Deník

Proslulá kniha obsahuje deníkové záznamy židovské dívky, která se s rodinou za války ukrývala před nacisty ve skrýši starého domu na předměstí Amsterodamu. V průběhu dvou let 1942 až 1944, od svých třinácti do patnácti roků, zaznamenává dívka své úvahy, zážitky, pocity a drobné všední události, jak je přinášel život ve st... celý text

Proslulá kniha obsahuje deníkové záznamy židovské dívky, která se s rodinou za války ukrývala před nacisty ve skrýši starého domu na předměstí Amsterodamu.
V průběhu dvou let 1942 až 1944, od svých třinácti do patnácti roků, zaznamenává dívka své úvahy, zážitky, pocity a drobné všední události, jak je přinášel život ve stísněném prostoru bez možnosti soukromí. Nakonec byl úkryt rodiny prozrazen a všichni jeho obyvatelé odsunuti do koncentračního tábora. Z celé rodiny přežil pouze dívčin otec, který také po válce korigované deníky své dcery vydal. Kniha pak byla po letech znovu vydána v úplné podobě. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/65_/657/denik-657.jpg 4.31743
Originální název:

Het Achterhuis Dagboekbrieven 12 juni 1942 - 1 augustus 1944 (1947)

Žánr:
Literatura naučná, Biografie a memoáry, Historie
Vydáno:, Triáda
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (272)

Přidat komentář
allebra
předevčírem

V Deníku Anne Frankové nahlédneme do nitra mladé dívky. Sledujeme její pocity, pochybnosti, radosti i starosti, jak prožívá první lásku a díky nevlídné době a složité životní situaci předčasně dospívá. V dlouhodobém úkrytu ztratili svobodu, soukromí, zažívají „ponorkovou nemoc“ a stálý strach z prozrazení. Anne si je však dobře vědoma, že mnozí jsou na tom daleko hůř a doufá v lepší budoucnost pro všechny. Za normálních okolností by to byl obyčejný deník puberťačky, ale díky autenticitě to obyčejný Deník určitě není, skrývá důležité svědectví. Nebylo snadné číst o plánech a nadějích vztahujích se k budoucnosti, když jsem věděla, jak smutně příběh skončí.
Anne Franková byla inteligentní a cílevědomá dívka. Nechtěla prožít obyčejný život, přála si, aby po ní něco zůstalo, což se jí nakonec navzdory jejímu krátkému životu přece jen podařilo.

Daku
23. dubna

14ti letá Anna Franková ve svém deníku napsala:
Když někdy uvažuju o tom, jak tady žijeme, docházím většinou k závěru, že v porovnání s jinými Židy, kteří se neskrývají se tu máme jako v ráji.
V té do době se už skoro rok se svou rodinou a dalšími Židy skrývala a nemohla ani na krok z domu. Dnes si spousta lidí ztěžuje jak se má špatně, ale v porovnání s touto dívkou a většinou dnešního světa se máme velice dobře.

Ronnie68
23. dubna

Kniha se mi celkově docela líbila ... Byla to opět jedna z těch, co jsem si už dlouho chtěla přečíst ... popisuje tam své pocity a i světové dění ... dalo se to číst ..

Haňula_
20. dubna

Myslím, že jsem po knize měla sáhnout v době školní docházky. Snáz bych se dokázala vcítit do pocitů "rodiče mi nerozumí" a první zamilovanosti. I tak mě kniha zaujala popisem situací, se kterými se museli potýkat lidé, kteří se tak dlouho skrývali.
Kniha mě přivedla k zamyšlení se nad otázkou: "Co všechno lidé dokáží vydržet a jak dalece jsou někteří ochotni moct druhým?".

