A proto skáču
Naoki Higašida
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280283/bmid_a-proto-skacu-0Fk-280283.jpg
4
623
163
Vnitřní svět třináctiletého chlapce s autismem. Mladý spisovatel, básník a bloger z Japonska trpí tak silnou formou autismu, že nedokáže mluvit. Jeho vidění světa je však neuvěřitelně bohaté, citlivé a inteligentní. Dokázal to v bestselleru A proto skáču, který ve svých třinácti „sepsal“ za zcela mimořádných okolností. Metodou ukazování znaků na papírové matrici odpověděl na osmapadesát otázek, jež mu ostatní často kladou: Proč nemůžeš být chvíli v klidu? Proč se učíš nazpaměť jízdní řády? Co je nejhorší, když má člověk autismus? Unikátní knihu v Japonsku objevil britský spisovatel David Mitchell, sám otec autistického syna, společně s manželkou ji přeložil do angličtiny a Higašidu a jeho niterné svědectví proslavil po celém západním světě. „Představte si, že se nacházíte v místnosti s dvaceti radiopřijímači. Všechny hrají a naplno se z nich linou hlasy a hudba. Nejde je vypnout ani ztlumit a místnost nemá okna ani dveře, takže jedinou úlevu vám přinese až naprosté vyčerpání,“ přibližuje v sugestivní předmluvě Mitchell pocity lidí s autismem. Přeloženo z japonského originálu s přihlédnutím k anglickému překladu The Reason I Jump (2014), který pořídili David Mitchell a K.A. Yoshida.... celý text
Literatura naučná , Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , Paseka , Pasparta
Originální název:
Jiheishō no boku ga tobihaneru riyū , 2007
více info...
Přidat komentář
Knížku mám půjčenou od kamarádky, přečtena za dva večery, aneb jak jinak lépe pochopit vnitřní svět autisty než z jeho popisu. Ano, každý je/jsme jiný, ale vidět svět jeho očima, snažit se nalézt odpovědi na mnoho vlastnostích otázek proč? Ač nemluví, podal písemné svědectví o vnitřním světě autistů, jejich obavách i radostech. I to je pro mne obdivuhodné.
Dojemná a velmi cituplná kniha. Četla jsem ji jako puberťačka, nyní ji čtu jako dospělý a uchvacuje mne stále stejně. Při dalším čtení již možná já budu rodičem, tím částečně i míním, že by si ji právě rodiče, ale i pedagogové, spolužáci a sami autistické děti, měli přečíst, protože kniha je i pro skoro 20 leté stáří stále aktuální.
Těžko říci, jestli ji trochu nezkazili dva překlady, protože mi takový životní optimismus a moudrost u třináctiletého chlapce přišli nezvyklé.
Trochu me mrzi, ze nekteri lide asi ve trinacti letech jeste zerou hlinu a na zaklade vlastni zkusenosti, pak dokazi zpochybnovat vyjadrovaci schopnosti trinactiletych spisovatelu. Ono lide s autismem mivaji zpravidla bohatou pasivni slovni zasobu, jen ji neumi pouzit v reci. Diky pocitaci se ale casto dokazi vyjadrit lepe nez jejich neutisticti vrstevnici.
Túto knihu som si chcela prečítať už veľmi dlho, ale nejak som to stále odkladala. Až doteraz. A za ten čas moje očakávania asi vystúpili nereálne vysoko, takže z knihy som v podstate sklamaná. Aj keď neľutujem, že som ju prečítala. V prvom rade ma zaskočila forma knihy. Neviem prečo, ale nečakala som v podstate takýto rozhovor, kde sa niekto pýta a autor v podstate odpovedá. Čakala som nejaký príbeh, náhľad do skutočného života človeka s autizmom. A tie odpovede sa mi niektoré tiež nepáčili. Autor až príliš často hovorí “my autisti”, pričom si myslím, že práve poruchy autistického spektra patria medzi tie, ktoré sa nedajú takto generalizovať a každý jedinec je iný. Takisto som občas mala pocit, že toto trinásťročný človek napísať nemohol a už vôbec nie s autizmom. Ale na druhú stranu, aj veľa vecí som sa z tejto knihy dozvedela. Len proste očakávania boli niekde úplne inde.
