Dionýsos komentáře u knih

Přečetla jsem řadu jejích knih a nemůžu se ubránit pocitu, že paní Mornštajnová spadla do jakési autorské monotónnosti.
Tohle dílo pro mě bylo výkřikem do tmy, zoufalá snaha přijít s něčím šokujícím, novým, které v poměru s jejími jinými rodinnými dramaty, v dnešní morálce působí spíše jako velké, trochu nezvládnuté, sousto.
Autorka se netají, že se při psaní inspiruje příběhy jiných lidí a proto poté, co jsem si přečetla zpověď umělkyně Toybox z roku 2019, v této kauze Mornštajnové spíš nefandím, ale obrázek ať si každý udělá vlastní.
I přes všechnu mou kritiku, moje maminka z knihy byla nadšená a mně je líto, že její pocity nesdílím. Přesto je pro mě většina knih paní Mornštajnové letním, oddechovým čtením, po kterém znovu ráda sáhnu, ale z Lesu v domě jsem byla upřímně zklamaná :(

7 20.04.2024

Kniha je zajímává, Hebdidge je charismatický a vtipný, avšak kapitoly o subkulturách, jak tu již bylo napsáno níže, píše zbytečně odborně, na to jaký lidský dojem se snaží autor vytvořit.
Já jsem v knize čerpala především z kapitoly 7., která se celá zaměřuje na styl, především se záběrem na punk, a můžu říct, že to byla konečně část knihy ze které jsem byla přímo nadšená a tak jsem byla ochotná přejít všechny ostatní kapitoly, které mě spíše ubíjely.
Jsem ráda, že jsem na tuto knihu narazila, určitě mě obohatila, ale kdybych ji neměla povinnou k projektu, zřejmě bych po ní nesáhla a už asi ani znovu nesáhnu.

1 03.04.2024

Tohle byla nádhera. A ještě nádhernější dárek k Vánocům. Připoměla mi knihu, kterou jsem našla pod stromečkem minulý rok "Chlapec, krtek, liška a kůň", také filosofická "pohádka". Takové knihy se hluboce dotýkají dětského já uvnitř dospělých a v tom je jejich kouzlo.
Nevím, co víc dodat, tak si dovolím parafrázovat svou maminku: Tohle je kniha nejdříve rodičům, a poté od rodičů dětem.

9 31.12.2023

Zařazuji do kolonky "young adult", je to taková nenáročná oddechovka s tajemstvím. Přiznám se, zpočátku mi nevyhovoval netradiční koncept knihy - autor prolínal 2 dialogy odlišných lidí a jiných časových období v jedné kapitole, což působilo zmatení, ale postupem knihy jsem si zvykla.
Za co ovšem dávám velké plus je implicitní popis postav, kniha paradoxně není o hlavním hrdinovi, ale lidech okolo něj a z jejich výpovědí se dá skvěle sestavit struktura jejich osobnosti. Co mě však zamrzelo, byla dětinskost a pubertálnost postav a situací. Celá kniha působí do jisté míry teatrálním, pubertálním dojmem, ačkoli sleduje třicátníky.

2 31.12.2023

Příběhy závislostí jsou silné již ze své podstaty a je důležité oceňovat odvahu každého autora. Ale já se vám musím přiznat, čekala mnohem větší emocionální přesah. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se Míša v něčem mnohem více rozepsala, ale vlastně místy naopak ubrala. Kniha je čtivá,ačkoliv v závěru už mě trochu vyčerpávala. No nevím, nedokážu říct s určitostí co mi v knize schází. Každopádně paní Duffková je sympatická a silná paní a já ji mohu jen poděkovat, že šla na světlo s tímhle tématem, se svou kůží na trh a apelovala tím tak na širokou veřejnost, na menší komunitu i na každého jedice, co po knize sáhl. No nic, já jdu na další díl!

6 20.10.2023

Doufala jsem v docela určitý obsah. Po knize jsem sahala s nadějí, že jde o jakousi stručnou politickou úvodku (výčet must have znalostí při studiu politologie). Obsah knihy je ale spíše abstraktní, o politice se moc nedozvíte, ale spíše se zamyslíte nad vlastním politickým postojem.
První dvě kapitoly o despotismu a počátcích politiky v antice mě nadchly, proto taky dávám dvě hvězdičky, ale celkový dojem z knihy není příliš obstojný. Mám pocit, že spíše než o politice (politologii) je to o historii (spíše do sociologie).
Má asi 13 kapitol, z toho snadno čitelné, něcoříkající, jsou tak 3. Pan Minougue měl občas tendence vyplňovat věty prázdnými frázemi, vytvářet přílišná souvětí, aby snad kniha měla aspoň těch 120 stran. Jednoduše, proč to udělat lehce, když to jde složitě.
Pro ty, co mají čas a rádi si zafilozofují zřejmě dobrý výběr, ale pro pragmatického studenta, co chce naučitelná fakta nikoli. V závěru bych snad ještě zmínila jen to, že kniha trpí datem napsání a pohled pana Kennetha již dnes pro mě není aktuální a inspirující.

