Koncept kontinua

Koncept kontinua

Podtitul: Hledání ztraceného štěstí pro nás i naše děti. Autorka ve své světově proslulé knize odhaluje, proč jsou lidé žijící na Západě tak nespokojení a často nešťastní. Po několika expedicích mezi jihoamerické indiány rozpoznala, že tyto pocity mohou pramenit z neuspokojených potřeb miminek a malých dětí, které se na Západě ...celý text

Podtitul: Hledání ztraceného štěstí pro nás i naše děti.

Autorka ve své světově proslulé knize odhaluje, proč jsou lidé žijící na Západě tak nespokojení a často nešťastní. Po několika expedicích mezi jihoamerické indiány rozpoznala, že tyto pocity mohou pramenit z neuspokojených potřeb miminek a malých dětí, které se na Západě snažíme vychovávat podle všemožných teorií, jen ne podle vlastní intuice a evolucí vytvořených jednoduchých pravidel a očekávání.
V knize, kterou napsala již v r. 1975, velmi jasně a přesvědčivě vysvětluje, jak je potřeba zacházet s našimi nejmenšími, aby z nich vyrostly spokojené a samostatné děti a posléze dospělí lidé, kteří si nepotřebují „léčit“ své deprivace z dětství všemi možnými způsoby, počínaje drogovou závislostí a konče nezdravými partnerskými vztahy, a jsou schopni vést plnohodnotný život, jenž nebude naplněn věčnou nespokojeností a hledáním „něčeho“, co nalézt nelze. Našemu vlastnímu životu tak dává úplně nový rozměr a pomáhá lidem najít jednoduchou, a přitom málo předvídatelnou odpověď na často kladenou otázku – proč nejsme šťastní. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/24_/24685/koncept-kontinua-24685.jpg 4.498
Originální název:

Continuum concept

Žánr:
Literatura naučná, Osobní rozvoj a styl
Rok vydání: , 1. vydání originálu: 2004 ...více
Nahrávám...

Komentáře (27)

Přidat komentář
Hebrey
01. prosince

Paní autorka bezesporu znovuobjevila několik důležitých a praktických skutečností, které jsme my, lidé žijící v přecivilizovaném světé, spoutaném různými filozofiemi, ideologiemi a režimy, postupně odložili a některé dokonce zapomněli. I já jsem šátkovala, měla děti do určitého věku u sebe i přes noc, a pochopitelně se snažím respektovat i určité jejich vlastnosti apod. Jen mi připadá, že to se dalo napsat na pár řádků, jako pár praktických rad. Porovnávat detaily způsobu života jednoho nebo dvou amazonských kmenů se způsobem života uprostřed velkoměsta je zkrátka absurdní. Další problém vidím v tom, že paní autorka sama neměla děti - jen šimpanze. Sama tedy neměla možnost si své poznatky vyzkoušet. A ono je to v reálu často mnohem složitější, protože každý člověk a kařdé dítě je jiné. No, a v neposlední řadě, sama paní autorka vytvořila určitou filozofii - nebo koncept, chceme-li, koneckonců tak se ta kniha také nazývá. A skalní zastánci této filozofie či konceptu dovedou být velmi arogantní až agresivní, pokud jej někdo nedodržuje na sto procent.

laubrino
13. listopadu

Knizka se mi libila, i kdyz mi nekdy prisla komplikovane nebo nesrozumitelne napsana (preklad?) S hlavnimi myšlenkami stoji za to se seznamit. Jinak autorka si podle me indiany a jejich kulturu prilis idealizuje.

