dennie3
komentáře u knih
To
Stephen King
Tahle kniha mě dostala. Přestože je tak tlustá, přečetla jsem ji jedním dechem, a pokud tu byly části, které mě moc nebavily, pak moji pozornost udržely aspoň natolik, abych se o děj nepřestala zajímat (tím mám na mysli Mezihry, protože v nich bylo plno a plno faktů).
King mě asi nikdy nepřestane překvapovat tím, jak dobrý spisovatel vlastně je. Nehodlám se s lidmi dohadovat o tom, jestli píše na kvantitu, či kvalitu, ať si každý myslí, co chce. Každopádně mě většina knih, které jsem od něj zatím četla, pokaždé bavila - a To patří na první příčky. Kingovi se musí uznat jedna věc. Má uvěřitelné charaktery. Do posledního puntíku věříte v jejich existenci, nikdy o nich nezapochybujete. Všechno je tak úděsně opravdové, že vám najednou připadá, že absurdita působí reálně, a vy si ji dokážete představit v našem světě. V knize mi přišel trapný jen jeden moment, který samozřejmě zmiňovat nebudu, ale u kterého jsem se musela zastavit a zeptat se sama sebe, proč to ten King do háje udělal? Přišlo mi, že tuhle scénu snad psal opilý, protože SAKRA.. blbost, blbost, blbost!
Ale ani tahle scéna mě nedonutí ubrat hvězdičku. King je mistr. Příběh je úžasný a opravdový. Zakázala jsem si číst To v noci, protože kniha je tak strašidelná, že se mi před očima odvíjela jako viditelný hororový film, a já jsem na tohle moc velký posera.
Pět hvězdiček, nezapomenutelný zážitek! Doporučuju!
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Už dlouho se mi nestalo, že by mě kniha takhle pohltila. Nemohla jsem dělat nic jiného než číst a číst, dokud jsem knihu za jediný den celou nepřečetla.
Miluju ty vzácné momenty, kdy najdu v české literatuře nějaký ten klenot - minimálně pro mě, jelikož české literatuře nějak nemůžu přijít na chuť, ať se snažím sebevíc.
Objevit potom takové dílo jako Žítkovské Bohyně je prostě skvělé. Rozhodně si přečtu další knihy od Tučkové.
Sophiina volba
William Styron
Původně jsem plánovala dát knize tři hvězdy. V jeden čas jsem dokonce uvažovala, že bych jí dala dvě. Na knize mě příšerně vytáčelo, že polovina vlastně ani není o koncentračním táboře (a já očekávala, že to bude celé o tomto tématu), že desítky stránek jsou jen o Styronových sexuálních fantaziích, které mě za 1) nezajímaly a za 2) naprosto otravovaly a trochu znechucovaly, protože přirovnání zadku ke dvěma fantastickým lunárním koulím mi nepřijde zrovna vzrušující. Všechny jeho zážitky se ženami, když nepočítám Sophii, na mě působily tak trochu sexisticky. Obdivuju ho za to, že má velice rozvinutý slovník, ale místo toho, aby přes celou stránku popisoval odstín hnědé nebo něčí prsa, mohl by knížku o polovinu zkrátit.
A přesto jsem knize dala čtyři hvězdy. Přestože jsem hrozně vytočená kvůli všem těm věcem, které jsem tu už zmínila, nemůžu si pomoct a musím knize dát čtyři hvězdy. Protože na mě příběh hluboce zapůsobil. Protože mi konec přišel geniální, protože u desítek pasáží jsem nedokázala přestat číst, protože kniha celá působí přesvědčivě, reálně, měla na mě tvrdý dopad a vyvolala ve mně spoustu rozličných pocitů. Na jednu stranu jsem naštvaná, že knihu hodnotím tak dobře, protože mě ty dlouhé pasáže téměř o ničem naprosto vytáčely, jenže na druhou stranu vím, že si to kniha zaslouží, protože po těchhle nesnesitelných částech přicházely ty části geniální. Uf. Ten Styron mě fakt naštval a fakt dostal a fakt.. faktfakt.
Poslední dopis od tvé lásky
Jojo Moyes
Jediné, co mohu této knize vyčíst, je předvídatelnost. Bylo mi docela jasné, jak to celé dopadne, a to, co mělo být překvapení, jsem už věděla několik desítek stránek před odhalením.
Mimo tohle jsem se ale do knihy zamilovala. Příběh Boota a Jennifer je tak pravdivý a krásný, postavy jsou reálné. Nejvíc se mi líbí, že každou kapitolu otevírá opravdový dopis/e-mail atd., který někdo vážně napsal.
Je to love story, možná je to trochu klišé, ale 1) miluju klišé a 2) kniha má vážnější myšlenku, není to jen o plochých charakterech a jejich lásce, které nikdo nevěří.
Jojo píše asi zatím ty nejkrásnější milostné příběhy, co jsem kdy četla. To kouzlo lásky a života mě úplně pohltilo.