1 25.08.2023

Hana v mém životě bude přítomna ještě dlouho. Má první kniha od autorky a doufám, že ne poslední. Popis násilností a koncentračních táborů nebyl tak explicitní, jak jsem s hrůzou očekávala, přesto byl příběh i tak velmi bolavý, místy opravdu náročný, skoro k nevydržení. Velmi bolavý příběh, četla jsem jedním dechem. Donutí člověka se zamyslet nad svým životem.

27 08.08.2023

Prostě klasika, Poe nezklame. Ale tohle vydání má opravdu nádherné a výjimečné ilustrace. :)

3 12.07.2023

Kniha opravdu dostála svého názvu. "Nebýt sám" a to za každou cenu, nehledě na nemorálnost a neupřímnost vlastních činů. Protagonista je nezodpovědný a slabošský Konrád, který se nebojí využívat a zanedbávat ty, které miluje a vinu nezapomene připisovat osudu.
Musím se přiznat, ačkoliv jsem zastáncem tvrzení, že žádná kniha není ztrátou času, u téhle jsem si tím nebyla úplně jistá. Zdali paní Váňová opravdu něco umí, tak z vcelku silného narativu udělat laciný děj a ještě je schopna ho natáhnout na 400 stránek. Tohle pro mě byla opravdu ztráta času, ale aspoň jsem si uvědomila, že jsem z románů definitivně vyrostla.
Dvě hvězdičky dávám za správnou postavu Dory Macnerové, prostopášnou obálku, která mě zaujala a kvůli které jsem si knihu koupila, a taky za to, že mě, díky bohu, kniha stála pouhých 40 Kč.

2 08.07.2023

Unikátní kniha o dětské nevinnosti. Z nějakého důvodu, byť je kniha bolestivá a pochmurná, je pro mě milou oddechovkou, když si chci připomenout určitou duševní čistotu. Patrick Ness je za mě jeden z nejlepších young adult spisovatelů. Když všechny holky četly, pro mě předvídatelného, Johna Greena, já četla jeho, tehdy jako teenagerka, ale ráda se k němu vracím i dnes, ráda se vracím obzvlášť k tomuhle kousku.

Knihu doporučoval pan doktor na hodině sociologie a vůbec nelituji, že jsem ji otevřela. Popisy stručné a výstižné, u každé subkultury rozhovor s jejím příslušníkem. Čtivé a graficky skvěle zpracovaná!

1 21.06.2023

Kniha pro mne byla obrovským zklamáním. Nechápu, že je často součástí maturitní četby. Postrádá kontemplativnější děj, je to jednoduché vyprávění, bez větších zvratů.
Protagonista Holden, vysokoškolák, co se vyjadřuje jako venkonvský balík. Byla mi nepříjemná jeho ich forma, čtení z pohledu dospělého člověka, který má myšlenkové pochody puberťáka. Holden je cynický a pokrytecký -nad všechny se povyšuje a kritizuje je, ale to je přece prominutelné, když lacině pronese, že ani on sám není dokonalý.
V knize vidím snahu o morálnost, Holden má zřejmě působit dojmem citlivého, hlubokomyslného introverta, ale nakonec je zněj ustrašený nevyzrálý chlapec, který neustále před něčím utíká a není schopen čelit životu.
Knihu jsem četla neobvykle dlouho, musela jsem se do ní hodně nutit.

5 21.06.2023

Kdybych neměla i jiné povinnosti, četla by se kniha jedním dechem za jediný večer, takhle jsem ji přelouskala cca za 3 dny.
Mými favority jsou povídky "O dívce, která dokázala zkrotit noční děsy" a "Kobylka".
Zajímavé je, že v každé podivné povídce, není podivným vlastně ten nadpřirozený, ale defacto ten jediný lidský jedinec, který vystupuje z davu, je laskavý a dobrosrdečný. Neb společným rysem každé povídky je to, že úhlavním nepřítelem podivných je člověk.
Události podivných se opírají o skutečné dějiny (tím se stávají jakoby uvěřitelnějšími), interpretuje je po svém, jako např. londýnské požáry v r. 1666. Až jsem se někdy opravdu musela smát, když autor psal, že lidé zasaženi tanečním morem vynalezli foxtrot, cha-chu, a jiné dnes populární tance. :D
Povídky mají opravdu kontemplativní rozsah a plynou z nich velmi zajímavá ponaučení.
Myslím si, že i přes povídku o kanibalech, ve správném podání, je to i skvělá knížka nejen pro dospělé/dospívající, ale také pro nebojácné, laskavé a otevřené děti.

4 19.05.2023

Trochu mne mrzí, že knihu hodnotím dodatečně, neboť jsem ji dala plné hodnocení. Pamatuji si, že jsem z knihy byla překvapivě nadšená, je škoda, že si ji dnes už nedokážu tak detailně vybavit.
Snad jen mohu říci, že se jedná o knihu velmi jemnou, nevnucující se, s pedagogickým přístupem holistickým, obracejícím se i k rodičům. Hodně mě bavil koncept knihy jako rozhovoru + spíše než otázky současného pedagogického prostředí, mě velmi zaujala část o komunikačních dimenzích, tj. defacto o mezigeneračních propastech, které mezi dětmi a staršími vznikají- proč jsou si lidé vzdálenější. Myslím, že by neškodilo si ji někdy přečíst znovu, kniha je tenounká.

