ecila13
komentáře u knih
Všehoschopní - Superguru Bárta
Jaroslav Kmenta
Úžasný a čtivý politický thriller.
Bohužel to není fikce, ale česká realita.
Kmenta mě zaujal i filmy Kmotr (Mrázek) a Gangster Ka (Krejčíř). Chystám se přečíst i knihy.
Laskonky
Barbara Nesvadbová
Stále to samé dokola. Pohrdání muži a nářky, jací jsou muži hrozní.
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
Upřímná a drsná autobiografie z "blázince".
Myslím, že knížka může pomoci mnoha lidem bojujícím se závislostmi.
Autorovi moc držím palce s abstinencí.
Postřehy z Londonistánu
Iva Pekárková
Zajímavé čtení.
Nikdy dříve mě třeba nenapadlo, jak je nebezpečné řídit auto v burce bez periferního vidění.
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Vzpomínám si, jak jsem všemu živému na zahradě z přední verandy oznámil: "Jste teď všichni svými pány. Hodně štěstí."
Autor píše poutavě a s nadhledem o banálních věcech života: o šmejdění na návštěvě v cizí koupelně, o plísni na nohou, o tom, že miminka a sobi smrdí, o korejských bavorských hodinách s kukačkou nebo třeba o děcku, které nakreslí voskovkou svoji první čáru v životě. Knížka je pohlazením po duši.
Sex po telefonu aneb Nezavěšujte se
Irena Obermannová
Pár postřehů ze života mě zaujalo. Ale celkově nuda.
Digitální pevnost
Dan Brown
DB vlastně v roce 1998 předpověděl Snowdena, wikileaks atd.
Navíc je knížka napínavá od začátku do konce.
Udělej si ráj
Mariusz Szczygieł
Jediné, co se dá vytknout, je autorovo zaujetí urnami :-)
Knížka je pestrou sondou do života české duše. Je zajímavé vidět se očima zvenku.
Znamení věčnosti
Johanes Anker Larsen
Druhou půlku knížky jsem probrečela. Krásné, silné čtení.
Pralinky
Barbara Nesvadbová
Líbí se mi jazyk BN. A to je vše.
Knížku jsem dočetla, ale je to krize středního věku, pohrdání muži, stárnutí, osamělost - pořád dokola to samé.
Ztracený symbol
Dan Brown
Knížka se mi líbila, pohltila mě. Jen mi trochu vadí, že jsou si knížky od DB tak podobné.
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Ze začátku jsem si musela oproti jiným detektivkám zvyknout na pomalejší tempo. Když to přirovnám k filmu, tak je to takový Malý pitaval z velkého města. Pomalé, poctivé vyšetřování.
Letuška z economy aneb Co na Instagramu neuvidíte
Petra Jirglová
Čekala jsem více příběhů z leteckého prostředí, ale je to spíše cestopis.
Fajn oddechovka na víkend.
Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek)
Edgar Allan Poe
Geniální knížka.
Soubor povídek detektivních, hororových, filozofických i humorných.
E. A. Poe (a R. Dahl) jsou pro mě mistry povídky.
(citáty v cizích jazycích by zasloužily překlad pod čarou; googlení vyrušuje ze čtení)
To prší moře
Radka Třeštíková
Jsem ráda, že jsem autorku nezavrhla po první přečtené knížce (z Bábovek jsem byla zklamaná, příliš mnoho postav, mělký děj).
To prší moře je depka, pár, ale do hloubky vykreslených postav, zajímavý styl psaní, poutavý děj. Knížka mě vtáhla do temné atmosféry.
Jdu shánět Osm a Veselí :-)
Zákony profesora Parkinsona
Cyril Northcote Parkinson
Nadčasové postřehy.
Práce přibývá úměrně s tím, kolik času na ni můžeme vynaložit.
Úředník má zájem na tom, aby rozšiřoval počet svých podřízených.
Výdaje narůstají s příjmem.
Autor popsal situaci v nadnárodních korporacích (v celosvětovém trustu nikdo od vedoucích nevyžaduje vůdčí vlastnosti), nízkou kvalitu zboží (nikdo nečeká, že mají vydržet nadlouho), poradenské firmy (když je potřeba na někoho svést propouštění), open space kanceláře (zbourají se přepážky a vznikne jediná kancelářská hala).
Jestliže se v LA vzbouří černoši, je naší první reakcí ty černochy spočítat a druhou rozhodnout, jestli jsou opravdu tak černí, jak nám jsou líčeni. Zjišťování takových faktů je náhražkou rozhodování.
... následují měsíce nečinnosti.
... jsme ukolébáni na vlnách nepodstatných drobností.
Čas strávený kterýmkoli bodem programu je nepřímo úměrný projednávané částce (jaderný reaktor se řeší pár minut, nikdo tomu moc nerozumí; zatímco kůlna na jízdní kola se probírá pár hodin, každý má nějaký návrh).
Vina Prométheovský úděl
Lawrence H. Staples
Konvenční pohled na provinění je ten, že nám pocity viny pomáhají zůstat dobrými.
Udržují nás v rámci hranic, jež jsou považovány za přijatelné.
Může nás odradit (konvenční pohled) od toho, abychom byli zlí, když je právě toho zapotřebí.
Vyvstává problém pokud se snažíme být výlučně dobrými. Vyhýbáme se velké části našeho Já. Můžeme se tím zavděčit rodičům a společnosti, ale hřešíme proti vlastnímu Já.
Ve středním věku pociťujeme nutkání k individuaci (růstu) nejsilněji.
Buď můžeme jít dobrovolně, anebo budeme vlečeni.