Hledání Aljašky
John Green
Spousta lidí tu píše, že je Hledání Aljašky zklamalo. Byla to moje první kniha od Johna Greena a po jejím přečtení, které netrvalo déle než jeden den (tak moc mě kniha bavila), jsem si ho okamžitě přidala do oblíbených a nemohla se dočkat Hvězdy nám nepřály.
Část Potom mi nepřišla nezajímavá - právě naopak, bavila mě a vyvolávala ve mně emoce.
Hodně citátů a úryvků z knihy se do mě zarylo, hlavně posledních pár stránek. Rozhodně si chci knihu přečíst znova a jsem ochotna ji číst pořád dokola, protože pro mě nabrala velký význam i přesto, že tam není žádná extra akce.
Příběh možná nemá pětihvězdičkový děj, ale význam a hloubka té knihy ano.
120 dnů Sodomy
Donatien Alphonse François de Sade
Spousta lidí sem píše, jak jim kniha přišla nechutná, jak ji ani nemohli dočíst a podobné věci.. U mě byl účinek jiný. De Sade v úvodu psal, že jeho cílem je vyvolat ve čtenáři znechucení, nebo vzrušení. Ve mně vyvolal apatičnost.
Sice jsou v knize prasečiny už od začátku, ale prvních cca. 100 stran je celkem v pohodě. Druhá stovka - tam jsem si párkrát řekla, že je to dost nechutné, a ošklivě se zatvářila, ale pokračovala jsem dál a v průběhu děje jsem si na všechny zvrácenosti zvykla natolik, že jsem je četla a četla, aniž by ve mně příběh probouzel nějaké emoce. Připadalo mi, že se na příběh dívám za sklem - všechny postavy a hrůzy, které se tam děly, se mě nedotýkaly.
A přiznám se, že někdy ve třetí části jsem se pár bodům dokonce i zasmála, jak absurdní byly. Myslím si, že pokud má někdo slabý žaludek a vadí mu představa čehokoli jiného než obyčejného sexu, pak tu knihu prostě asi nedočte. Pokud ale člověk dokáže zaujmout takovýto apatický postoj jako já, knihu může s přehledem přečíst a přinese mu to spíš poznatky o tom, kam až lidi můžou zajít, než nějaké znechucení apod.
Hvězdičku dolů, protože autorův záměr u mě neprošel.
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
Tato kniha se nedá slovy popsat, musí se přečíst. A každý by si ji přečíst měl. Jelikož nesmíme zapomenout. Nesmíme zapomenout, čeho jsme schopni, a musíme se vždy snažit, aby se to už nikdy neopakovalo. Co se týče formální stránky, kniha je velmi čtivá, vtáhne do děje a líčí opravdové hrůzy. Autorka je opravdu hrdinka.
Deník
Anne Frank
Opravdu silná kniha. Číst si niterné myšlenky a pocity mladé dívky, prožívat s ní její trápení a radosti a to všechno s vědomím, že brzy zemře... Jen proto, že je Židovka. Brečela jsem jako želva. Deník Anny Frankové na mě hluboce zapůsobil a stále nám připomíná, že Holocaust byl reálný, že miliony lidí zemřely zbytečně a že si každý zaslouží právo na život.
Když se Holocaust probírá ve škole, může působit trochu abstraktně - učíme se, kolik lidí zemřelo, ale neznáme jejich příběhy, povahu, jejich nálady. Anne Franková celý pohled na věc uvádí do naprosto jiné perspektivy.
Sofiin svět
Jostein Gaarder
Úžasná kniha. Ještě jsem nečetla lepší přehled filozofie. Teorie jsou srozumitelně vysvětlené a příběh sám o sobě je také zajímavý. Při čtení jsem byla více a více fascinovaná tím, jak je příběh vlastně postavený.
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Knihu bych přirovnala k Malému princi. Má hlubokou myšlenku, je krásná a něžná a.. a nevím, jestli se dá ještě vyjádřit slovy, jak moc mě vlastně zasáhla.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Dokonalá kniha! Kdybych mohla dát sto hvězdiček, pak je dám.
Autor má originální styl psaní a originální nápad. Všechny postavy jsem si oblíbila, hlavně tedy Rosu a její "Saumensch" a "Saukerl" (pokud to píšu dobře, neumím německy).
Zlodějka knih je jednou z těch příběhů, u kterých si nevšímáte otáčení stránek. Nečtete písmena - žijete v příběhu. Mám ráda hlavní vyprávěčku a její přístup k práci.U knihy jsem se smála, u knihy jsem brečela, u knihy jsem měla husí kůži po celém těle. Hlavně na konci.