kaca82
21. října

knížka pro me nebyla příliš srozumitelna..je super pro první rok života dítěte,pak zu ale byla na naše podmínky dost málo konkrétní..divosi proste nemeli doma zásuvky,žehličky,nebydleli v patrech,nejezdili jim před domem auta..mnohem víc mi pak dal jeden ebook ceske maminky,který aplikoval koncept kontinua na české podminky

popelka595
01. září

Tato knížka se ke mně dostala "náhodou" skrze doporučení Jaroslava Duška v době, kdy jsem byla těhotná a protože Jarda vždycky doporučuje výborné knížky, bylo jasné, že si musím knížku pořídit. Našeho syna se snažíme vychovávat podle konceptu kontinua a víte co? Ono to opravdu funguje. Každý se nás ptá, jak je možný, že máme tak pohodové, úsměvavé a samostatné dítě a my se jenom usmíváme. I když je pravda, že v knížce zní praxe konceptu rozhodně jednodušeji než v našich podmínkách, už jen proto že u indiánů se u dítěte střídá celá rodina, zatímco u nás na dítě připadá jedna pečující osoba.

anniesfibis
23. července

Pro mne nejvíce prinosna kniha vůbec. Nejde o to, ze bych to davno netusila, ale o uvedomeni si. Zadnou podobnou knihu neznam - prestoze znam mnoho ,,podobných,, knih. Myslim, ze tuto knihu by si mela precist kazda mama a nikdy by uz nemuselo byt tyranych deti - i nevedomne tyranych. Tech, které tyraji vlastní milujici matky.

AlbinaBina
20. července

Jsi nastávající matkou? Přečti si tuto knihu a utvoř si svůj vlastní názor na věc.
Jsi matkou? Přečti si tuto knihu (NEDEPKAŘI) a utvoř si svůj vlastní názor na věc, bez výčitek.

Silverdiamond
07. února

...'v mnoha pohledech zajímavá kniha... 'doporučuji...'

Adelix
14. ledna

Výborná kniha, měl by si přečíst každý, kdo čeká miminko. V zásadě je třeba následovat svůj instinkt, v prvních měsících děťátko co nejvíce nosit na těle a později jej nechat svobodně objevovat svět.

rfa
22.10.2015

Doporučuji přečíst všem , kterým není lhostejná výchova dětí a zároven chtěji pochopit sami sebe.
Zajímavé porovnání výchovy dětí v " civilizované " rodině s výchovou v indiánské rodině.
Kdo chce, tak se má co učit .

Dáma s hrnstjm
20.10.2015

V první kapitole se píše o čtenářce, která po přečtení knihy upadla do hluboké deprese, pomýšlela na sebevraždu a knihu zhodnotila jako jednu z nejhnusnějších věcí, kterou kdy četla. Přesně takhle text knihy působí na člověka, který není úplně lhostejný k životu a který aspoň trochu přemýšlí. I já jsem byla svým svědomím obviněná z určitých přešlapů, byť byly učiněné z neznalosti. V knize je taková hodně drsná kapitola o tom, co prožívá novorozenec, pokud je řádně separován tak, jak se to v moderní době dělá. Obsahuje závažná tvrzení, ovšem můj mozek vycvičený ke kritickému myšlení má s informacemi problém, protože nechápe, kde je autorka vzala - nejsou totiž podloženy žádným výzkumem a jsou hypotetické. Třeba věta o tom, že miminko v izolaci pláče tak moc, až ho z toho bolí v krku - hrozná představa, ale těžko říct, jestli to je pravda... Stejný problém mám s obsáhlou částí o tom, za co všechno mohou nenaplněné miminkovské touhy - opravdu toto může vyústit třeba v drogovou závislost? Působí to na mě tak, že autorka dokáže "příznaky" nacpat úplně kamkoliv... a to pro mě není moc důvěryhodné. Abych jen nekritizovala - velmi mě zaujala myšlenka o dětském pudu sebezáchovy, že je silnější, než by dospělý člověk čekal a pokud mu dá úzkostlivý rodič prostor, projeví se. To budu doma zkoušet, to mě zajímá :) Nošení dítěte na těle je popsáno skvěle, ani jsem netušila, že má tolik přínosů.

