Dionýsos komentáře u knih

Hana v mém životě bude přítomna ještě dlouho. Má první kniha od autorky a doufám, že ne poslední. Popis násilností a koncentračních táborů nebyl tak explicitní, jak jsem s hrůzou očekávala, přesto byl příběh i tak velmi bolavý, místy opravdu náročný, skoro k nevydržení. Velmi bolavý příběh, četla jsem jedním dechem. Donutí člověka se zamyslet nad svým životem.

27 08.08.2023

Zmínila jsem se v práci, že se chystám číst tuhle knihu. Kolegyně mě odrazovaly, že je to prý hrozný a že v půli děje musely přestat. Já teda nevím, asi jsem už na brutality zvyklá z knih i filmografie, ale nepřirozeně hrozné, i s ohledem na téma, mi to nepřišlo. Krutost byla taková předvídatelná a vlastně očekávaná po celou knihu. To na tom bylo i trošku odpudivé - napsáno čtivě, v zásadě i důvěrně, ale hlavní "hrdinka" je hlavně úzkostlivá a nic moc k tomu (mělkost postav mě nutí si vzpomenout na Lakomce)
Je ale pravda, že osudy bohyní jsou zajímavé, kniha mi zase o něco přiblížila "kult ženství", ale o dílo s nadějí se nejedná.

22 07.09.2022

Našla jsem tento skvost u nás ve vsi, mezi knihami vyřazenými ze zdejší knihovny. Venku podzim, sychravo, barevné listí a doma plápolající svíčka a s čajem a knížkou si zalézt pěkně pod deku... no prostě idylické.
Jsem fanouškem Sherlocka s Robertem Downeym a Doyla jsem měla v maturitní četbě, je to klasika po které takhle při podzimu nejraději sáhnu. Psáno velmi čtivě, neuvěřitelné jak Doyle dokáže čtenáře napínat a s jakou sofistikovaností dokáže popsat pocit hrůzy a zděšení. Excelentní dílo.

20 16.10.2022

Po dočtení jakékoli knihy jsem o trochu jiným člověkem, nelze být nezměněna, to ke čtení holt patří. Některé knihy mne ovlivní na dny, týdny, nebo třeba až na měsíce, ale po dočtení této knihy byla změna nejradikálnější a myslím si, že se po ní už nikdy úplně nevzpamatuju - zlomila mi srdce, naprosto a nenávratně, byť to zní sebesentimentálněji. JMalý živo se mi vtiskl tak hluboko pod kůži, že vždy když čtu nové dílo, tak se sama sebe ptám, jestli se mu aspoň způli vyrovná - jestli mě přiměje tak hlubokého prožitku.
Autorka je tak revoluční, kontemplativní, chápající bolest a osoby jí ovlivněnou.
Strhující drama, složitý příběh, který nádherně ukazuje komplexnost života ve všech možných barvách - popisuje sílu přátelství, všechny podoby lásky a nenávisti a jak tenká hranice mezi nimi je. Skvělý rozbor mládí, neustálého procesu stárnutí a bolest ze ztráty.
Jude se na mě tak podepsal, na všech aspektech mojí osobnosti, vyvolal ve mě až mateřskou lítost.
Zkrátka Vám ,při nejmenším, ukápne slza a jestli ne - gratuluji, jste hodni obdivu.

16 16.10.2022

Tohle byla nádhera. A ještě nádhernější dárek k Vánocům. Připoměla mi knihu, kterou jsem našla pod stromečkem minulý rok "Chlapec, krtek, liška a kůň", také filosofická "pohádka". Takové knihy se hluboce dotýkají dětského já uvnitř dospělých a v tom je jejich kouzlo.
Nevím, co víc dodat, tak si dovolím parafrázovat svou maminku: Tohle je kniha nejdříve rodičům, a poté od rodičů dětem.

9 31.12.2023

U mě byla chyba, že jsem jako první viděla filmové zpracování z r. 2009( hl. role B.Barnes). Za mě herec nasadil laťku tak vysoko, že charakter literárního Doriana mi přišel nějak slabší - tak nějak nedostatečně prostopášný, ačkoliv musím podotknout, že v knize skvěle symbolizuje naivitu, pýchu a částečně i hloupost. Nemohu říci, že by postavy nebyly komplexní, naopak velmi propracované.
Příběh je unikátní, skvěle pohoršující. Ale nebudu lhát, že šovinistický směr děje se mi ze začátku příčil, ačkoliv byl nutný.
Kniha není můj oblíbenec, vzbuzuje ve mně spíše negativní asociace, ale myslím, že je to tak správně. Skutečné umění má vzbuzovat pocity, včetně těch negativních, což kniha splnila.