Janpa
15. dubna

Myslím, že když si odmyslíme dobu, ve které to bylo psáno, tak je to normální deník puberťačky.
Velmi zajímavé je prostředí, ve kterém to psala. Mně se to líbilo, jediné co mi přišlo velmi líto bylo, že je na konci chytli. Ikdyž jsem předem věděla, jak to skončí, stejně mě to dostalo. Je mi jich líto, stejně jako mnoha dalších lidí, kteří museli zažít hrůzy
války.

MirijamFrankl
14. dubna

To DuncanIdaho:
Přesně.Jenom nesouhlasím,že by to puberťáci pokládali za smyšlenku.Já to třeba četla ve dvanácti a rozhodně mě to zasáhlo.

DuncanIdaho
14. dubna

Kniha nepopisuje hrůzy války a fašismu přímo. Popisuje ale myšlenky, pocity, názory dívky, která prožívá pubertu. Popisuje život osmi lidí, kteří jsou nuceni být dva roky zavřeni v jednom domě. Popisuje útrapy takového života. Popisuje první (bohužel i poslední) zamilovanost autorky. Popisuje strach z odhalení. Popisuje bezvýznamné spory a rozmíšky, které vycházejí ze strachu, omezeného způsobu života. Toto vše je také popis hrůz války, ikdyž nepřímo.
Důležitým prvkem je i pomoc lidí z venčí. Tito lidé na sebe brali úděsnou zodpovědnost a velký risk. Naštěstí alespoň tito pomocníci tu hrůzu přežili.
Asi se budu opakovat, ale tuhle knihu by si měli přečíst dnešní puberťáci, aby věděli, jak museli někdy lidé žít, a jak se oni mají dobře (i přes své věčné stížnosti). Většina z nich by, dle mého názoru, stejně řekla, že je to vymyšlené.

ivzu77
10. dubna

Díky Čtenářské výzvě 2017 jsem sáhla po tomto deníku dospívající židovské Dívky za druhé světové války v Amsterodamu, Holandsko. Deník si Anna psala od svých 13. let, po celé dva roky v úkrytu v Zadním domě otcova firmy. V deníku otevřeně popisuje své pocity, konání, učení, radosti a starosti, strach, ticho i smích. Popisuje pravdu, popisuje svůj život. .. o své smrti skutečně psát už nemohla. Měla na psaní talent. Moje poklonu pro Annu.

zuzelsa
09. dubna

Tuhle knížku by si měl přečíst každý. Anne tak dobře popisovala problémy spojené s válkou. Je mi jí líto, mohla to být talentovaná spisovatelka. Mnoho lidí si myslí, že je tato kniha smutná, ale není to tak, Anne přece nemohla popsat svou smrt! Doporučuji.

MirijamFrankl
30. března

To Vasilisek:
Tak od jedenácti,dvanácti,Já ji třeba četla asi před rokem a půl,tedy ve dvanácti letech.

Vasilisek
14. března

Od kolikati let by jste tuhle knihu doporučily?

katkaost
10. března

Kniha se mi četla docela dobře. Ale moc mě neuchvátila. Souhlasím s StihOMam, taky jsem si hodně říkala jestli to tak mohla napsat dívka, která měla 12 let? Každopadně za přečteni stojí.

StihOMam
10. března

Knihu radim mezi historicky dulezite zdroje diky podminkam a okolnostem vzniku. Nepodcenuji jeji vyznam. Urcite doporucuji. Cetbu mi vsak bohuzel trochu narusovala skepse a nejistota, ktere pasaze otec upravil a co se ztratilo v prekladu. Nechci podcenovat predcasnou vyzralost Anne, nicmene neslo setrast pocit, ze nektera slova ji "vlozil do pera" nekdo jiny.

ivakav
09. března

Velmi emotivní a v dnešní době neuvěřitelně poučné. Doporučuji.

dancadragneel
06. března

Pokud se někdo chce dozvědět o tom jak vlastně vypadal svět během 2. světové války očima židovského dítěte, tak doporučuji tento deník přečíst. Není to nijak zábavná četba, ale je v ní poukázano na krutost a absurditu války. Po přečtení této knihy se hodně člověk zamyslí nad tím jak se v dnešní době máme docela dost dobře.