Tyto knihy čtu velmi ráda. Ač nám vystudovanou zdravotnickou školu, takhle do hloubky pochopit vnitřní svět nemocného člověka vás nenaučí.
Doporučují, doporučuji, doporučuji.
Výzva 2022 - kniha s postavou mající fyzickou indispozici.
Velmi, ale velmi zajímavé nahlédnutí do světa diametrálně odlišného od toho našeho a přesto stojící na naprosto stejných základech.
V průběhu čtení mě napadlo, že žít s autismem je jako snažit se běžet Velkou pardubickou s koněm na zádech. Žití nesmírně těžké a vysilující, ale je to stejné jako s bojem proti blbosti: vyhrát se nedá, ale nesmí se přestat bojovat!
Plný počet, zcela bez diskuse. Naprosto originální a neotřelé poučení přímo od neverbálního autisty, který nabízí vhled do svého myšlení. Vysvětluje, proč v některých situacích nedokáže ovládat své chování, proč jsou pro něho některé zdánlivě jednoduché věci obtížné či přímo neřešitelné, proč, ač je evidentně neuvěřitelně inteligentní, nedokáže být samostatný. Neocenitelná pomůcka pro všechny rodiče, kteří se prostřednictvím svého dítěte seznamují s autismem. Kniha vlastně poskytne návod na to, co u malého autisty moc neřešit (jelikož je to zbytečné a marné) a na co je třeba možné se zaměřit. Těší mě, že knihu dle zdejších komentářů čtou i lidé, kteří autismus v rodině neřeší, přesto se ale domnívám, že stoprocentní pochopení se může dostavit jen u lidí, kterých se to týká. To slovo PROTO v názvu knihy je vlastně klíčové. Protože u mnoha odpovědí jsem si opravdu řekl: "Aháá, tak proto to dělá!"
Pohled do myšlení někoho jiného je vždycky zajímavý a ráda jsem toto pozvání od autora do jeho vnitřního světa přijala. Informace o prožívání, emocích, myšlenkách i úvahách tohoto autisty mě obohatilo a dalo příležitost k prohloubení empatie a poopravení některých zažitých představ o autismu (třebaže vím, že každý autista je jiný).
Zajímavá kniha, asi si ji lépe užije ten, kdo zná nějakého autistu, který je podobný Naokimu. Já jsem se sice ve své práci s pár autisty setkala, nebo aspoň myslím (neznám přesnou diagnózu), ale byli každý jiný vůči sobě navzájem i vůči Naokimu. Trochu mi tím pádem vadilo i zevšeobecňování, kterého se Naoki dopouští (My lidi s autismem toto a tamto...měl by psát víc za sebe). Ale v každém případě bylo pro mne fascinující, jak různě mohou lidé myslet a vnímat (vlastně nehledě na to, zda mají autismus nebo ne).
Knížka mě tak zaujala, že jsem se od ní nemohla odtrhnout stejně jako od dobrého románu. Z Naokiho odpovědí cítím zmatek, smutek, bezmoc, zoufalství z toho, že si nerozumí s okolním světem a často ani sám sobě; taky slyším prosbu o pomoc, trpělivost, pochopení a lásku; občas prosvítá naděje, že s pomocí okolí bude líp. Naoki Higašida na mě působí jako inteligentní člověk, který to má v hlavě pěkně srovnané a jeho myšlenky a vyjadřování znějí opravdu smysluplně ( až mě občas napadlo, jestli jeho odpovědi někdo neupravil). Každopádně jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout do světa autistů a pokud má kniha fungovat jako osvěta, nechť se tak stane.
