Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429531/bmid_zapisnik-alkoholicky-bVu-429531.jpg
4
714
199
Poslední sklenička dnes už popáté. Kniha podle blogu, který získal cenu Magnesia Litera. Michaela Duffková je mladá matka, která se rozhodla otevřeně promluvit o své závislosti na alkoholu i o složité léčbě. Chcete vědět, proč je tak těžké přiznat si problém s pitím? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Co bylo autorce motivací k léčbě a jak vypadal první rok po ní? Všechny odpovědi přináší otevřená a přímá zpověď abstinující alkoholičky. Upřímně sdílená zkušenost o pádu doslova na dno vzbudila velký zájem veřejnosti, Michaela získala za svůj blog cenu Magnesia Litera a začala o závislosti veřejně přednášet. Dnes se věnuje svému vysněnému projektu – centru pro prevenci a léčbu závislosti na alkoholu. „Příběh Míši Duffkové je skvělým příspěvkem k destigmatizaci ženského alkoholismu a současně unikátní výpovědí o bolesti i naději.“ prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN... celý text
Přidat komentář
Autentické zápisky jak snad do toho člověk může spadnout. Přečteno během pár dní a určitě chci jít na film.
Přiznám se, že jsem čekala více příběhů z doby, kdy autorka pila, když další knihou je Příběh Abstinentky. Ale jinak se to četlo dobře. Myslím, že je super, že se do toho autorka vůbec pustila, je třeba o tom dávat vědět, že se tyhle věci dějí obyčejným lidem. Strašně ji fandím, že to zvládla na první léčení a ukázala světu, že to jde.
Přepisy blogů nebo jiných stránek z internetu nejsou obecně moje oblíbené a tady se mi to potvrdilo.
Téma je hodně těžké a klobouk dolů před autorkou, že dokázala zabojovat. Jen mi tenhle styl prostě nesedí.
No, co si budem, o hodnotné literatuře se zde, dle mého skromného názoru nelze příliš baviti. Přesto, tuto knihu považuji ve svém životě za velmi důležitou, poněvadž díky tomuto dílu jsem si uvědomil, že se mě též začíná zmocňovat démon s názvem Alkoholismus.
Tímto surovým popisem autorce patří můj vřelý dík, otevřela mi oči.
Zápisky alkoholičky Míši, která začala pít na mateřské dovolené v domě manželových rodičů, vypráví o jejím boji s alkoholem a pozdější nemocí. Svěřuje se také s manželskými problémy, kdy se chtěla rozvést, s manželem si každý našel nového partnera, aby se zase dali dohromady. Podívala jsem se i na její třináctou komnatu na ČT, kde už se chlubila druhým dítětem.
Ke knížce jsem se dostala, když jsem testovala půjčování auditoknih z veřejné knihovny, a musím říct, že jsem ráda, protože knížka byla v audio verzi fajn. Nejdříve mě mátlo, proč v audioknize vždy za sebou je dvakrát ten stejný příběh, ale co jsem pochopila zde z komentářů, je to kvůli zveřejňování blogových příspěvků. Michaela má bezesporu vypravěčský talent, díky tomu je knížka dobře poslouchatelná, protože alkoholismus je svinstvo, jak praví klasici. Ostatně řada komentářů zde se naváží do ceny Magnesia Litera pro tuto knihu, tak možná jen upřesnění pro ostatní, že tuto cenu získal ten původní blog, ne tato knížka. Knížkou jsem si opět potvrdila, že sklony k alkoholismu či závislostem obecně mohou být vrozené, chcete-li dědičné, tedy skutečně se jedná o nemoc, která se objeví, když se spojí predispozice s podmínkami k ní - s životní situací (stejně jako nádorové buňky jsou v každém z nás, ale jen při oslabení organismu se objeví rakovina), věřím tomu. Jinak bych si neuměla vysvětlit, že mladá krásná holka, která tak miluje svoji rodinu a má maličké dítě, to dotáhne až na samotné dno. Velký obdiv za to, co nastalo pak, za založení Alkosu, to je opravdu skvělé. Osvěta a pomoc postiženým, to je perfektní projekt. I proto dávám 4 hvězdičky a Míše moc fandím.