9 07.09.2022

Přečetla jsem řadu jejích knih a nemůžu se ubránit pocitu, že paní Mornštajnová spadla do jakési autorské monotónnosti.
Tohle dílo pro mě bylo výkřikem do tmy, zoufalá snaha přijít s něčím šokujícím, novým, které v poměru s jejími jinými rodinnými dramaty, v dnešní morálce působí spíše jako velké, trochu nezvládnuté, sousto.
Autorka se netají, že se při psaní inspiruje příběhy jiných lidí a proto poté, co jsem si přečetla zpověď umělkyně Toybox z roku 2019, v této kauze Mornštajnové spíš nefandím, ale obrázek ať si každý udělá vlastní.
I přes všechnu mou kritiku, moje maminka z knihy byla nadšená a mně je líto, že její pocity nesdílím. Přesto je pro mě většina knih paní Mornštajnové letním, oddechovým čtením, po kterém znovu ráda sáhnu, ale z Lesu v domě jsem byla upřímně zklamaná :(

8 20.04.2024

Musím se přiznat, Nesbo nepatří mezi mé oblíbené autory. Jednoduše jsem nepropadla severským kriminálkám. Vnímám je jako monotónní a Nesbův Harry Hole je toho důkazem, proto jsem byla po přečtení povídek příjemně překvapena.
Knihu jsem koupila sestře k narozeninám,(obě sdílíme nechuť k jeho obvyklé tvorbě) s tím, že Nesbovi dáme ještě šanci, kterou si, jak jsme po přečtení zjistily, zasloužil.
Už jen poutavý název „Žárlivost“ mě svedl k představě prvků psychologie a záhadnosti. Ačkoliv pouze jméno dominantní povídky je „Žárlivost“, dovolím si tvrdit, že aspekty žárlivosti až závisti se reflektují do celé sbírky.
Nesbo nezapřel detektivní prvky a povídkám dodával tu správnou dávku napětí. K rozuzlení zápletky docházel se spisovatelskou grácií a kniha se opravdu četla jedním dechem. Také vyprávění v ich formě dodává narativu skvělý náhled do komplexnosti lidského prožívání.
Jiné povídky byly předvídatelnější, jiné méně, ale musím říci, že patologické jevy zmíněny v povídkách dodávaly té správné zajímavosti.
Knihu doporučuji nečtenářům, je tenounká a velmi srozumitelná, ale i aktivním čtenářům, kteří si potřebují odpočinout. Já ji četla po dlouhém čtenářském bloku a byla do startu opravdu skvělou volbou.
Jediné minus bylo, že jsem se nedokázala oprostit od znalostí Nesbových krimi, od již zmíněné postavy Harryho Hola, a nechtěně jsem povídky srovnávala, takže jsem i v nich pak viděla jistou předvídatelnost a jednosměrnost.
Ale dovolím si říci, se vší čtenářskou zodpovědností, že se jedná o četbu spíše kvalitní

8 09.06.2022

Filosofické a pohádkové knihy 2v1 jsou knihy, které zřejmě vždy potěší. Párkrát jsem si u čtení poplakala, jindy jsem byla schopna ty nejoblíbenější pasáže přečíst mému milému.
Přenádherné ilustrace s milou předmluvou. V jednoduchosti je krása.
Neuvěřitelně zajímavý koncept a moc se těším, až si jednou, spolu s Malým princem, budu moci knihu pročítat se svými dětmi.

7 25.04.2023

Nápad výjimečný. Akorát by mě zajímalo, co by autorka říkala na dnešní podobu monstra - zelený obr, který neumí do pěti napočítat, když v knize se jedná o vcelku komplexní bytost s hlubokými city, která je schopna polemizovat nad vlastní existencí.
Příběhem jsem byla mile překvapená, a i mne vyvedl z mylné západní představy o monstru. Opět se jedná o filozofické dílo.
Kniha není strašidelná typicky hororově, spíše hrůzná po morální stránce.
Jediné, čeho já jsem nebyla fanoušek, bylo romantické popisování krajiny a přírody, protože mi chvílemi přišly zdlouhavé, až nudné.