Bublinka78
11.08.2015

Po přečtení pár stránek jsem upadla do deprese. Cítila jde, že autorka má pravdu. Že mi to mé dítě vždycky,,říkalo,, a já mu ne vždy rozuměla, navzdory tomu, že od dob, kdy autorka knihu psala už se přístup k dětem změnil. Své děti jsem chovala a nedbala toho, že prarodiče tvrdili, že je rozmazlím. Nosím v šátku. Ale přijde mi, že to není dost a že to zapomenuté a znovu nalezené nejde vrátit. Prostě proto, že žiji v moderní společnosti. Na děti jsem většinu dne sama, žiji v jejich světě ne ve svém. Hodně přehnané mi přišly autorčiny snahy všude vidět snahu o nastolení kontinua. Rozhodně si také nemyslím, ze malý Američánek leží v postýlce a nikdo ho netulí, jak to autorka dost tvrdě popisuje. Mnohé je ale pravda. Naše společnost plodí izolované osoby. Mnohé děti vlastně netuší, co jejich rodiče živí. Nemají v nich vzory. Babičky a dědečci nejsou součástí rodiny. Nepředávají ani zkušenosti ani vzpomínky. Práce je nutnost a ne přirozenost. Děti vybavujeme lokátory a ven je raději nepouštíme...... Umí pustit tablet, ale do obchodu ve vedlejší ulici nedojdou. Zažila jsem něco podobného jako autorka. Jen to bylo, tady v Čechách. Chodila jsem s dcerkou do dopolední herny. Dvě místnosti, mezi nima chodba. Když jsem pozorovala dění napadla mne asociace s gorilami. Dítě si nechalo pomoci od ,,tet,,. Když potřebovalo matku našlo si ji. Většinou si ale hrálo s ostatními. Maminky tu tlachaly, pomáhaly dětem něco vyrábět, pily kafe v jiné místnosti. Nové děti byly nejprve zaražené, ale po pár týdnech se chovaly stejně nenuceně. To bylo kontinuum.

xhinh01
27.05.2015

Výborná kniha. Díky ní nosím syna v šátku a kočárek jsem ani nepořizovala.

lucy.sankova
27.04.2015

Už jenom při tom názvu jsem si řekla: "Proboha, to nedám, vždyť nechápu ani ten název knihy!" :) .. ale opak je pravdou. Kniha se četla velmi pěkně a byla krásně provázána postřehy z výprav daleké džungle, kterou obývají Yequáni. Krásně vystihnuto, jak chování těchto lidí,starostlivost o dítě, asertivita apod. Doporučuji.

bulada
24.01.2015

všem maminkám

between
14.01.2015

Nejsem evidentně vhodná cílová skupina. Text by se podle mne dal shrnout do jednoho odstavce a není potřeba se pořád dokola opakovat a natahovat zbytečně text.
Kniha je podle mne vhodná pro přehnaně konzumní "Američany", kteří ztratili veškerý sociální cit a jsou přehnaně bojácní. Normální člověk, který nemá chůvy, vše nedezinfikuje a nedostane panický záchvat když dítě upadne na zem nebo když přijde do kontaktu s čistou špínou asi myšlenku této knihy pochopí bez neustálého opakování.
Krom toho je kniha trochu naivní a naše společnost již bohužel nemůže beze zbytku přebírat fungující mechanizmus společností žijících ve zcela odlišných podmínkách.

evamilo
23.11.2014

Přečíst by si měl každý kdo nezná své pradávné intuice a ti co o nich vědí a jenom jim potřebují pomoci vyplout na povrch. SKVĚLÁ KNIHA!

debe
20.10.2014

Tato kniha mi zatím přišla nejsmysluplnější mezi těmi všemi ostatními návody "jak na mimina". Věřím, že komu se dostane do ruky ve správný čas, bude mít šťastné a sebevědomé dítě.

AnickaG
11.11.2013

Při čtení se mi dostavilo několik silných "aha" momentů, kdy jsem knížku musela na chvíli odložit a prožít si uvědomění, které ke mně právě přišlo.

