capar komentáře u knih
Ze začátku jsem se tentokrát nějak nemohla začíst, ale nakonec jsem ráda, že jsem vydržela, jelikož jako vždy se člověk při čtení i něco dozví...a takový život s Aspergerem je fakt nářez..pro člověka samotného a pro jeho okolí taky...
Dobrá jednohubka..jen mě trošku zlobilo, že jsem jednou v Krušných horách a za dvě stránky na Šumavě ???? to bude ale tím, že na ty Krušné koukám z okna...
Knížku mi půjčil synovec, že tohle se číst dá (já jsem knihofil a on je spíš bojovník se čtením) a měl pravdu. Mě to bavilo, večer jsem to slupla před spaním. Chvíli jsem se obávala děsivých snů, ale naštěstí jsem to zvládla :) Takže za mě ano, za přečtení to stojí. Už na mě v poličce čeká pokračování ;)
Tak jsem jednou sáhla po něčem, co běžně nečtu...na doporučení...A jako nebylo to zlé, ale děsivé na tom asi nejvíc bylo to, že ono to jednou možná s námi podobně...jen bez azylu metra...Jinak jsem měla asi trošku jiná očekávání, což je ale vlastně můj problém :D Takže asi zkusím i ty další...
Klobouk dolů před odvahou nechat veškeré jistoty a pohodlí a vydat se za srdcem. A věřím, že v tu chvíli nemohla jinak. Stejně jako obdiv tomu, co vše si zkusila, překonala a kolik energie do všeho dala. A naposledy obdiv odvaze finální. Příběh je to ohromný...
Taková jednohubka pro ženy, které potřebují občas nakopnout zpět směrem k sobě...jsem ve fázi, kdy jsem se opět dost často našla, a tak jsem se kolikrát i zasmála...pokud nehledáte nějaký světový objev, tak takhle naservírované bylo docela zábavné...
Pěkně odvyprávěný nepěkný příběh...neuvěřitelné, že někde jako je Osvětim přicházely na svět děti...
Samozřejmě ten vztah matky s dcerou byl přitažen...ale kéž by tyto příběhy byly jen a jen smyšlené...bohužel...
Tak já moc nevím, co k tomu...pro informaci asi zajímavé krátké čtení...haiku si možná v rámci nějaké terapie zkusím, pro zajímavost co to se mnou udělá...
Nebýt posledních tří stran, tak dám asi horší hodnocení...čekala jsem k tématu víc, než popis "sexy těla kluka z krámu" a "proč mám v hlavě profesora"...ale za konec tedy tři hvězdy
Druhý díl jsem četla s velkým odstupem, takže mi chvíli trvalo si vzpomenout, kdo patřil do jedničky..ale ono to možná bylo teď i lepší..mohla jsem si užít ten novy příběh..co si budeme, je to slaďárna, co člověk spolkne jedním hltem...ale jako na oddech, k vypnutí se...velmi dobré
Zaujalo mě téma autismu a ač se tam odvíjely další linky vztahů dospělých, docela mě bavilo postupně tak nějak chápat toho kluka, co nerozumí světu, jelikož on ho prostě vidí tak trochu příměji, bez příkras a tak nějak i funguje, což při střetu s životem nám běžným prostě občas zaskřípe. No a vlastně malinko jsem zmírnila své zanevření na svět počítačových her, to je taky pravda :)
Jediné, co mě drželo při životě čtení byl příběh vyprávěný více hrdiny, jinak to bylo za mě nemastné, neslané...já se vcelku nudila..druhá půlka trochu lepší, aspoň nějaké emoce a občasná sekera do hlavy "tupouna"...asi bych čekala více nápadů a akce...
Pro nás už asi neuvěřitelné, že by si někdo takhle s někým dopisoval...Knížka je taková milá..Mladí lidé, velká láska na dálku, i přes to vše, co si stihli zažít (což si neumím stále představit, ač načteno mám hodně) dávají šanci životu a všemu, co k němu patří...za mě je fyzické uzdravení postavené vždy na uzdravení mysli, takže jsem těm jejich protestům a útěkům fandila, jelikož je uzdravovali...
Fakt oddechové čtení. Dobrý závěr celé série...něco velmi předvídatelné, něco překvapilo...
Tahle série mě prostě baví...zase jiná dobrodružsví, nové postavy, v příběhu ovšem i známé tváře. Za mě vyvedené :)
Pro mě překvapení. Téma aktuální a hrozné. Napsáno čtivě, doplněno fakty. Po přečtení jsem se nepřestala ptát...Proč, lidé proč???
Tak tento díl mě bavil od začátku až do konce. Bylo tam vše. Zkoušky, přátelství, nebezpečí, tajemno, láska a takhle bych mohla pokračovat..a konečně taky člověk trošku odhalil, jak to celé bylo na začátku...
Pěkná knížka, konec jsem během čtení nedomýšlela, ani mě asi nezajímalo proč, jen jak to ti tři zvládnou. Na ten podzimní čas to bylo u mě i se slzami. Člověk tak lehce zapomene a bere život, věci v něm a lidi kolem sebe jako samozřejmost. A přitom stačí vteřina dvě a je vše vzhůru nohama.