czpilar
04. března

Kniha není úplně čtivá, ale to jsem vlastně od Deníku Anny Fankové ani nečekal. Zanechala ve mě velmi silný zážitek, podobně jako "Dítě zvané To" od Dave Pelzera, i když se vlastně jedná o zcela odlišná témata.

nikola8775
04. března

Deník Anny Frankové byla má první kniha o holokaustu a musím říct, že jsem z ní byla hodně dlouho nesvá.
Každá knížka na toto téma je smutná, ale mně přijde tahle ještě o mnoho víc hlavně proto, že se to děje malému dítěti. Měla by si užívat života, a ne být zavřená v úkrytu a bát se i dýchat, aby je tam nikdo nenašel. Takže za mne 5 hvězdiček.

martina.culik
24. února

Vím, že se jedná o autentický deník dívky, která prožila vše, co se tam píše a nakonec velmi mladá zemřela, ale mně se tato kniha nijak dobře nečetla. Anna líčí život v úkrytu, ve kterém se v podstatě nic neděje a pro mě není ani nijak moc sympatickou dívkou. Zkrátka jsem si Deník přečetla, ale nezanechal ve mně žádné hlubší dojmy.

hs777
18. února

Kolem této knihy jsem kroužila dlouho a nebýt letošní čtenářské výzvy, kroužila bych asi dál. Už po předmluvě jsem si však nebyla jistá, jestli budu číst Deník AF (napsaný Annou Frankovou) nebo Deník AF (sestavený a cenzurovaný jejím otcem nebo Fondem AF). Dojmu, že zápisky a hlavně všechny úvahy nenapsala čtrnáctiletá dívka a celý deník je tak trochu upravený, jsem se bohužel do konce knížky nezbavila. Přestože osud této židovské dívky byl bezpochyby velmi smutný, jsou díla, která se mne dotkla víc.

babicka_amalka
16. února

silné čtení; jen je škoda, že my ji měli k dispozici v okleštěné verzi a velká část deníku byla publikována až po smrti jejího otce v r. 1980, který tak "chránil její památku"; doplněné vydání vyšlo až r. 1986;
koho by zajímaly podrobnosti, našla jsem víc na:
https://www.novinky.cz/zena/styl/319608-proc-vysel-kompletni-denik-anny-frankove-az-po-54-letech.html

Hathor89
11. února

Po Deníku Anne Frankové jsem sáhla z nutné potřeby poznat knihu, o které mnozí mluví. Četla jsem spoustu knih o holokaustu ... a mnohé z nich mi připadají zajímavější. Přesto dávám plných pět hvězdiček, protože nesmíme zapomínat na to, co se stalo. Anne Franková popsala vlastní předčasné dospívání v „zadním domě“ (ovšem neustálé záporné hodnocení ostatních mi vadilo … všichni to tam měli těžké a na malém prostoru se museli navzájem snést, což určitě muselo vést k problémům) a ukázala, že žili lidé, kteří chtěli jiným nezištně pomoci. Anne Franková chtěla být slavnou, škoda že se tak stalo touto cestou. Holokaust vzal světu mnoho nadějných dětí.

Ajinka126
09. února

Jedna z mála knih povinné četby, kterou jsem přečetla a něco mi skutečně dala. Naprosto otřásla mým dosavadním světem. Nebylo to tou přítomností války. Nebylo to ani tím zoufalstvím a svízelností situace, ve které byla. Bylo to tou otevřeností, optimismem, hrdostí, dospíváním, panikou i radostí nad životem. Stále nevěřím, že tak vyspělé myšlenky sepsala dívka ve věku 13ti let. Pozoruhodné, mistrovské a tragické. Dojalo mě to.