Tohle vyhrálo cenu? První polovinu knihy čteme jedno a to samé dokola. Kolikrát mi paní autorka sdělila, že jde do vinotéky ani nespočítám. Nemluvně o tom, že do děje knihy motá i příspěvky z facebookové stránky, takže čtete příběh a znovu si to stejné přečtete ještě jednou ale jako formu sociálního příspěvku. Jako proč? Do knihy zahrnuje i své problémy s manželstvím a tomu se velmi intenzivně věnuje druhou polovinu knihy. Tak teď nevím jestli čtu zápisník alkoholičky nebo zpověď nerozhodné manželky. Může mi někdo vysvětlit proč čtu o tom jak se s manželem rozchází, schází, rozvádí a nerozvádí a žije s ním a nežije s ním? Zatím nejslabší biografie, kterou jsem četla.
(SPOILER) Konec slabší, víc zaměřené na vztahy než jsem čekal, některé pasáže spíš pro ženy, ale na druhou stranu, některé pasáže i pro nás násosky. Oceňuji Michaelu že šla s kůží na trh, určitě to nebylo jednoduché. V pasáži kdy se Míše oběsil otec jsem skoro brečel.
Ukažte mi na rodinu, ve které se nenajde alespoň jedna černá ovce. Jojo. Některé situace si umím představit až nepříjemně živě.
Tyjo, Míšo, jste frajerka. Ať se Vám daří.
Věděla jsem předem, že tohle bude obtížná četba a nebýt čtenářské výzvy, tuhle knihu bych si s největší pravděpodobností nevybrala. Ale nakonec jsem ráda, že jsem po titulu sáhla. Velice oceňuji autorčinu odvahu upřímně a bez příkras popsat, jak se vůbec stala alkoholičkou, a jak probíhal její nelehký boj, který musela svést sama se sebou i se svým okolím, aby se mohla vrátit na správnou cestu a opět začít žít plnohodnotný život a být co nejlepší matkou pro svou dceru.
Závislost na alkoholu je problém, který je společností dost často opomíjen a bagatelizován nebo úplně přehlížen. O to víc je mi sympatická autorčina snaha svou výpovědí na problém upozornit a zviditelnit ho.
Nejsem přesvědčená, že by o sobě autorka smýšlela jako o spisovatelce a z mého pohledu to ani není důležité. Svým počinem prostě chtěla jen docílit záměru vyburcovat společnost a změnit tak vnímání problému. A pokud tato snaha povede k zpřístupnění potřebných informací a pomůže alespoň jednomu člověku, je to dobrá cesta a úctyhodná aktivita.
Některé aspekty autorčina života mi byly dost známé, protože jsem se s nimi ve svém životě také potýkala, naštěstí pro mě jsem je dokázala řešit ne tak zničujícím způsobem.
Moc autorce fandím ohledně aktivit spojených s neziskovou organizací, dokazuje tím, že je oddaná svému přesvědčení.
Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a získala tak nový náhled na věci, které mě samotnou dlouho ovlivňovaly a svým způsobem mě i trápily. život s alkoholikem opravdu není snadný a ta zkušenost vás poznamená na celý život. Ale díky této knize jsem dokázala pochopit pár věcí, které mi dříve unikaly a to je pro mě přínosem.
Začátek byl zajímavý, druhá půlka knihy se číst nedá. Pokud za tohle autorka dostala cenu magnesia litera, je to ostuda. Doba je zvrácená. Čím větší ubožák, tím větší celebrita.
Při čtení zdejších komentářů nevím, co si myslet. Není možné se zavděčit všem, ale spousta lidí si nedokáže představit, čím si člověk závislý prochází, v tomto případě, čím si procházela autorka. Už jen to, že to popisovala, muselo pro ní být těžké, takže je fajn, že vůbec něco takového vzniklo. Pro mě to bylo docela frustrující čtení. Osvěta v tomto moc není, takže každý takovýhle počin je k dobru. Děkuji autorce i za to, do čeho se pustila potom.
Deník vyléčené alkoholičky nabízí vhled do duše ženy, která se pomalu ale jistě propadá do závislosti na alkoholu. Michaela Dufková nabízí otevřenou zpověď, která nešetří ani sebe ani své nejbližší. Nejde o knihu vysokých literárních kvalit, je zde dost zbytných repetic, což nejspíš vyplývá z jednotvárnosti života alkoholičky. Za mě by bylo by lepší takový úsek života stáhnout do kratšího textového úseku. Taky mi není blízká povaha Michaely, která poté, co v žalobní lamentaci usvědčí svého manžela z doslova psychického týrání prostřednictvím SMS zpráv, když jej ona sama 2x zapudí, tak ve chvíli další životní zkoušky - rozhodně to holka neměla snadné - neusiluje o nic jiného, než aby se k ní vrátil. Takové vztahy mi jsou cizí, vlastně nepochopitelné. Nechtěla bych ani být na místě jejího manžela, kdybych si o sobě ve zveřejněné knize přečetla, jak nestydatě a neurvale se ke své partnerce chovám... Hotová reality show. V principu je však kniha velmi přínosná pro poměrně široký okruh čtenářů. Nejen lidí, kteří s alkoholem bojují, nebo třeba již dobojovali, protože to vzdali, ale uvítají ji i přátelé, kolegové a blízcí těchto jedinců. Pro mě to byla možnost nahlédnout do té části lidské duše, která mi není moc blízká, osvěta v tomto směru je proto vždycky dobrá.