7 07.09.2022

Příběhy závislostí jsou silné již ze své podstaty a je důležité oceňovat odvahu každého autora. Ale já se vám musím přiznat, čekala mnohem větší emocionální přesah. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se Míša v něčem mnohem více rozepsala, ale vlastně místy naopak ubrala. Kniha je čtivá,ačkoliv v závěru už mě trochu vyčerpávala. No nevím, nedokážu říct s určitostí co mi v knize schází. Každopádně paní Duffková je sympatická a silná paní a já ji mohu jen poděkovat, že šla na světlo s tímhle tématem, se svou kůží na trh a apelovala tím tak na širokou veřejnost, na menší komunitu i na každého jedice, co po knize sáhl. No nic, já jdu na další díl!

6 20.10.2023

Kniha pro mne byla obrovským zklamáním. Nechápu, že je často součástí maturitní četby. Postrádá kontemplativnější děj, je to jednoduché vyprávění, bez větších zvratů.
Protagonista Holden, vysokoškolák, co se vyjadřuje jako venkonvský balík. Byla mi nepříjemná jeho ich forma, čtení z pohledu dospělého člověka, který má myšlenkové pochody puberťáka. Holden je cynický a pokrytecký -nad všechny se povyšuje a kritizuje je, ale to je přece prominutelné, když lacině pronese, že ani on sám není dokonalý.
V knize vidím snahu o morálnost, Holden má zřejmě působit dojmem citlivého, hlubokomyslného introverta, ale nakonec je zněj ustrašený nevyzrálý chlapec, který neustále před něčím utíká a není schopen čelit životu.
Knihu jsem četla neobvykle dlouho, musela jsem se do ní hodně nutit.

5 21.06.2023

Unikátní kniha o dětské nevinnosti. Z nějakého důvodu, byť je kniha bolestivá a pochmurná, je pro mě milou oddechovkou, když si chci připomenout určitou duševní čistotu. Patrick Ness je za mě jeden z nejlepších young adult spisovatelů. Když všechny holky četly, pro mě předvídatelného, Johna Greena, já četla jeho, tehdy jako teenagerka, ale ráda se k němu vracím i dnes, ráda se vracím obzvlášť k tomuhle kousku.

Kdybych neměla i jiné povinnosti, četla by se kniha jedním dechem za jediný večer, takhle jsem ji přelouskala cca za 3 dny.
Mými favority jsou povídky "O dívce, která dokázala zkrotit noční děsy" a "Kobylka".
Zajímavé je, že v každé podivné povídce, není podivným vlastně ten nadpřirozený, ale defacto ten jediný lidský jedinec, který vystupuje z davu, je laskavý a dobrosrdečný. Neb společným rysem každé povídky je to, že úhlavním nepřítelem podivných je člověk.
Události podivných se opírají o skutečné dějiny (tím se stávají jakoby uvěřitelnějšími), interpretuje je po svém, jako např. londýnské požáry v r. 1666. Až jsem se někdy opravdu musela smát, když autor psal, že lidé zasaženi tanečním morem vynalezli foxtrot, cha-chu, a jiné dnes populární tance. :D
Povídky mají opravdu kontemplativní rozsah a plynou z nich velmi zajímavá ponaučení.
Myslím si, že i přes povídku o kanibalech, ve správném podání, je to i skvělá knížka nejen pro dospělé/dospívající, ale také pro nebojácné, laskavé a otevřené děti.