Jednoduše řečeno, je to kniha, která neskutečně otevírá oči. Díky ní se můžeme alespoň trochu pokusit představit si, jak odlišný život lidé s autismem žijí a hlavně jak moc jiný je jejich svět oproti tomu našemu. Jak jsou pro ně obtížné situace, které jsou pro nás úplně běžné, co všechno pro ně může představovat nepřekonatelnou překážku… Tato kniha je skutečný unikát a moc ji všem doporučuji.
Opravdu velmi zajímavý a autentický pohled do světa dítěte s autismem. Sama se v této oblasti moc dobře neorientuji a právě proto bych knihu doporučila všem, odhalí se vám kousek jiného světa, kterému můžete lépe porozumět, avšak pozor na zobecňování.
Myslím, že tuto knihu by si měl přečíst každý, koho zajímá autismus. Nebo možná každý, protože na jednu stranu ničí mýty o autismu.
Člověk se v knize dozví spoustu zajímavých věcí o životě autisty. Autor odpovídá na otázky, na které se jej ostatní ptají. Odpovídal velmi dobře a líbily se mi moc jeho povídky, poslední mne rozbrečela. Pro mě samotnou neskutečně oči-otevírající kniha. Opravdu doporučuji.
Moje první kniha o autismu a musím říct že mě nadchl způsob jakým autisté nahlížejí na svět. Rozhodně doporučuji pokud se o tuto tematiku zajímáte a nebo máte sami autistické dítě.
Určitě zajímavá kniha a myslím že povinné čtení pro rodiče dítěte s autismem a pro lidi, kteří s nimi jakkoliv pracují.
O této knize jsem už slyšel v minulosti, ale až nyní jsem se ke knize dostal. Sice jsem neměl v plánu přečíst celou knihu najednou, ale nemohl jsem se od knihy odtrhnout. Kniha má 5 kapitol, obsahuje předmluvu Josefa Schovance, Davida Mitchela a rovněž autorovu předmluvu. Kniha je psaná formou otázek a odpovědí a autor NAOKI HIGAŠIDA, který má 13 let a je autista, odpovídá na jednotlivé otázky. V knize se vyskytuje 58 otázek a odpovědí a kniha je také proložena krátkými poznámkami včetně závěrečné povídky, která se mi líbila. Autorovy odpovědi jsou stručné, ale z druhé strany výstižné a k věci. Knihu hodnotím pozitivně a díky této knize jsem dostal větší náhled do této problematiky. Určitě existuje nespočet jiných publikací, které jsou rozsáhlejší a jdou ještě více do hloubky, ale pro moje potřeby je tato kniha plně dostačující. Může být užitečná pro všechny čtenáře, kteří se chtějí něco dozvědět o autismu, včetně rodičů a všech lidí, kteří se starají každý den o autisty, a pokud by někdo potřeboval detailnější informace, určitě si vyhledá jiné odborné publikace. Knihu hodnotím na 100 %.
Je určitě těžké, když doktoři oznámí rodičům, že jejich dítě je autista. Nepochybně to pro všechny rodiče musí znamenat prvotní šok a jsou smutní a mohou si pokládat otázku, co špatného, komu udělali, že jejich dítě má autismus?! Některé ženy tato informace může rozhodit a nemusí být na tom dobře po psychické stránce, ale většinou se po nějakém čase vzpamatují, dítě si ponechají a milují ho a starají se o něj po celý jeho život. Mnohdy se říká, že ženy jsou mnohem silnější než muži, mnohem více dokážou nést břemeno než muži. Od přírody mají vyvinutý mateřský pud, tak možná právě proto jsou silnějšími. Někteří muži se nedokážou smířit s myšlenkou, že jejich dítě je autista, nedokážou se přes to přenést, nedokážou se s tím vyrovnat a nezřídka se stává, že opouštějí ženy včetně dětí s touto diagnózou. Žena je pak na všechno sama a má to hodně těžké. Viděl jsem několik případů v televizi, kdy muži tuhle situaci neustáli. Upřímně obdivuji všechny rodiče a skláním se před nimi, pokud si dítě nechají ve vlastní péči a starají se o něj, jak nejlépe dovedou, ačkoliv to pro rodiče musí být velmi náročné a je to závazek na celý život. Samozřejmě záleží na stupni autismu a podle toho se pak přistupuje k dítěti. Mám kamaráda, který má dospělého syna s autismem a jeho syn miluje koně, jezdí na něm a stará se o něj. Je to jeho vášeň na celý život. Myslím si, že ze všeho nejraději by byl, pokud by mu kamarád koupil koně a mohl s ním jezdit a starat se o něj z domova.