niki-chan
08. února

Celkově zajímavý popis života v úkrytu a neustálého strachu z objevení. Co se pouze Anny týče, jsem trochu na rozpacích, místy mi přišla jako velmi uvědomělá a místy jako ne moc vychované dítě. Každopádně stojí za přečtení, už jen proto, aby se nezapomínalo.

maky86
06. února

Cesta do hlubin duše Anne Frankové toho času žijící v "zadním domě" v Amsterdamu a vnímající události kolem sebe.

lenka70
05. února

Deník ze kterého mrazí.......

hellena1523
04. února

Ani po přečtení moc nechápu, proč právě Deník Anny Frankové...Takových dětí a příběhů je neskutečně mnoho...Samozřejmě, že by nikdo z nás nechtěl ty hrůzy zažívat, ale...no já nevím, no...Chápu, že byla mimořádná a mnohdy jsem byla překvapená, jak rozumná a vyspělá na svůj věk byla, ale k tomu okolnosti donutily všechny děti té doby...
Myslím, že je moc dobře, že kniha existuje a určitě by se měla číst, ale mám trochu pocit, že na úkor Annina deníku zapadají knihy, které jsou možná ještě silnější...
Jsem poněkud rozpačitá, abych řekla pravdu...

okureček
03. února

Je mi tak líto, jak to dopadlo. Anne byla mimořádné děvče s vyspělými názory a myšlenkami. Její deník se mi četl hodně dobře, protože ona měla na psaní vážně talent a čím déle jsem ho četla, tím mě více bavil. Některé zápisky mě nesmírně překvapily, a ačkoliv mezi ní a mnou panuje rozpětí skoro sedmdesát let, puberťáci jsou furt stejní. Člověk se pak cítí úzko, když pročítá poslední stránky deníku a dodatek, přes záda mu prošlehne mráz a slzy se mu nahrnou do očí, když si uvědomí, že zemřela stejně stará jako já. Ach, jak já bych jim přála lepší osud.
Jedna věc se však Anně splnila. Na straně 199, kde vyprávěla, že se chce stát pisatelkou, napsala, že chce žít dál i po své smrti. A stále žije se svým deníkem.

ms.jack
02. února

Anna, tak rada by som ťa poznala. Prinajmenšom by som aspoň chcela prečítať si viac diel z tvojej tvorby. Ďakujem, že aspoň toto dielo sa zachovalo a môžeš svoje posolstvo šíriť ďalej...

Nestorkea
31. ledna

Nikdy, opravdu nikdy by mě nenapadlo, že se mě tolik dotkne deník čtrnáctiletého děvčete.. Kniha ji zachycuje v jednom z nejsložitějších období života dívky, v pubertě. Když jsem četla o jejích změnách nálad, tendencím k pláči a pocitu nepochopení, vrátila jsem se k sobě samé v jejím věku. Když si přidám ještě pobyt v uzavřeném prostoru, nedostatek soukromí, neustálý strach, muselo toho na Anne být opravdu moc. Způsob, jakým deník píše, jak dokáže vystihnout ostatní, ale i sebe, jak je kritická i sebekritická, vzdělaná a s velkým potenciálem, to vše se mi zarylo hluboko pod kůži. Tuto knihu by si měl přečíst minimálně každý rodič pubertálního dítka.. Když vezmu v potaz věk autorky, smekám klobouk velmi hluboko před její vyspělostí a stylem.. Doufám, že se na nás z nebe dívá a je konečně šťastná.

juju94
30. ledna

Dívka, která měla před sebou velkou budoucnost. Její příběh je jeden z mnoha, ale přesto je něčím originální. V jejím deníku jsou sice pasáže, které odpovídají jejímu věku, ale styl, kterým píše je pro mě nadčasový. Věřím, že kdyby všechny ty hrůzy Anna přežila, byla by slavnou a uznávanou ženou. V knize je mnoho částí, které nejsou nikterak záživné, ale když se jimi člověk prokousá, čeká na něj napínavé vyprávění plné naděje.