4 19.05.2023

(SPOILER) Knihu mi půjčila kamarádka, měla jsem tedy nějaké zhodnocení knihy už od ní a pak jsem nahlédla ještě sem a myslím, že můj nicmoc pocit z knihy byl značně poznamenaný "pouhými" 64%.
Při čtení jsem se opakovaně dostávala k myšlence, že jde o jakýsi lacinější plagiát Orwellova románu 1984 a s hořkostí jsem si pokládala otázku, zdali knihu nepíše nějaký extrémní ochránce zvířat (zvláštním způsobem se autorka o mase vyjadřuje obecně)
Postupně se ale můj předsudek zjemnil a já častěji myslela na dobu covidovou a na vliv médií a politiky. Byť se jedná o radikální dystopii, donutilo mne to k zamyšlení - lidská kultura je přeci jen proměnnou a dnešní globalizovaný svět je poznamenaný dezintegrací společnosti, a (dle stejnojmenní knihy Konráda Lorenze) dochází k postupnému odumírání lidskosti.
Trochu mne mrzí, že kniha je pouze takový nástřel - ostře bych řekla až receptář- mít o 250 stránek více, dal by se hrůzný příběh popsat mnohem reálněji, uvěřitelněji a autorka by ho jistě mnohem lépe vystihla v celospolečenské šíři. Jinak je kniha spíše dílem o manipulaci než kanibalismu.
Říkala jsem si jak je kniha slabá - pokaždé v něčem nedostačující, předvídatelná, protagonista monotónní, pasivní a snažící se moralizovat. Poté jsem se na jejím konci cítila naprosto dopálená (simultánně příjemně překvapena), že jsem vlastně celou dobu sympatizovala se záporákem.

4 10.04.2023

Je to studijní materiál s velkým S, naprostá záchrana. U sociologie nečerpám skoro z ničeho jiného, leda pak ještě ze Základních sociologických textů od Ivana Muchy. Pro hlubší sociologickou znalost si ale stejně člověk musí přečíst nějaké díla dalších autorů, ale Giddens sociologické přístupy pěkně shrnuje.

4 13.01.2023

Prostě klasika, Poe nezklame. Ale tohle vydání má opravdu nádherné a výjimečné ilustrace. :)

3 12.07.2023

Dojemná a velmi cituplná kniha. Četla jsem ji jako puberťačka, nyní ji čtu jako dospělý a uchvacuje mne stále stejně. Při dalším čtení již možná já budu rodičem, tím částečně i míním, že by si ji právě rodiče, ale i pedagogové, spolužáci a sami autistické děti, měli přečíst, protože kniha je i pro skoro 20 leté stáří stále aktuální.
Těžko říci, jestli ji trochu nezkazili dva překlady, protože mi takový životní optimismus a moudrost u třináctiletého chlapce přišli nezvyklé.

3 25.04.2023

Chápu, co tím chtěl básník říct, ale s myšlenkou se neztotožňuji. Kniha trpí datem napsání (cca 80. léta 20. století). Dílo jako cestopis, možná až duchovní literatura asi dobré, ale pokud se jedná o dílo o výchově a vztazích, ještě k tomu pokud to má být návod, tak dávám velký palec dolů.
Autorka prakticky kritizuje vše co je nové a moderní a její přístup "vraťte se do jeskyně abyste byli zdraví a šťastní" mi neimponuje. Dopaluje mě její drzost kritizovat výchovu amerických matek jen z principu, že nežijí domorodým stylem života. Přitom Liedloffová sama žádné děti nikdy neměla a takovým se nejlépe radí.
Chce, aby kontinuum pokračovalo, ale explicitně není ani vysvětleno co to vlastně je.
Můj pan profesor o knize mluvil jako o antropologické studii, ale podle mě k takové studii má opravdu daleko- Liedloffová nikdy titul nezískala (ovšem to na kvalitě/validitě nemá nutně vliv), taky zkoumané děti a lidé z moderní doby jsou pouze její přátelé a známí, a také postrádám informaci o její sociální bublině, nebo důvod proč se vůbec najednou sbalila a odstěhovala k domorodým kmenům do jižní ameriky.
Její názory mě vlastně občas až urážely a když už jsem s ní souhlasila, jen z principu jsem s ní pak souhlasit nechtěla. Pro mě je to napsané bez respektu k ostatním ženám a bez objektivity, nebo minimálně bez snahy objektivní být.

3 25.04.2023

Kniha dnes již nekoupitelná, na trhu jen stěží dohledatelná. Proto je skvělé, že příběh je tak poutavý a brutální zároveň, že ve mně zůstane už zřejmě navěky. Napětí cca v padesáti stránkách, které by mohlo být oponentem leckteré několika seti stránkové bichli. Morální dilemata asi nikdy nevychladnou (doufám), obzvlášť pokud jde o ty rodinné. Uvážení, že by tato kniha měla být v seznamu povinné literatury je pro mě naprosto validní a plně souhlasím.

3 03.04.2023