1 15.05.2023

Laikům nedoporučuji, vlastně možná ani nikomu jinému. Pro mě to bylo velmi těžké čtení, zbytečně složitá souvětí... Číst o výzkumu je prostě asi zpravidla náročné. Půl semestru vývojové psychologie mi přišel zábavný, tahle četba jako povinná část pro splnění předmětu už tolik ne.

1 07.05.2023

Filosofické a pohádkové knihy 2v1 jsou knihy, které zřejmě vždy potěší. Párkrát jsem si u čtení poplakala, jindy jsem byla schopna ty nejoblíbenější pasáže přečíst mému milému.
Přenádherné ilustrace s milou předmluvou. V jednoduchosti je krása.
Neuvěřitelně zajímavý koncept a moc se těším, až si jednou, spolu s Malým princem, budu moci knihu pročítat se svými dětmi.

7 25.04.2023

Z knihy jsem čerpala ke zkoušce. Skvěle zpracované významné sgické osobnosti, zbytek je o médiích. Kniha napsána velmi srozumitelně, bylo to lehké čtení.

1 25.04.2023

Dojemná a velmi cituplná kniha. Četla jsem ji jako puberťačka, nyní ji čtu jako dospělý a uchvacuje mne stále stejně. Při dalším čtení již možná já budu rodičem, tím částečně i míním, že by si ji právě rodiče, ale i pedagogové, spolužáci a sami autistické děti, měli přečíst, protože kniha je i pro skoro 20 leté stáří stále aktuální.
Těžko říci, jestli ji trochu nezkazili dva překlady, protože mi takový životní optimismus a moudrost u třináctiletého chlapce přišli nezvyklé.

3 25.04.2023

Chápu, co tím chtěl básník říct, ale s myšlenkou se neztotožňuji. Kniha trpí datem napsání (cca 80. léta 20. století). Dílo jako cestopis, možná až duchovní literatura asi dobré, ale pokud se jedná o dílo o výchově a vztazích, ještě k tomu pokud to má být návod, tak dávám velký palec dolů.
Autorka prakticky kritizuje vše co je nové a moderní a její přístup "vraťte se do jeskyně abyste byli zdraví a šťastní" mi neimponuje. Dopaluje mě její drzost kritizovat výchovu amerických matek jen z principu, že nežijí domorodým stylem života. Přitom Liedloffová sama žádné děti nikdy neměla a takovým se nejlépe radí.
Chce, aby kontinuum pokračovalo, ale explicitně není ani vysvětleno co to vlastně je.
Můj pan profesor o knize mluvil jako o antropologické studii, ale podle mě k takové studii má opravdu daleko- Liedloffová nikdy titul nezískala (ovšem to na kvalitě/validitě nemá nutně vliv), taky zkoumané děti a lidé z moderní doby jsou pouze její přátelé a známí, a také postrádám informaci o její sociální bublině, nebo důvod proč se vůbec najednou sbalila a odstěhovala k domorodým kmenům do jižní ameriky.
Její názory mě vlastně občas až urážely a když už jsem s ní souhlasila, jen z principu jsem s ní pak souhlasit nechtěla. Pro mě je to napsané bez respektu k ostatním ženám a bez objektivity, nebo minimálně bez snahy objektivní být.

3 25.04.2023

(SPOILER) Knihu mi půjčila kamarádka, měla jsem tedy nějaké zhodnocení knihy už od ní a pak jsem nahlédla ještě sem a myslím, že můj nicmoc pocit z knihy byl značně poznamenaný "pouhými" 64%.
Při čtení jsem se opakovaně dostávala k myšlence, že jde o jakýsi lacinější plagiát Orwellova románu 1984 a s hořkostí jsem si pokládala otázku, zdali knihu nepíše nějaký extrémní ochránce zvířat (zvláštním způsobem se autorka o mase vyjadřuje obecně)
Postupně se ale můj předsudek zjemnil a já častěji myslela na dobu covidovou a na vliv médií a politiky. Byť se jedná o radikální dystopii, donutilo mne to k zamyšlení - lidská kultura je přeci jen proměnnou a dnešní globalizovaný svět je poznamenaný dezintegrací společnosti, a (dle stejnojmenní knihy Konráda Lorenze) dochází k postupnému odumírání lidskosti.
Trochu mne mrzí, že kniha je pouze takový nástřel - ostře bych řekla až receptář- mít o 250 stránek více, dal by se hrůzný příběh popsat mnohem reálněji, uvěřitelněji a autorka by ho jistě mnohem lépe vystihla v celospolečenské šíři. Jinak je kniha spíše dílem o manipulaci než kanibalismu.
Říkala jsem si jak je kniha slabá - pokaždé v něčem nedostačující, předvídatelná, protagonista monotónní, pasivní a snažící se moralizovat. Poté jsem se na jejím konci cítila naprosto dopálená (simultánně příjemně překvapena), že jsem vlastně celou dobu sympatizovala se záporákem.

4 10.04.2023