Kat123
02.09.2013

Dobre napsana kniha. Mely by si precist vsechny matky. Ted se divam na detsky plac uplne jinak.

lushi
31.07.2013

Tato kniha mi přinesla velmi silný zážitek. Přečetla jsem ji jedním dechem a autorce jsem vše uvěřila. Jihoameričtí Yequáni přistupují k dětem tak, jak jsem vždycky cítila, že by se k dětem mělo přistupovat. Své pocity jsem ale nedokázala o nic opřít, vždycky jsem se pouze domnívala, že naše kultura výchovu dětí přehání. Kniha mi přinesla odpovědi, ujištění, inspiraci na další studium a především informaci, jakým směrem se vydat, až budu uvažovat o výchově vlastního potomka.

krach
03.05.2013

Zajímavý pohled na naši při-rozenost. Srovnání euroamerické civilizace s kmenem indiánů, kteří spíše než intelekt používají svůj instinkt.

Souhvezdi
26.03.2013

Doporučuji přečíst místo návštěv dětských psychologů...

bytost
13.03.2013

Autorka (vystudovaná psycholožka) žila několik let mezi indiány a stále se k nim vracela, přestože svou praxi má v USA. Tím, že s indiány v jejich přírodním prostředí žila měla jedinečnou možnost porovnávat naši a jejich výchovu dětí. Zjistila, že jejich propojenost s přírodou již od batolecího věku jim dává pro život nenahraditelné základy, které nám ,,kulturním,, národům chybí. Popisuje jaké jsou jednotlivé fáze rozvoje nejen těla, ale i duchovní a duševní vývoj dětí. Příklad: -batole není omezováno ve volném pohybu v přírodě, když se ocitne na kraji jámy nikdo se nevrhá ho zachraňovat, ale ono samo je vedeno se od jámy odklonit a batolit se zpět do chýše. Udivilo mne jaké jsou etapy vývoje: - lezení, lezení po čtyřech, lezení po dvou a následní vzpřímení a chůze. Vysvětluje, jaké jsou dopady na psychiku, když se dítě ze sezení rovnou staví na nohy a fázy lezení přeskočí. To že člověk leze, tím vymezuje svůj prostor k životu, když to jako dítě nedělá, tak jako dospělí se neumí vymezit k ostatním lidem, neumí si svůj prostor obhájit!
Dokonce objevila, že i jako dospělí můžeme tento hendykep dohnat. Dělá se studenty škol cvičení, kde v tělocvičnách nechává studenty lézt a plížit se , následně se zlepšují jejich vyjadřovací schopnosti a studijní výsledky ! Tak že doporučuji, není jen o výchově dětí, ale a to hlavně, jak vlastně naše fyzické tělo spolupracuje s psychikou a jak vzniklé nedostatky napravovat!
PS: - jinak bych ji zařadila do škol jako povinnou četbu, ale je vhodná i pro babičky .....

džanaka
30.01.2013

Kniha o výchově dětí.

Nejzajímavější je první kapitola o jihoamerických indiánech. Zde je hezky popsáno, co znamená svoboda.

Safienka
17.01.2013

Tento druh knih mám ráda. Nenásilně v nich je vysvětleno, jak bychom s dětmi mohli zacházet. Že to jsou vlastně zcela samostatní tvorové, schopni samostatně uvažovat a pouze našimi předsudky je ženeme někam, kam oni vlastně ani nechtějí jít.
Možná se někomu toto dílo bude zdát až přehnané, neosloví ho nebo se proti němu budou bouřit. Všechno je možné. Mě samotnou oslovilo a určitě si z něj něco odnesu, co do výchovy svého dítěte zapojím.
Věřím, že kniha je věnována nejen těhotným ženám, ale zároveň i těm, kteří o dítěti zatím pouze přemýšlí a nebo naopak těm, kteří už nějaké vychovaly a či právě vychovávají.
Nikdy není pozdě začít.

SPimy
01.01.2013

Úžasná knížka, která nám připomíná něco, co už jsme dávno zapomněli. Kde je přirozenost a proč nám některé věci připadají dnes tak složité a nedaří se nám.

chloe
19.01.2012

Možná nejdůležitější knížka (nejen) pro (na)stávající rodiče, děkuji za ni!