ve mně občas vyvolala poněkud zvláštní asociace (u Svatební košile jsem si vzpomněl na Müllerovo "Srdce jako kníže Rohan", ehm). Nedokážu říct, která z těch balad byla nejlepší, všechny byly perfektní.

3 07.06.2013

Na knihu jsem narazil, když jsem pátral po ne zcela vědeckých informacích o malbě Poslední večeře. Jeden článek vyvracel tvrzení z knihy, že Leonardo použil pro předlohu Ježíše a Jidáše stejnou osobu, nicméně mě ta větička "Dobro a Zlo mají tutéž tvář, všechno záleží na době, kdy každému z lidí zkříží cestu." dost zaujala. Tak se stalo, že se tahle kniha stala mým prvním střetnutím s Paulem Coelhem.
V zásadě jde říct, že se mi kniha líbila. Četla se velmi dobře, děj se netáhl a během jednoho dne byla přelouskaná celá. Akorát někde v půlce děje jsem si vzpomněl na Kingovo "Nezbytné věci".
Myslím, že ten děj v sobě nese mnohé, čtenáře donutí přemýšlet a sledovat lidskou přirozenost. Splňuje to, co by dobrá kniha měla přinášet. Jednu hvězdičku jsem ale musel dát dolů, protože mi tam stejně "něco" nesedělo. Možná slečna Chantal, možná závěr, který by si zasloužil trochu více prostoru. Každopádně se k tomuto autorovi rád zase vrátím.

2 08.08.2018

Byla to moje první kniha od pana Deavera, na kterou mě všichni upozorňovali. "Když se ti líbí King, bude se ti líbit i Deaver," říkali a nemýlili se. Jsem z téhle knihy a potažmo autora nadšený. Jeho povídky nemají vůbec nouzi o šokové zvraty. Jeden si myslí, že to dopadne nějak a skutečnost je úplně jiná. A když už si člověk myslí – Cha! Prohlédl jsem tě a nakonec ho zabije! Což o to, on ten odhad je třeba správný, ale věci jsou nakonec složitější, než jak je člověk viděl na začtku.
Kdybych měl vypíchnout jednu, která se mi skutečně vryla do paměti, byla to povídka Na rybách. Paradoxně je to povídka, kterou jsem věděl zhruba od půlky, jak to nakonec bude, ale to jí v ničem neubralo. Dále bych určitě vypíchl Víkenďáka, Obětní beránek, Bez Jonathana a Nádherná. Některé povídky byli pro mě slabší, například Nokturno nebo Klečící voják.
Určitě si rád přečtu od tohoto autora něco dalšího. Paráda.

2 23.05.2017

Zajímavé téma, ale zpracování pokulhává. Skákání od jednoho kluka k druhému té knížce nesvědčí, stejně jako několik fontů, které se v knize porůznu a bez logiky střídají.

2 15.12.2016