Problém ženského alkoholismu se trochu upozaďoval. Navíc ženy často pijí samy a tajně. Autorka tohle téma otevírá na svých vlastních zážitcích. Píše otevřeně, nebojí se popsat události nejspíš tak, jak se skutečně staly. Bez patosu, bez zatajování skutečností. Například manžel z vyprávění nevychází moc dobře, o to bylo pro mě překvapivější, že autorka vztah udržela do dnes, a vypadá že funguje. Zároveň je kniha napsaná velice čtivě.
Alarmující je také to, z jaké situace se autorka stala alkoholičkou. Rozhodně nečekejte postarší matku samoživitelku, zhrzenou životem, v dluhové pasti apod.
Příběhy závislostí jsou silné již ze své podstaty a je důležité oceňovat odvahu každého autora. Ale já se vám musím přiznat, čekala mnohem větší emocionální přesah. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se Míša v něčem mnohem více rozepsala, ale vlastně místy naopak ubrala. Kniha je čtivá,ačkoliv v závěru už mě trochu vyčerpávala. No nevím, nedokážu říct s určitostí co mi v knize schází. Každopádně paní Duffková je sympatická a silná paní a já ji mohu jen poděkovat, že šla na světlo s tímhle tématem, se svou kůží na trh a apelovala tím tak na širokou veřejnost, na menší komunitu i na každého jedice, co po knize sáhl. No nic, já jdu na další díl!
Dávám pět hvězdiček za odvahu, sílu a především otevřenost a naprostou upřímnost autorky. Míša je silná žena, která nejenže si přiznala, že je alkoholička, navíc dokázala i přes všechny ostatní problémy ten démon porazit, mluvit o něm, pomáhat dalším....Obdivuji Vás, Míšo a přeju Vám i celé rodině, která za Vámi stála, ať vydržíte.
Moje teta tak silná nebyla...
"Neznamená, že ten kdo bloudí, je ztracen"
Po přečtení této knížky mám rozporuplné pocity.
Měla bych před autorkou smeknout před tím, co všechno dokázala.
To vím rozumově.
Ale pocitově to ve mně příběh nevyvolal.
Rozumově chápu, že muselo být těžké jít s kůží na trh, ale toto zpracování je značně polovičaté.
Celou dobu jsem fandila manželovi.
Čím si prošel. Co s ní musel všechno zažít a přežít.
Jeho slova na závěr knížky byla citlivá, i když si prožil(i) své.
Klobouk dolů za tu odvahu veřejně se přiznat k této závislosti. Dobře se četlo. K zamyšlení..
Štítky knihy
ženy rodinné vztahy alkoholismus závislosti podle skutečných událostí Magnesia Litera
Zápisník alkoholičkyKniha Zápisník alkoholičky je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 1 111x |
| Čtenářské výzvě | 402x |
| Doporučených | 19x |
| Knihotéce | 203x |
| Chystám se číst | 283x |
| Chci si koupit | 76x |
| dalších seznamech | 6x |
Na knihu mám rozporuplný názor. Na jednu stranu obdivuji, že autorka zveřejnila svůj příběh, na druhou stranu mi nepřijde vhodné na veřejnosti takhle "pranýřovat" manželovi rodiče, popř. samotného manžela. Škoda, že na konci knihy není i pohled na věc jejího tchána s tchýni, dost by mě zajímal jejich názor a možná by to i objasnilo spoustu věcí. Ale jak její manžel na konci knihy sám prozradil, že autorka nemá jednoduchou povahu, tak to mluví za vše. Nejsem fanoušek takových blogových zápisků (raději si je přečtu přímo na blogu než knižně), ale četlo se to celkem dobře, jen ze začátku se dost opakovaly v každé další kapitole věci z předchozí kapitoly. Fandím autorce v založení Alkos centra. Je potřeba více mluvit i o takových tématech.