Záleží na rozhodnutí rodičů, jestli se vyrovnají s autismem dítěte, budou ho milovat takového, jaký je a budou se o něj starat, učit se s ním, budou mu parťáky, občas zatnou zuby a budou dělat všechno proto, aby dítě vycítilo, že ho přijmuli mezi sebe a pocítilo plnou měrou jejich lásku. Z druhého hlediska si říkám, že pokud rodiče nedokážou vychovávat autistické dítě z různých důvodů a umístí ho například do nějakého ústavu, kde bude o dítě postaráno, tak asi udělají správné rozhodnutí, poněvadž by to pro ně mohlo být trápení a dítě by poznalo, že ho nemají rádi a nevěnovali mu pozornost, jakou by si zasloužilo. V tomto případě je lepší, pokud by takové dítě dostalo šanci v některém z ústavů, kde může nalézt lásku a porozumění.
Autor této knihy má 13 let a v knize jsem našel hodně myšlenek, který byly zajímavé a k zamyšlení a některé z nich jsem si vypsal. Knihu určitě doporučuji k přečtení. Určitě si časem budu chtít přečíst autorovu druhou knihu, která se jmenuje SEDMKRÁT UPADNOUT, OSMKRÁT VSTÁT.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Nemůžeme soudit ostatní jen podle jejich vzhledu. Abychom se s někým mohli blíže spřátelit, potřebujeme poznat jeho nitro.
Myslím, že opravdová laskavost a soucit spočívají v tom, že se snažíme nezranit důstojnost druhých.
Možná se to na první pohled nezdá, ale my lidé s autismem cítíme, že nám naše tělo nepatří. A žít v něm je někdy opravdové utrpení.
Když se trápíte, připadá nám, že bychom raději neměli existovat, a ztrácíme chuť do života. Ze všeho nejvíc nás mrzí, když jsou kvůli nám smutní jiní.
Protože jsem pochopil, že se všichni musíme snažit a radovat se ze života, ať už jsme postižení, nebo ne.
Pláč nemusí znamenat jen sklíčenost a smutek.
Asi jsem čekala něco více. Je to zajímavé čtení, ale za a) plýtvání papírem (Ty otázky mohly být napsány na té samé stránce, kde text), b) prosím, mějte trpělivost... tam mohlo být napsané jen jednou, v polovině to začalo být nesmírně rušivé, aspoň pro mě a ta generalizace mi též lezla na nervy, ale na druhou stranu co čekat od 13letého...
Štítky knihy
autismus zfilmováno japonská literatura otázky a odpovědi
Část díla
A proto skáčuKniha A proto skáču je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 930x |
| Čtenářské výzvě | 317x |
| Doporučených | 58x |
| Knihotéce | 200x |
| Chystám se číst | 613x |
| Chci si koupit | 151x |
| dalších seznamech | 15x |
Môj 5 ročný syn je autista a v tejto knižke som našiel veľa odpovedi na otázky ohľadne jeho diagnózy. Aj keď už o tom samozrejne vieme veľa z iných zdrojov, je zaujímavé si o tom prečítať z pohľadu samotného autistu, o to viac keď je knižka napisana v takom milom duchu. Myslím, že by si ju malo prečítať čo najviac ľudí, aby potom deti a ľudí s touto diagnózou neodsudzovali ako nevychovaných a neposlušných ako sa to stalo aj nám už veľakrát, pretože väčšinou ide o milých a sucitnych ľudí žijúcich vo vlastnom svete.