Jsem posedlá posledními větami a tohle dílo ji má dokonalou. Zusak krásně píše - v jeho příbězích vám nepřijdou divná spojení "hodit slova na stůl" a "má do obličeje vpletený knírek". Oblíbila jsem si jeho styl psaní a příjemně mě překvapil jako už dlouho žádný autor. Nikdy nepřestanu litovat, že jsem si knížku koupila a teď mi stojí na poličce.
1984
George Orwell (p)
Hledám slova k vyjádření, ale nemohu je nalézt. 1984 je kniha čtivá, nudila jsem se jen u pasáží z Goldsteinovy knihy, zbytek super.
Vyobrazení totalitního režimu je realistické, kruté a smutné, mrazivé. Dokážu říct, že mi z knihy bylo v určitých částech špatně, ale v dobrém slova smyslu (nebylo to kvůli autorovým spisovatelským schopnostem, ale právě díky jejich vysoké kvalitě, jestli chápete). Autor totiž skvěle popsal veškeré zvrácenosti.
Bylo mi špatně z těch hloupých ovcí, které dokázaly v minutě zapomenout, s kým vlastně válčí, bylo mi špatně z toho režimu. Z knihy si odnáším spoustu pocitů a ještě úplně nevím, jak se s nimi poprat a roztřídit si je.
Posel
Markus Zusak
Kniha je úžasná, je zajímavě napsaná a myšlenka je krásná. Posel je jednou z těch knih, která vám vhrne slzy do očí nad tím, jak důležité poselství vám vlastně předává. Na druhou stranu byla někdy poměrně rozvleklá a četla jsem ji docela dlouho. Myslím, že jsem po Zlodějce knih čekala trochu víc, takže jsem z knihy nejdřív nebyla nijak unešená. Po dočtení ale musím říct, že Posel je fakt dobrý.
Lady Fuckingham
Oscar Wilde
Wilda obdivuju za jeho odvahu. Napsat něco takového v devatenáctém století je opravdu něco, navíc tak sprostě. Styl psaní je čtivý a nevleče se jako v Obraze D.G.
Z druhé stránky mi ale přijde, že kniha je opravdu jen porno na papíře bez hlubší myšlenky. Samozřejmě - Každý to přece dělá, tahle myšlenka mluví sama za sebe. Přesto jsem od knihy očekávala víc. Postavy jsou všechny stejné, nemají žádnou jinou vlastnost než chlípnost a nadrženost. Nehledě na to, že to Wilde dost přehání - každý je bohatě odměněn, každý má výdrž, že by to dělal celou noc v kuse. Na konci mě kniha už moc nebavila. Gradace tam je, ale v porovnání se 120 dnů Sodomy je Lady Fuckingham slabší. Na druhou stranu je zase lechtivější, protože Sodoma je opravdu nechutná a praktiky v téhle knize jsou ošklivé jen od čtvrté části, mám za to. Ale bylo to pořád jedno a to samé dokola. Na každé druhé stránce je sex a o tolik se zase neliší.
Pořád bych ale Lady Fuckingham nejradši dala do ruky všem obdivovatelům 50 odstínů šedi, protože tohle je narozdíl od té klišoidní slátaniny opravdové porno. A stokrát lépe napsané.
R.U.R.
Karel Čapek
Skvělé dílo!! Upířmně je to první věc od Čapka, jakou jsem četla, a příjemně mě překvapil. Já totiž české autory moc nečtu.. R.U.R. je vynikající, má to gradaci, zajímavé téma, reálné postavy a úžasný konec.
Pět hvězd!
Farma zvířat
George Orwell (p)
Skvělá kniha. Spousta přirovnání, skvělé stupňování celé situace. Z poslední věty mě zamrazilo. Kniha je smutná, krásná a pravdivá. Nevím co říct, protože Orwell geniálně popsal, jak hloupé ovce jsme.
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
Co dodat, King je báječný spisovatel. Trishe jsem po celou knihu fandila a hodně jsem si ji oblíbila. Stephen se nebojí ničeho, všechno popisuje do detailu, všechno skvěle vystihuje. Dokáže napsat knihu o nějakých dvě stě stránkách jen o holčičce, která se ztratila v lese. Pro mě je to literární génius a Holčička, která měla ráda Toma Gordona je hodně dobrá kniha.
Hlas nože
Patrick Ness
Já tu knihu NENÁVIDÍM, přísahám, že ji nenávidím. Ness je tak sakramentsky dobrý spisovatel a já jsem tak sakramentsky naštvaná a zároveň ho tak sakramentsky obdivuju a tak sakramentsky tu knihu miluju a sakra, sakra, sakra.
Dokáže situaci dostat do tak obrovského napětí, že nejde přestat číst. Všude je akce, nikde není nuda. A hlavně zvládá mistrovsky myšlenkové pochody. Obdivuju ho za to, jak naplánoval osudy určitých bytostí. Zároveň ho za to nenávidím.
A díky té nenávisti, díky tomu vzteku.. vím, že tahle knížka je hodně dobrá. Hodně. Dobrá. Nic jiného než pět hvězd.